22. 6. Literární noviny
Ruské nálety na proamerické rebely naznačují, že USA jsou postaveny před volbu – buď dále ochraňovat Al Kajdu a současně jít do přímého střetu s Ruskem, nebo změnit politiku v Sýrii.
V syrské válce začíná všem docházet trpělivost. Minulý týden „došla“ americkému ministru zahraničí Johnu Kerrymu, který se rozčílil nad ruským postupem, byť vzápětí od silných slov upustil, nejspíš jen proto, aby nyní považoval nápad s americkým vojenským útokem proti Damašku za „dobře zpracovanou“. (Michele Flournoyová, potenciální ministryně obrany v potenciální administrativě Hillary Clintonové, už potvrdila, že Asad bude odstraněn, i kdyby to mělo znamenat „omezený vojenský nátlak“, jak se agresi také může říkat.)
Trpělivost došla také Íránu. Na jedné straně sice od amerického Boeingu koupí stovku dopravních letadel pro Iran Air, na straně druhé už ale odmítá americké protahování války v Sýrii opakovanými požadavky na ochranu Al Kajdy a přidružených „umírněných“ teroristů. Už při nedávném jednání s ministry obrany Ruska a Sýrie, které si do Teheránu pozval jejich íránský kolega Hosejn Dahkán, podle íránských médií svým spojencům připomněl, že syrský konflikt je výsledkem „expanzionistické a agresivní“ politiky USA, Saúdské Arábie, Izraele a některých dalších zemí, že USA a jejich spojenci nemyslí svou válku proti terorismu vážně, že v běhu už je „nebezpečné spiknutí“, které má destabilizovat region, podnítit separatismus a podkopat syrskou národní svrchovanost, že Írán soustavně „všemi způsoby bojuje proti terorismu“ a vytrvá i do budoucna, a že Teherán celou schůzku svolal z potřeby zaujmout „rozhodnou, rychlou, všeobjímající a koordinovanou akci“ proti teroristickým skupinám. Čili, Írán po Rusku chce, aby přestal poskytovat Spojeným státům v Sýrii různými dohodami o příměří čas na to, aby různé teroristické síly získávaly čas konsolidovat a posilovat své řady, shrnuje v rozsáhlé analýze ruský Kommersant.
Trpělivost (pod tlakem Íránu?) vzápětí „nahlas“ došla i Rusku, byť svým způsobem Moskva tento pocit ventiluje už několik týdnů. „Američané říkají, že stále nejsou s to oddělit ´dobrou´opozici z pozic ovládaných Frontou al Nusrá, a že na to budou potřebovat další dva tři měsíce,“ prohlásil nyní ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. „Získávám dojem, že je to hra a že chtějí v nějaké formě udržet Frontu al Nusrá a později ji použít ke svržení (Asadova) režimu.“
Al Monitor postoj Moskvy rozvíjí citací nejmenovaného ruského činovníka, podle kterého je spolupráce s Washingtonem surrealistická: „Jeden den se na něčem dohodneme a druhý den udělají přesný opak. Když se jich na to zeptáme, házejí vinu na ostatní. Je těžké vybudovat s nimi důvěru. A i když se nějaké dohody drží, trvá jim měsíce, než ji začnou naplňovat.“
Rusko v každém případě už dalo Spojeným státům v praxi najevo, že pokračujícím územním ziskům kajdistické Fronty al Nusrá a jejích „umírněných“ spojenců nebude dál jen pasivně přihlížet. Ruské letectvo zaútočilo -- bez ohledu na americká varování -- na proamerické rebely u Tanfu na jihu země, kde se scházejí hranice Sýrie, Iráku a Jordánska. Cílem náletu byl výcvikový tábor s asi 180 ozbrojenci, kteří se podle USA a Británie měli jednou zapojit do boje proti Daeši. Na pomoc jim sice vzlétly americké stíhačky ze základen v Iráku, ale když se pak musely vrátit pro dotankování, objevily se ruské stroje znovu. Výsledkem jsou prý dva mrtví rebelové a asi 18 zraněných. Mluvčí Kremlu vzápětí nálety potvrdil a přehrávaně si „posteskl“, že z výšky je velmi těžké rozlišit ty hodné rebely od těch zlých. Byl to otevřený vzkaz Washingtonu: pokud dál nehodlá oddělit své hodné rebely od Al Kajdy, nebude je rozlišovat ani Rusko. Z čehož vyplývá, že USA už déle nebudou s to ochraňovat Al Kajdu a současně se vyhýbat přímému střetu s Ruskem a rebelové podporovaní Spojenými státy se mezitím mohou stát terčem kdekoli a kdykoli (byť to podle všeho neplatí pro kurdskou YPG v rámci vojenské koalice Syrských demokratických sil.)
A aby už nálady ruské generality byly úplně jasné, v reakci na Kerryho slova z uplynulého týdne náčelník ruského generálního štábu Valerij Gerasimov konstatoval, že „pokud tady někomu dochází trpělivost, pak nám a ne Spojeným státům. (…) Naši američtí partneři se stále nerozhodli, kde se nacházejí opoziční síly a kde jsou jen převlékači kabátů z mezinárodních teroristických organizací. Ve výsledku se pak teroristé v Sýrii aktivně přeskupují a znovu roste napětí. Takhle to nemůže jít donekonečna.“
Nedávná studie amerického Institutu RAND naznačuje, že cílem Washingtonu je rozdělit syrské území na oblasti kontrolované vládou na západě země a na východní oblasti pod správou opozičních skupin, „decentralizovat“ centrální vládu a vyslat na „opoziční“ území „mírové“ jednotky z USA a spojeneckých států. Ve výsledky by se tak mohlo přerušit spojení mezi Íránem a Libanonem, konkrétně tamním Hizballáhem, který by tím byl výrazně oslaben. Právě to je i požadavek, který ruskému vedení předkládá Izrael.
Rusko naopak podle Al Monitor uvádí, že některé monarchie Perského zálivu začínají zaujímat flexibilnější postoje a v rámci řešení syrské války jsou s to akceptovat i přechodné období s Bašárem Asadem v čele státu. „Výměnou za to ale chtějí záruky, že na Írán nezbude žádná role. To ale není možné, protože Írán je spolu se Saúdskou Arábii hlavní silou v regionu a oba proto mají svou roli. Považujeme přitom ale své jednotky, íránské síly a Hizballáh za jediné legitimní zahraniční síly v Sýrii a proto budeme postup společně i koordinovat.“
Zdá se, že nynější americké pohrůžky válkou proti Asadovu režimu přitom na Rusko velký dojem nedělají. O víkendu do Damašku k jednáním s Bašárem Asadem přiletěl ruský ministr obrany Sergej Šojgu. Ačkoli spolu oba mluvili zcela mimo protokol, jen s tlumočníky, a výstupy z jejich rozhovorů jsou skoupé, přesto se objevují informace, které potvrzují náznaky z počátku června o posilování ruských pozemních vojsk v Sýrii a probíhajících strategických úvahách, zda je schůdné se současnými silami vést boje o Aleppo a Rakká současně, případně, která z lokalit má přednost. Nejspíš je už ale i v těchto otázkách přece jen jasněji, neboť podle dostupných zpráv ze syrského vedení totiž Šojgu Asada o víkendu osobně informoval, že „nové ruské oddíly do Sýrie dorazí příští týden.“