Jiří Baťa 20. 7. 2016
Politika je svinstvo, to je všeobecně známý fakt, jak jej vidí obyčejní lidé. Jako příklad si dovolím uvést dva příklady. První je z pokryteckého vidění a názoru přdstavitele americké administrativy, ministra zahraničí vlády USA Johna Kerryho, který se vyjádřil k nedávným událostem v Turecku, k pokusu o tzv. puč. Ponechejme důvody a podstatu s největší pravděpodobností když ne samotným Erdoganem, tak jeho klikou vyvolaného puče, věnujme pozornost reakci na tyto události ze strany představitelů USA.
Předně je však potřeba zmínit, že podle tureckého premiéra Yildirima má Turecko k dispozici dokumenty, „usvědčující“ pučisty. V řeči čísel to znamená zatčení 7543 lidí včetně 6038, 100 policistů, 755 soudců a prokurátorů a 650 civlistů. Kromě toho bylo z funkce odvoláno také na 9000 lidí včetně 30 guvernérů a 8777 zaměstnanců ministerstva vnitra. Z tvrzení Yildirima to znamená, že vůči všem cca 16.500 výše zmíněným lidem má Turecko „usvědčující“ dokumenty. To je něco, co ještě z právního hlediska svět nezažil.
Nicméně to podstatné spočívá snaha o znovuzavedení trestu smrti, s čímž ovšem bude mít Turecko značné problémy ve světě. Na tento záměr také reagovaly USA s tím, že vyzvaly Turecko, aby se při vyšetřování puče drželi stávajících zákonů. V této souvislosti Turecko naopak žádá USA, aby vydaly duchovního Fethullaha Gülena, kterého Ankara považuje za osnovatele spiknutí. Odezva USA však byla pro premiéra překvapením a zklamáním, neboť USA žádají předložení důkazů o jeho vině. Americký ministr zahraničí John Kerry totiž prohlásil, že „ USA potřebují důkazy, ne obvinění“! Z logiky věci je toto konstatování na místě.
Jenže obrátíme-li několik listů v kalendáři zpět zjistíme, že tentýž ministr zahraničí John Kerry obvinil (a ne jednou) Rusko z příprav invaze do Pobaltský států,obvinil rovněž Rusko z eskalace napětí a z toho plynoucí nebezpečí pro Evropu, což byl důvod, či tzv. voda na mlýn USA a NATO k posilování zajištění hranic „ohrožených“ členských států NATO v Pobaltí a celou řadu dalších vojenských opatření. V neposlední řadě takéRusko obvinil z vyvolání války na Ukrajině, z nezákonného se zmocnění Krymu atd., atd.
Tedy, jeden a tentýž člověk pokrytecky mluví o potřebě předložení důkazů kobvinění ale nikoliv z principu, ale podle toho, jak se mu to zrovna hodí. Zatímco v případě puče a Tureckem obviněného Gülena žádá Kerry ne obvinění, ale důkazy, naopak v případě několikanásobného obvinění Ruska se vůbec neobtěžuje s předložením jakýchkoliv důkazů adělá, jako by vyřčené obvinění bylo jednoznačně prokázáno.
Z uvedeného vyplývá, že pokrytectví a neserioznost je ministru Kerrymu vlastní, lépe řečeno je to součástí americké „demokratické“ politiky. Bylo by nošením dříví do lesa jmenovat vše, co americká vláda a její politika vůbec, za svou dvouset letou existenci už všechno ve světě vyprodukovala, potažmo napáchala. A jistě ne naposledy.