1. 8. 2016
Tím jsou míněny USA, které válčili, válčí a jak všechno nasvědčuje, válčit chtějí a budou. Pokud má někdo o USA jiné mínění, je naprostý diletant, člověk, nemající soudnost, nebo těžce zaujatý. Rozvádět, popisovat nebo snad dokazovat všechny vojenské, resp. válečné iniciativy USA nejen za poslední léta, ale v historii 200 let (viz příloha), by bylo nošením dříví do lesa. Ke zmíněné realitě i budoucnosti je třeba započítat svéráznou kandidátku na prezidenta(ku) USA za demokratickou (!) stranu Hillary Clintonovou, která se už dnes mnohým pozorovatelům a komentátorům jeví jako „jestřáb s kozama“.
Její minulost dává dost důkazů na to, aby bylo takové hodnocení opodstatněné. K potvrzení tohoto v její prospěch ne příliš sympatického mínění mohou sloužit rozsáhlé záznamy, které předkládá Foreign Policy, zde .
Kromě těchto faktorů Hillary Clintonová oplývá výraznou nezdvořilostí, lidově řečeno hubatostí. Jak prohlásil známý americký politolog a odborník na Rusko Stephen Cohen v pořadu Larryho Kinga, Hillary Clintonová měla svou kandidaturu stáhnout poté, co si dovolila analogii mezi Putinem a Hitlerem. Pravda, přímo ruského prezidenta a vůdce nacistů s Hitlerem sice nesrovnávala, ale situaci na Krymu porovnala se situací v 30. letech, kdy Hitler hovořil o potřebě chránit německou menšinu v Československu a dalších zemích.
Cohen okamžitě upozornil na vystoupení Clintonové a již tehdy tvrdil, že při takové analogii se sama připravila o právo účastnit se prezidentských voleb. Jenže to neznáte, chtělo by se analogicky říct Hadimršku, ale jde o Hillary, která tyto skutečnosti s typickou americkou arogancí a s přehledem ignoruje. Je přece dáma, která si může dovolit leccos. Všechno nasvědčuje tomu, že tato demokratická komediantka, pardon kandidátka, ztratila veškerou soudnost, kontrolu nad svým zbytnělým egem. Její vystupování v rámci předvolebního mnoha klání a stranických sjezdech nemá ve srovnání se světem obdobu. I to dokumentuje, jak jsou američtí představitelé domýšliví, neskromní a velkohubí. Scény z předvolebních masových shromáždění, na kterých se Clintonová jako kandidátka prezentuje, je ze strany jejich demokratických podporovatelů neskutečně zfanatizované, zprofanované, zdramatizované, jedním slovem je to komediální show za miliony dolarů, které jdou mj. i z kapes obyčejných Američanů.
Vystupování samotné Hillary Clintonové je až tristně neskromné, její bohémské gestikulace jsou trapné a směšné současně. A to ještě není zvolena prezidentkou, co se bude dít, až tato „zlatokopka“, „jestřáb s kozama“ nedej bože, volby vyhraje?Podle dosavadního scénáře by to mohlo (s nadsázkou) vyvrcholit i v konec světa! Pokud se tedy Hillary Clintonová stane prezidentkou, tak Spojené státy, které jsou již 15 let ve válečném stavu, budou mít v čele vůdce (vůdkyni), který v podstatě tyto tendence a záměry vždy podporoval a je nanejvýš pravděpodobné až jisté, že bude vojenské kampaně a válečné akce bude podporovat i nadále.
Ve světle těchto skutečností není od věci položit otázku politikům z TOP 09, resp. ODS, jak se s těmito fakty hodlají naložit, případně vyrovnat. Nebo jsou snad pro, aby se Clintonová nejen stala prezidentkou USA, ale také, že jsou srozuměni a ochotni podporovat její nabubřelé, neskromné, nebezpečné, fantasmagorické, militantní plány? Není pochyb, že jí budou fandit zvláště, když se Clintonová nechává neskromně a drze slyšet, cituji: „ Jsem hrdá na podporu našich spojenců v NATO proti jakýmkoli hrozbám, jimž čelí, včetně hrozeb z Ruska“! Ty poslední dvě slova může vyslovit jen naprosto nesoudný člověk, s naprostou neschopností reálně uvažovat a analyzovat stav věcí. Lidově se tomu říká, že „si nevidí do huby“! Hillary dále velkohubě a neskrommně prohlásila, že „ Země potřebuje vůdce, který bude spolupracovat se spojenci, aby udržel Ameriku bezpečnou!“ Je otázka, co si pod tou „zemí“ představuje, zda teritorium Spojených států, Ameriku jako světadíl, nebo globální zeměkouli. Zvláště drzé a troufalé je prohlášení, že tato neidentifikovaná země potřebuje „vůdce“. Má snad tím vůdcem být samotná H. Clintonová?
Její vystupování se celé nese v typickém slibování a mazání medu kolem huby když mj. také prohlašuje, že bude bojovat proti nepřátelům, včetně tzv. Islámského státu. Zde se kromě IS zdrženlivě vyjádřila o nepřátelích i když je nad slunce zřejmé, že mezi hlavní nepřátele považuje Rusko. K tomu velkohubě, neskromně a sebejistě prohlásila , že „Nebude to snadné, ale věřte mi, že vyhrajeme!“ . Kolik ještě bude potřebovat medu, aby všechny své delegáty, podporovatele a sympatizanty přesvědčila, aby uvěřili lžím, které jim ve slibech nabízí?
V tomto směru neopomíná ani pohrdat protikandidátem Donaldem Trumpem, když o něm nestoudně prohlašuje, že „ Představte si ho v Oválné pracovně, jak čelí skutečné krizi. Člověk, kterého podráždíte pouhým tweetem není člověk, jemuž lze svěřit jaderné zbraně“! Máme se tedy domnívat, že zrovna „ona“ bude tím správným člověkem, kterému lze svěřit jaderné zbraně? Je toho skutečně dost, co dosavadním úspěchem „opilá“ Hillary Clintonová během svých extempore přehnaně, neskromně a sebevědomě slušně řečeno, nažvanila. Mj. také to, že si vytkla za úkol zmírnění klimatických změn a podporu čisté energetiky. Jsou to vesměs cíle, o kterých není pochyb, že nebudou ani z poloviny splněny. Nicméně, slibem neurazíš , nemluvě o tom, že tento způsob předvolební rétoriky je pro všechny americké (ale nejen americké) kandidáty, potažmo prezidenty typické. Ostatně nemusíme chodit daleko. Václav Flaška Havel toho nasliboval tolik, že dnes, kdyby se všechno mělo splnil vše, co Havel nasliboval. možná bychom byli i před samotnými USA.
Bývalá první dáma, senátorka a šéfka diplomacie se zkrátka prezentovala jako „kandidátka všech“. Ztvrdila to silnými slovy v prohlášení, že „Bude prezidentkou demokratů, republikánů a nezávislých, strádajících, usilujících i těch úspěšných. Těch, kteří mě budou volit i těch, kteří ne!“ Příliš sebevědomé prohlášení! Jen není jasné, co je na tom mimořádného, protože bude-li zvolena (stejně jako v případě jiných prezidentů), musí být nutně prezidentkou všech, protože jí (stejně jako těm ostatním) nikdo nemůže odepřít, ať už s ní bude či nebude souhlasit. Co je však velmi nebezpečné je její konstatování, že nehodlá zapovídat (v USA) žádnou víru. Tím chtěla odsoudit Trumpovy úvahy o tom, že v USA zakáže Islám. Že by šla ve šlépějích Merkelové?
Mohlo by se říct, že je to záležitost samotných občanů USA, ale není to tak úplně pravda. USA jsou hegemony geopolitického dění ve světě. Jejich vazby a vliv na ostatní země a státy včetně Evropy je nemalý. Při vědomí, že řada evropských, včetně některých českých politiků, kteří jsou ochotni nadále lézt Američanům s upřímnou oddaností do zádele, je to pro Evropu a její občany velké roziko. Za eventuáního prezidentství bláznivé, chamtivé, neskromné a ctižádostivé Hillary Clintonové je to riziko mnohem větší. Dilema, zda Clintonová nebo Trump? Rozhodně menší zlo, ale i riziko bude v případě, že prezidentem se stane Donald Trump. Nebo se mýlím?
Příloha:
http://euserver.parlamentnilisty.cz/Articles/1099-200-let-terorismu-usa-prehledny-seznam-vsech-americkych-valecnych-zlocinu-teroru-a-valek.aspx
https://www.youtube.com/watch?v=LLtm-3jTJWE&feature=youtu.be