Červená čára překročena - Čekání na říjnové překvapení

John Helmer

Reuters přeložila Putina takto: „Jestli včera v oněch oblastech Rumunska lidé prostě nevěděli, co to znamená být v hledáčku, pak dnes budeme nuceni provést jistá opatření, abychom zajistili svoji bezpečnost.“ Putin řekl na společné tiskové konferenci s řeckým premiérem Alexisem Tsiprasem v Aténách: „Stejně tak tomu bude i v případě Polska.“ Přečtěte si zprávu Reuters v plném znění.
Putin mluvil o rumunské základně v Develesu, 180 kilometrů jižně od Bukurešti, hlavního rumunského města; a Redzikowo, 460 km severně od Varšavy, polského hlavního města. Náčrt, uveřejněný BBC, cíleně vypadá tak, aby americké raketové základny (vpravo) vypadaly jako reakce na počáteční raketový útok provedený Ruskem (vlevo).

BBC také uvádí tvrzení NATO, že dosah a palebná síla rumunské a polské základny jsou příliš malé, aby mohly hrozit prvním úderem na Rusko.
Ve skutečnosti, jak Putin oznámil v pátek, jsou rumunské a polské baterie schopné vypálit první, a s dosahem 2.400 km, aby mohly zasáhnout ruské rakety před odpálením až na linii mezi raketovými řídícími středisky Pleseck a Ťjuratam.

Dosah systému Aegis, pracujícího v obou směrech, ze západu na východ a z východu na západ, vykreslila na mapě Federace amerických vědců (FAS) ve zprávě ze září 2011.

„Ve všech případech výše,“ uvádí vědci FAS Yousaf Butt a Theodore Postol, „by byla teoretická obranná schopnost (USA, NATO) degradována, pokud by přilétající (ruské) mezikontinentální rakety nesly protiopatření nebo klamné hlavice.“

V záležitosti ruských varování před přiblížením amerických námořních raketových nosičů, jako USS Donald Cook, v Černém moři a Baltském moři si přečtěte toto z dubna 2014 a toto z dubna 2016. Ohledně Putinova varování týkajícího se červené čáry si přečtěte toto.

V pátek, kdy Putin použil ve svém varování výraz „hledáček“, byla zpráva Reuters přesným překladem přepisu Kremlu v ruštině.

„Jaký je dopad s bezpečností souvisejících záležitostí na ekonomickou spolupráci, konkrétně rozmístění americké protiraketové obrany v Rumunsku? Jaký je dopad? Dopad je negativní a nelze tomu být jinak. Protože před nějakou dobou Spojené státy jednostranně odstoupily od smlouvy o protiraketové obraně a začaly s tím, co se rovná podkopávání základů mezinárodní bezpečnosti. A nyní byl proveden další krok.

Co to znamená? Jsou to odpaliště a radarové stanice. Dnes jsou rozmísťovány pozemní rakety Iskander s dosahem 500 kilometrů; za několik let budou rakety s dosahem 1000 kilometrů. Dokonce známe i přibližné datum, kdy budou tyto rakety rozmístěny. Jak by to pro nás nemohlo být hrozbou? Je to jasná hrozba pro naše jaderné síly.

Nicméně je zde něco dalšího, co je ještě horší: tyto kompaktní odpalovací systémy mohou být osazeny raketami s dosahem 2400 kilometrů, a nahrazení raket není problém, stačí jen vyměnit software, a nikdo si ničeho nevšimne, dokonce ani Rumuni. Není to snad pro nás hrozbou? Zcela určitě je.
To je důvodem, proč musíme nyní reagovat, a pokud včera některé oblasti v Rumunsku nevěděly, co je to být cílem, dnes budeme muset podniknout jisté kroky k zajištění své bezpečnosti. Dovolte mi to zopakovat, jsou to odvetná opatření, pouze reakce. Nebyli jsme to my, kdo takové kroky podnikl jako první.
Totéž bude učiněno ve vztahu k Polsku. Budeme čekat na jisté kroky podniknuté v Polsku. Neuděláme nic, dokud neuvidíme rakety na sousedním území. A máme potřebné zdroje. Viděli jste, celý svět viděl naše schopnosti v oblasti z moře a ze vzduchu odpalovaných raket středního doletu. Neporušujeme nic, ale pozemní rakety Iskander mají vynikající historii.

Zároveň s tím fakt, že jsou budována odpaliště, která mohou být osazena raketami středního doletu, je rozleptáním smlouvy o raketách středního a krátkého doletu ze strany našich amerických partnerů. Myslím, že jde o zjevnou záležitost, která si vyžaduje co nejpečlivější posouzení, a bezpochyby i zapojení stran účastnících se podrobných a důkladných rozhovorů o těchto záležitostech.“

Vyjádřeno tímto způsobem, z hlavního města země rozdrcené dnes okupací silami Evropské unie, to znamená výzvu Polákům, aby se zachránili dříve, než Polsku dojde čas, opětovně. Původní dohoda ohledně raketové základny Redzikowo byla podepsána v r. 2010 Radoslavem Sikorskim (níže vlevo) a Hillary Clintonová (vpravo). Sikorski byl v té době polským ministrem zahraničí. Dnes, zbaven všech oficiálních postů, je ve Varšavě trestně stíhán, žije v exilu v USA a závisí na příjmech své ženy pocházejících z amerických vládních operací. Clinton je trestně stíhána ve Washingtonu a kandiduje na prezidentku ve volbách, které mají být 8. listopadu.

Trvalo dva roky válečných eskalací mezi Washingtonem a Moskvou, než přišlo hledáčkové varování. Kolik zbývá mezi tímto okamžikem a prstem na spoušti? 

Pravděpodobnou dobou, podle ruských hodnocení, je říjen. Historie „říjnových překvapení“ zoufalých amerických prezidentských kandidátů snažících se strhnout na poslední chvíli vítězství na svoji stranu je dobře známá. Poslední vojenskou operací přímo spojenou s prezidentskými volbami byl nepodařený pokus prezidenta Jimmy Cartera zachránit rukojmí z amerického velvyslanectví v Teheránu v dubnu 1980 a následná manipulace s jednáními s íránskou vládou o jejich propuštění. Poslední americkou válkou mající napravit výsledek prezidentských voleb byla válka v Albánii prezidenta Dustina Hoffmana (níže vpravo) ve filmu Vrtěti psem.

V říjnu bude slabý odcházející prezident Barack Obama postrkován slabou neúspěšnou kandidátkou Demokratické strany Hillary Clintonová k záchraně jejích nadějí a poštvání vzdorovitých amerických voličů proti republikánskému kandidátovi Donaldu Trumpovi. Rusové věří, že letošní říjnové překvapení bude násilné. Jako cíl v hledáčku se letos Albánie nekvalifikuje. Clintonová si nemůže dovolit další dobrodružství v Libyi.

Victoria Nulandová (níže vlevo), Samantha Powerová (uprostřed) a Michele Flournoyová (vpravo) – ženy kolem Clintonové, které přijdou o povýšení a moc, pokud Clintonová prohraje a vyhraje Trump – se o to již pokusily (a neuspěly) na Ukrajině, v Sýrii, Iráku a Turecku. Rumunsko je téměř kandidátem.

Ale mohou, a učiní tak, pomoct Rusové Trumpovi v jeho protiúderu – Reaganova typu, říjnovém překvapení teheránského typu?

Existují ruské vojenské úvahy o novém prstu na spoušti, a brzy? „Nemyslím, že je to možné,“ odpovídá Nečajev. „Za celou existenci Varšavské smlouvy lze takové incidenty spočítat na prstech jedné ruky. Tehdy byla intenzita vzdušných operací na hranicích několikrát vyšší, než nyní. Je zde možnost náhodného střetu ve vzduchu kvůli chybám pilotů nebo nezodpovědných nízkých přeletů. To se stalo dříve. A nelze to vyloučit opět.“

Jevgenij Krutikov (nahoře vpravo), rovněž přední vojenský analytik v Moskvě, a bývalý důstojník sloužící na Balkáně, říká: „Jakýkoliv stát NATO, který se zaváže destabilizovat obecnou situaci, se může ocitnout v zaměřovači. Vojenské poměry si to vyžadují. Pokud někdo, jako Rumunsko, umístí na své území protiraketový systém, automaticky to znamená, že se stává cílem a může být napaden raketami středního doletu, jako Iskander, balistickými raketami nebo něčím horším. Vypíchnout někoho jako jistý cíl je obtížné. Jakýkoliv stát NATO, který změní rovnováhu, bude automaticky cílem v hledáčku. Lidé musí pochopit, že utrpí, když se něco stane. Takže nemohu říct, že byl vybrán někdo konkrétně. Všichni jsou v zaměřovači.“

V následujících týdnech, podle Krutikova, nebudou místa s prstem na spoušti tam, kde jsou největší strategické zájmy, ale kde je manévrovací prostor mezi ruskými silami a jejich nepřáteli nejmenší. A tím je Baltské moře a Černé moře. V nejširším místě, ve směru východ-západ, je Baltské moře široké 193 km; Černé moře 1175 km. Mezi rumunským přístavem Konstanca a ruským námořním štábem v Sevastopolu činí vzdálenost 392 km.

Krutikov: „Balt je velmi malý. Do oblasti Kaliningradu a z ní musí ruská letadla létat ze severozápadních a přilehlých oblastí, kde je velmi velký počet vojenských polních letišť a kde lety ve směru Kaliningrad musí dodržovat jistý řád. Je zde extrémně nervózní reakce pobaltských států, které nemají vlastní letadla. Takže se tam střídají na hlídkování jiní, jako Dánové, a nyní Portugalci. Když ruské letadlo letí ve správném prostoru, musí ho nebozí Portugalci sledovat. To je problém, protože lidé jsou nervózní. Když je situace takto napjatá, může se něco stát. Je to ta nejnebezpečnější situace, jen proto, že není prostor k úniku. Je tam příliš málo místa.“

Tento syndrom je pojmenován po hraběti Aleksanderu Benckendorffovi (níže vlevo), anglofilnímu ruskému velvyslanci v Londýně v letech 1903 až 1917. On řídil pro-britskou linii v ruské strategii – cara a několik ministrů zahraničí – v letech a během událostí vedoucích k první světové válce v r. 1914. Stejně tak trpasličím, avšak ve prospěch Němců, byl baron Roman Rosen (vpravo).

V anglo-americké tvorbě politiky se tento syndrom nazývá podomorodštění. Sám Putin trpěl tímto syndromem; vyléčili ho z něj jeho nepřátelé, nikoliv jeho přátelé. Ohledně více podrobností o Benckednwarfismu si přečtěte dílo Dominica Lievena, Toward the Flame, Empire, War and the End of Tsarist Russia (K požáru, impériu, válce a konci carského Ruska), vydané vloni.