Stanislav Tarasov
16. 8. 2016 zdroj
Podle tureckého deníku Zaman "se zdá, že Obamova administrativa si uvědomovala, že dříve či později Turecko postihne destabilizace", ale po letounové krizi s Ruskem si byla jistá, že "Ankara pocítí potřebu opřít se pouze o rámě USA a NATO." Všechno ale probíhalo jinak.
Turecký premiér Binali Yıldırım oznámil, že 24. srpna je očekávána návštěva amerického viceprezidenta Josepha Bidena v Ankaře. Dříve bylo oznámeno, že 22. srpna do Turecka dorazí významná delegace amerických činitelů se třemi zástupci Ministerstva spravedlnosti a jednoho Ministerstva zahraničí USA, aby, jak tvrdí ministr spravedlnosti Turecka Bekir Bozdag, "pomohli při přípravě formální žádosti o vydání v Pennsylvanii žijícího kazatele Fethullaha Gülena, který je považován za strůjce puče 15.-16. července." Přičemž Bozdag spojil tyto dvě návštěvy pouze s problémem Gülena s komentářem, že "jeho vydání již není bilaterální záležitostí, ale všeobecným problémem," který je sledován celým světem.
Avšak vzhledem k tomu, že za dva dny - od 22. do 24. srpna – se americká delegace stěží stihne byť jen fyzicky seznámit se shromážděnými materiály o Gülenovi, je zřejmé, že cíl návštěvy viceprezidenta Bidena je jiný. Byl vždy pro tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana a jeho tým nepříjemným partnerem a vyjednavačem. Jak informovala turecká média, během své nedávné návštěvy v Turecku na začátku roku 2016 Biden "prezentoval spoustu strategických, politických a symbolických významů a poprvé vyjádřil na tak vysoké úrovni rostoucí kritiku kurzu Obamovou administrativou, kurzu, který byl kvalifikován jako antidemokratický." Biden se tehdy zvlášť setkal se skupinou nezávislých novinářů a zástupců nevládních organizací, které oficiální Ankara, mírně řečeno, neměla v oblibě, hájil 1128 tureckých vědců, kteří podepsali provolání s výzvou světu a kteří byli prohlášeni za "zrádce". Podle tureckého deníku Zaman "se zdá, že Obamova administrativa si uvědomovala, že dříve či později Turecko postihne destabilizace", ale po letounové krizi s Ruskem si byla jistá, že "Ankara pocítí potřebu opřít se pouze o rámě USA a NATO." Všechno ale probíhalo jinak.
Proto zůstává otázka zúčastněnosti USA v tureckém puči 15. července celkově otevřená. Washington to oficiálně popírá, ale zaráží skutečnost, že USA i ostatní západní partneři Turecka ne hned vyjádřily podporu Erdoganovi, což musí vést k určitým dohadům. Podle generálního tajemníka Rady Evropy Thorbjorna Jaglanda je to způsobeno tím, že "v Evropě (a nejen tam - S.T.) vzniklo podezření, že převrat byl připraven samotným Erdoganem a ne sítí Gülena." Proto se západní partneři Turecka, jak uvádějí noviny Hurriet Daily News, domnívají, že "pravdu bude možno nalézt pouze v případě, že budou prezentovány nevyvratitelné důkazy."
Má je Ankara? Po ztroskotaném převratu začalo v zemi masové zatýkání a propouštění vojenských činitelů z různých vládních institucí, probíhají kádrové čistky v soudnictví, v rozvědce, včetně 30 guvernérů v provinciích a asi 50 hlav okresů. Masové propouštění postihlo i pracovníky ve školství. Nedávno Yildirim oznámil, že "počet tureckých občanů, kteří byli po neúspěšném pokusu o státní převrat v zemi sesazeni nebo propuštěni z práce, činí 81 494 osob."
Všichni jsou veřejně spojováni s v USA žijícím Gülenem, ačkoli podle údajů Yildirima je "komplikované všechny zadržené a uvězněné politicky identifikovat." Proto vyvstává otázka: Pokud gülenisté skutečně pronikli téměř do všech oblastí státního systému země, kdo tedy vůbec vládl Turecku? V tomto ohledu prohlášení evropského komisaře pro politiku sousedství a jednání o rozšiřování Johannese Hahna, že "čistky, které následovaly po neúspěšném pokusu o puč v Turecku, byly naplánovány" a "seznamy tisíců jmen těch, kteří byli zatčeni, byly se vší pravděpodobností připraveny předem, protože žádná vláda není schopna tak rychle reagovat," nezní neopodstatněné.
Není náhoda i to, že mnoho světových médií zahájilo diskusi o "tureckém spiknutí", které může mít "značné historické důsledky." Prozatím si však Washington uvědomuje, že Erdogan rozehrává "kartu" s Gülenem, aby měl záminku obviňovat USA z "přechovávání a podpory teroristů." Ale stejnou "kartu" mohou rozehrát i USA proti Erdoganovi. Ankaře je již naznačována možnost rozsáhlého mezinárodního vyšetřování neúspěšného puče, jsou na ní požadovány nezvratné důkazy, zejména pokud jde o účast USA v těchto událostech.
Gülen v článku, publikovaném v deníku Le Monde, prohlásil, že je připraven k návratu do Turecka v případě, že šetření dokáže obvinění proti němu. "Pokud se, jak říká, desetina obvinění proti mně potvrdí, slibuji, že se vrátím do Turecka a převezmu odpovědnost." Dříve americký list The Wall Street Journal s odvoláním se na informované zdroje oznámil, že USA nemají v úmyslu vydat Gülena, protože "důkazy předložené Tureckem nepřesvědčily administrativu USA o vině kazatele."
Podle našeho názoru bude tento úkol plnit i delegace amerických úředníků z ministerstva spravedlnosti a ministerstva zahraničních věcí. Co se týká viceprezidenta Bidena, bude se v Turecku - členské zemi NATO, v němž probíhá odstraňování pronatovsky smýšlející části vyššího a středního velitelského sboru, v němž je zdecimován systém sekulárního vzdělání, soudů a nezávislých médií, snažit vyvinout prostřednictvím faktoru Gülena tlak na vedení země. Politici v EU již hovoří o ukončení jednání o přistoupení Turecka k EU, jsou zmrazena jednání o bezvízovém režimu, probíhá vážná diskuse o členství Turecka v NATO a podle mnoha evropských expertů mohou být proti Turecku zavedeny nějaké sankce. Kromě toho je Washingtonem a Bruselem v jiném geopolitickém kontextu vnímána normalizace vztahů Turecka s Ruskem a jeho sklouzávání směrem na východ, předpokládá se, že Ankara by mohla odpoutat od Západu i svého spojence Ázerbájdžán.
Z tohoto důvodu nelze vyloučit, že Washington se nyní bude snažit aktivizovat tu část turecké elity, která vyjadřuje pochybnosti o tom, zda je potřeba směřovat k Rusku. Podle tureckého politologa, generálního ředitele společnosti Strategic Outlook Dr. Yusufa Chinara mohou v souvislosti s tímto proti Erdoganovi vystoupit opoziční strany, které využijí ve svých zájmech faktor kádrových čistek ve státním aparátu, což ho značně oslabuje. V tomto smyslu se v Turecku opravdu vytváří krizová situace, i když po neúspěšném pokusu o převrat začal Erdogan posilovat osobní moc. Ale bude mít dostatek historického času, aby bylo možno dovést plány k logickému završení?
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
16. 8. 2016 zdroj
Podle tureckého deníku Zaman "se zdá, že Obamova administrativa si uvědomovala, že dříve či později Turecko postihne destabilizace", ale po letounové krizi s Ruskem si byla jistá, že "Ankara pocítí potřebu opřít se pouze o rámě USA a NATO." Všechno ale probíhalo jinak.
Turecký premiér Binali Yıldırım oznámil, že 24. srpna je očekávána návštěva amerického viceprezidenta Josepha Bidena v Ankaře. Dříve bylo oznámeno, že 22. srpna do Turecka dorazí významná delegace amerických činitelů se třemi zástupci Ministerstva spravedlnosti a jednoho Ministerstva zahraničí USA, aby, jak tvrdí ministr spravedlnosti Turecka Bekir Bozdag, "pomohli při přípravě formální žádosti o vydání v Pennsylvanii žijícího kazatele Fethullaha Gülena, který je považován za strůjce puče 15.-16. července." Přičemž Bozdag spojil tyto dvě návštěvy pouze s problémem Gülena s komentářem, že "jeho vydání již není bilaterální záležitostí, ale všeobecným problémem," který je sledován celým světem.
Avšak vzhledem k tomu, že za dva dny - od 22. do 24. srpna – se americká delegace stěží stihne byť jen fyzicky seznámit se shromážděnými materiály o Gülenovi, je zřejmé, že cíl návštěvy viceprezidenta Bidena je jiný. Byl vždy pro tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana a jeho tým nepříjemným partnerem a vyjednavačem. Jak informovala turecká média, během své nedávné návštěvy v Turecku na začátku roku 2016 Biden "prezentoval spoustu strategických, politických a symbolických významů a poprvé vyjádřil na tak vysoké úrovni rostoucí kritiku kurzu Obamovou administrativou, kurzu, který byl kvalifikován jako antidemokratický." Biden se tehdy zvlášť setkal se skupinou nezávislých novinářů a zástupců nevládních organizací, které oficiální Ankara, mírně řečeno, neměla v oblibě, hájil 1128 tureckých vědců, kteří podepsali provolání s výzvou světu a kteří byli prohlášeni za "zrádce". Podle tureckého deníku Zaman "se zdá, že Obamova administrativa si uvědomovala, že dříve či později Turecko postihne destabilizace", ale po letounové krizi s Ruskem si byla jistá, že "Ankara pocítí potřebu opřít se pouze o rámě USA a NATO." Všechno ale probíhalo jinak.
Proto zůstává otázka zúčastněnosti USA v tureckém puči 15. července celkově otevřená. Washington to oficiálně popírá, ale zaráží skutečnost, že USA i ostatní západní partneři Turecka ne hned vyjádřily podporu Erdoganovi, což musí vést k určitým dohadům. Podle generálního tajemníka Rady Evropy Thorbjorna Jaglanda je to způsobeno tím, že "v Evropě (a nejen tam - S.T.) vzniklo podezření, že převrat byl připraven samotným Erdoganem a ne sítí Gülena." Proto se západní partneři Turecka, jak uvádějí noviny Hurriet Daily News, domnívají, že "pravdu bude možno nalézt pouze v případě, že budou prezentovány nevyvratitelné důkazy."
Má je Ankara? Po ztroskotaném převratu začalo v zemi masové zatýkání a propouštění vojenských činitelů z různých vládních institucí, probíhají kádrové čistky v soudnictví, v rozvědce, včetně 30 guvernérů v provinciích a asi 50 hlav okresů. Masové propouštění postihlo i pracovníky ve školství. Nedávno Yildirim oznámil, že "počet tureckých občanů, kteří byli po neúspěšném pokusu o státní převrat v zemi sesazeni nebo propuštěni z práce, činí 81 494 osob."
Všichni jsou veřejně spojováni s v USA žijícím Gülenem, ačkoli podle údajů Yildirima je "komplikované všechny zadržené a uvězněné politicky identifikovat." Proto vyvstává otázka: Pokud gülenisté skutečně pronikli téměř do všech oblastí státního systému země, kdo tedy vůbec vládl Turecku? V tomto ohledu prohlášení evropského komisaře pro politiku sousedství a jednání o rozšiřování Johannese Hahna, že "čistky, které následovaly po neúspěšném pokusu o puč v Turecku, byly naplánovány" a "seznamy tisíců jmen těch, kteří byli zatčeni, byly se vší pravděpodobností připraveny předem, protože žádná vláda není schopna tak rychle reagovat," nezní neopodstatněné.
Není náhoda i to, že mnoho světových médií zahájilo diskusi o "tureckém spiknutí", které může mít "značné historické důsledky." Prozatím si však Washington uvědomuje, že Erdogan rozehrává "kartu" s Gülenem, aby měl záminku obviňovat USA z "přechovávání a podpory teroristů." Ale stejnou "kartu" mohou rozehrát i USA proti Erdoganovi. Ankaře je již naznačována možnost rozsáhlého mezinárodního vyšetřování neúspěšného puče, jsou na ní požadovány nezvratné důkazy, zejména pokud jde o účast USA v těchto událostech.
Gülen v článku, publikovaném v deníku Le Monde, prohlásil, že je připraven k návratu do Turecka v případě, že šetření dokáže obvinění proti němu. "Pokud se, jak říká, desetina obvinění proti mně potvrdí, slibuji, že se vrátím do Turecka a převezmu odpovědnost." Dříve americký list The Wall Street Journal s odvoláním se na informované zdroje oznámil, že USA nemají v úmyslu vydat Gülena, protože "důkazy předložené Tureckem nepřesvědčily administrativu USA o vině kazatele."
Podle našeho názoru bude tento úkol plnit i delegace amerických úředníků z ministerstva spravedlnosti a ministerstva zahraničních věcí. Co se týká viceprezidenta Bidena, bude se v Turecku - členské zemi NATO, v němž probíhá odstraňování pronatovsky smýšlející části vyššího a středního velitelského sboru, v němž je zdecimován systém sekulárního vzdělání, soudů a nezávislých médií, snažit vyvinout prostřednictvím faktoru Gülena tlak na vedení země. Politici v EU již hovoří o ukončení jednání o přistoupení Turecka k EU, jsou zmrazena jednání o bezvízovém režimu, probíhá vážná diskuse o členství Turecka v NATO a podle mnoha evropských expertů mohou být proti Turecku zavedeny nějaké sankce. Kromě toho je Washingtonem a Bruselem v jiném geopolitickém kontextu vnímána normalizace vztahů Turecka s Ruskem a jeho sklouzávání směrem na východ, předpokládá se, že Ankara by mohla odpoutat od Západu i svého spojence Ázerbájdžán.
Z tohoto důvodu nelze vyloučit, že Washington se nyní bude snažit aktivizovat tu část turecké elity, která vyjadřuje pochybnosti o tom, zda je potřeba směřovat k Rusku. Podle tureckého politologa, generálního ředitele společnosti Strategic Outlook Dr. Yusufa Chinara mohou v souvislosti s tímto proti Erdoganovi vystoupit opoziční strany, které využijí ve svých zájmech faktor kádrových čistek ve státním aparátu, což ho značně oslabuje. V tomto smyslu se v Turecku opravdu vytváří krizová situace, i když po neúspěšném pokusu o převrat začal Erdogan posilovat osobní moc. Ale bude mít dostatek historického času, aby bylo možno dovést plány k logickému završení?
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová