Vzpomínám si, že výuka v dílnách byla i prestižní záležitost každého, aby něco nezbabral, aby ukázal, co zvládne. Měli jsme jedno z nejlepších školství před rokem 89. Můžeme si myslet, co chceme, a plivat na socialismus, nebo jak se to jmenovalo, ale vždyť jsme měli duální vzdělání, to přece perfektně fungovalo. Dokonce to mělo za komunistů dobře naplánovanou vazbu i na potřeby trhu práce.
Když to dnes zmíním na různých konferencích, tak se na mě dívají jako na blba ze socialismu, který chce, aby se něco plánovalo. Jenomže bez toho to nejde. Plánují Američané, extrémně plánuje Čína, plánují všichni. To jsou přesně strategické věci, které bychom minimálně na pět let měli vědět, co na trhu práce za pět let bude. Co bude za deset, za patnáct let s průmyslem 4.0, tak to si myslím, že neví nikdo. V této zemi vůbec ne, možná pár machrů v Německu nebo někde. Ale dojde k dramatické změně profesí, řada jich vůbec nebude potřeba a možná i ty kamiony budou už jezdit dokonce bez řidičů. Odhadněme za patnáct dvacet let.
Po roce 89 si všichni mysleli, že budou manažeři a že ty „zlaté české ručičky“ nebudou pracovat. Hrubá chyba, strategická. I firmy naletěly státní byrokracii v tom, že ty učňáky snad nebudou potřeba, že budeme mít všeobecně vzdělané lidi, kteří to tady všechno potáhnou a zachrání. Dnes vidíme, jaký to byl tragický omyl. Nyní ale řada našich firem, musím jmenovat třeba TOS Varnsdorf, a to vůbec neberu ŠkoduAuto a tyhle superfirmy, si zřizuje učiliště. Samozřejmě tam lépe zaplatí učitele než státní správa, ale hlavně si budou vychovávat budoucí zaměstnance k obrazu svému. A to je rozhodující. Co mi pomůže, že někde je vypsaný učební obor, když ti kluci a holky nevědí, jestli budou v tomto oboru zaměstnáni. Ale ty firemní průmyslovky a školy dávají jasnou perspektivu.
Myslím, že přichází doba, kdy se prokáže, že na tyto obory půjdou kluci a holky, kteří budou chtít práci nebo budou mít jistotu, že práci dostanou. To je ta hlavní výzva a myslím si, že bude čím dál víc účinná. Ti různí sociologové, psychologové – a já nevím co všechno – dokončí školu a nevědí, jestli práci vůbec dostanou. Já jsem doporučoval některým – hlavně soukromým – školám, aby naproti nim už bylo pracoviště Úřadu práce, aby se ti mladí příliš neunavili, než tam dojdou, než řeknou, že práce není, že si vybrali špatný obor, tož dejte zatím dávky a uvidíme.