24. 7. 2016 PrvníZprávyRepublikánský sjezd přinesl rozporná sdělení. Především pokračuje zápas, kdo koho víc změní: Donald Trump republikánskou stranu, nebo stranická byrokracie Trumpa. Vidíme důležitý kompromis v podobě výběru kandidáta na viceprezidenta, tedy konzervativního guvernéra státu Indiana Mika Pence. Ten v dobách, kdy byl federálním poslancem, tvrdě podporoval americkou intervenci v Iráku, byl proti zavření věznice v Guantánamu, podporoval i politiku intervence Baracka Obamy a Hillary Clintonové vůči Libyi. Řada jeho funkcí i ambicí ukazuje jasně, že Pence patří ke stranickému establishmentu.
Druhým příspěvkem k porozumění budoucí politice případného republikánského prezidenta představuje konventem přijatý nový stranický program. Ten musí pro mnoho z těch, kdo od Trumpa očekává změnu, představovat šok.
PZ: Proč?
Je to americký politický konzervatismus nejhrubšího zrna.
PZ: Teď trochu známkujete, než analyzujete. I takto přece může vypadat změna oproti současné politice?
V přijatém programu republikánů je naznačena změna, avšak směrem k idealizované minulosti USA. Nekritický návrat ke kořenům, které ale nebyly štěstím pro každého. V textu programu se například opakují motivy jenom proto, aby se republikáni mohli blýsknout svým nadšeným vztahem k deseti dodatkům k Ústavě Spojených států. Budiž. Vezměme však například slavný druhý dodatek o právu na zbraň. Podle republikánského programu je tento dodatek výrazem „bohem daného práva na sebeobranu“. Jenže dodatek byl navržen v roce 1789 a přijat o dva roky později. Od té doby, tedy za dvě a čtvrt století, se zbraně poněkud změnily. Myslím si, že právo na sebeobranu by mělo být více konkretizováno a to tak, aby zbraně určené k vlastní obraně nezasahovaly do práva na život jiných lidí. Ve svém závěrečném vystoupení na sjezdu Tramp připomněl, že loni vzrostl počet vražd v hlavním městě Washingtonu o 50 %; že za dobu vlády Baracka Obamy byly v oblasti Chicaga, Obamova domovského města, zavražděny téměř čtyři tisíce lidí. Není to – mimo jiné – i díky abstraktně pojatému právu na zbraň?
PZ: Něco z toho už je poměrně známé. Proč ale mluvíte o šokujícím dojmu z republikánského programu?
Pojďme se podívat na pasáže o zahraniční politice. V celém více než šedesát stránek dlouhém programu nenajdete jedinou zmínku o mezinárodním právu. Zato se tu mluví o upevnění amerického vůdcovství v mezinárodních organizacích. Najdete tam odmítnutí pravomocí Mezinárodního trestního soudu nad občany USA, ale i Agendy 21, tedy závěrečného dokumentu z Konference OSN o životním prostředí a rozvoji v roce 1992. Republikáni též ve svém programu manifestují, že nebudou podporovat úmluvy OSN týkající se práv žen, ale ani práv dětí nebo práv hendikepovaných, či smlouvu OSN o obchodu se zbraněmi. Dávají najevo i trvající výhrady k Úmluvě o mořském právu, která se v posledních týdnech stala tolik diskutovanou v souvislosti se spory v Jihočínském moři. Program též slibuje, že republikánský prezident se nebude cítit vázán mezistátními dohodami, které neratifikoval Senát – například smlouvou s Íránem o jaderném programu.
PZ: V souvislosti s některými Trumpovými výroky se mluví o směřování USA k izolacionalismu, o ztrátě zájmu o mezinárodní dění. Je tento moment patrný i v programu republikánů?
Myslím, že představy o Trumpovi jako izolacionistovi jsou chybné. Ale napřed k programu. Před charakteristikou mezinárodní situace je v něm pasáž o amerických ozbrojených silách. Podle republikánů jsou Spojené státy v bezpečnostní krizi. A několikrát v programu najdete tezi, že „republikáni jsou stranou míru prostřednictvím síly“, přičemž podle programu „síla znamená americkou vojenskou nadřazenost“. Ozbrojené síly USA mají být „nejsilnější na světě, s obrovskou převahou nad jakýmkoliv jiným státem či skupinou států“. Mají to být ozbrojené síly, které jsou – jak tomu prý bylo v Reaganově éře – schopny vést a vyhrát dvě a půl války najednou.
PZ: To znamená další zbrojení. Ovšem každý stát má právo na obranu.
Těžko lze nalézt jasnější formulace, které by obhajovaly militarizaci společnosti, než jsou ty, které naleznete v novém republikánském programu. V pozadí jsou však obecnější konzervativní hodnoty. Napřed negativně: v programu není ani náznak respektu ke změnám, které přináší pohyb k multipolárnímu světu. To znamená odmítnutí závěrů amerických zpravodajských služeb z jejich poslední prognózy známé pod názvem Globální trendy 2025. První věta preambule nového republikánského programu zní: „Věříme v americkou výjimečnost.“
PZ: Každý národ a stát je ale v něčem výjimečný…
Takto shovívavý jsem byl taky, dokud jsem se v programu nedočetl, co výjimečnost znamená: že „naše ideje a naše principy jako národa nám dávají unikátní místo morálního vůdce ve světě“. Výjimečnost v programu neznamená zvláštnost, ale nadřazenost – nacionalismus. Sám Trump však nedávno položil oprávněnou otázku, jak mohou být Spojené státy morálním vůdcem, když se tam vraždí policisté. To ale nic nemění na faktu, že v programu se opět mluví o „novém americkém století“, což bývávalo heslo amerických neokonzervativců.
PZ: A co Rusko a Čína?
Je použit jazyk studené války: mluví se o „represivních vládách, jako jsou ty v Číně, Rusku a řadě dalších zemí na Středním východě a v Africe“. Aby nedošlo k omylu – Saúdská Arábie není v programu vůbec zmíněna, je tu ovšem podkapitola „Naše nezpochybnitelná podpora Izraele“. Pokud jde o Čínu, jedna podkapitola programu se přímo jmenuje „Vůdcovství USA v asijském Pacifiku“ a obsahuje celou řadu výtek vůči politice Pekingu. V případě Ruska se mluví o pokračující erozi osobních svobod a základních práv, a dokonce o tom, že USA čelí „návratu ruské válkychtivosti“. O smlouvě Nový START, která se týká omezení strategických zbraní, se mluví jako o dohodě, která dovoluje Rusku zvětšovat jeho jaderný arzenál a snižuje arzenál USA. Snaha Obamy vyjít s Ruskem prý „neutralizovala“ plány na výstavbu amerických „obranných zařízení“ v Česku a Polsku.
PZ: V tisku proběhlo varování před Trumpem na základě jeho rozhovoru, který poskytl před několika dny pro New York Times. Prý z něho vyplývá, že USA nemusí přijít na pomoc pobaltským státům, když budou napadeny Ruskem.
Především je tato interpretace Trumpova prohlášení velmi zavádějící. Trump – a ostatně i nový republikánský program – pouze naznačuje, že spojenci neplní své závazky. Že nepřispívají k obraně tak, jak by měli, a zneužívají dobrotu USA. Což odpovídá i požadavku na radikální změnu migrační politiky.
PZ: O tom se hodně mluví od začátku Trumpovy kampaně. Jak se k tomuto tématu vyjadřuje republikánský program?
Hned v preambuli následuje za výtkou současné vládě Baracka Obamy, že téměř zdvojnásobila zadlužení USA, tvrzení, že tatáž vláda „odmítla kontrolovat naše hranice, ale zkouší kontrolovat naše školy, farmy, podnikatele, a dokonce i církevní instituce“. Program oceňuje příspěvek legálních migrantů k rozvoji Spojených států, ovšem dodává, že „americká imigrační politika musí sloužit národním zájmům USA“. A v návaznosti na to dodává, že v době terorismu, drogových kartelů, obchodu s lidmi a kriminálních gangů „přítomnost milionů neidentifikovaných jedinců v této zemi představuje smrtelné nebezpečí pro bezpečnost a suverenitu“. Trump ve svém akceptačním projevu na sjezdu uvedl, že „téměř 180 tisíc ilegálních imigrantů s kriminálním záznamem, kterým byla nařízena deportace z naší země, se tuto noc potuluje svobodně a ohrožuje naše mírumilovné občany“. Obdobně jako Trump také republikánský program uvádí: „Podporujeme vybudování zdi kolem naší jižní hranice a ochranu všech vstupní bran.“
Škoda, že v Berlíně a Bruselu ztratili schopnost naslouchat. Není třeba s americkými republikány souhlasit, ale je vhodné poučit se v USA. Stačilo by jen pochopit, že i když se staví mosty, je vhodné mít pravidla pro chování na nich i na místech, kam vedou.
PZ: Vraťme se k intepretaci Trumpova rozhovoru pro New York Times. Naznačil jste, že máte ještě další výhrady. Jaké?
Opakuji: Trump není izolacionista. Chce, aby se Spojené státy věnovaly především Spojeným státům – aby se staly znovu vůdcem světa. Není pro něho důležité, jak ten či onen činitel nebo nějaká mezinárodní organizace interpretuje nebo chce řídit globální procesy. Počítá, jaké zisky mají z té které aktivity Spojené státy. Žádný altruismus, solidarita nebo obapolně výhodná spolupráce, ale zájmy USA – to je skutečná priorita. V tom se Trump, nový program a celý republikánský establishment zřejmě shodují. Jde především o to, aby Spojené státy byly nejsilnější a ostatní země více přispívaly k udržení americké nadřazenosti.
Za První zpráva rozhovor vedl Jiří Kouda