Jan Campbell3.9. 2016 Eurasia 24
„Putin dal na vědomí, že Rusko neobchoduje a nebude obchodovat se svým teritoriem, že změny poválečných hranic pomocí násilí, které provádí Západ, znamenají otevřeníPandořiny skříňky. Jestli ale Západ chce otevřít Pandořinu skříňku, tak si musí uvědomit, že na pořad dne se dostane dříve polský, dnes ukrajinský Lvov, východní země Německa, zájmy Maďarska, Rumunska a podobně.“
Jsou jistě mnozí, kteří tvrdí, nebo jsou schopni tvrdit, že ví kdo jePutin. To přesto, že donedávna ani netušili, že existuje v USA osoba stejného jména, ale s kůží čokoládové barvy. A kolik Putinů ještě existuje nejenom v USA, mi nedovedl nikdo z dotázaných říci a dokázat. Analogicky platí to samé pro překvapení.
Mnozí vědí, že moment překvapení je jeden z klíčových taktických prvků. Obecně rozlišujeme mezi momentem překvapení na strategické úrovni (např. německé invaze do Francie přes Ardeny a tzv. blitzkrieg) či taktické úrovni (např. bitva u Aegetských ostrovů). Překvapení je také název zábavného magazínu pro ženy i muže, kteří jsou aktivní, rádi soutěží a chtějí si rozšířit své obzory čtením článků typu, Manžela jsem našla v Mexiku mezi indiány, Jsi stejná jako ostatní, jen zkrátka hůř chodíš nebo Manžel se chlubil košíkem plným hřibů a Potápění v Egyptě mě málem stálo život. To však není překvapení ve smyslu vzpruhy poesie. V současném životě, lesby, gayové, bezpohlavní osoby a demokracie nejsou schopny překvapit. Bez chlapa výzvy nezvládneme.
Dnes k dosažení momentu překvapení již zdaleka nestačí taktické nebo strategické umění. Je nutno mít vůdce, který ví kde, kdy, co, jak a proč použít. Je zcela jedno, zda li se jedná o řadu klamavých taktik a dezinformaci. Vždy je nutno vzít v úvahu, že je velice nepravděpodobné významněji překvapit stranu, která disponuje kvalitní technikou, má na své straně specifický terén či jiné okolnosti, a má chlapa jako vůdce.
Během tohoto týdne jsme měli možnost se seznámit s několika očekávanými a méně očekávanými překvapeními a paradoxy, která nabídl prezident Putin. O jaká překvapení a paradoxy se jedná? Zmíním se pouze o několika, abych příliš nerušil letní pohodu.
První překvapení se na první pohled nezdá být vůbec překvapením, ani paradoxem. Jedná se o interview prezidenta Putina s agenturou Bloomberg v rámci ekonomického fóra ve Vladivostoku. Jasné odpovědi, srovnání, varování a nabídka k dialogu jako rovný s rovným. Jsem přesvědčen, že interview nebude ignorováno západními masovými medii. Jak tomu bude v ČR, si mohu pouze představit. V další části příspěvku se zmíním jen o několika aspektech tohoto interview.
Druhé překvapení představuje návštěva deseti studentů prestižní britské školy Eton college v Kremlu (podle The Times 27.- 29. srpna t.r.) a přibližně více než jednohodinové setkání s prezidentem Putinem. Eton college – škola byla založena nedaleko od Windsoru v roce 1440 Henrym VI. Etonem, jak se zkráceně ve Velké Británii říká, se může chlubit kariérami svých studentů. 19 britských premiérů, desítky nejvyšších vládních úředníků prošli touto kovárnou kádrů. Setkání studentů s prezidentem Putinem se uskutečnilo, aniž by o tom Kreml nebo britská masová media něco veřejnosti sdělila.
Kreml jedná tak, jak jedná, britská masová média pravděpodobně nic nevěděla do té doby, než si prohlédla zápisy a fotografie na facebooku. Bez pochyby bezpečnostní složky o přípravě a realizaci cesty. Nikdo nic médiím ale nesdělil. Výsledkem je zajímavá hra bezpečnostních složek obou zemí, o které se toho mnoho představitelné době nedovíme, a skutečnost, že premiérka Tereza Mayová nemohla dát radu studentům jak se u Putina chovat, a na co se ptát. Sama se totiž setká poprvé s prezidentem Putinem až v Číně 4 a 5. září t. r. v rámci G20. Nevylučuji ale, že některý ze studentů již premiérce řekl své o návštěvě, nebo jí bude v budoucnu radit.
Třetím překvapením, také ve spojení s návštěvou studentů v Rusku, jsou zprávy studentů v sociálních sítích. Kromě zdvořilostních poděkování za návštěvu, včetně poděkování episkopu Tichonu. Tichona mnozí pozorovatelé Ruska považují za duchovního poradce prezidenta Putina. Začátkem t. r. Tichon navštívil Eton. Něco takového se v ČR nemůže stát. Pod titulkem, který jeden z účastníků setkání nazval Dvě hodiny s prezidentem Putinem, se můžeme dočíst, jak malý Putin v osobním setkání může sebou naplnit velký prostor.David Wei, rodilý Číňan (prý) potřeboval na přípravu návštěvy v Kremlu 10 měsíců, 1040 mailů, 1000 sms a nekonečné množství nocí beze spánku.
Překvapení by nebylo překvapením, kdyby oficiální představitel Eton college na dotaz mediím neodpověděl typicky britsky: college nemá s cestou do Ruska a návštěvou v Kremlu nic společného, jedná se výlučně o privátní iniciativu studentů. Doporučuji si přečíst The Times, The Guardian, Sun a další média, která cestu a návštěvu studentů popisují prakticky přepisováním textu jeden od druhého. Tato skutečnost indikuje, že vševědoucí média byla překvapena. Překvapení nabízí i srovnání času, který věnuje prezident Putin západním politikům v době více než napjaté, s časem, který věnoval studentům. Překvapení mluví samo za sebe a obsahuje paradox.
Čtvrté překvapení představuje skrytý paradox. Kdo se zajímá o paradoxy a jejich analýzu, o jejichž nutnosti jsem nedávno psal, může jeden takový paradox identifikovat. Velká Británie, samozřejmě jako USA, investuje velké sumy peněz (zabalených v komplexních lžích) na vzdělání mladých lidí za hranicemi v duchu západních hodnot a ideologie s jasným cílem: napomoci rozpadu státních struktur zevnitř. Založení tzv. pátých kolonií. Stoletá historie Ruska, kterou pokračuje psát i současná Ruská federace, nezná tento přístup ke vzdělání. Rusko nikdy neinvestovalo a neinvestuje do studentů v cizích státech, do ideologie a levných politických lží.
Tuto zkušenost potvrzují obavy západních elit z propagace ruských postojů k dění ve světě a obavy nepolitických zájemců, především ze střední Evropy, o stipendijní programy, které nabízí Ruská vláda studentům z ciziny na základě federálního zákona RF, číslo 273 – ФЗ ze dne 29. prosince 2012, na základě usnesení vlády RF, číslo 891 ze dne 8. října 2013 a na základě příkazu ministerstva vědy a vzdělání, číslo 844 ze dne 28. července 2014. Srovnání západních a ruských nabídek dokazuje kvalitativní rozdíl mezi cílem, a kvalitou vzdělání v zahraničí, včetně finanční pomoci. Pro anglicky mluvící čtenáře se nabízí http://rs.gov.ru, http://obrnadzor.gov.ru a další.
Na tomto místě připomínám skutečnost, kterou představují čeští studenti studující v RF. Tito mladí lidé dostali možnost se naučit rusky, využít nadčasovou nabídku ve formě stipendií, včetně tzv. olympiády a obdržet důkaz o tom, kolik cizinců ze Západu a Východu studuje v Rusku. Program, podmínky výběru, žádosti a vše spojené s pobytem a studiem v RF spravuje v ČR oficiální Ruské středisko vědy a kultury se sídlem v Praze (RSVK), Na Zátorce 1048/16, Bubeneč, telefonní číslo 233 376 471. Ve středisku je také možné nahlédnout do kvalitních hodnocení českých studentů v RF.
Co se týče SRN, Itálie a dalších evropských zemí, prakticky všechna stipendia a kvóty jsou vyčerpány. To se nedá říci o ČR, kde mají studenti různých fakult, které osobně znám, dnes strach, a při připomenutí Ruska se u některých projevují symptomy slabé závratě, nebo dokonce symptomy neodůvodnitelné nenávisti. Neví přitom, že nenávist je důkazem prohry. Je pro mne překvapením, že nejsou využity ani možnosti v MGIMO, které zabezpečilo českým studentům MZV ČR. Strach z BIS není v tomto případě na místě. Elitní studenti Eton college se nedali zastrašit MI5, ani MI6, stejně jako mladí v Německu BND a podobnými organizacemi. Tito mladí z Velké Británie se nabízejí jako příklad pro tvorbu a realizaci priorit ve vzdělání a výchově, pro uvědomění si kvalitativního rozdílu mezi, myslet a vědět, jako základu nevyhnutelného dialogu, chceme li dále žít na této Planetě.
Pátým překvapením přicházejícím z druhého konce světa, z Dálného východu, Vladivostoku, je skutečnost, že Japonsko s omezenou státní suverenitou, neschopné vyjít z dvacetileté hospodářské krize a plně závisející od USA, požádalo svého času o znovuobnovení jednání ukončených v roce 1956. Japonsko dnes jedná s Ruskem nejenom o Kurilech, ale podepisuje velké investiční smlouvy s Ruskem. K nim počítám: Japonská Lida Group Holding se registruje jako rezident, aby mohla stavět v Rusku, Marusin Ivadero bude investovat do velkého balneologického komplexu japonského stylu v Chonoku, ruská ATP a japonská NEDO se dohodly na výměně vysokých technologií atd. To se nezmiňuji o smlouvách na investování v oblasti vodních elektráren, farmaceutického průmyslu a dalších, které jsou na spadnutí. Je zřejmé, že se nejedná o jednosměrné cesty. I proto se již rýsuje kompromis mírového řešení týkajícího se Kurilských ostrovů, který vylučuje obchod s ruským územím.
Šesté překvapení je zabaleno v interview agentury Bloomberg s prezidentem Putinem, o kterém jsem se zmínil v úvodu příspěvku. Putin dal na vědomí, že Rusko neobchoduje a nebude obchodovat se svým teritoriem, že změny poválečných hranic pomocí násilí, které provádí Západ, znamenají otevření Pandořiny skříňky, tj. pozvání zhoubného daru a uvolněného zla k sobě do domu. Jestli ale Západ chce otevřít Pandořinu skříňku, tak si musí uvědomit, že na pořad dne se dostane dříve polský, dnes ukrajinský Lvov, východní země Německa, zájmy Maďarska, Rumunska apod.
Nic příjemného pro EU se nedalo mezi slovy najít. Aby toho nebylo málo, v předdveří summitu G20 (4. a 5. 9. 2016 v Číně), jehož téma zní Budování inovačního, zdravého, vzájemně propojeného a inkluzivního světového hospodářství, prezident Putin dal radu členům G20 potvrzením spokojenosti Ruska s G20 za podmínky, že nikdo z členů tohoto uskupení se nebude míchat do vnitřních záležitostí druhého státu. Tím dal jasně najevo, že Rusko nemá aktuálně zájem rozšířit svojí účastí G7 na G8. Toto mnou očekávané překvapení hodnotím jako špatnou zprávu pro EU, čekající na objetí TTIP. Do třetice nám bylo suše vzkázáno, že v případě problému s dodávkami plynu z Ruska do Evropy se kohoutek na západ zavře, a otevře se směrem na východ.
S překvapením, které nebudu podrobně popisovat, ukončím příspěvek. Číslo sedm je velice edmýmdůležité, protože jak v Asii, tak i v západní kultuře má význam šťastného čísla. V čínském kalendáři 7. červenec je dnem zamilovaných. Někdy ale toto číslo nahání i strach, především těm slabým. V čínském kalendáři je totiž sedmí měsíc měsícem duchů. Brány pekel se otevřou a duše mohou navštívit svět živých. To platí i pro nadcházející volby v ČR, EU, ale i do ruského parlamentu, dumy.
Rating hlavní ruské politické strany padá (z 55 % do 48 % podle průzkumu agentury Levada), Putinův rating zůstává beze změny (82%), o ratingu premiéra Medveděva se raději nezmiňuji. Kope se mu hluboká jáma, protože stojí v cestě jinému premiérovi, a tím i prezidentovi. Odpovědět, kdo kope jámu a kdo platí, není předmětem příspěvku. Jestliže se ale premiéru Medveděvovi nepodaří v době co nejkratší nabrat zpět politickou váhu, nebude opakovat nedávnou radu, kterou dal učitelům (jít obchodovat, nebo podnikat, když jsou nespokojeni), brány do pekel se mohou otevřít nejenom jemu.
Mohou se otevřít i později, až generace neoliberálů dosáhne nulového ratingu. Ten očekávám z mnoha důvodů nejpozději kolem roku 2019-2020. V té době se bude současný prezident Putin blížit svým sedmdesátinám. Bude-li v té době ještě prezidentem, a jaký bude svět, nikdo z nás neví. Co ale víme již dnes je, že to nebude svět v dnešní podobě, a že prezident RF bude muset konat ještě rezolutněji, než je tomu dnes. To proto, že naše energie nejsou směrovány k dialogu, ale ke konfliktu, který ze skryté a zamlžené fáze přejde do fáze otevřené. Až bude dost mrtvých a prolité krve, negace nás sama sebe se nasytí, nenávist se vybije a nastoupí lítost a bolest ze ztráty.
V představitelné budoucnosti se proto stane pro mnohé zaslepené konzumerismem velkým překvapením paradox starého ruského archetypu, odrážejícího se v zálibě Rusů v temných, ponurých koních. Ve spojení s únavou mladé generace z technologických novinek, které již dnes nemohou udivit mladé uživatele, jak dokazuje největší technologická výstava světa, IFA v Berlíně (2 – 7. září), sedmé překvapení bude natolik komplexní, že jsem se rozhodl mu věnovat samostatný příspěvek, po volbách do Dumy a po volbě prezidenta USA.
Mezitím nebude překvapením, že se na IFA v Berlíně bude hodně mluvit o technologiích, které nebude možno vidět, že v Bruselu budou nadále mluvit o nejvyšších hodnotách, které také nelze vidět, podobně jako nelze vidět konec sankcí EU proti Rusku. Zmiňuji se o sankcích, protože bez překvapení již rozpadající se Ukrajina je spouštěcím knoflíkem plánu B, který vypracovaly a konzultovaly USA s lídry SRN, UK, Francie a Polska, bez nás občanů, voličů. Americký Ambassador Daniel Fried, se o plánu B, který mi jeví pokračováním v realizaci modeluOne State, poradce Thomase Barnetta, zmiňuje jako o velkém překvapení. Neříká ale, pro koho. Proto doplňuji: pro nás všechny. Souhlasu netřeba.
Jan Campbell