17. 6. 2016 Eurasia24
Název příspěvku se vztahuje k boji v nádobě, který vedou tři hlavní trendy: politické, hospodářské a vojenské – domácí a zahraniční. Jejich vývoj překročil podle mého hodnocení bod nenávratu. To znamená, že s největší možnou pravděpodobností způsobí v představitelné budoucnosti našim tzv. lídrům a prostým občanům mnohé bezesné noci, bez ohledu na to, kde žijeme.
Na českémdomácím stínovém bojišti, na němž pokračuje kopání svého vlastního hrobu, je možno vidět rychle se plnící nádobu, která se současně kýve. Politická krize se prohlubuje, hospodářské úspěchy mají krátkodobý charakter a plánovaná vojenská angažmá české armády v rámci V4 v Pobaltí i v rámci NATO – mimo území členských států – vedou ČR do jednosměrné ulice, na jejímž konci se bude bojovat v přímém přenosu.
Evropské stínové bojiště nabízí podobný obraz. Evropský finančně-bankovní sektor nevykazuje příznaky úspěchu. Proto boj s politiky a občany pokračuje a dostává sílu finančního tsunami. V něm a s ním bojují o přežití Rothschildové a Rockefellerové s USD na jedné straně, a zlato přitahující renmimbi (čínský jüan), potažmo rubl na straně druhé, abych jmenoval ty hlavní.
O těchto bojích se v ČR mlčí. Asi také proto, že evropští politici musí lepit evropský džbán a mimo jiné upevnit hráze migračního potoka. Potok totiž nevyschl a není vyloučeno, že hladinu, kterou přestavuje současný nižší počet migrantů, vyrovná již brzo další krev občanů EU. Teroristické útoky, protesty a stávky ve Francii, přiznaná teroristická a sociální nebezpečí v mnoha státech EU a v neposlední řadě absurdní situace sportu to potvrzují.
Fotbalové mistrovství a olympijské hry nelze provést bez desetitisícové policejní a vojenské ochrany. Západní zpolitizovaní sportovní byrokraté hledají cestu, na které bude možné potrestat prezidenta Putina vyloučením ruských sportovců z tzv. světového sportovního společenství, zabrat mistrovství světa ve fotbalu v Rusku 2018 a doufat, že se sport obrátí proti politice Kremlu.
Evropský džbán je ale poškozen tak, že žádné lepidlo ho neslepí, díry nezalepí a bez ucha není možné vzít džbán do jedné ruky příští generace. O jakém sportu a zdravém duchu ve zdravém těle může být řeč, když peníze, show a zkorumpovaná politika oddělily tělo od ducha a od přírody a džbán se plní krví a slzami.
Očividně nezdravé výkonné evropské politické elity proto ztrácejí dech při rychlejším pohybu věcí doma i venku, nemají kontakt s realitami světa. Ty představují zhoršující se situace na Ukrajině, včetně Doněcké a Luganské oblasti, horečky z populismu, referend, TTIP, CETA a v neposlední řadě ze stabilizace suverenity Ruské federace.
Ta probíhá v současnosti na dvou úrovních: hospodářské a vojenské. Po stabilizaci těchto dvou úrovní bude možné přistoupit k stabilizaci dalších úrovní ve společnosti, včetně řízení státu a politické rozmanitosti.
Jak probíhá stabilizace hospodářské suverenity, ukáže dnes začínající Mezinárodní ekonomické fórum v Petrohradě (16. a 17. června). Fórum dovolí vidět i slepým rozdíl mezi pragmatismem a potřebami západních podnikatelů a lídrů korporací, a fantazií evropských politiků, topících se v potoce migrace a slovech o sankcích, jejich prodloužení a vysvětlování mírových snah expandujícího NATO.
Skutečností na ekonomickém fóru je, že hvězdu fóra minulého roku – řeckého premiéra Tsiprase, v tomto roce nahradí italská hvězda, premiér Renzi. Ten musí doma vysvětlovat oficiální roční ztrátu italského byznysu ve výši 3 miliard Euro a 80 tisíc pracovních míst. A to nehledě na skutečnost, že Rusové investují v Itálii 2x více než Italové v Rusku (2,3 miliardy Euro Rusů proti 1 miliardě Euro Italů), a že Itálie zůstává umělým státním útvarem pod kontrolou USA.
Druhou hvězdou fóra bude prezident Putin. Ten se setká s předsedou EK Junckerem a bývalým francouzským prezidentem Sarkozym, čerstvým honorárním doktorem MGIMO (Státní institut mezinárodních vztahů v Moskvě – pozn. edit.). Hlavní téma fóra je mnohoznačné: Na prahu nové hospodářské reality.
S novou hospodářskou realitou se budou seznamovat zástupci více než 500 zahraničních společností, ještě více představitelů ruských společností a také prezidenti Kazachstánu a Guiney, premiér Malty a 35 zahraničních ministrů prostřednictvím vedení fóra Alexandrem Šochinem, individuálními jednáními s ruskými partnery a v neposlední řadě formou odpovědí na otázky účastníků fóra prezidentu Putinovi.
O čem bude mluvit předseda EK Juncker s prezidentem Putinem a jak dlouho bude setkání trvat, nevím. Skutečností je, že vzájemný obchod mezi EU a RF v roce 2013 měl objem 417 miliard Euro, v roce 2015 již pouhých 235 miliard Euro. S tendencí úpadku pro EU a tendencí růstu objemu obchodu RF s USA.
Jasné je, že ruská strana nebude vnášet do rozhovoru téma sankcí jako první. Očekávám, že se Juncker bude snažit vysvětlit prodloužení sankcí, při současném růstu objemu obchodu Gazpromu s EU, o kterém se v mnoha státech EU nemluví. Konání evropských politiků předstírá oslabení energetické závislosti na RF. Ve skutečnosti svým konáním závislost na RF a potenciál pro konflikt s RF zvětšuje.
Z toho vyplývá, že hospodářská situace EU se nedá stabilizovat bez Rusů. Proto očekávám, že na programu setkání předsedy EK Junckera s prezidentem Putinem bude téma Severního proudu 2, dialog o energetice mezi EU a RF a na prahu ukončení nacházející se smlouvy o dodávkách plynu do EU. Ty musí být brzo prodlouženy, chceme-li mít teplo, práci a dovolenou po roce 2020. Budeme-li platit v USD, Euro nebo jinak, ukáží příští dva tři roky.
Že to nebude lehké, naznačuje program prezidenta Putina. Ten má na programu důležitější setkání a jednání než to s panem Junckerem. Více než 40 šéfů světových korporací z Evropy (BP, Shell), USA (Caterpillar Financial), Číny (Alibaba), Kanady a dalších zemí je přihlášeno na jednání s Putinem.
V oddělených jednáních s představiteli investorů a správců investic – reprezentujících více než 10 triliónů USD, se bude mluvit nejenom o investicích, ale i o změnách v měnovém a platebním systému. Proto chtějí USA mít kontakt s Ruskem a Čínou, a tím i možnost se udržet v blízkosti zlatem se pokrývajícího rinmimbi, potažmo i rublu. O tom všem se v české kotlině nepíše, nebo jenom málo. Podobně jako o setkání s generálním tajemníkem OSN Pan Ki Munem a speciálním vyslancem OSN pro Sýrii Staffanem de Misturou.
Jestliže současné politické a hospodářské trendy lze jednodušeji identifikovat, popisovat a interpretovat, včetně jejich představitelného vývoje, tak to neplatí o třetím trendu plnící nádobu. Ten představuje vojenský konflikt.
Je tomu proto, že málokomu se chce dívat smrti do tváře a většina z nás idealizuje. Chceme žít, proto budeme mlčet, pokud budeme ujišťováni politiky, že nebude válka. Bohužel, válka se dnes nevyhlašuje a již běží na viditelných a méně viditelných frontách.
Hospodářské, politické a teroristické fronty jsou viditelné. Finančně-měnová fronta je méně viditelná. Je tomu proto, že finance a měny byly, jsou a budou i nadále spojeny s válkami a vice versa. Financování válek a oprava válečných škod jsou nesmírně lukrativní byznys. Politici jsou ve hře finančníků – bankéřů a vojáků pouze mluvčími.
Všechna ujišťování o dobrých úmyslech – počínaje podobou slovní hry ohledně reorganizace policie a konče přítomností leteckých a námořních vojsk NATO a USA v Černém- a podle posledních zpráv i v Jihočínském moři, abych naznačil rozpětí výzev, mají jedno společné a prověřené: jsou zavádějící, nepravdivé a odvádějí od opravdových zájmů, úmyslů a cílů lídrů. Ti nám ve stínovém divadle ukazují pět prstů, jejichž obrázky mohou mnohým divákům vzít dech.
Proto je nezbytné si uvědomit, že na geopolitické bitevní pole mohou vstoupit a bojovat na něm jenom suverénní a silní protivníci. Ruská federace již dnes patří k těm několika málo vyvoleným. Nechce-li být RF rozdělena a dostat se do situace post-sovětských států, musí mít stabilní suverenitu a být novým džbánem.
Proto si RF nemůže dovolit být jinou než silnou, v nejširším slova smyslu. Proto musíme počítat s tím, že my v Evropě nebudeme nikým konzultováni v hodině pravdy. Evropský džbán je v asymetrickém spojenectví s USA poškozená, díravá nádoba bez ucha. V hodině pravdy Evropa neslyší, proč se USA budou muset domluvit s RF a Čínou, chtějí-li si USA zabezpečit existenci a spolurozhodování v novém světovém uspořádání. Malé a nesuverénní státy – včetně smluvního společenství zvaného EU – jako bojiště proto musí počítat se ztrátami a prohrou v každém případě. Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne, praví staré přísloví. Souhlasu netřeba.
Jan Campbell, Eurasia24.cz
Foto: YouTube.com