29. 7. 2016 RadimValenčíkPíše
Právě jsem se vrátil z Maastrichtu, kde probíhala "olympiáda ducha"– tj. 5. světový kongres Společnosti teorie her. Ten minulý před čtyřmi roky v Istanbulu byl sice lepší, ale i tento stál za to. Nobelisti byli tři včetně 86-letého Boba Aumanna v plné fyzické a duchovní kondici. Jeden z hlavních přednášejících měl přednášku na téma "Jak vyhrát prezidentské volby". Ukazuje se, že i velmi jednoduché modely, které teorie her nabízí, mají obrovskou vypovídací sílu.
Na několika případech z nedávné doby uvedl a ilustrativním konceptem doložil, že pokud se situace polarizuje do podoby "jeden kandidát proti všem ostatním", tj. kandidát a anti-kandidáti, má kandidát, proti kterému se profilují všichni ostatní, největší šanci vyhrát.
Jediný, kdo má v takové situaci šanci prosadit se oproti kandidátovi, vůči kterému se všichni ostatní profilují, je ten, kdo důvěryhodně dokáže obsadit pozici smiřující protivné strany.
Ostatně toho si byl velmi dobře vědom Lenin, když v roce 1921 s nebývalou intenzitou až agresivitou reagoval na Bucharinův pokus postavit se do čela "nárazníkové platformy", tj. platformy, která měla v tzv. sporu o odbory (ve skutečnosti šlo k soupeření mezi Leninem a Trockým, kdo se prosadí jako lídr revoluce) usmířit obě protivné strany. V roce 1937 pak Stalin velmi krutě zlikvidoval tzv."platformu za usmíření", která se chtěla postavit "nad" tehdy protivné strany – Stalinovy příznivce a odpůrce. Ani jeden z nich teorii her neznal, protože ta se ještě nezrodila v té podobě, ve které by byla v dané oblasti použitelná, ale s intuitivními herními modely či koncepty byli schopni pracovat.
Dnes – jak bylo v přednášce velmi pěkně ukázáno – standardní chybu profilace všech uchazečů a prezidentský post proti jednomu z dominantních kandidátů vidíme v USA. Z hlediska logiky hry si Trump nemůže přát nic lepšího, než aby ho všichni démonizovali a profilovali se proti němu. Hlavně aby byla eliminována platforma za usmíření protivných stran. Pak má největší šanci vyhrát.
U nás tuto chybu vidíme v pokusu porazit Zemana anti-Zemanem. To je největší hloupost, kterou odpůrci Zemana dělají. A všimněte si, jak se to, co nazývám "hloupnutí z globálního slouhovství" projevuje.
Odpůrce Zemana ani nenapadne postupovat jinak. Oni hledají anti-Zemana a ani si nedovedou ani představit jiného kandidáta, který by mohl Zemana skutečně porazit. Tím, že by se postavil do role usmiřovače znepřátelených stran a vlastně i celé společnosti. Do role "ti mají pravdu v tom, ti zase mají pravdu v tom". Pokud by kandidát, který by šel do našich prezidentských voleb, obsadil tuto parketu, byl dostatečně důvěryhodný a měl silné zázemí, měl by velmi velmi velkou šanci, že vyhraje.
Je však dost pravděpodobné, že takový kandidát u nás prostě není. A pokud by byl, pak ti, co v důsledku svého slouhovství současné rozpadající se globální moci nevratně zhloupli, s takovým kandidátem prostě nepřijdou.