8. 9. 2016 zdroj
Smrt prezidenta Uzbekistánu Islama Karimova, jak je možno vidět v sociálních sítích, značně znepokojila ruské obyvatelstvo v Uzbekistánu a celkově ve všech republikách Střední Asie. Je zřejmé, že tyto republiky jsou jako spojité nádoby, neboť hranice mezi nimi jsou jako dříve poměrně transparentní. Rusy znepokojuje, zda odchod Karimova nebude záminkou pro islamisty k destabilizaci situace nejen v Uzbekistánu, ale ve Střední Asii vůbec. Připomeňme, že i v ostatních republikách jsou prezidenti v poměrně pokročilém věku.
Podle posledního sčítání lidí, kteří se považují za Rusy, žije ve Střední Asii asi 5 milionů. A zhruba tentýž počet rusky mluvících s jinou národností.
Nejvíce "ruským" v regionu je i nadále Kazachstán. Zde žily začátkem roku 2015 3 miliony 600 tisíc Rusů. Připadá na ně 21% obyvatel republiky, spolu s Ukrajinci a Bělorusy téměř čtvrtina (23%). Výrazně klesl počet Rusů v Kirgizii. Ale i tady to je asi 350 tisíc lidí. Je to téměř 9% populace.
Ale v Uzbekistánu nebylo sčítání lidu po rozpadu SSSR nikdy uskutečněno. Proto je možné udělat jen hrubý odhad ruského obyvatelstva v zemi na základě výpočtů demografů - 500 tisíc osob.
A je zde ještě Tádžikistán a Turkmenistán. Celkem to jsou miliony a miliony lidí. Bude mít vliv na jejich osud započatý proces střídání elit v regionu? A co může Rusko udělat, aby se nemusely přijímat stovky tisíc nových uprchlíků?
Střídání elit znepokojuje Rusy ve Střední Asii, protože se již nejednou střetli s nepřátelským vztahem vůči sobě, a to zejména v začátcích postsovětského období, říká vyučující na fakultě humanitních věd Vysoké školy ekonomické, odborník na Střední Asii Grigorij Lukjanov. Od rozpadu SSSR uplynulo čtvrt století. Za tu dobu se početní stav ruských komunit ve středoasijských republikách prudce snížil. Ti, kteří zůstali, jsou z větší části integrováni do života nových států. Byly ustanoveny profesionální a obchodní vazby mezi ruskými a ostatními etnickými skupinami v těchto zemích.
Existuje určité bezpečnostní riziko pro Rusy v Kirgizii. Hlavním důvodem je, že v zemi jsou slabé státní instituty. Každé vzplanutí nestability v této zemi bylo doprovázeno pogromy ve čtvrtích s ruským obyvatelstvem. Tak tomu bylo v letech 2004 a 2010. Jeden z důvodů spočíval v tom, že právě ruská etnická skupina je hmotně dosti zajištěná na pozadí bídy většiny obyvatelstva.
Pokud jde o Uzbekistán, je třeba poznamenat, že hlavním úspěchem Karimova bylo vytvoření silných státních institutů. Systém jím vytvořený umožňuje řídit stát s nejpočetnější populací v regionu. V těchto podmínkách se Rusové cítili docela jistě. Z velké části to jsou lidé s dobrým vzděláním, které si zdaleka ne každý v této zemi může dovolit. V různých odborných sférách to jsou specialisté, které není kým v Uzbekistánu nahradit. Konkrétně Rusové zajišťují část bezpečnostní sféry. Není žádným tajemstvím, že v řadách Národní bezpečnostní služby Uzbekistánu je velké množství etnických Rusů a Ukrajinců. Zůstali v regionu po rozpadu SSSR a díky odborným dovednostem mají poměrně zajištěný život.
Ruskou populaci v Uzbekistánu by mohla ohrozit pouze velká občanská válka, která by byla schopna rozštěpit danou společnost. Nevidím hrozbu takové války. Souvisí to s tím, že sociální opory toho státního systému, který byl vytvořen Karimovem, je poměrně obtížné narušit. Nástroje, které zajišťují kontrolu nad situací v zemi, budou i nadále působit jako za Karimova. Neexistuje žádný vážný důvod předpokládat, že v přechodném období vzniknou bezpečnostní problémy. To znamená, že se Rusové v Uzbekistánu mohou cítit bezpečně.
Svobodnaja pressa (SP): A jaká je situace v ostatních oblastech?
Jak jsem již řekl, nejnapjatější situace s právy Rusů je v Kirgizii. Je to zejména kvůli absenci autoritativního režimu.
Rusko musí dělat vše pro to, aby Střední Asii v mentální rovině neztratilo. Zvýšit kvóty pro mladé lidi z těchto republik na našich vysokých školách. Ruské školy a univerzity v regionu musí být všemožně Ruskem podporovány. A pro to, aby zástupci titulárních etnik v republikách nezapomínali ruský jazyk, je třeba podporovat informační sítě v ruštině, v první řadě dbát na to, aby bylo zachováno vysílání ruských televizních kanálů a aby byl také přístup k ruskému segmentu internetu. Přičemž je důležité, aby se jednalo o média, která řeší důležité otázky pro obyvatele Střední Asie a aby také prezentovala ruský názor na řešení těch či oněch problémů.
Velký význam ve vztazích středoasijských republik vždy hrála problematika migrace. Vzhledem ke spořádané migraci zástupců titulárních etnických skupin v Rusku by bylo možné zaručit bezpečnost slovanskému obyvatelstvu ve Střední Asii. Rusko již ostatně využilo tento faktor v posledních dvou desetiletích a provádělo to velmi efektivně.
Musíme i nadále podporovat stávající režimy v republikách, protože jsou garanty bezpečnosti ruského obyvatelstva.
SP: Avšak Východ není jen citlivá záležitost, ale někdy i nepředvídatelná. Režimy středoasijských republik se někdy nechovají přátelsky k ruské populaci. Příkladem je Turkmenistán, kde bylo určitou dobu dokonce zakázáno odebírání novin a časopisů v ruštině. Otázka spočívá právě v tom, zda se nestane, že na místě lidí, orientovaných na spolupráci s Ruskem, se mohou u moci ocitnout příznivci například islamizace Střední Asie?
Turkmenistán je zvláštní případ. Ruské vedení tolerovalo omezování rusky mluvících v zemi v době, kdy Gazprom ve velkých objemech nakupoval v republice plyn, který potom přeprodával do Evropy.
Rusko vždy balancovalo mezi dvěma prioritami. Chceme zachovat hospodářské vztahy s republikami Střední Asie. Důkazem toho je i naše aktivní účast v Šanghajské organizaci spolupráce. Na druhé straně musíme plně podporovat Rusy a rusky mluvící v těchto republikách, což není vždy snadné v rámci politické situace. Proto ruská diplomacie musí vždy hledat určitou rovnováhu mezi oběma základnami našich vztahů.
Kromě toho musíme rozlišit obyvatelstvo slovanské a obyvatelstvo titulární, které však mluví rusky a zachovává si orientaci na ruský svět. Tuto část ruské populace je nutno také podporovat. Neboť za každého režimu zůstane nástrojem k působení na středoasijské republiky.
SP: Jak vážný problém s radikálním islamismem může v podmínkách střídání elit ve Střední Asii vzniknout?
Opakuji, zatím předpoklady pro změnu elit i v Uzbekistánu nejsou. Ať nahradí Islama Karimova kdokoli, bude to osoba téhož režimu a téhož státního systému, který nyní v Uzbekistánu funguje. Osoba z opozice se dnes o moc v zemi nemůže ucházet. Demokratická opozice nemá prakticky žádný vliv v samotném Uzbekistánu. Je populární pouze u části zástupců zahraničních diaspor. Islamisté také nemají přístup ani k moci, ani k silovým strukturám, ani k pákám, ovlivňujícím ekonomiku. Obdobná situace je i v Kazachstánu, kde je zachována největší ruská komunita.
Ano, Islam Karimov byl silná osobnost. Jeho odchodu mohou chtít využít islamisté nejrůznějšího zaměření. Existuje Islámské hnutí Uzbekistánu.* Ale jeho hlavní síly jsou buď v Pákistánu nebo na území DAEŠ **. Přesunutí nějakých sil do Uzbekistánu, to nějakou dobu potrvá. Kromě toho je docela obtížné to udělat, protože, jak jsem již zmínil, Národní bezpečnostní služba Uzbekistánu funguje dosti profesionálně. S největší pravděpodobností bude radikální islamismus v Uzbekistánu tím strašákem, který bude strašit obyvatelstvo, aby se ještě více semklo kolem stávajícího režimu a hlasovalo ve prospěch toho prezidentského kandidáta, kterého navrhne tento režim.
Od prvních zpráv o úmrtí Karimova se oficiální Taškent zdržuje jakýchkoli komentářů a vysocí úředníci se, jako obvykle, začali zabývat dělením portfejí, řekl politolog, Ph.D., vědecký pracovník IMEMO, Anton Bredichin. Brzy bude mít země nového vůdce a novou vládu, která, nejspíše, změní orientaci země, zahraničně-politickou i domácí. Tento proces se nevyhne ani Rusům v Uzbekistánu. Ano, od okamžiku masového odchodu v 90. letech jich nezůstalo mnoho, ale stále hovoříme o stovkách tisíc osob. Pro Rusko jsou právě oni tou neformální "měkkou sílou", průvodci jeho ideí a zájmů. Jejich podpora je jedním ze strategických zájmů země. Moskva nemůže zůstat stranou od procesu střídání elit v Uzbekistánu, který hraničí s naší Euroasijskou hospodářskou uniií.
Proto je prostě povinna podporovat síly, které přispívají nejen ke stabilizaci politického pole v Uzbekistánu, ale také schopné přivést jej do EAEU***. Takže bych neočekával pouze negativní důsledky odchodu Karimova pro postavení Rusů v Uzbekistánu a ve Střední Asii vůbec. Pokud se Rusko bude v této situaci chovat správně, můžeme pro sebe v Uzbekistánu získat loajálnější režim.
* 4.2.2003 Nejvyšší soud RF prohlásil organizaci za teroristickou a zakázal její činnost na území Ruska.
** DAEŠ byl rozhodnutím Nejvyššího soudu Ruské federace z 29. prosince 2014 uznán teroristickou organizací, jejíž činnost je na území Ruska zakázána.
***Eurasijská hospodářská unie, je ekonomická unie sdružující Bělorusko, Ruskou federaci, Kazachstán, Arménii a Kyrgyzstán. Dohoda o vzniku unie, jejíž účelem je přispívat k užší integraci členských zemí, byla podepsána dne 29. května 2014 v Astaně.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová