16. 7. 2016 Kosa zostra čili
Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Západ – EU a NATO řeší jako největší civilizační pohromu Rusko, posiluje východní křídlo, aby ubránilo demokracii a najednou bum -vojenský převrat v zemi půlměsíce…
V době, kdy tohle píši – asi hodinu po půlnoci, zdaleka není jasné, jestli se převrat podařil nebo ne. Zdá se, že po počátečním šoku se povedlo prezidentu Erdoganovi dostat své příznivce do ulic – alespoň podle záběrů na CNN.
Zcela nepochybně, až se evropské elity probudí, uslyšíme plamenné řeči o tom, že je potřeba chránit demokracii a že puč je něco, s čím nechceme nic mít.
Ačkoli si jsem na druhou stranu docela jistý tím, že by si právě západní elity velmi přály, aby Erdogan zmizel z politické mapy světa a nastoupil tam někdo vypočitatelnější, někdo s kým by se vyjednávalo komfortněji.
Za sebe říkám, že nejsem překvapen. Sice nejsem žádný odborník na Turecko, nicméně už jsem turecké vojenské převraty zažil. Vzpomínám si minimálně na dva – v počátku šedesátých a začátku osmdesátých let. A vždycky byl scénář stejný – armáda, která má od dob zakladatele moderního Turecka – s původním jménem Kemal Paša – ve světě ovšem posléze známého jako Kemal Atatürk, byla zásadním strážcem sekulárního statutu země jako základního stavebního kamene politického systému země. Ten první převrat, v roce 1960 jsem registroval jako kluk a zajímal mne a si stejně jako nová symfonie od Šostakoviče, tedy nijak.
Jinak tomu bylo v roce 1980. Tenkrát už mne velká politika zajímala velmi a armáda tehdy reagovala na rozhádanou politickou scénu, kde se obě vedoucí politické strany nebyly schopny domluvit vůbec na ničem a v zemi byl chaos, s rostoucími islamistickými tendencemi.
Erdogan si byl nepochybně, při svém tažení za osobní moci, role ozbrojených sil vědom a proto před časem provedl zásadní selekci ve velení armády i policie, při tzv. Operaci Kladivo a to údajně pro přípravu puče v roce 2007. A výsledkem bylo, že přes 200 nejvyšších armádních a policejních důstojníků bylo postaveno před soud. A podle posledních informací snad spouštěčem puče mělo být o´pokračování Operace Kladivo, kdy prý byla připravována další čistka ve vedení armády. Jestli to je nebo není pravda,či jestli se jedná o tradiční scénář, kdy armádní špičky mají, jako tzv. nositelé politické moderny, blíže spíš k Erdoganově opozici a nelíbí se jí ani Erdoganonův příklon k islamizaci země, ani značné posilování jeho osobní moci právě na úkor armády nebo zda jde o armádní reakci na eskalující teror v zemi a poněkud nekonzistentní vnitřní i vnější politiku státu, tak na to si budeme muset počkat.
Osobně, kdybych si nyní, někdy kolem 01,30 hod. měl vsadit jak to dopadne, dal bych své peníze, když vidím, kolik lidí vyšlo na prezidentovu podporu do ulic a to, že se Erdogana nepodařilo pučistům zatknout, že převrat nevyjde. Ale přirozeně – jde o naprosto těžkou a ničím nepodloženou osobní spekulaci. Která je možná i dána tím, že mám pro současného tureckého prezidenta určitou slabost – budu se opakovat – přál bych si, aby naši politici hájili zájmy své země vůči zahraničí stejně důrazně jako on….V tomhle je naprosto jedinečný a obdivuhodný.
Nicméně, pokud by převrat uspěl, jsem zvědav na naše propagandisty – jak se vyrovnají s tím, že v jedné, navíc naprosto klíčové zemi NATO, došlo k sesazení legálně zvolené vlády. Stejně tak mne bude velmi zajímat, jestli nějakého toho zoufalce typu Janda zase napadne mluvit o ruce Moskvy a jejím podílu na turecké krizi….
Nijak mne nepřekvapuje, že ve speciálu na ČT 24 různé hlavy pomazané řeší zejména
- jak turecký převrat dopadne na spojení Turecko NATO
- jestli převrat neznamená konec dohody EU -Turecko ohledně zadržování migrantů
Nějaká turecká demokracie je momentálně každému úplně fuk. Nikoho neinteresuje. Přijde mi to zvláštní, když si vzpomenu na to, jak nám právě demokracie a její osud leží na srdci, když jde třeba o Tibet, Kubu, Rusko, Čínu, nemluvě o třeba o Sýrii. A naprosto klidně jsme se naopak smířili s podobným vojenským převratem v Egyptě.
Za naprosto zvláštní mám ovšem skutečnost, že nikdo neřeší, co by úspěšný převrat asi tak znamenal v, pro mne momentálně klíčovém problému Blízkého východu – syrskou a iráckou válku.
Turecká armáda už stihla oznámit, že nebude nic měnit na zahraniční orientaci země a že bude respektovat všechny závazky státu. Opět si dovolím odhad- pokud armáda nakonec zvítězí, bude to znamenat vážný problém pro islamisty všeho druhu. Jak v Sýrii, tak v Iráku a mohlo by následovat rychlé zhroucení jejich fronty v obou zemích. A třeba i konec války. Však také, podle zpráv ze Sýrie tam byl puč přivítán s velkým jásotem. Alespoň na územích pod kontrolou Assadovy vlády.
Zajímavý jistě bude také vývoj ve vztazích Turecko -Rusko… Tady si vůbec na nějaký odhad netroufám. Těžko tipovat Erdogana, jakkoli už s ním dost dlouhé zkušenosti jsou. Natož si troufnout na názor, jaký postoj k Moskvě asi tak může mít turecká generalita. Ačkoli tohle hodně klíčová otázka. Velí totiž druhé největší armádě, kterou NATO vůbec disponuje.
V jedné věci by ovšem Brusel Erdoganův pád Bruselu ohromně konvenoval – zavedení bezvízového styku pro Turky, by v dohledné době, byl naprosto passé. S jednoduchým a mimořádně vítaným odůvodněním odůvodněním – zemi vládne nedemokratický, nikým nevolený, násilně instalovaný režim. Nemluvě snad o nějakém pokračování přístupových jednání. Ačkoli, jak už bylo konstatováno hned na počátku tohoto článku, mám za hotovou věc, že si evropští politikáři přejí Erdoganův pád. A to z mnoha důvodů a že by pro ně generálové jako vládci na Bosporu byli vítaným partnerem.
Mimořádně zajímavý bude ovšem vývoj, jestliže Erdogan puč ustojí. Pak je jasné, že jeho moc vygraduje a posílí. A že se nejspíš stane doživotním prezidentem země. A jestliže byl doposud velmi obtížným partnerem pro kohokoli -Evropu a dokonce i Spojené státy, nemluvě okolních zemí, nebude to nic proti tomu, když v tomto souboji s armádou zvítězí! Jeho moc bude absolutní a už ji z ruky nepustí. Se všemi důsledky. Pro přátele i „přátele“ a samozřejmě nepřátele Turecka a Erdogana osobně. Turecko by v takovém případě zcela nepochybně začalo provozovat ještě nezávislejší politiku než dosud a daleko tvrdší ke svému okolí. A vůbec se nebudu divit, když v blízké budoucnosti zjistíme, že Turecko aspiruje na statut jaderné velmoci…
Až dosud všechno, co jsem napsal, jste si mohli přečíst nebo slyšet i jinde. Přidám jeden osobní postřeh o kterém naprosto nepochybuji, že si ho musí být vědom i turecký prezident a lidé kolem něho. Umí si někdo představit, že by tenhle rozsáhlý vojenský převrat mohl být připraven tak, aby o něm západní a zejména americké tajné služby neměly žádné povědomí? Aby mi bylo správně rozuměno – naprosto nehodlám naznačovat, že puč je na nějakou americkou objednávku nebo s americkým souhlasem. Jen si kladu jednoduchou otázku – při totálním americkém celosvětovém monitoringu, při jejich agenturní síti v Turecku a při vazbách, které Spojené státy mají na tureckou armádu, si neumím představit, že by nedisponovaly informacemi o přípravách armádní akce. A protože puč zastihl Erdogana na dovolené, nezdá se, že by USA tyto informace poslaly do Ankary… A turecký prezident si nepochybně tohohle všimne/všiml a určitě z toho vyvodí důsledky. Které se nám hrubě nebudou líbit.
Jsou skoro dvě hodiny ráno. Pouštím komentář na sklo. Momentálně nic dalšího nevymyslím. Jdu do peří. Třeba v nějakém divokém snu objevím v pozadí Putina a kremelskou propagandu. Pokud ano, okamžitě, jak se dostanu k počítači, o tom napíši. Abych předběhl Jandu a spol.