Programy republikánů a demokratů shodné: ani v jednom nenaleznete zmínku o mezinárodním právu. Tato absence je jen projevem narůstajícího právního nihilismu v mezinárodních vztazích.Ten demokratický se zdá nudnější. Po pravdě řečeno se ale opoziční program píše snadněji. Útočení je přirozeně dramatičtější než obrana. Jestliže republikáni idealizují minulost, demokraté jako prezidentská strana idealizují přítomnost. Snad i proto je v onom demokratickém programu nadměrná frekvence slovesa „věříme“.
PZ: Téměř všechny první komentáře zdůrazňují, že díky demokratům poprvé v amerických dějinách kandiduje na prezidentský post v USA žena…
V souvislosti s americkým prezidentstvím se někdy říká, že úspěšný kandidát musí být WASP (White Anglo-Saxon Protestant), tedy bílý Anglosas protestantského vyznání. Jako samozřejmost se zároveň myslí muž. Před osmi lety byl ale zvolen černoch, teď je navržena žena. Už v roce 1960 byl poprvé a naposled zvolen za prezidenta katolík: John F. Kennedy. Dlužno ale dodat, že současný viceprezident Joe Biden je také katolického vyznání. A vůbec není náhoda, že si Hillary Clintonová za svého spolukandidáta na funkci viceprezidenta vybrala dalšího katolíka – senátora Tima Kainea. Svědčí to o růstu počtu hispánských voličů v USA a také o tom, jak jsou v demokratické straně vykolíkována teritoria oddělující jednotlivé zájmové skupiny.
PZ: Republikánský program jste charakterizoval jako konzervativní. Jaký je podle vás z ideologického hlediska nový demokratický program?
Tento program je psán v liberálním duchu. Už v preambuli tvrdí, že „demokraté věří, že kooperace je lepší než konflikt, příležitost je lepší než zášť a mosty lepší než zdi“…
PZ: To je zřejmá narážka na Trumpa a republikány, kteří hovoří o výstavbě zdi bránicí volné migraci. To je citlivá otázka i u nás v Evropě.
Můžeme si ocitovat pasáž z nového programu demokratů, která se týká tohoto tématu. „Víme, že dnešní imigranti jsou zítřejší učitelé, lékaři, právníci, vládní představitelé, vojáci, překladatelé, aktivisté, členové školních samospráv, pilíře našich komunit.“ A následuje pasáž o lidských právech v „nesobecké a soucitné zemi“, myšleno v USA. To je liberální slepota v krystalickém vydání.
PZ: Zdá se, že příliš nevěříte v toto pojetí migrantů.
Chybí tam jedno jediné slovo: „někteří“. Nebo alespoň „mnozí“. Někteří dnešní imigranti určitě budou zítra učitelé, lékaři, právníci, jenže někteří budou bezdomovci, jiní kriminálníci, někteří možná dokonce teroristé. Bez zmíněného kouzelného slovíčka je ona věta víc než sporná. Ale také velmi užitečná: díky ní začíná být zřejmé, odkud byla pro evropské sluníčkáře exportovaná ona fascinující naivita. Mimochodem – v citovaném programu je též teze, že „demokraté jsou stranou inkluze“. To vše naznačuje, že případné vítězství Trumpa změní dikci řady politiků i aktivistů v Evropě. Vzpomeňte, jak zmizela apokalyptická varování před íránskými a severokorejskými raketami, kterými čeští zastánci americké vojenské základny v Brdech bombardovali české luhy a háje. Stačilo, že se změnila politika Washingtonu.
PZ: V rozhovoru o programu republikánů jsme se věnovali hlavně zahraniční politice. Vidíte nějaké shody mezi programem republikánů a demokratů?
Pro občany malých států je prvořadá otázka mezinárodního práva. Spojenecké mocnosti mají často příliš velké požadavky na své spojence a mají tendenci v krizi je opouštět, podepisovat mnichovské dohody. V tomto směru jsou programy republikánů a demokratů shodné: ani v jednom nenaleznete zmínku o mezinárodním právu. Tato absence je jen projevem narůstajícího právního nihilismu v mezinárodních vztazích. V případě zmíněných dvou stran je to důsledek oddanosti heslu „America first!“ – „USA především“. Vše ostatní je druhořadé. Abych citoval přesně program demokratů: „Americké vedení světa je podstatné pro udržení naší bezpečnosti a pro růst naší ekonomiky v následujících letech.“ I tady, jako u republikánů, najdete mystickou víru ve zjevné předurčení USA vést svět: „Věříme, že Amerika je jiná než kterýkoliv stát na Zemi. Náš důvtip nemá obdobu, naše armáda je nesrovnatelná, naše ekonomika je největší, nejdynamičtější a inovativnější, naše hodnoty jsou trvalým zdrojem síly a inspirace pro celý svět.“ V Evropě takovýmto vizím říkáme nacionalismus.
Kouzelnou ilustrací tohoto přístupu v duchu „osvíceného egoismu“ je věta v pasáži o Rusku: „Objasníme Putinovi, že jsme připraveni s ním spolupracovat, pokud je to v našem zájmu.“ Tady už žádné abstraktní humanistické hodnoty nejsou – jen sobecky definované státní zájmy USA. Dodávám, že zmíněná pasáž o Rusku je v kapitole nazvané Čelit globálním hrozbám. Tyto hrozby jsou vyjmenovány v pořadí terorismus, Sýrie (včetně požadavku odchodu prezidenta Bašára Assada), Afghánistán, Írán, Severní Korea, Rusko, kybernetická bezpečnost, nešíření zbraní hromadného ničení plus požadavek „globálního klimatického vedení“. Jinak shodou je i fakt, že v obou programech je Evropa představována až na třetím místě regionálních priorit, za tichooceánským a blízkovýchodním regionem. V případě republikánů je pořadí Blízký východ, Pacifik, Evropa. A opět tu máme starost o svobodnou plavbu v Jihočínském moři, což jsou formulace skrývající snahu držet si nad touto oblastí kontrolu. Na druhé straně, stejně jako republikáni i demokraté zdůrazňují setrvání u politiky jedné Číny, tedy neuznání státní suverenity Tchaj-wanu.
PZ: Jako nejzajímavější či nejhrozivější pasáže z programu republikánů jste uváděl ty, které se týkaly armády a válek. Jak se k tomuto tématu stavějí demokraté?
Demokraté nepočítají, kolik mají být schopny Spojené státy najednou vést a vyhrát válek. Jsou vlastně abstraktnější i konkrétnější zároveň: „Věříme, že i když naše armáda musí být nejsilnější ve světě, může být vysílána do boje tehdy, když naše závazky jsou jasně vysvětleny americkému lidu a naše jednotky mají vše, co potřebují pro splnění své mise. Věříme, že válka musí být poslední možnost, ne první volba.“ I když zdůrazňují potřebu porazit takzvaný Islámský stát, dávají najevo přesvědčení, že to „nevyžaduje rozsáhlé nasazení amerických bojových jednotek.“
PZ: A jak v této souvislosti hodnotí situaci v Libyi?
Hezká otázka! Protože jde o problém, na jehož vytvoření se Hillary Clintonová aktivně podílela, v programu demokratů o něm není žádná zmínka. Ani jedno slovo. Naopak v programu opět najdete – tak jako před osmi lety, kdy poprvé kandidoval Barack Obama – příslib zavřít věznici na základně Guantánamo. Asi nejpřekvapivějším bodem programu demokratů však je příslib, že zavřou Institut bezpečnostní kooperace na západní polokouli (The Western Hemisphere Institute for Security Cooperation; WHINSEC). To je škola, která byla založená v roce 1946 pod názvem Americká škola (The School of the Americas; SOA). Původně sídlila v Panamě, v roce 1984 přesídlila přímo do USA. Podle dostupných údajů v jejích učebnách prodělávalo „antikomunistický protipovstalecký výcvik“ více než 64 tisíc vojáků z Latinské Ameriky. Ten zahrnuje například přípravu odstřelovačů, psychologickou válku, vojenské zpravodajství, ale i nestandardní výslechové techniky…
PZ: Myslíte mučení?
Ano, mučení. Absolventi této školy se podíleli na mnoha převratech v Latinské Americe, najdete mezi nimi však i několik bossů drogových kartelů. Jorge Illueca, panamský exprezident a bývalý předseda Valného shromáždění OSN, nazval tuto školu „největší základnou pro destabilizaci Latinské Ameriky“.
V souvislosti s připomenutím demokratického programu před osmi lety: tehdy prezidentský kandidát sliboval úsilí odstranit jaderné zbraně, včetně závazku do sta dnů po nástupu do Bílého domu svolat summit o jaderném odzbrojení. Tentokrát demokraté slibují do sto dnů summit o klimatických změnách. A je tu mnohem skromnějším plán, pokud jde o nukleární zbraně. Už ne „jaderná nula“, ale pouze snížení počtu nukleárních náloží a jejich nosičů plus omezení závislosti obrany USA na jaderných zbraních.
PZ: I tak to zní slibně.
Jenže takovéto formulace skrývají výzkum, vývoj a zavádění nových zbraní, které sice nevyvolávají jaderné záření, ale obdobnou trhavou sílu jako zbraně nukleární.
PZ: Když projdete oba programy, který z kandidátů na prezidenta USA se vám jeví z hlediska obhajoby českých či slovenských národních zájmů jako vhodnější?
Především si nemyslím, že Donald Trump či Hillary Clintonová se budou cítit vázáni zmíněnými programy. Ty nám jen naznačují způsob uvažování vedení jejich stran a tedy i lidí, které se vedení bude snažit dát do okolí budoucího prezidenta. Od Hillary Clintonové lze očekávat větší blízkost programu, protože ona patří ke stranickým bossům. Tím, kdo byl mimo establishment, byl konkurent Clintonové v primárkách, senátor Bernie Sanders; Clintonová mu v akceptační řeči děkovala a na adresu jeho přívrženců vzkázala: „Chci, abyste věděli, že jsem vás slyšela. Váš zápas je i naším zápasem. Naše země potřebuje vaše ideje, energii a vášeň.“ A za viceprezidenta si vybrala „mainstreamového demokrata“, který patří k standardním politikům z líhně demokratů a nemá nic společného se Sandersovou vizí socialismu. Obecně platí, že v programu demokratů je celá řada hesel, která lahodí sluchu levicově laděných lidí. Po zkušenostech s Hillary Clintonovou ve funkci ministryně zahraničních věcí však těmto slibům rozumný člověk těžko může věřit.
Nejde tedy o literu programu, ale o jeho ducha. Clintonová jako prezidentka bude jako onen program – pokračováním beze změn. Republikáni slibují změnu a Donald Trump ji přestavuje. Otázkou ale je, zda vůbec měl čas a náladu přečíst si republikánský program. Jde o různé podoby změny. Zatím.
Za První zprávy rozhovor vedl Jiří Kouda