29. 7. 2016
S nemalou zvědavostí a zájmem jsem si přečetl rozhovor s opoziční a údajně režimem stíhanou poslankyní oblastní dumy v Kursku Olgou Liovou, zde. Zdržím se analýzy obsahu jejího velmi surealisticky a dehonestujícího rozhovoru, který je možno si přečíst přímo na Parlamentních listech.cz, chci se však především zaměřit na osobu samotné poslankyně Liové. Mladá „paní“ poslankyně je pozoruhodnou osobou, srovnatelnou s naším poslaneckým exotem Markem Bendou. Ani ne tak léty strávenými v poslaneckých škamnách, jako věkem vstupu do politiky.
Olga Liová se totiž narodila v r. 1986 což znamená, že je jí dnes 30 let. Tento věk je sice i na naše poslanecké podmínky celkem standardní, ovšem u Olgy Liové byl vstup do politiky již de facto v r. 2006, tedy ve věku jejích pouhých 20 let. To je právě ten relativně shodný věk s naším poslancem Markem Bendou. Podle dostupných informací měla totiž v tomto roce (2006) studovat na ekonomické fakultě Kurské státní technické univerzity, kde spoluzaložila list Narodnyj žurnalist a stala se jeho šéfredaktorkou. V něm potom mj. publikovala investigativní články z oblasti daní, státního zastupitelství a soudů. Je otázka, zda v tomto věku lze její znalosti v uvedených oblastech považovat za dostatečně zralé, aby ji bylo možno posuzovat jako úspěšný vstup do politiky. Nicméně za angažovanost to považovat lze, avšak v jejím věku její politickou vyzrálost nelze považovat za dostatečnou k tomu, aby mohla být považována za plnohodnotnou političku a její názory, pohledy a hodnocení za relevantní. V jejich kritických názorech se značně promítá nezralost a naivita, což je přirozená vlastnost mladého a ambiciozního člověka (viz Benda ve svých začátcích).
Přesto, jak z její zřejmé další angažovanosti vyplývá, svou činností se v průběhu dalších let „vypracovala“, aby v roce 2011 byla zvolena jako jediná nezávislá kandidátka poslankyní oblastní dumy v Kursku. Avšak ani ve věku 25 let nelze její politickou angažovanost považovat za vyzrálou, spíše v jejím životě hráli roli jiné faktory, související s opoziční revoltou mladých, tzv. teenagerů, stejně jako její poněkud problematický soukromý život. Informace o ní totiž sdělují, že je svobodná matka dvou dětí, což poněkud její ego a osobní symaptie sráží do poněkud negativního světla hodnocení.
Parlamentní listy ji v její politické roli poslankyně dumy představují jako mladou, úspěšnou opoziční rebelantku, která si nebere žádné servítky při hodnocení ruské celostátní politiky a zvláště pak činnost prezidenta Vladimira Putina, kterého nařkla, resp. obvinila (bez doložení potřebných faktů a důkazů) ze zločinného spiknutí proti vlastnímu národu, z propagandy násilí prostřednictvím ruských federálních televizních společností. Není divu, že bylo vůči její osobě zahájeno trestní řízení pro podezření z pomluvy a extremismu. Je to totiž stejně irelevantní obvinění, jako např. v případě našeho prezidenta, o kterém se prohlašují (nejen) podobná obvinění. Pravda, na rozdíl od ruských soudů, naše soudy jsou k takovým obviněním značně benevolentní a i přes velmi hrubé a vulgární udrážky či řadě bezdůkazných obvinění neshledávají potřebu autory těchto obvinění a hrubých pomluv soudně stíhat. Že nezávislým ruským tiskem je označována za zázračné dítě regionální politiky, je stejně hodnotné a relevantní, jako by v našich podmínkách byl stejně hodnocen Marek Benda.
Není pochyb, že v některých případech má či může mít Olga Liová pravdu, resp. že by jisté skutečnosti v Ruské federaci mohl existovat. Jen ve svém kritickém výčtu nedostatků a problémů zapomněla pro „úplnost“ dodat, že např. v USA či v jiných západních státech by něco podobného nemohlo existovat. Nicméně způsobem, jakým tyto problémy či nedostatky mladá poslankyně prezentuje dávají také tušit, že ne všechno je z její hlavy a že je dost pravděpodobné, že může být motivována či podporována západními kruhy, čemuž nasvědčuje její rétorika, se kterou tak vehementně konfrontuje své názory s ruskou realitou. Také zřejmě či spíše záměrně nemluví o skutečnostech, které mají na stavu věci svůj vliv. O západní, resp. americké expanzní a imperiální politice nemluví, stejně jako nezmiňuje konfliktní situaci na Ukrajinbě, vyvolané Západem. K řadě věcí a stavu kritizovaných skutečností se její rádoby demokratická otevřenost a oponenura dá přirovnat k tomu, že se v této oblasti politiky pohybuje jako slon v porcelánu.
Jak je ale patrné a zřejmé, její osobnost, stejně jako její tvrdá opoziční rétorika má ze strany nezávislého ruského tisku dostatek sympatií a podpory. Konec konců proč ne, opoziční politika patří neodmyslitelně k demokracii. Že i v Rusku demokracie existuje je, na rozdíl od mnoha malověrců, rusofobů a prestitutů skutečností. Ovšem s tím, že i tam má řadu stejných problémů, jako u nás. Ostatně, kde existuje 100 %ní demokracie? Myslím, že nikde, ani v tolik pro nás příkladném Švýcarsku (o americké demokracii lépe se vůbec nezmiňovat). Připočteme-li stav a situaci, ve které se Ruská federace a prezident Putin nachází, je kritika této mladé opoziční političky značně problematická a irelevantní. Doufejme, že mladá poslankyně časem vyzraje a dojde k objektivnímu poznání, že kritizovat je snadné, ale činit nápravu při vědomí alespoň zachovat stávající úroveň života a bezpečnost občanů RF není zrovna snadné a tedy, že všechno zlé je pro něco dobré. Pokud zcela nepodlehne svodům západní politiky a její kritika bude konstruktivní a účinná, má šanci své zemi pomoci. Všechno záleží jen na ní samotné.