Jackson Hole: Centrální bankéři otevřeně o zrušení hotovosti

1.9. 2016   E-republika
Na prvním místě produktivita, výkon a soutěž o co největší zisky. To ovšem společnost něco stojí. A vyžaduje celého, plně flexibilního člověka, jehož celoživotním hlavním úkolem je výroba nadhodnoty. Pro mezilidské vztahy a rodinu tu prostor není.
Minulý týden se konalo zasedání bankéřů Fedu of Kansas City v Jacksone Hole. Centrální banky narazily na strop a neví kudy dál. Největší experiment v historii se vymkl z rukou a bezuzdný tisk nekrytých peněz a nulová úroková sazba ne a ne nastartovat hospodářské oživení. Jedinou cestou, kterou je možné jít při prosazování negativní úrokové sazby, má být zrušení hotovostních peněz.

Na konferenci, které se zúčastnili i zástupci ostatních centrálních bank z Evropy a Japonska, předložil Marwin Goodfriend (dobrý přítel) z university Carnegie Mellonpracovní dokument, ve kterém zdůrazňuje „negativní úrok“ jako použitelný instrument k nasazení monetárních impulsů.

Ovšem aby bylo jasno: To není negativní úrok ve smyslu „poplatku za zadržování peněz v oběhu“, onen cirkulační poplatek, o kterém píše Margrit Kennedyová ve své knížečceOccupy Money, tedy návrh, se kterým přichází ekonomové plédující pro bezúročnou ekonomiku. Nejde o alternativu, která by měla bránit vzniku krizí z důvodu nedostatku likvidity v reálné ekonomice. Likvidity je nadbytek, ale nedostává se tam, kam by bylo zapotřebí. Místo toho, aby byla investována do infrastruktury a vytvářela pracovní místa, končí ve spekulativních bublinách a v drahých spotřebitelských úvěrech, které řeší nízkou koupěschopnou poptávku. Protože o pravé příčině krize – krizi poptávky, o rozevírání nůžek mezi bohatou 1% menšinou a 99 % světové populace a odčerpávání zdrojů od těch, kteří musí pracovat, k těm, kteří pracovat nemusí, slovo nepadlo. V podstatě je to jednoduché, stačí si porovnat podíl horní desetiny obyvatel na celkových příjmech, a je jasné, že nemá smysl vyrábět víc řízků, když 50 % na ně nemá a bohatí jich deset nesní. Viz graf podílu horních 10% na příjmech z historického pohledu – podobnost vývoje se situací před II. světovou válkou musí každého uhodit do očí. Hlubší rozbor nabízí Dr. Jahnke ZDE




Goodfriend přichází s inovací: chce zavést tzv. „měnové karty“. Nejde o bezhotovostní placení smartphonem nebo kreditkou v on-line shopu nebo u kassy supermarketu v dnešním slova smyslu. Hovoří o očíslovaných „měnových kartách“, které budou mít určitou nominální hodnotu a budou vydávány jako dnešní předplacené karty mobilních operátorů, Google Play, či Amazonu. Tím by byl zajištěn jistý stupeň anonymity, bezpečí a možnost odložení koupě jako u hotovostních peněz.
Totální bezmoc centrálních bankéřů

Návrh odstranit hotovost ukazuje, jak bezmocní a zbyteční jsou centrální bankéři v dnešním systému a jakou škodu jsou schopni způsobit. Samozřejmě ukazují prstem na viníka – současné vlády a politiky, kteří se nestarají o provádění dostatečných „reforem“ dle jejich představ. Plně v zajetí svých teorií a představ vzdálených životu jsou přesvědčeni ve své nadřazenosti nad námi obyčejnými, hloupými pracujícími červy, že konají boží dílo. Za odpovídající platy, které si odsouhlasí sami sobě, pochopitelně. Prezident republiky nebo předseda vlády jsou proti nim ohodnoceni jako žebráci.

Není to však tak, že bychom chtěli dnešní politiky vyvinit z odpovědnosti. Většina jich má hypotéky a proto od nich nelze očekávat byť jediný regulativní zásah v neprospěch nenasytné chobotnice, pod jejíž chapadly sténají ekonomiky světa a umírají denně tisícovky dětí hladem. Jejich hluboký předklon před „finančními experty“, kteří přímo připravují znění zákonů, jak odhaluje dnes a denně v Bruselu organizace Finance Watch, pak snadno umožňuje tahat lidem peníze z kapes.
Odstranění hotovostních peněz nebylo jediným návrhem

Na okraji Rocky Mountains debatovali aktéři nejen o odstranění cash peněz, nýbrž volali také po rozdílných, radikálních konceptech. Dokonce po tom, že by se centrální banky měly vzdát „měnové politiky“ a místo toho by měly nastoupit rozsáhlé výdajové programy vlád. Jeden z ředitelů ECB Benoit Coeure předhodil evropským vládám, že prováděly pouze polovičaté reformy. Úplné reformy by zřejmě znamenaly dle tohoto pána ještě větší utahování opasků, ještě větší nezaměstnanost, úplnou likvidaci penzijních a zdravotních systémů. Japonský šéf centrální banky Haruhiko Kuroda přišel se svou vizí, že řešení pro Japonsko vidí v plném otevření země přistěhovalcům kvůli přestárlé populaci.

A to ještě nejsme v plně automatizované, digitalizované ekonomice. Člověk nemá šanci konkurovat svou výkonností robotovi. Lidská pracovní síla je tak příliš drahá. Naskýtá se tedy také otázka, zda se roboti stanou plátci daní? Nyní tuto otázku otevřel nový rakouský kancléř Christian Kern. A pěkně narazil.

Jestliže si Japonci myslí, že kapitalismus v dnešní podobě zachrání přistěhovalci, ať vyčkají na výsledky zapojení nových obyvatel z Afriky a Blízkého východu v Německu. Obě země vykazují po 2. světové válce řadu společných rysů. Obě byly ekonomickými šampióny, a to se odráželo i v sociálních vztazích. Na prvním místě produktivita, výkon a soutěž o co největší zisky. To ovšem společnost něco stojí. A vyžaduje celého, plně flexibilního člověka, jehož celoživotním hlavním úkolem je výroba nadhodnoty. Pro mezilidské vztahy a rodinu tu prostor není.

Teď jsme tedy na konci. Kapitál začal požírat svůj vlastní ocas.