Politické jaro 2016 bylo na Ukrajině neklidné. Naplno zuřil konflikt mezi klany oligarchů, který vyvrcholil odstoupením Jaceňuka, na Donbasu stejně jako předtím nebyla ani válka, ani mír, a ekonomika dále stagnovala. Avšak na tomto pozadí, stranou pozornosti tisku, se vynořila ještě jedna neméně zajímavá skutečnost – v zemi nastal otevřený boj o půdu. Hlavní hráči přitom šli doslova přes mrtvoly.
Místní kroniky
20. dubna 2016 několik desítek lidí zahradilo trasu «Oděsa – Nikolajev» v prostoru vesnice Blagodarovka (Komsomolskoje). Vesničané se uchýlili k takovému radikálnímu řešení, protože místní úřady přidělily vojákům-veteránům ATO (Antiteroristická operace) poslední díl obecních pastvin. Obyvatelé podle svých slov už nebudou mít kde pást skot, třebaže pro mnohé z nich se obchod s mléčnými výrobky stal jediným zdrojem obživy.
A nyní opačný případ.
15. července 2016 v Čerkasech asi 90 bývalých členů ATO na tři hodiny uzavřelo vjezd do města a propouštěli pouze vozidla rychlé záchranky a s malými dětmi. Hlavním důvodem byl požadavek protestujících na přidělení půdy, ačkoliv jim už formálně byla přidělena (v Christinovském okrese, poměrně daleko od Čerkas). Nicméně Státní katastrální úřad otálel se zápisem žádané půdy «hrdinům», odvolávaje se na nesouhlas obyvatel s daným řešením a jejich opačný požadavek na přidělení těchto pozemků místním obyvatelům.
13. srpna 2016 vypukl pozemkový skandál ve Lvově. Místní veteráni ATO si stěžují, že půdu přidělenou jim «za válku» vyměřili na podřadných pozemcích. Pozemky pro «hrdiny» vyměřili buď v těsné blízkosti hřbitovů (zvláštní – že by místní orgány měly takový zvláštní smysl pro humor, nebo to byla náhoda ?), anebo v močálech. Taková půda je samozřejmě pro zemědělské účely nevhodná, takže ji «hrdinové» ani nemohou dále prodat. Místní orgány si tento problém přehazují jako horký brambor. Došlo to tak daleko, že se aktivisté pustili do rvačky s místní městskou policií při pokusu o vpád na zasedání městského sovětu, kde se tato záležitost projednávala. Ačkoliv dali veteránům své slovo, ve výsledku všechno zahráli do autu.
K takovým situacím docházelo během jara a léta 2016 téměř v každém regionu Ukrajiny. Otázka kontroly nad půdním fondem se nejen vyostřila, ale stala se i jednou z klíčových.
Jak se na Ukrajině pokoušeli rozdělit půdu
V roce 1991 se rozpadl SSSR. Na nové, nezávislé Ukrajině nastalo období divokého kapitalizmu. A zatímco «rudí manažeři» se zabývali průmyslem, bývalí předsedové kolchozů a ředitelé APK (Zemědělsko-průmyslový komplex) se soustředili na půdu. V souhlase s tehdy platnou ústavou byla půda majetkem všech ukrajinských občanů. Ale již na počátku roku 1992 tehdejší ukrajinský vicepremiér Igor Juchnovskij prosadil zákon, podle kterého měl každý občan země nárok na privatizaci půdy o rozloze 10 arů. V podstatě by to bylo spravedlivé. Ale vzápětí nato byl k zákonu vydán ještě dodatek, podle kterého byly zvýhodněny početné veteránské a dobročinné organizace – kromě zmíněných 10 arů měly nárok na dalších 20 na jednoho člena.
Této lákavé příležitosti se v letech 1994 a 2004 naplno chopili «noví velkostatkáři», jejichž politickým vůdcem byl předseda SPU (Socialistická strana Ukrajiny) a mluvčí VRU (Nejvyšší ukrajinská rada – parlament) Alexander Moroz. Při ceně 50-100 hřiven za ar se půda skupovala po tisících hektarů. Druhý prezident Ukrajiny Leonid Kučma, který si budoval systém podle svého obrazu, se nechtěl vzdát kontroly nad takovou tučnou kořistí ve prospěch kohokoliv jiného, a tak nastal konflikt.
To Kučmu definitivně rozhněvalo, reagoval však opožděně. V roce 2001 se USA rozhodly vyměnit stávající vládu Ukrajiny, což v roce 2004 vedlo k prvnímu Majdanu. Viktor Juščenko, který vystřídal Leonida Kučmu, se v té věci zpočátku nijak zvlášť neangažoval a přenechal ji Julii Timošenkové. A Julie se věci chopila s velkým entuziazmem (je to zadara, tak hamty hamty).
Pravda, její zápal trochu polevil v parlamentních krizích let 2006-2007, ale již na začátku roku 2008 se jí podařilo uzavřít dohodu se Světovou bankou o zvláštních podmínkách propachtování pozemků a tímto způsobem přebrat Morozovi část nových «latifundistů» typu Bogdana Gubského. Cílem dohody bylo založení nového jednotného pozemkového katastru, s následným «propachtováním», potřebným pro lidi jak v tuzemsku, tak i v zahraničí. Peníze vyčleněné pro tento účel byly rozděleny, jak bylo stanoveno, ale budování samotného katastru se zaseklo. Již hotové smlouvy na nové majitele půdy jim nemohly být doručeny kvůli elementárním sporům v «оranžovém» teamu. Juščenko se v té době nadobro rozkmotřil s Timošenkovou a začal brzdit všechny její iniciativy. Mnohé smlouvy tak zůstaly z právního hlediska viset ve vzduchu, přestože peníze byly již vyplaceny oprávněným osobám.
Nový proamerický prezident Viktor Janukovič v roce 2010 stanovil další úkol – zavést ve věci jakýs takýs pořádek. Bylo vytvořeno několik verzí mapy půdních fondů Ukrajiny, ale ty se nepodařilo rozparcelovat, protože bouřil Majdan.
Uloupi uloupené
Nová ukrajinská vláda, která vyšla z Majdanu, rychle pochopila: půda je strategický zdroj a zároveň představuje jedno z mála zbývajících vysoce likvidních neumístěných aktiv. Všechny problémy půdy od léta 2014 měli na starosti dva lidé: za Porošenka jeho přítel miliardář Kosjuk, a za «оpozici» bývalý šéf kanceláře prezidenta Janukoviče Levočkin. Ale započatý konflikt na Východě zpočátku nedovolil rychle se zabývat parcelováním. Ale o to ani nešlo, prvořadá byla konsolidace postmajdanské elity, a půda by se zaručeně stala jablkem sváru.
Přestože první pokusy potvrdit toto směřování byly učiněny ještě v létě 2014, kdy tehdejší šéf Goskomzemu (Státní komise pro pozemkový fond), Levočkinův člověk Sergej Rudyk inicioval program sociální pomoci rodinám příslušníků VSU (Ozbrojené síly Ukrajiny), Státní pohraniční služby, ministerstva vnitra a SBU (Bezpečnostní služba Ukrajiny). Celkem se předpokládalo, že v tomto programu bude rozděleno celkem 18320,2 ha půdy.
Samotné postupy však nebyly zveřejněny. A je jasné proč. Pod touto ušlechtilou zástěrkou elity zahájily nové kouskování půdy. Proto se také v rámci programu tehdy do tak zvané zóny ATO aktivně vydalo tolik ukrajinských činovníků a dalších «úředních osob». 20. srpna 2014 byl tento proces spuštěn usnesením kabinetu ministrů Ukrajiny «O sociálních jistotách účastníků АТО», podle kterého každý ukrajinský občan s odpovídajícím statusem mohl dostat až dva hektary půdy pro soukromou farmu, pro výstavbu 15 arů na venkově a do 12 arů ve městě, a 10 až 20 arů pro zahradu.
Samotná realizace tohoto usnesení byla v kompetenci místních orgánů. A tu začaly problémy. Jde o to, že ve stínu tohoto «šlechetného projektu» Porošenko a Levočkin plánovali nenápadně «propachtovat» až 1,5 mil. ha lepší půdy. Ale tomu se vzepřel hráč číslo dva na Ukrajině Igor Kolomojskij. Konkrétně jeho muži vykradli v létě 2014 šéfa Goskomzemu Sergeje Rudyka a jeho zástupce Vadima Čuvlila. Jak tehdy řekl zástupce ředitele Dněpropetrovského OGA (Krajského úřadu), Boris Filatov: oba přijeli do regionu, aby zde prováděli machinace s půdou. Podle Rudykovy asistentky jej nevykradli žádní mimozemšťané, ani «zelení mužíčci», ale lidé podobající se představitelům «Pravého sektoru» (teroristická organizace zakázaná na území Ruska), který byl už tehdy spojován s Kolomojským.
Ihned nato se téměř ve všech západních i centrálních regionech «patrioti» – pravicoví extrémisté začali zběsile stavět na odpor pozemkové «reformě».
Nikoliv bez podpory části místních elit, které také otevřeně protestovaly.
Na odpor proti nezvaným hostům z Kijeva se začaly neprodleně formovat místní oddíly domobrany. De facto tam už takové byly, pouze se přeorientovaly nikoliv na odpor proti Rusku a «separatizmu», nýbrž proti Kijevu. Věděli o tom pouze vybraní lidé, a pro veřejnost byla «ruská hrozba» pouze vhodnou zástěrkou.
Až teprve vítězství Porošenka nad Kolomojským s přímou podporou USA donutila posledně jmenovaného k ústupu. Ale za pomoc prezidentovi je třeba zaplatit. Přislíbil, že část ukrajinské půdy dostanou ti správní lidé ze zámoří.
Agrární velmoc
Když se 24. února 2016 velvyslanec USA na Ukrajině Geoffrey Pyatt při slavnostním podpisu dohody o zapojení investic na výstavbu obilného terminálu v přístavu Južnyj nechal slyšet, že Ukrajina má veškeré šance stát se agrární velmocí, věděl, o čem mluví.
A toto mi v této souvislosti napsal jeden člověk, který se tak říkajíc naživo tohoto ceremoniálu zúčastnil:
(Poznámka: největší agroholding «Мrija», patřící rodině Gutových, se v současné době nachází v insolvenčím řízení. Na věřitele už byl převeden pozemkový fond ve výši 220 tis. ha půdy, osm dopravníků a pět obilných sil s celkovou kapacitou 615 tis. tun – pozn. aut.). Američané složili na tento projekt finanční záruky. Takže zatím jde všechno jako na drátku.Ahoj. No, co Ti tak asi můžu říct – je to veselé. V lednu se naši (rozumí se Porošenko – pozn. aut.) dоhodli s Američany na nové privatizaci půdy. Bude se privatizovat přibližně 1,1 mil. hektarů. Ten projekt bude mít na starosti Grojsman, přes strukturu «Podolje» a s ní propojené «mezičlánky». Do konce léta mají odstoupit celkem zhruba 600 tis. ha půdy. Aktivně se tím začnou zabývat na jaře. Předseda Goskomzemu Martyňuk už se do toho zapojil. Ale aby všechno běželo jak náleží, bude mu přidělen dozor od Kononěnka – syn jednoho z hlavounů SBU. Tam vznikl velmi zajímavý plán. Jde o to, že v rozsahu regionu to dělá například 300 tis. ha. Formálně jsou na všechno pozemkové smlouvy. Ale pointa je v tom, že dobrá polovina z nich je bianco. To znamená, že smlouvy existují, ale ještě nejsou vlastníci. Reálně tam je vlastník jen na takových 25% pozemkových smluv. Naši využijí této mezery a hezky rychle si je zaberou pro sebe. A kdyby to nestačilo, nechají zbankrotovat pár holdingů. Jasně že těch, které nejsou s námi. «Mrija» bude první na řadě.
– No počkej, ptám se – a co bude s půdou pro ATO-many ? Podle zákona jim má být přiděleno skoro 30 tis. ha. A co ATO-mani ?Většinou je hodí přes palubu. Je jich příliš mnoho. Už za milion. Tím spíše jsou místní lidé kategoricky proti přidělování, byť by to bylo normální. Proto nastanou problémy. Budou se hledat všelijaké formální obstrukce. No a aby nereptali, tak těm špičkám tam dají po pár kouskách, a dost. Ať se vzdají naděje. Půda pro ně není.
Shrneme si výsledky
Jak vidíme, z jednotlivých střípků historie se teď skládá pestrá mozaika. Původně nepochopitelné kroky místních orgánů teď dostávají smysl, obecný záměr celé té operace dostává viditelnou podobu. Ukrajinské elity vážně zamýšlejí rozdrobit poslední národní majetek, a tento proces už začal.
Ztráta ruského trhu a oslabení ekonomických vazeb s EU daly postmajdanské vládě Ukrajiny jasně na srozuměnou, že od této chvíle rodinným stříbrem země nejsou závody a továrny (ve «velkoagrárním…» stylu), nýbrž půda. Průmyslový komplex, který země zdědila po «proklatém sovětizmu», je závratným tempem likvidován a pokud se udrží současná vláda, nelze tento proces zastavit. Taková je daň proevropské Ukrajiny za její podporu USA. Ty nepotřebují silnou průmyslovou Ukrajinu. Potřebují chudou zemědělskou plantáž, kterou mohou snadno kontrolovat. Na ukrajinské půdě se chtějí stát neomezeným vlastníkem (v původním i přeneseném slova smyslu). V tomto kontextu proto také Porošenka zatím definitivně nesvrhnou. Ten musí splnit závazky, které na sebe vzal. Je zřejmé, že jakákoliv jiná vláda by už nebyla schopna zemi řídit a organizovat kouskování půdy v «průmyslovém» měřítku. A proto…
A věšet budeme až později, jak řekl nynější primátor Dněpru Boris Filatov.
Ale půda – to je pro Ukrajinu velmi bolestivé téma. Táhne se celou její historií. To už se obyvatelstvo (místní elity) možná nebude ovládat. Ale to už přijde na to, jaká karta padne.
P.S. A podraz tak zvaných účastníků ATO je příslovečný. Mouřenín odvedl svou práci. Mouřenín může jít. Samozřejmě bez půdy.
Zdroj: http://politrussia.com/world/zemelnye-afery-maydana-321/