23. 8. 2016
Vážené kolegyně a vážení kolegové, nečiním tak často, ale tentokrát cítím potřebu, vyjádřit se k textu podepsanému jménem Prof. Ing. B. SVOBODA, DrSc., člen sdružení Vojáci proti válce.
Předesílám, že souhlasím s tím, že:
- je potřeba (opět a odhodlaně) bojovat za mír,
- existuje snaha, vytvořit pro NATO (a USA) nového nepřítele za každou cenu,
- ČR, ani jiné státy EU by neměly být členy NATO,
- NATO by mělo být zrušeno.
ALE!:
- Žádný stát Evropy (krom Ruska) není tak velký, aby nemusel být členem žádné koalice (a ani Rusko není v postavení, kdy by žádného spojence nepotřebovalo!),
- Každý stát menší než EU (což ale – pozor! – není stát!) musí být v dnešním globalizovaném světě součástí nějakého hospodářského sdružení a nějaké vojenské koalice.
- Každý člen hospodářského sdružení musí trvale rozvíjet hospodářskou spolupráci se svými hospodářskými partnery; každý člen vojenské koalice musí trvale procvičovat a rozšiřovat součinnost se svými vojenskými spojenci.
Jinak by byl takový izolovaný malý stát, nečlen žádného sdružení a žádné koalice, rychle hospodářsky podmaněn ekonomicky silnějšími (většími) sousedy i vojensky podroben vojensky silnějšími (většími) sousedy (příkladů takovýchto událostí je v historii bezpočet; počínaje např. podmaněním řeckých států či Egypta Římany a konče třeba obsazením Tibetu Čínou).
Ve světle těchto jistě obecně platných zásad mi onen text (který jsme všichni mailovým „oběžníkem“ obdrželi) připadá více než podivný. A zejména mi připadá zarážející, že by jej napsal člověk s tak velkým vojenským vědeckým renomé a tak vysoký emeritní funkcionář vojenského leteckého školství. Zejména je zarážející, že článek víceméně pouze cituje zprávu z idnes.cz a přidává k ní texty, jejichž autor jako by ani neznal základy vojenské letecké terminologie, jako by ani neznal docela podstatná fakta mj. i o každoročních leteckých cvičeních NATO v Evropě, kterých se běžně účastní kolem 15 států, byť ne všechny na ně vysílají letadla a letecký personál (ale často jen štábní důstojníky či pozorovatele, stejně jako tentokrát).
Krom toho mě zaráží, že onen článek je z větší části zveřejněn (21.8.) na webu sdružení Vojáci proti válce o.s. Nikoli ale jeho závěrečná část, tedy ty body s náměty, co dělat, co požadovat. A autor pod textem na tomto webu není uveden.
Mám tendenci věřit, že jméno pana Prof. Svobody zde spíš v tom mailovém „oběžníku“ někdo využil, až zneužil(!). A že by dotyčný ani neznal křestní jméno pana profesora B. Svobody?!?
Vnucuje se tedy i otázka, zda vůbec takové sdružení existuje(?). A ejhle: Právně nikoli! Tedy existovalo, ale roku 2014 se muselo dle nového zákona změnit na spolek. Ten má název Asociace Vojáci proti válce z.s. Web takového spolku se mi ale zatím nepodařilo nalézt. Kdo tedy využívá ten starý a stále existující web již neexistujícího sdružení Vojáci proti válce o.s.? Ten nový spolek? Nebo někdo úplně jiný?!?
Myslím si tedy, že bychom měli v dnešní době globálních mediálních manipulací pečlivěji prověřovat zdroj/autora textu, který šíříme dále…
Neodpustím si však tedy na tomto místě jednu obecnější poznámku:
Mám zásadní výhrady proti našim četným „vyzývačům“ k vystoupení z EU či z NATO. Ano, EU je společenství víceméně nefunkční či fungující jinak a ve prospěch někoho jiného, než je např. ČR a mnoho dalších obyvatel na teritoriu EU. Stejně tak NATO je dnes přežitek dob minulých a z dříve účelného paktu se stalo sdružením vazalů, kteří jsou skrze ně využíváni USA (a nad nimi stojícími zájmovými skupinami) k cílům, které často vůbec nejsou v souladu se zájmy států Evropy. Ale řekne-li někdo „A“, musí také říci „B“. Tedy vyzývá-li nás někdo k vystoupení z EU či z NATO, musí mít k dispozici plán „B“, a nejlépe již i vytvořený funkční základ nového hospodářského sdružení, nové vojenské koalice, která by fungovala v našem zájmu a výhradně v náš prospěch. Ostatně, koalice vznikaly a zanikaly vždy a podle toho, jak se měnila politická a hospodářská situace v regionu, jak se měnila situace vojenská. Žádné společenství, žádná koalice nikdy neexistovala „na věčné časy a nikdy jinak“!
Nikdo z oněch „vyzývačů“ ale nikdy nic takového nenavrhnul a nenavrhuje. Podezírám je tedy stále více z toho, že vlastně slouží (vědomě či nevědomě) úplně jiným zájmům než našim, že slouží pouze a výhradně k tomu, aby zcela rozdrobili a rozložili EU (příp. NATO), aby se pak ty jednotlivé drobné dílky staly o to snadnější „kořistí“ velkých nadnárodních hráčů… L
Čili znovu a ještě jednou:
Ano, bojujme za mír, třeba i vystupme z nefunkčních či pro nás dnes již nevhodných, ba dokonce nebezpečných společenství a koalicí, ale připravujme se předem na vytvoření ekonomicky i vojensky silných a svou velikostí a strukturou řízení skutečně funkčních, nových celků, které budou odpovídat našim dnešním a perspektivním zájmům, zájmům nejen ČR, ale i řady sousedních zemí.
Mějme třeba USA i jako smluvního spojence, bude-li to např. vojensky výhodné, ale prosazujme vytvoření koalice a společenství výhodné pro náš evropský region či pro podstatnou část Evropy. Nikoli výhodné pouze pro USA a nad nimi stojící nadnárodní skupiny!
Uvědomuje si dnes vůbec někdo, že např. státy bývalé RVHP (plus třeba Slovinsko (ba možná i Srbsko)) mají cca 100 milionů obyvatel, fungující zemědělství, hustou dopravní infrastrukturu, funkční a spolupracující ozbrojené síly i víceméně stále fungující průmysl? Že řadu těchto zemí spojuje společný jazykový základ a ty další mají prostě společný základ kulturní, náboženský, velmi podobné hospodářské i obranné zájmy? A že absolutní většina těchto zemí doposud nebyla postižena plíživou islamizací, masovou ilegální migrací muslimů, tedy základní strategií hybridní války islámu proti zemím „bezvěrců“? A že tuto zcela základní hodnotu (tedy onu víceméně neexistenci páté kolony na našem teritoriu) je potřeba bránit všemi prostředky?
Ano, souhlasím s těmi, kteří říkají, že Rusku je potřeba stále názorně opakovat, že jsme ochotni a schopni své území bránit. Jedině tak se z Ruska stane nikoli náš nepřítel, ale partner. Na základě prosté úvahy: Je-li případný konflikt pro obě strany zničující, je lépe spolupracovat, než bojovat.
Nebo snad už vymřeli všichni pamětníci doby „oteplování“ mezi NATO a VS? Není snad už mezi námi nikoho, kdo by si pamatoval dobu mírové spolupráce a hospodářského soutěžení EU a RVHP, kdo by si ještě vzpomněl na „Helsinský proces“ či dohody o KOS?
Byla to doba vojenského patu mezi NATO a VS, doba „ozbrojeného míru“, kdy vědomí vzájemného totálního zničení předurčovalo státy obou bloků k „soutěžení“ výhradně v oblastí hospodářské, sportovní, kulturní… Připadám si dnes ve svých necelých 60 letech téměř jako poslední Mohykán. Což ale určitě není pravda! Jen v ČR nás, těch pamětníků, musejí být nejméně statisíce(!!!).
No, vidí se mi, že jsem nakonec těch témat snesl na jedno místo povícero, takže by bylo vhodné odlišit je mezititulky, což už ale nechám na laskavém čtenář (třeba za domácí úlohu J ).
A tak přeji všem vytrvalým čtenářům plodné přemýšlení a mnohé roky klidu a míru…
S úctou
PhDr. Ivo Rušák
P.S.: Pro ty, kteří mě neznají, pro informaci dodávám, že se sice – na rozdíl od některých televizních kašpárků – rozhodně nepovažuji za bezpečnostního experta či analytika, ale jsem tlumočník a překladatel, který se přes 40 let zabývá mj. historií vojenského letectví a vybranými etapami moderní vojenské historie a přeložil jsem z těchto oborů řadu populárněnaučných publikací. Pro jedno velké nakladatelství pak v těchto oborech působím jako externí odborný korektor.