napsal/přeložil Jevgenij Radugin
Další zemí, která řekla zcela jasné NE ambicím USA na roli světového vládce, je Írán. Nejvyšší představitel Íránu ajatolláh Sajjid Alí Chameneí v přímém přenosu íránské státní televize prohlásil, že důvěřovat ďábelské Velké Británii a „velikému Satanovi“ (myšleno USA – pozn. redakce) by bylo velkou chybou.
Přestože toto prohlášení zaznělo v projevu věnovaném výročí úmrtí vůdce Islámské revoluce ajatolláha Ruholláha Chomejního, lze je pokládat za vyjádření oficiálního pohledu Teheránu. Tato skutečnost vyplývá ze zvláštností státního zřízení Islámské republiky – prezident je v zemi představitelem výkonné státní moci, ale jejím duchovním a strategickým vůdcem určujícím politickou linii a priority státu je islámský „vykladač práva“ honosící se titulem „ajatolláh“.
Ajatolláh – čestný titul šíitských náboženských učenců majících právo samostatně vynášet závěry k otázkám islámského práva vycházejícího z tzv. džafarovského mazhabu. (Jedna z právních škol islámu; původci mazhabu, Dža'faru as-Sádiqovi, přičítají šíité vytvoření svého právního systému.) Většina ajatolláhů žije v Íránu, Iráku a v Libanonu. (Výkladový slovník ruského jazyka S. I. Ožegova a pozn. překl.)
Slovo ajatolláha je pro všechny Íránce zákonem, jeho hlas je vyjádřením vůle Proroka na Zemi.
Pokud ajatolláh (Chameneí) řekne, že Amerika je nepřítelem Íránu, znamená to, že tak rozhodl Všemohoucí. Podobný postoj však není překážkou ke spojenectví v boji s Daeš (tedy s Islámským státem – teroristickou organizací zakázanou na území RF. Název Daeš používá většina států Blízkého a Středního východu proto, že neuznává IS za normální, běžný stát a nechce mu toto „právo“ přiznat ani podle názvu- pozn. překl.). V konfrontaci s IS je Írán ochoten spolupracovat s kýmkoli. I on pokládá IS za jakýsi „kvazistát“, který představuje pro šíitský Írán nebezpečí.
Veškeré výhrady, které má Írán k Washingtonu, byly již oznámeny do světa. Jde např. o stále nezrušené ekonomické sankce, které omezují íránský obchod. Zcela nečekaně vznikl problém související s otázkou zadržení íránských peněz uložených v amerických bankách – zdůvodňovaný vymyšleným obviněním z terorismu a porušování lidských práv.
Zvláště poslední z uvedených důvodů Íránce řádně urazil, když uvedli:
„USA používají otázku lidských práv jako záminku k tomu, aby neplnily své sliby“.
Výhrady směřující k údajnému porušování lidských práv Američané dlouho úspěšně používali, v současnosti však stále více zemí odmítá pokládat v těchto otázkách USA za odborníka i soudce.
Kupříkladu Rusko prohlašuje, že má v porovnání s USA odlišné představy o tom, co jsou to demokracie a lidská práva. Oficiální představitelka Ministerstva zahraničních věcí RF Marija Zacharovová tvrdí, že „demokracie – to je právo lidu „být slyšen“.
Tiskové oddělení Státní rady Čínské lidové republiky odpovědělo na kritiku Pekingu obsaženou v každoroční Zprávě o lidských právech ve světě amerického ministerstva zahraničí svou vlastní zprávou nazvanou Lidská práva v USA. Čína se v této zprávě důrazně distancuje od amerického způsobu života a amerického zákonodárství a pokládá je za zdroj porušování lidských práv.
V úvodu ke zprávě čínské vlády se říká:
„Ministerstvo zahraničních věcí USA opět zveřejnilo zprávu o stavu lidských práv v ostatních zemích, přitom však nevyjádřilo ani politování, ani vůli zlepšit děsivou situaci v oblasti lidských práv v zemi vlastní.“
Veřejní činitelé, novináři a odborníci stále častěji nazývají věci pravými jmény, když uvádějí, že západní hodnoty nejsou závazné pro celý svět a že jejich dosažení vůbec není cílem v řadě zemí. V těchto zemích jsou podstatně důležitější jejich vlastní tradice i způsob života. Mají své hodnoty a nehodlají je měnit.
Podobná oficiální prohlášení je možno nazvat přehlídkou státní suverenity a svrchovanosti zemí, které neuznávají, že jen Amerika může rozhodnout, kdo nemusí „platit daně“ v její prospěch. I proto vyrukovaly USA do dalšího boje s těžkým kalibrem: ekonomickým nátlakem.
Na Rusko uvalily sankce. Jinak než jako „domluvu“ s cílem tlaku na politiku a ekonomiku suverénního státu se to nedá nazvat.
Rozhořčenému Íránu pohrozily (USA) pod falešnou záminkou zavedením nových sankcí. Tato hrozba zazněla z úst předsedy americké Sněmovny reprezentantů Paula Ryana. A je to podle všeho hrozba reálná.
Ryan totiž uvedl: „A budeme to dělat (snažit se o zavedení nových sankcí) do té doby, dokud režim (Íránu) nezastaví svoje agresívní, provokační chování k USA a jeho spojencům.“
To je víc, než kdyby Íránu rovnou zakázal jakýkoli odpor vůči Bílému domu.
Také s Čínou se USA chystají nějak „vypořádat“.
Vetovaly (USA) prodloužení pravomocí korejského hlavního arbitra (Dispute Settlement Body – DSB) WTO (Světová obchodní organizace), který se proslavil svými promyšlenými a nezaujatými rozhodnutími sporů mezi členskými státy WTO, a to včetně rozhodnutí, která se Washingtonu příliš nelíbila. Byl o své místo připraven v rozporu s pravidly WTO. Tento americký „výstřelek“ rozhořčil až dosud pokorné Evropany a Japonce, kteří svého spojence obvinili z agresívního jednání a sabotáže přijatých principů diskuse v organizaci.
Přesto však Washington svoje veto neodvolal.
Zastrašováním arbitrů se USA snaží získat vliv na jejich rozhodování. Ti totiž budou velmi brzy rozhodovat o tom, zda Čína získá statut země s tržní ekonomikou.
Celý případ je tedy vlastně nenápadným upozorněním Číny, že „neposlušné“ země potřebný statut nemusí získat (nebo si ho udržet).
I tak však „nástroj“ nátlaku na politiku jiných zemí nazývaný vzletně „lidská práva“ dožívá své poslední dny.
Krutý osud Blízkého východu, kde pod vlajkou rozšiřování demokracie a záchrany světa před tyrany došlo k řadě krvavých zločinů proti lidskosti, přispěl k tomu, že řada zemí vystřízlivěla.
Dnes už nejde vykřikovat do světa něco o všeobecném blahu – a přitom jednat v rozporu se zákony.
Taková praxe se již (naštěstí) přežila.
Hokynářské používání pojmů lidství, lidskost nebo lidská práva k vlastnímu obohacení a prosazování vlastních pravidel Západu vůči světovému společenství vede k tomu, že řada zemí nechce ani slyšet o nějaké změně systému řízení státu na systém „více světský a více humanitní“.
Zdroj: Politikus.ru