19. 9. 2016
Pamětníci nezapřou kukuřičné vánice Nikity Sergejeviče Chruščova při jeho monumentální návštěvě Spojených států v šedesátýxh letech XX.století. Nadchl se pro pěstování této plodiny a přijal pseudonym „kukuřičníka“ („kukuruznika“). Tehdy spatřoval v kukuřici produkt zvláště k vyšší produkci masa; nikoliv doplněk k obohacení pohonných hmot nebo zdroj do bioplynek a z nich pryštící energii do elektrické sítě.
USA v tomto ohledu mezitím kukuřici ze svých polí téměř vystrnadili a dali ji do náruče chtivé Evropě, do rukou lačným českým a moravským a slezským „farmářům“. Kdysi se jejímu pěstování věnovali snad jenom na jižním Slovensku. Letos všechno již vrcholí v míře nevídané, řepku mnohonásobně nahradila kukuřice pod patronací amerických firem, na důsledky, poškozující ornou půdu se již skoro nikdo neohlíží.
Na Jihlavsku již není skoro jednoho zemědělského podniku, který by neměl svou bioplynku; téměř všude kukuřicí nahradili brambory, obilí, krmnou řepu a jiné plodiny. Na dotaz proč tomu tak je, jsou momentálně existujícíí podnikatelé alergičtí, občas ti se šrajtoflí ještě navíc hrubí a sprostí. Bioplynky jedou naplno. Jejich chřtán díky výhodným cenám energických vládců, je nenasytný. Bioplynky se dokrmují ve dne v noci, jedou o sto šest.
Z rolníků a z někdejších zemědělců a družstevníků se stali farmáři – nevím proč? Nejde o název, spíše jde o profesní obsah. Těm snad už ani nevadí, že rychleji než roste produkce kvalitních potravin z českých luhů a hájů, rostou na orné půdě nízkopodlažní montovny, z kukuřičných lánů se hlasitě ozývá chrochtání přemnožených stád divokých prasat. Ale kam jednou zběhnou správci jedinečné oázy vesmíru, který je zřejmě neplodný a nehostinný, ví zatím jenom ďábel, možná Evropská unie a její koketerie s mocnými Spojenými státy – a s její pěstitelskou zkušeností v upřednostňování kukuřice nade vším ostatním! Možná přeháním, budiž!
Foto Zdeněk Hrabica