24. 7. 2016
Neznám pana Michala Horáčka jinak, než jako textaře, byť může být i něčím jiným. Teď například nejistě uvažuje, že by mohl být i prezidentem. Proč ne, prezidentem se může stát kdokoli, má-li k tomu nějaké ambice a předpoklady. Pan Horáček tuší, že je má. Vychází z toho, že prý za ním po koncertech, ale i před nimi, chodí lidé a něco mu říkají. Jeden častý názor prý je, že mu říkají, proč volili Miloše Zemana, zda ho zase chtějí či nechtějí volit a také co si myslí, že by prezident měl či neměl dělat. V poslední době také často vyjíždí za lidmi do různých míst republiky aby se zeptal, co si od pana prezidenta nebo prezidentky představují, jak má plnit svou funkci.
Pan Horáček chce těchto poznatku využít, aby mohl u těchto skutečností začít, aby prý mohl posoudit, zda by on byl ten, který by mohl jejich přání naplňovat. Říká, že je to poctivé. Jistě, je to poctivé, ale totéž dělal i Miloš Zeman, když se rozhodl kandidovat na funkci prezidenta. Pan Horáček ale poněkud zapomíná, že názory občanů, jejich představy a přání je jedna věc, politická realita a celková politická situace doma, v Evropě a ve světě snadno všechna přání a představy občany rozbourá jako domeček z karet.
Jedna z předností správného prezidenta je i osobní skromnost. Obávám se, že pan Horáček tuto vlastnost poněkud opomíjí nebo se přeceňuje. Jde o to, že jeho vize o správném či ideálním prezidentovi je příliš přehnaně zidealizovaná, nadhodnocená, témeř idylická, když na základě jeho vize o tom, že lidé touží po tom, aby nějaká česká máma, když jde s dcerkou a vidí, jak v televizi mluví prezident řekla: hele, to je náš pan prezident, koukej se! My jsme si ho vybrali, aby nás zastupoval a to jsme dobře udělali. K tomu ale také hned dodává, že v této chvíli není mnohom českých matek, které by byly poctivě schopné tohle svým dětem říct. Tímto názorem pan Horáček chce zřejmě naznačit, že současný pan prezident Miloš Zeman není ten, kterého by české matky dávali svým dcerkám příkladem. Také jako sláma z bot z toho čouhá upozornění, že on by právě mohl být tím, na kterého by mohly české matky ukazovat, že to je ten správný prezident, kterého si zvolili a že „udělali dobře!“
Pan Michal Horáček toho pro PRÁVO (sobota, 23.7.2016) řekl mnohem více, ale za zmínku stojí kromě výše uvedeného ještě jeho eurohujerský názor na naše členství v EU. Poznamenává, že Evropská unie vše co dělá, dělá čistě racionálně, pragmaticky. I naši občané k EU přistupují bez toho, že by to byla pro ně nějaká srdeční záležitost. Poukazuje na skutečnost, že ještě nikdy neslyšel žádného Čecha říkat, že je skvělé, že „už také máme moře!“ Proboha, co by chtěl od českého občana, který je EU a celou bruselskou administrativou podvázán tak, že v něm sotva proudí česká krev? Podle něj máme moře, protože prý jsme Evropané. Když prý vyhráli Němci mistrovství světa nad Argentinou pan Horáček napsal: „Hurá, naši vyhráli“! Proč? No přece proto, že to vyhráli Evropané! A prý si všichni mysleli, že je buď pomatený nebo provokuje. Já si myslím, že platí spíš to první.
Podle pana Horáčka jsme tedy vyhráli mistrovství světa ve fotbale, máme moře, ale že mzdy a platy našich poctivě pracujících lidí jsou sotva třetinové oproti ostatním „taky“ Evropanům, mu už jaksi nepřijde. Že jsme Evropané snad posuzuje také podle toho, že už je toho dnes v Česku zatraceně málo, co je skutečně naše, české! Poněkud divné chápání evropanství, není-liž pravda? Má-li takto, kromě jiného, chápat všechny tyto souvislosti a atributy potenciální prezident pan Michal Horáček, nevím jak kdo, ale já děkuji předem, takového prezidenta nechci!