TÝDEN V MÉDIÍCH Za nesmyslné považuje Petr Žantovský výzvy médiím, aby v plné šíři nereferovala o hrůzách spojených s terorismem, stejně jako doporučení začít užívat místo označení stoupenci tzv. Islámského státu označení skupina frustrantů. Ve svém pravidelném zamyšlení se pozastavuje také nad tím, proč lidem, co hlasitě volají po svobodě pro média, nevadí pokus ministra Jiřího Dienstbiera zamezit svobodnému vyjadřování na Facebooku. A nemůže pominout ani to, že pro Českou televizi jsou důležitější informace o kotlíkových dotacích než o zásadním vyjádření prezidenta.
Měly by z médií zmizet podrobnosti o teroristických útocích? „Jak uvedly úterní Novinky.cz, odborníci na psychopatologii i na média doporučují novinářům, aby se zdrželi zobrazování podrobností o teroristických činech. Psychopatolog Andrej Drbohlav tvrdí, že u masových vražd funguje fenomén nápodoby. Příkladem je podle něj situace v Číně, kde se ještě před deseti lety nesmělo o podobných činech informovat. Poté se ovšem situace uvolnila a počet masových vražd inspirovaných jinými hrůznými činy roste. Mediální odborník Tomáš Trampota si zase myslí, že hlavním motivem teroristických činů je získat co největší mediální pokrytí a šířit tak strach. Proto by se jim v tom mělo zabránit,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský na úvod svého pravidelného zamyšlením nad uplynulým týdnem v médiích.
Podle psychopatologa Andreje Drbohlava je jedno, jaký motiv měl útočník. „Tedy jestli vraždil ve jménu nějaké ideologie, nebo zda ho k tomu přivedla dlouhodobá osobní frustrace. Podstatné podle něj je, aby se k publiku nedostaly detaily útoku. Například kde si pachatel obstaral zbraň, na jakém e-shopu si koupil střelivo a další podrobnosti, které mohou mít až návodný charakter. Trampota doslova řekl: ‚Kumulativní důsledek medializace více takovýchto činů v kratším časovém horizontu, jako jsme zaznamenali v posledních týdnech v případech Německa či Francie, má zásadní vliv na veřejné mínění, šíření strachu a také šíření radikalizace společnosti‘,“ cituje mediální analytik.
Mlčení mainstreamových médií ničemu nepomůže
Připomíná také, že už minulou středu elitní francouzský deník Le Monde oznámil, že nebude zveřejňovat fotografie teroristů. „V redakčním textu dále stojí, že nebudou dělat reklamu radikálnímu hnutí Islámský stát a rozhodně nebudou nástrojem oslavování teroristů. Právě omezení informování o tzv. Islámském státu je podle Trampoty možným řešením. A tento odborník dále dodal – a myslel to zřejmě vážně – že by možná bylo funkční namísto označení stoupenci tzv. Islámského státu začít užívat označení ‚skupina frustrantů‘ nebo ‚skupina frustrovaných idiotů‘. Tomu se v normální společnosti říká vyhánění čerta ďáblem,“ upozorňuje Petr Žantovský.
.....
Ministr pro lidská práva nazývá parlamentní Úsvit postfašistickou stranou
Ve vysvětlování svých kroků pak Jiří Dienstbier ještě pokračoval těmito slovy: „Pro extremisty všeho druhu (docent Valenčík zde zdůrazňuje slova ‚všeho druhu‘, protože ta v sobě obsahují to skryté riziko záměrů Jiřího Dienstbiera) je asi těžko snesitelné, že i svoboda slova má své limity, např. nemožnost šířit nenávist proti různě definovaným skupinám osob, a že některé nenávistné projevy jsou i sankcionovány českým trestním právem na základě naší společné evropské historické zkušenosti. A také proto podobná jednání proběhla i v dalších evropských zemích.“
„Páně ministrovo fejsbůčkové coming out skrývá hned několik záludností. Předně: ona ‚postfašistická‘ strana má být Úsvit. Pokud se nepletu, je to strana parlamentní a o fašismu v jejím programu a činnosti nenajdete stopy. Myslím, že by pan ministr měl oprášit školní vědomosti, má-li ještě nějaké. Fašismus je původně vyloženě levicové hnutí, které vzniklo po první světové válce v Itálii a mimo jiné typickými rysy fašistických ideologií jsou zejména rovnostářský kolektivismus … kult modernity, mládí a síly, jakož i silná ekonomická role státu chápaného korporativisticky, v němž soukromé vlastnictví musí sloužit kolektivnímu prospěchu,“ připomíná pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Dienstbierova popularita se v diskusích na internetu blíží bodu mrazu
Nevšiml si přitom nikdy v programu či projevech Úsvitu, že by akcentoval roli státu v ekonomice, rovnostářství, kolektivismus či modernitu. „To jsou atributy, které najdeme mnohem spíše v ideologii a rétorice ČSSD, tedy strany, za kterou ministruje právě Dienstbier. Čili se zde jedná o docela zdařilou vlastní branku,“ upozorňuje mediální analytik s tím, že Úsvitu šlo podaným trestním oznámením o to, že se Jiří Dienstbier pokoušel prostřednictvím Facebooku cenzurovat zdejší internetové komunikační prostředí. Důvod, proč se o to ministr bez portfeje pokusil, je zřejmý.
„Dienstbier není právě Mirkem Dušínem webových diskusí, jeho popularita v této komunitě je spíše blízka mrazu než tropické teplotě. Místo, aby se zamyslel, zda si za to náhodou svými slovy a činy nemůže sám, jedná po vzoru všech autoritářů, co jich dějiny nosily: pokouší se zamezit svobodnému vyjadřování. A když to nesvede sám, nějakým ministerským výnosem třeba, snaží se do toho zapojit firmu, která tu diskusní platformu provozuje, tedy Facebook. Jednal s ní o tom, jak ‚bojovat proti nenávistným projevům na sociální síti‘. Setkání se kromě něj zúčastnili zástupci iniciativy HateFree nebo Romea. Společnost Facebook nakonec odmítla přistoupit na to, aby osoba placená z externích či národních zdrojů administrovala nevhodné příspěvky,“ konstatuje Petr Žantovský.
Volají po svobodě médií, ale k pokusu o cenzuru na Facebooku mlčí
Za smutné považuje, že cenzuru musí českému ministrovi rozmlouvat americký kapitalista. „A ještě smutnější je, že se proti Dienstbierovým snahám neozvali všichni ti, kdo tam vehementně prosazují ‚svobodu médiím‘. Protože i na jejich hlavy může jednou podobný Damoklův meč dopadnout, až se jejich slova a činy znelíbí někomu, kdo bude držet prst na tlačítku on/off. Vysvětlení je zde: buď jsou tyto organizace tak hloupé, že si to neuvědomují, nebo naopak jsou součástí Dienstbierova tažení proti svobodě slova. Pak by si ale měly poněkud změnit název. Stačila by dvě písmena. Což takhle ‚Nesvobodu médiím‘? Pak by se ale úplně stejně měla přejmenovat páně ministrova portfej. Třeba ‚pro lidské bezpráví‘? Nebo ‚pro práva a svobody jen pro někoho‘. Aspoň bychom všichni dobře věděli, na čem jsme,“ poznamenává mediální odborník.
.....
Kotlíkové dotace jsou pro ČT důležitější než zásadní vyjádření prezidenta
Tuto stručnost by podle něj divák jistě pochopil, kdyby následovala, dejme tomu, pětiminutová reportáž o tom, že Katalánci vyhlásili válku Madridu nebo že zkrachovala eurozóna. „Ostatně k obojímu je blízko, tak by nebylo divu. Ale to ne. ČT za mnohem podstatnější než zahraničněpolitické výroky prezidenta s vnitropolitickými důsledky považuje reportáž o kotlíkových dotacích a o výrobě jakýchsi kotlů kdesi. Nechť se na mne výrobci kotlů a příjemci dotací nezlobí, ale jejich ‚téma‘ bylo Českou televizí traktováno zhruba šestinásobně déle než celá hlava státu i s migranty. A další zhruba tři minuty věnovala Česká televize výměně jakýchsi vysokoproudých stožárů kdesi, protože ty staré už se rozpadají. Inu, taky důležité, že…“ žasne mediální analytik.
Žádný specifický evropský islám vzniknout nemůže
A nabízí druhý highlight z dílny České televize: „Francie hledá model evropského islámu, který bude kompatibilní s evropskými hodnotami“, míněno po islamisticky motivované vraždě kněze. „To je samozřejmě nesmysl jako dům. Jednak žádný specifický ‚evropský islám‘ vzniknout nemůže, protože víra v islám je podmíněna dodržováním práva šaría, a to je v přímém rozporu s evropskými hodnotami a způsoby jejich prosazování. Ale i kdyby, pak ti, kdo by měli nějakou takovou formu své náboženské realizace hledat, by měli být muslimové, nikoli Francie. To je opět ta typická socialistická představa ‚poručíme větru dešti‘,“ myslí si mediální odborník.
......
Ani elementární analýzu francouzské lži veřejnoprávní televize nenabídla
Nemůže se proto zbavit dojmu, že nám tady někdo hodně usilovně lže. „Francouzská vrchnost se snaží světu namluvit, že zvládne muslimy, což se jí nemůže povést, jako se německé elitě nepovedlo zvládnout nacisty, a Česká televize není schopna nebo ochotna či obojí tuto francouzskou lež podrobit alespoň elementární věcné analýze, a tak demaskovat její lživost a nebezpečnost. Proč to činí, nevím, ale činí to za moje peníze, a já už toho mám doopravdy dost. Kdybych si nepřipravoval týden co týden mediální zamyšlení, v nichž ČT nemohu opomenout, a tedy musím znát její vysílání, věřte, že bych byl první, kdo se odhlásil z řad koncesionářů. A jistě nejsem sám,“ dodává mediální analytik.
(Celý text ZDE)