Překlad článku Lva Veršinina „Země snů“.
Proč se lidé stali tak snadno manipulovatelnými? Proč se stali důvěřivými a nedokáží si na základě svých životních zkušeností dát dohromady „dvě a dvě“ a porovnat některé věci?
V první řadě spíše než důvěřivými jsou konformními… Konformita předpokládá určitou pasivitu k těm faktorům, se kterými se nemohou vyrovnat. Důvěřivost se projevuje také, jako ochota svěřit odpovědnost za organizaci vlastní spásy někomu jinému. Mluvím o „spáse“, protože hovoříme o situaci, kdy není jasná současná situace, není jasné, kam to povede zítra, takže se otázka přežití, spasení, stává aktuální. Vidíme, že mnozí lidé jsou ochotni očekávat od někoho z vnějšku, od nějakého vůdce péči o ně samé. A jak zkušenosti ukazují, jsou ochotni svěřovat tuto péči nekonečně mnohokrát.
Tolik k Ukrajině.
***
Se zveřejněním poznámky LV jsem čekala do shlédnutí dokumentárního filmu Karla Vachka „Spřízněni volbou“, který včera vysílala ČT. Domnívala jsem se, že v něm najdu nějaké známky toho, jak by probíhal další vývoj v roce 1968 bez zásahu spojeneckých vojsk. Film mi svou atmosférou připomínal podobné snímky o vyjednávání elit z roku 1989. Snad jen hlavní aktéři byli sympatičtější, ale to možná proto, že neměli možnost zklamat. To pokud se jedná o politiky. U „lidu“ jsem žádné rozdíly oproti roku 1989 nenalezla – stejné nadšení, stejná naděje, stejné zářící oči. A, bohužel, projevovaná důvěra novým představitelům. Volání „Ať žije Císař“ je myslím neklamnou známkou toho, o čem píše Lev Veršinin – předem dané důvěry „vůdci“ a víra, že se tento „vůdce“ o blaho lidu postará. A jak víme, to většinou nedopadá dobře. Ne-li pokaždé…