31. 8. 2015
Starosta Židlochovic Vitula a místopředseda TOP 09 Ženíšek v rozhovorech pro PL uvedených v prvním případě pod titulkem -“Starosta, kterého Zeman posílal padnout na Ukrajinu: Putin má taktiku jako Hitler. A když vidím ty billboardy s Alexandrovci...“ zde
Starosta zde (možná i záměrně) servíruje natolik kolosální pitomosti, že v lidech vyvolává sympatie k velikému Rusku a odpor k šíření protiruských nálad veřejnosti. K těmto pitomostem si dovoluji podotknout, že nejen v Rusku vysoce oblíbený státník Putin, zastavil devastaci Ruska a neustále nabízí politiku vzájemné spolupráce rovnocenných partnerů, výměnou za politiku konfrontací, častých bezohledných agresí Politiku vzájemné spolupráce rovnocenných partnerů, za politiku vyhrožování kroucením rukou neposlušných zemí, které nebudou dělat to, co USA chtějí a co potřebují, aby dělaly. Opakovaně zdůrazňovaná nabídka vzájemné spolupráce rovnocenných partnerů, rozhodně nebyla taktika používaná Hitlerem, před druhou světovou válkou, jak choromyslně tvrdí zmiňovaný starosta, dezorientovaný Vitula. Státnická prozíravost Putina, když vyslal dle slov starosty již v březnu 2014 ruské vojáky na Krym, (mimochodem tam nejspíš byli již před tím na základě příslušné smlouvy), byla to přítomnost ruských vojáků, která zabránila krveprolévání civilního obyvatelstva, realizovanépřed časem na Ukrajině.
Západu by zřejmě, nějaké to krveprolití, stejně jako na Ukrajině a stejně jako v případech humanitárního bombardování v jiných zemích, skutečně nevadilo. Nevadilo mu a nevadí ani vystavování fašistických symbolů na Ukrajině, znamenající předzvěst nástupu fašismu v této zemi. Hodně trapné výhrady rezervního kádru TOP 09, jménem Vitula, vůči našemu přímo volenému prezidentovi, nestojí za komentář. Pitomosti v rozhovoru gradují ve výhradách vůči vystupování uměleckého souboru Alexandrovci u nás. Nebetyčná pokleslost úrovně jeho myšlení kulminuje ve větě týkající se masové imigrace: „myslím, že většina společnosti bez problémů akceptuje integraci, problém je, že tato vstřícnost je přehlušována obavou z islámu“. Tedy problém není v nepřizpůsobivosti a v chování té agresivnější, viditelnější části imigrantů, nýbrž v obavách z islámu. Jak vidno o slovech profi-politika lépe nepřemýšlet. Zvláště když se politik přes propagační projevy výrazné blbosti, nezadržitelně dere výš.
V druhém případě místopředseda TOP09, poslanec Ženíšek v rozhovoru pod titulkem „Šaškování s krtečkem v náručí české ekonomice nepomůže“, aniž by slovem zavadil o to, jak a v čem, kdy české ekonomice pomohl on sám, nebo celá ta slavná TOP09, neřku-li o nezadatelném jejím podílu na výrobě takřka dvou biliónového dluhu ČR. Potenciální vítěz soutěže ve špinění úřadu prezidenta, potažmo výroby neúcty ke státním symbolům – a sice jednou pro vždy. Ta neúcta vnucovaná dnešní mládeži vydrží této mládeži i v dospělosti a bude dělat neplechu i v případě, pokud by do funkce prezidenta, nějakým zásahem „vyšší moci“, nastoupil šlechtic usínající kdykoli a kdekoli, při jakémkoli jednání. Šlechtic, jehož schopnostinedosahují nejen k možnostem řádně dokončit lesnickou školu, ale dokoncenedosahují i na možnost, naučit sev dostatečnémíře slovům hymny státu, jehož chce být prezidentem. O potřebě plínek eliminujících dopady inkontinence, lépe pomlčet.
O slovech místopředsedy TOP09, poslanceŽeníška: „Ode mne nikdo nemůže čekat nic jiného, než že odpovím, že Karel Schwarzenberg by byl nepochybně takovou hlavou státu, kterou bych si opravdu přál. Prezidentský úřad by jistě neztratil svoji důstojnost, prozápadní orientace by byla zachována a pokračovala v tradici české zahraniční politiky v podobě ochrany lidských práv, která byla snad jedinou srozumitelnou značkou České republiky ve světě.“
O těchto slovech, vzhledem k výše zmíněným daným skutečnostem, lze s úspěchem pochybovat především v části týkající se „důstojnosti“ a tradicčeské zahraniční politiky v podobě ochrany lidských práv, (a to bez ohledu na tradicevčetně mnichovské zrady, málo platné, netradiční moderní pojem - „humanitární bombardování“ - nelze jen tak pominout bez mrknutí oka). Prozápadní orientace, je zcela nesporně,nejen ve světle podpory ukrajinského fašismu s noblesním přehlížením fašistických symbolů,více než velice diskutabilní záležitost.
Závěrem lze konstatovat, že evidentně nejapná vyjádření aktérů obou těch rozhovorových článkůbylo by možno pojmout jako soutěž o nejlepšího diverzanta,záškodníka likvidujícího lépe a účinnějijak protiruskoupropagandu,tak proti - Zemanovskou propagandu. K vyhodnocení soutěže mohly by dobře posloužit četné reakce čtenářů pod oněmi rozhovory.
V druhém případě místopředseda TOP09, poslanec Ženíšek v rozhovoru pod titulkem „Šaškování s krtečkem v náručí české ekonomice nepomůže“, aniž by slovem zavadil o to, jak a v čem, kdy české ekonomice pomohl on sám, nebo celá ta slavná TOP09, neřku-li o nezadatelném jejím podílu na výrobě takřka dvou biliónového dluhu ČR. Potenciální vítěz soutěže ve špinění úřadu prezidenta, potažmo výroby neúcty ke státním symbolům – a sice jednou pro vždy. Ta neúcta vnucovaná dnešní mládeži vydrží této mládeži i v dospělosti a bude dělat neplechu i v případě, pokud by do funkce prezidenta, nějakým zásahem „vyšší moci“, nastoupil šlechtic usínající kdykoli a kdekoli, při jakémkoli jednání. Šlechtic, jehož schopnostinedosahují nejen k možnostem řádně dokončit lesnickou školu, ale dokoncenedosahují i na možnost, naučit sev dostatečnémíře slovům hymny státu, jehož chce být prezidentem. O potřebě plínek eliminujících dopady inkontinence, lépe pomlčet.
O slovech místopředsedy TOP09, poslanceŽeníška: „Ode mne nikdo nemůže čekat nic jiného, než že odpovím, že Karel Schwarzenberg by byl nepochybně takovou hlavou státu, kterou bych si opravdu přál. Prezidentský úřad by jistě neztratil svoji důstojnost, prozápadní orientace by byla zachována a pokračovala v tradici české zahraniční politiky v podobě ochrany lidských práv, která byla snad jedinou srozumitelnou značkou České republiky ve světě.“
O těchto slovech, vzhledem k výše zmíněným daným skutečnostem, lze s úspěchem pochybovat především v části týkající se „důstojnosti“ a tradicčeské zahraniční politiky v podobě ochrany lidských práv, (a to bez ohledu na tradicevčetně mnichovské zrady, málo platné, netradiční moderní pojem - „humanitární bombardování“ - nelze jen tak pominout bez mrknutí oka). Prozápadní orientace, je zcela nesporně,nejen ve světle podpory ukrajinského fašismu s noblesním přehlížením fašistických symbolů,více než velice diskutabilní záležitost.
Závěrem lze konstatovat, že evidentně nejapná vyjádření aktérů obou těch rozhovorových článkůbylo by možno pojmout jako soutěž o nejlepšího diverzanta,záškodníka likvidujícího lépe a účinnějijak protiruskoupropagandu,tak proti - Zemanovskou propagandu. K vyhodnocení soutěže mohly by dobře posloužit četné reakce čtenářů pod oněmi rozhovory.