28. 8. 2016 Eurasia24
Michail Chazin, ruský levicový ekonom a kandidát za vlasteneckou stranu Rodina (Родина) ve volbách do Státní dumy, se zamyslel nad možnými scénáři vývoje Ruska v příštích deseti letech. Jeho krátkou úvahu Eurasia24.cz publikuje už proto, že Chazin dlouho před propuknutím současné krize v roce 2008 poměrně přesně předpovídal její příchod i průběh.
Existují dva základní scénáře toho, co se může stát s Ruskem v nejbližších 10 letech – jeden pesimistický a druhý optimistický.
Pesimistický scénář v případě neochoty prezidenta ke změnám sráží Rusko dolů k zemi až do jeho rozpadu (Vladimir Putin však již nedávným jmenováním Olgy Vasiljevové ministryní školství dal najevo, že je připraven zbavit Rusko zhoubného liberalismu; činí tak pomalu, rozvážně, zato důsledně – pozn. Geo).
V takovém případě bude východní část země po Ural kontrolována Čínou – a centrální a jižní část islámským světem. Co se stane se západní částí Ruska, je celkem neznámá věc, protože není jasno ani v tom, co se stane s Evropou. V každém případě si ale zopakujeme cestu rozpadu tak, jak se to stalo Sovětskému svazu. Přemítat nad tím ale nestojí za to.
Optimistický scénář je reálný za předpokladu rozpadu dolarového systému. A ten je téměř nevyhnutelný.
Ve světě se vytvářejí měnové zóny, které budou zajišťovat příliv investic do regionů prostřednictvím emise regionálních měn. V takovém případě se Rusko stane centrem jedné z těchto měnových zón, jeho ekonomika přestane být závislá na ropném těžebním průmyslu a bude spočívat na třech základních pilířích:
Tím prvním bude zemědělství tvořené velkými hospodářskými celky družstevního typu, které budou zaopatřovat značnou část obyvatelstva.
Druhým pilířem budou velké průmyslové podniky disponující moderními technologiemi, zařazené do vojensko-průmyslového komplexu. Obranný průmysl Ruska má všechny předpoklady stát se do roku 2026 zcela nezávislým na importu dílčích komponent výroby.
Tím třetím pilířem pak bude různorodá směs inovačních a vývojových menších firem a společností, vzájemně propojených vyspělými technologiemi. S výjimkou obrany se však Rusko nebude orientovat na hromadnou strojírenskou výrobu.
K rozvoji výše uvedených odvětví hospodářství nepotřebujeme lákat do země migranty, neboť inovační strojírenství a zemědělství bude soustředěno hlavně v menších městech.
Dodávám ještě, že, jak doufám, do „naší“ budoucí zóny hospodářské spolupráce vstoupí kromě Ruska také státy východní Evropy, Střední Asie, Turecko – a snad i Řecko, Japonsko, sjednocená Korea a Vietnam.
Michail Chazin