rozhovor

4. 8. 2016   ParlamentníListy

 

Ve srovnání s německými a rakouskými platy jsou ty české stále žebrácké, tvrdí makroekonom Českomoravské konfederace odborových svazů Jaroslav Šulc. Mnoho peněz podle něj míří do zahraničí, místo aby zůstávaly v České republice. Podotknul také, že možnosti vlády ovlivňovat situaci jsou tím nižší, čím více se připravuje o majetek v energiích i infrastruktuře a přenechává
ho soukromému sektoru.

Nacházíme se v době ekonomického růstu, lidé se mají lépe. Objevují se ale také názory, že růst se neodráží ve mzdách, nebo že peníze putují spíše firmám, či do zahraničí. Jak to vidíte? 

 

Stačí se podívat do statistik. Ekonomický růst se nepochybně obnovil. V minulém roce tempo přírůstku hrubého domácího produktu vyskočil dokonce na čtyři a půl procenta a jasně vybočilo z přirozené křivky. V 2014 to bylo 2,7 procenta a letos očekávám zhruba stejnou dynamiku. Extrémní zrychlení vloni souvisí s několika naprosto jednorázovými a přechodnými faktory, zejména s dočerpáním peněz z Evropské unie. Ale pokračuje růst zisků a také odliv dividend do zahraničí. Pokud jde o růst nominálních mezd, tak se také obnovil na hladině 4,4 procenta a tím, že je velmi nízká inflace – za posledních dvanáct měsíců jen tři desetiny procenta, tak je růst jak nominálních, tak reálných mezd nebývale velký. A pokud jde o případné brzdící faktory? Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se dnešní tempo nemohlo dál držet, protože dopady Brexitu nemusí být fatální.

Vidím jen jednu anomálii brzdící růstový pohyb, a to je pomalý vývoj u firemních, soukromých investic. Ta bariéra je daná především tím, že zde není vyřešena EIA, tj. prověrka procesu dopadu investice na životní prostředí, ale evidentně jde o přechodnou záležitost. Takže stačí se podívat na čísla statistiky, jak roste hrubý domácí produkt, osobní spotřeba o 2,9 procent, export o 7,7 procent a dovoz o téměř devět procent. Byly zveřejněny výsledky státního rozpočtu s rekordním přebytkem sedmdesát miliard za sedm měsíců, což svědčí o tom, že ekonomika roste a že se dobře vybírají daně. Kdo tvrdí opak, asi nečte statistiky.

Vladimír Dlouhý kritizoval odbory, že se stávají čtvrtou koaliční stranou a jde jim o moc. Ve skutečnosti že nechtějí dělat nic pro lidi. Reagoval tak i na mediální odborářské kampaně s hesly „Konec levné práce“ a podobně. Co vy na to? 

Já mám velký problém s odpovědí, protože jsem poradce předsedy odborové konfederace Josefa Středuly. Proto představa, že snad souhlasně přitakám výrokům mého jinak dlouholetého přítele Vladimíra Dlouhého, je absurdní. Vladimír se vžil do role prezidenta Hospodářské komory a jen zpívá písničku, jakou očekávají její členové. A to, co zpívá, ale přece nemá s realitou až tak mnoho společného. Vladimíra vaším prostřednictvím pozdravuji a ptám se, zda si myslí, že by snad odbory měly postupovat jinak, než postupují, tedy hájit zájmy zaměstnanců, které jsou samozřejmě v přímém protikladu se zájmy podnikatelů, které on reprezentuje. Já mu také nevyčítám, že kde chodí, tudy hlásá, že pro podnikání je třeba vytvořit lepší prostředí, než tady máme. Svoji v uvozovkách prezidentskou úlohu hraje velmi dobře stejně, jako Středula mluvící za odbory. Ale jakou jinou úlohu mají mít odbory, než hájit zájmy zaměstnanců a jejich mzdy? Ale i říci, že to jsou odbory, které přitlačily na vládu tak, že ve fabrikách po zmrazení v letech 2007 až 2013 konečně přidávají na minimální mzdě, a že i takto se kolektivně a zpožděně dotahuje růst ekonomiky do koncovky – do růstu mezd a platů a tudíž do poptávky. Vladimír Dlouhý ostatně velmi dobře ví, že ve srovnání s Německem či Rakouskem jsou české mzdy a české důchody pořád ještě žebrácké. Přece člověk, který je zcestovalý, ví, jaká je německá minimální a průměrná mzda a ví, jaká je česká minimální a průměrná mzda. V tomto smyslu jsme skutečně evropští žebráci. Vůbec mu to nezazlívám, ale doporučil bych mu, aby se ve svých výrocích na naši adresu mírnil, bylo by to ku prospěchu věci.

Když jsme na to narazili. Jaká poslední opatření, kroky, či iniciativu změny zákonů ze stran odborů považujete za zásadní? Co udělaly přímo a čistě pro lidi? 

Odbory jsou ve většině případů takzvaným nepominutelným připomínkovým místem v legislativním procesu ve fázi vnějšího připomínkového řízení u řady zákonů. K nim se odbory vyjadřují, což ale nutně neznamená, že ty zákony odbory samy navrhují, od toho si přece platíme státní správu a její legislativní úseky, tedy profesionální legislativce.

Nicméně je tu jedna výjimka, a to nedávný návrh zákona o rozšíření počtu svátků a volných dnů v obchodech. To byla inciativa, která vzešla z odborů, konkrétně od Odborového svazu pracovníků v obchodě, šla přes senátora Františka Bublana. Bohužel v dolní komoře Parlamentu byla tak výrazně okleštěna, že se ta její původní myšlenka nenaplnila, nebo se naplnila jen z velmi malé části. Jinak odbory, i když odbornou kapacitu k psaní zákonů jistě mají, tak tuto variantu, kdy bychom vlastně dublovali státní správu, nepovažujeme v tuto chvíli ani za užitečnou či potřebnou. My nemáme zákonodárnou úlohu, my se do toho nepleteme. Nicméně, jak říkám, v procesu připomínkového řízení, kdy se nějaký zákon nebo vyhláška významně dotýká zaměstnanců, tak do něj vstupujeme a předkládáme odborná stanoviska, doporučení a podobně.

Středula kritizoval nápad dovážet do Čech na práci Ukrajince či Moldavany. Prohlásil, že to ukazuje, jak si chtějí firmy pouze snižovat náklady na mzdy. Souhlasíte s tím? 

Jak se říká, na každém šprochu bude asi pravdy trochu. Vyjádřím výslovně pouze svůj názor. Podle mého soudu není pro žádnou ekonomiku, ani pro tu českou, vůbec dobré, abychom se v horizontu deseti let dostávali do extrémní pozice, kdy jednou potřebujeme sto až tři sta tisíc lidí na volná pracovní místa jako v letech 2007 a 2008, abychom kvůli tomu sem dováželi Mongoly, Vietnamce, Ukrajince, nemluvě o Slovácích a Polácích a ze dne na den zas hledali způsob, jak se jich zbavit – mluvím o jaru 2009 a měsících a letech následujících, vlastně do předloňska. A teď jsme zas ve stejné situaci, jako před osmi lety – ve fabrikách chybí přinejmenším sto tisíc lidí. Jako ekonom tvrdím, že houpat v extrémech čtyři až pět set tisíc lidí nahoru a dolů v rozmezí necelých deseti let, což je asi desetina české zaměstnané pracovní síly, vůbec není dobré svědectví pro tuto ekonomiku. Takovéto výkyvy jsou nezdravé, jejich tlumení drahé. Dobrá ekonomika musí mít jiné nástroje, třeba situaci řešit vyšší produktivitou. A vůbec mi není jedno, jestli si na této české patálii domácí či polští nebo ukrajinští šmelináři s pracovní silou a podvodné pracovní agentury namastí kapsu! Taková situace je vždy jen ostudou evropského pracovního trhu jedenadvacátého století. Nemohu to celé klasifikovat jinak, vše ostatní – včetně skrblictví s nízkými mzdami gastarbeiterů – jsou v podstatě jen doprovodné drobnosti.


(celý rozhovor ZDE)