Ruská banka Centrobank - klíčová instituce, která vykonává funkci emise oběživa, kontroly nad soukromými bankami, provádění měnové politiky v zemi. Podle stupně vlivu na ekonomiku země, centrální banky mohou překonat všechna oddělení ekonomického bloku výkonných orgánů, včetně ministerstva financí (finančního úřadu).
Centrální banky nejsou zahrnuty v žádné ze tří složek státní moci (zákonodárné, výkonné a soudní). V strukturách a v speciálních zákonech se odráží jejich zvláštní postavení, což je činí nezávislými na státu. Říká se, že taková nezávislost je nezbytná proto, aby se dodržovala vyvážená měnová politika. Že prý, nezávislost je pro centrální banky potřebná, aby stát nemohl zneužít tiskařský lis a pokrýt své výdaje za pomoci nezajištěné peněžní emise. Dnes, pravda, se však tento argument raději nemá připomínat, jelikož americký Federální rezervní systém (centrální banka USA), Bank of England, Bank of Japan, Evropské centrální banky a řada dalších centrálních bank západního světa již využívají svoje tiskařské lisy na plnou kapacitu, zakrývajíc tuto aktivitu odkazy na "programy kvantitativního uvolňování".
Pyramida finanční moci
Dnes je už zřejmé, že souběžně se státní mašinerií, existující po mnoho staletí a která je nositelem národní suverenity, existuje na světě nová konstrukce, která je určena k postupnému nahrazení národních států. Tato je nazývána světovou vládou a pilíři této struktury jsou centrální banky. Konstrukce vypadá jako pyramida. V horní části je americký Federální rezervní systém, který produkuje dolar, který si získal status globální měny před 72 roky na mezinárodní konferenci v Bretton Woods.
Další úroveň pyramidy tvoří centrální banky vydávající rezervní měnu. To je především Evropská centrální banka (ECB), Bank of England, Bank of Japan. O jedno patro níže jsou centrální banky, které patří do eurozóny a působí jako jacísi akcionáři ECB (mezi nimi hlavní - Bundesbanka a Bank of France). Zde se nacházejí centrální banky Kanady, Austrálie, Nového Zélandu a některých skandinávských zemí. Na základně pyramidy se nachází naprostá většina ostatních centrálních bank světa, které se takovými jeví pouze podle názvu. Ve skutečnosti jsou to “valutové administratívy”, emitující národní peníze tím, že nakoupí americké dolary anebo jinou rezervní měnu.
Ve skutečnosti jsou "národní" peníze jen překreslené dolary Federálního rezervního systému. Celé toto společenství centrálních bank je řízeno Federálním rezervním systémem (FRS) USA, společně s Bankou pro mezinárodní platby (BIS) v Basileji. BIS je jakýsi uzavřený klub centrálních bank, vytvořený ještě v roce 1930 a tento sehrál významnou roli při přípravě a rozpoutání druhé světové války.
Centrální banky mohou mít status organizace veřejné, soukromé nebo smíšené. Forma vlastnictví nemá vliv na jejich "nezávislost". Například, Federální rezervní systém je soukromá korporace uzavřeného typu. Bank of England a Bank of France byly soukromé, ale později byly znárodněny. Centrální banky Japonska a Itálie jsou organizace se smíšeným vlastnictvím. Centrální banky každoročně rozšiřují škálu svých funkcí a pravomocí. Mnohé z nich se stávají "finančními mega-regulátory", uzurpujícími si kontrolu nad ekonomikou a přetvářejícími rezorty ekonomického bloku výkonné moci v čistě dekorativní instituce.
Některé akce, které se konají ve světě, lze chápat pouze s ohledem na to, že centrální banky mají imunitu, která je chrání proti všem pokusům státu zasahovat do jejich "zvláštního" postavení.
ECB usměrňuje Slovinsko
7.července světové zpravodajské agentury vydaly dvě zprávy. Zdrojem první zprávy byla agentura BBC, zdrojem druhé – agentura Reuters. BBC nazvala svoje poselství takto: "Soud zmrazil aktiva bývalé prezidentky Argentiny Kirchner". Agentura Reuters vydala svoji zprávu pod názvem "ECB hrozí Slovinsku soudem za domovní prohlídku u regulátora." Na první pohled tyto dvě zprávy spolu nesouvisí. Nicméně, vztah mezi nimi existuje.
V roce 2013, jedna z předních soukromých bank ve Slovinsku byla na pokraji bankrotu. Kolaps banky by mohl vyvolat zhroucení celého bankovního systému země. Vláda Slovinska, které je členem nejen Evropské unie, ale i eurozóny, když neobdržela z Bruselu řádnou finanční podporu, byla nucena zachránit své banky a vynaložila na to ze svého rozpočtu víc než 3 miliardy eur.
Distribuce veřejných peněz se realizovala na základě doporučení a návrhů, které byly připraveny centrální bankou Slovinska. A o tři roky později se dostavily přesvědčivé důkazy, vyvolávající pochybnosti o tom, že centrální banka poskytla vládě objektivní obraz o finanční situaci jednotlivých bank vstupujících do kreditního systému země. Došlo k podezření na výskyt korupčního segmentu v informacích, které centrální banka Slovinska poskytla vládě. Slovinská policie vykonala razii v kancelářích centrální banky a zachytila několik dokumentů kompromitujících vedení Slovinské banky.
A najednou, aktivity slovinské policie vyvolaly zuřivou reakci ze strany Evropské centrální banky. Otázku prověřil ředitel ECB Mario Draghi. Řekl, že odsuzuje zabavení majetku a informací, a nazval to porušením legitimních práv a imunity ECB. Vyzval předsedu Evropské komise Jean-Claude Junckera, aby situaci přešetřil. Mario Draghi také zaslal dopis generálnímu prokurátorovi Slovinska, kde se uvádí: "Zabavená zařízení obsahují informaci ECB, a taková informace je chráněna v souladu s právními předpisy EU".
 |
| Mario Draghi - šéf ECB |
Vlastníci peněz se mstí ženě
Nyní o událostech v Argentině. Soud v Buenos Aires rozhodl zmrazit majetek bývalé prezidentky Argentiny Cristiny Fernandez de Kirchner, která je obviněna z toho, že v posledních měsících svého prezidentství manipulovala centrální bankou Argentiny, aby bylo uměle podporováno argentinské peso. Na pokyn Cristiny Kirchner regulátor údajně prodával dolary USA na trhu termínovaných vkladů za "nízkou cenu na úkor finančního systému země." O manipulované povaze případu, který soud "šije" na bývalou prezidentku, není pochyb. Tato tvrdá žena po mnoho let odolávala náporu peněz USA a hostitelů, bráníc svrchovanost Argentiny.
 |
| Cristina Fernandez de Kirchner - bývalá argentinská prezidentka |
Za druhé, Cristina Kirchner, ještě před několika lety vytvořila precedens nepřijatelný pro vlastníky peněz. Jako hlava státu se rozhodla dát pod svoji kontrolou centrální banku Argentiny. V roce 2010 potřebovala devizové rezervy centrální banky pro platby vnějšího zadlužení země. Řeč byla o sumě 6,6 mld. USD, což byla 1/7 devizových rezerv centrální banky a polovina celého vnějšího státního dluhu. Při pokrytí státního dluhu získáváním zahraničních půjček se stát čím dál víc ponořoval do závislosti na světových lichvářích. Při použití rezervy centrální banky, Argentina se mohla v krátkodobém horizontě zcela zbavit zahraniční zadluženosti. Není těžké si představit, jak finanční mezinárodní systém reagoval podobný pokus odvážné ženy. Tehdejší prezident centrální banky v Argentině, Martin Redrado odmítl uposlechnout Cristinu Kirchner, a ona podepsal dekret o odvolání Redrada. V reakci, Redrado podal žalobu u soudu v Buenos Aires, a po několika dnech (jaká operativnost!) argentinská Femida (viz patronka justice - pozn.reda.NR) zrušila dekret prezidentky. Soudce, který vedl případ, vysvětlil své rozhodnutí tím, že "prezident nemá pravomoc učinit rozhodnutí o rezignaci šéfa centrální banky."
Překvapivé je, že soud nejenže se rozhodl obnovit ustanovení Redrada jako prezidenta centrální banky, ale také požadoval zrušení rozhodnutí prezidentky Argentiny o využití devizových rezerv centrální banky na splacení dluhu země.
Nakonec, předsedu národní banky Martina Redrado se podařilo odvolat, ale rozhodnutí o zákazu používání mezinárodních rezerv centrální banky zůstalo v platnosti. Je pozoruhodné, že v lednu 2010 účty národní banky Argentiny v amerických bankách byly zmrazeny rozhodnutím soudu v New Yorku. Rozhodnutí bylo učiněno na základě požadavků držitelů argentinského dluhu externími věřiteli. Formálně, rozhodnutí soudu v New Yorku nebylo spojeno s rozhodnutím Cristiny Kirchner. Nicméně odborníci, kteří znají pravidla hry v globálním finančním systému věří, že to bylo varování finanční internacionály argentinské prezidentce. Domnívám se, že to byla připomínka i těm zemím, kterým finanční internacionála uložila povinnost hromadit devizové rezervy, a tisknout svoje "národní" bankovky pouze pro krytí papírků označených jako "dolar" nebo "euro". Pouze ve světle této historie můžete pochopit, proč se dnes začalo pronásledování bývalé argentinské prezidentky Cristiny Kirchner. Vlastníci peněz se snaží úplně zničit stopy "argentinského precedensu" vyvedení centrální banky z kontroly světovou finanční internacionálou.
Неприкасаемые. Центральные банки и финансовый интернационал vyšel 20. července 2016 fondsk.ru. Překlad v ceně 665 Kč Zvědavec.