USA jsou nejsilnější vojenskou mašinérií v historii lidstva, ale jak se zdá, nemohou vyhrát žádnou válku, píše britský komentátor The National Interest Freddy Gray. Podle autora se Spojené státy snažily o roli světového četníka, ale nic dobrého z toho nebylo, v článku pod názvem „Uvadající převaha Evropy, Velké Británie a Ameriky“.„Když Amerika si stanoví za cíl podpořit svobodu, majetek a bezpečnost, tak to skončí poklesem úrovně svobody, bohatství a bezpečnosti," zdůraznil Grey a poznamenává, že i zdánlivě úspěšné operace USA v jiných zemích, zejména v Libyi v roce 2011, vedly ke katastrofě.
Autor dochází k závěru, že se věk nadřazenosti Spojených států na světové scéně, alespoň v obvyklé formě, chýlí ke konci. Prchavý „unipolární okamžik", který následoval po konci studené války, byl nahrazen „postpolárním" světovým řádem, v němž není vše, jak se zdá.
Neporazitelná Amerika nebo se blíží konec říše?
Čína, podle Graye, je obr, zvyšující svoji moc, ale jeho mezinárodní ambice jsou „tajemné a zahalené".
Rusko je často označováno za oslabenou velmoc - ale svých strategických cílů dosahuje, přičemž tam, kde ostatní světové velmoci selžou, píše autor. Podle něj má sofistikovaná „měkká síla" dnešního Kremlu potenciál, který neměl za posledních třicet let.
Za jedinou „jasnou konstantu" v novém světovém řádu označuje Gray úpadek Evropy. „Paralyzována dluhy, prochází Evropská unie vážnou politickou krizí," uvádí a připomíná rozhodnutí Londýna vystoupit z Unie.
Zároveň EU, která zůstává druhou největší ekonomickou sílou na světě, „téměř úplně" závisí na dobré vůli a vojenské síle USA.
Podle pozorovatele klade Washington příliš velký důraz na Evropu, a nedostává adekvátní odpovědi. Gray připomíná výroky prezidentského kandidáta Donalda Trumpa o tom, že Evropané nedostatečně investují do NATO, a tento postoj Trumpa považuje autor za správný (jinak ho označuje za katastrofálního kandidáta). Gray se domnívá, že Evropa není příliš vděčná Spojeným státům, za to, že si naložily „lví podíl" na financování vojenské aliance.
Komentátor zdůrazňuje, že si Amerika mohla dovolit takové „nevděčné spojence" pokud její hlavní úloha nepodléhala pochybnostem. Ale ne v současné situaci.