V březnu 2011 přijala Rada bezpečnosti OSN rezoluci vyzývající k zavedení bezletové zóny nad Libyí. Poté mezinárodní koalice pod vedením NATO, po záminkou tohoto dokumentu, začala vojenskou operaci v Libyi, která skončila svržením režimu Muammara Kaddáfího, která trval 40 let.

„Byl jsem odpůrcem vojenské operace v Iráku. Bohužel, ani tato chyba nebyla poučením, a v Libyi byly provedeny některé kroky, jejichž následky nebyly promyšlené. Stát byl zničen a nebylo domyšlené, jak překonat nastalý chaos," 

řekl ministr na zasedání diskusním klubu v den otevřených dveří na německém ministerstvu zahraničí.

Nelegální válka!

Bývalý předseda administrativy ministra zahraničí Colina Powella, Lawrence Wilkerson řekl, že neexistuje žádný důkaz, že by George W. Bush v souladu se zákonem vyhlásil Iráku válku v roce 2003.

„Nebylo žádné formální rozhodnutí (vyhlásit válku Iráku). To je záhada. Historikové budou po celá léta ponořeni do dokumentů, rukopisů a šifrovaných zpráv, ale nikdy nenajdou důkaz, že Bush v souladu se zákonem vyhlásil válku Iráku. Neexistuje úřední doklad nebo záznam Rady pro národní bezpečnost. Nic. Prostě se to stalo," 

řekl Wilkerson v rozhovoru s rozhlasovou stanici Baltkom.

Válka v Iráku začala na jaře 2003 invazí amerických vojáků a jejich spojenců ("Operace Irácká svoboda") s cílem svrhnout Saddáma Husajna a jeho režim, který Washington lživě obvinil ze spojení s mezinárodními teroristickými organizacemi a držení chemických zbraní hromadného ničení. Účtem za tuto válku jsou statisíce iráckých obyvatel.

Přesto se vojenské akce ochotně zúčastnila řada zemí, zejména států NATO, a nakonec i Česká republika. Ostýchavé přiznání, že tyto akce byly "chybou" ještě do české politiky nedorazily. O to obtížnější bude přiznání, že byly "zločinné". A to se ani není třeba zmiňovat o tom, že Spojené státy zvažovaly, že použijí po 11. září 2001 na Afghánistán jadernou bombu.

Zapřičinili moře krve a chaos, s nímž si nevědí rady

„Čím déle bude Libye ve stavu úpadku, tím silnější bude tok uprchlíků z oblasti,“ dodal Steinmaier. K syrské krizi poznamenal, že k jejímu uregulování vede „dlouhá cesta, kterou ale musíme projít“.

Od svržení a vraždy Kaddáfího v roce 2011 prochází Libye obdobím propastné krize. V důsledku rozdílů v zemi, se objevily dvě vlády: na jedné straně - zvolená ve všeobecných volbách parlamentem, sedící ve městě Tobruk, na druhé straně - proislámský Všeobecný národní kongres, sedící v Tripolisu. Několik oblastí Libye není vůbec řízeno ústředními orgány. Ze země rovněž proudí tok zbraní, které se dostávají do rukou extremistů. Na jeho území již operují teroristé Islámského státu.

V Iráku pro změnu vypukla vážná sektářská válka poté, co americká vojska vtrhla do země v roce 2003. Sunnitská menšina, která byla u moci za vlády Saddáma Husajna, je po jeho svržení v opozici vůči šiítům, kteří převzali kontrolu nad zemí. Důsledkem vojenské agrese Spojených států a jejich spojenců zahynuly statisíce lidí. USA použily 2.000 tun munice s ochuzeným uranem, což vede k dalším důsledkům, nemocem, znetvořením apod.

V Sýrii pokračuje od března 2011 ozbrojený konflikt, v němž bylo podle OSN, zabito více než 200 tisíc lidí. Vládní vojáci čelí milicím, které patří do různých ozbrojených skupin. Nejvíce aktivními bojovníky jsou extremistické skupiny Islámský stát a Al-Nusra (kterou podporovaly USA). Největším problémem pro USA je Bašár Asad, který se ale opírá o podporu Ruska.

Celkovým důsledkem válečných dobrodružství Spojených států a NATO je imigrační vlna, která nyní zaplavuje evropský kontinent.