Thierry Meyssan
21.9.2016 WertyzReport



Po dobu 30 let uzavírala nadace pro demokracii National Endowment for Democracy (NED) vedlejší smlouvy na legální součást nelegálních operací CIA. Aniž by vyvolala podezření, zavedla největší síť korupce na světě, uplácení odborových organizací a syndikátů firem, politických stran (pravicových i levicových) – tak, aby obhajovaly zájmy Spojených států místo svých členů. V tomto článku Thierry Meyssan popisuje rozsah tohoto systému.

V roce 2006 Kreml kritizoval rozšiřování zahraničních společností v Rusku, z nichž některé se měly podílet na tajném plánu destabilizace země pod taktovkou Národní nadace pro demokracii (NED). Za účelem zabránit „barevné revoluci“ Vladislav Surkov vypracoval přísné předpisy ohledně těchto nevládních organizací. Na Západě byl tento správní rámec popsán jako „čerstvý útok na svobodu asociací, vedený ‚diktátorem‘ Putinem a jeho poradcem“.

Tuto politika začaly vést i další státy, které byly jeden po druhém označovány mezinárodním tiskem jako „diktátorské“.

Americká vláda garantuje, že usiluje o „prosazování demokracie na celém světě“. Tvrdí, že americký Kongres může dotovat NED, a že NED může na oplátku a zcela nezávisle pomoci přímo či nepřímo asociacím, politickým stranám nebo odborovým organizacím, a fungovat v tomto smyslu kdekoli na světě. Tím, že nevládní organizace jsou, jak sám název napovídá, „nevládní“, mohou převzít politickou iniciativu, kterou by na sebe nemohli vzít velvyslanci, aniž by porušili suverenitu států, které je přijaly. Jádro věci spočívá zde - NED a síť nevládních organizací, které ji financují. Jsou to občanské iniciativy nespravedlivě potlačované Kremlem nebo kryjí americkou tajnou službu a byly přistižené při činu vměšování a narušování?

Abychom mohli na tuto otázku odpovědět, budeme se muset vrátit k počátkům a úloze nadace NED. Avšak naším prvním krokem musí být analýza významu tohoto oficiálního amerického projektu: „vývoz demokracie“.

 

Jaká demokracie?

Spojené státy americké se jako národ hlásí k ideologii, kterou založili jejich otcové. Považují se za kolonii, která přišla z Evropy, aby vytvořila město poslušné Bohu. Vidí svou zemi jako „světlo na hoře“ – vyjádřeno slovy svatého Matouše, k nimž se po dobu dvou staletí hlásila většina prezidentů ve svých politických projevech. Spojené státy by tak měly být modelovým národem, zářícím na vrcholku kopce, osvětlujícím celý svět. A všichni lidé na světě by doufali, že napodobí tento model, aby také dosáhli takového blaha.

Pro obyvatele Spojených států tato velmi naivní víra naznačuje bez dalšího vysvětlení, že jejich země je příkladem demokracie a že mají spasitelskou povinnost ji přenést do zbytku světa. Zatímco si svatý Matouš představoval šíření víry výhradně prostřednictvím příkladného a poctivého života, zakládající otcové Spojených států pohlíželi na osvícení a šíření víry jen z hlediska změny režimu. Angličtí puritáni sťali hlavu Karlovi I. ještě před jeho útěkem do Holandska a američtí vlastenci z Nového světa odmítli autoritu anglického krále Jiřího III, a prohlásili nezávislost Spojených států.

Lid Spojených států, nasycený touto národní mytologií, nevnímá zahraniční politiku své vlády jako formu imperialismu. V jejich očích je to o to více legitimní svrhnout vládu, která má ambice převzít formu modelu, který se liší od jejich a tím pádem je zlý a špatný. Stejným způsobem jsou přesvědčeni, že vzhledem k jejich mesiášskému poslání, které jim bylo vnuceno, přišli silou vnutit demokracii zemím, které obsadili. Například se ve školách učí, že američtí vojáci přinesli demokracii do Německa. Neví, že historie ukazuje pravý opak: jejich vláda pomohla Hitlerovi svrhnout Výmarskou republiku a nastavit vojenský režim k boji proti Sovětům. Tato iracionální ideologie jim brání zpochybňovat povahu jejich institucí a absurdní koncept „nucené demokracie“.

Nyní platí, podle programu prezidenta Abrahama Lincolna, že „demokracie je vláda lidu, prostřednictvím lidu a pro lid“.

Z tohoto hlediska ve Spojených státech není demokracie, ale hybridní systém, kdy je výkonná moc navrácena oligarchii, zatímco lidé omezují jeho svévolný výkon prostřednictvím legislativní a soudní moci, která to může kontrolovat. Vskutku, zatímco lidé volí Kongres a některé soudce, státy federace volí výkonnou moc a ta jmenuje vysoké soudce. Ačkoli občané byli povoláni k rozhodování o volbě jejich prezidenta, jejich volební hlas v této záležitosti funguje pouze jako ratifikace, jak nám ukázal Nejvyšší soud v roce 2000 při volbě Gore versus Bush. Americká ústava neuznává občany jako suverénní, protože moc je rozdělena mezi ně a federaci států, jinými slovy, mezi vůdce komunity.

Mimo jiné pozorujeme, že na rozdíl od toho je ústava Ruské federace demokratická – přinejmenším na papíře. Říká se v ní: „držitel suverenity a jediného zdroje moci v Ruské federaci je její mnohonárodnostní lid“. (Hlava I, čl. 1, bod 3).

Tento intelektuální kontext vysvětluje, že Spojené státy podporují svou vládu, když oznamují, že chtějí „vyvážet demokracii“, dokonce i když jejich vlastní ústava signalizuje, že nejde o demokracii. Ale je obtížné se dívat na to, jak mohou exportovat něco, co nevlastní, a co si nepřejí ve vlastní zemi.

Za posledních třicet let byl tento rozpor podporován nadací NED a byla mu věnována zvláštní forma prostřednictvím destabilizace řady států. S úsměvem na tváři, hlásajícím, že čisté svědomí jim žehná, tisíce aktivistů a důvěřivých nevládních organizací narušily suverenitu národů.

 

Pluralitní a nezávislá nadace

Ve svém slavném projevu ze dne 8. června 1982 před britským parlamentem prezident Reagan veřejně označil SSSR jako „říši zla“ a navrhuje jít tam na pomoc disidentům. Prohlásil: „Musíme vytvořit potřebnou infrastrukturu pro demokracii: svobodu tisku, odbory, politické strany a univerzity. To umožní lidem si svobodně zvolit nejlepší cestu k tomu, aby rozvíjeli svou kulturu a řešili své spory mírovou cestou“. Na tomto konsenzuálním základě boje proti tyranii sponzorovala komise, odrážející názory dvou politických stran, zřízení nadace NED ve Washingtonu. To v listopadu 1983 ustanovil Kongres a okamžitě financoval.

Nadace dotuje čtyři nezávislé struktury, které přerozdělují peníze do zahraničí, takže jsou k dispozici sdružením, odborům, členům vládnoucích tříd a pravicovým i levicovým politickým stranám. Jsou to:

• Svobodný odborový institut (FTUI), dnes přejmenovaný na Americké centrum pro mezinárodní solidaritu práce (ACILS), spravované odborovou organizací AFL-CIO;
• Centrum pro mezinárodní soukromé podnikání (CIPE), které řídí Americká obchodní komora;
• Mezinárodní republikánský institut (IRI), řízený Republikánskou stranou;
• Národní demokratický institut pro mezinárodní záležitosti (NDI), řízený Demokratickou stranou.

Pokud prezentujeme NED tímto způsobem, pak se může zdát, že je tato nadace společně se svými čtyřmi chapadly zakotvena v občanské společnosti, a že odráží sociální rozmanitost a politický pluralismus. Financovaná americkými občany prostřednictvím Kongresu by měla nadace směřovat k univerzálnímu ideálu. A měla by být zcela nezávislá na prezidentské administrativě. A jejich transparentní činnost by neměla být maskou ​​pro tajné operace, sloužící nedeklarovaným národním zájmům.

Realita je ale úplně jiná.

 

Tvůrce hry je CIA, MI6 a ASIS

Projev Ronalda Reagana v Londýně se konal v důsledku skandálů, týkajících se zjištění kongresových výborů, vyšetřujících podvodné státní převraty, řízené CIA. Kongres pak zakazuje agentuře organizovat další státní převraty kvůli získání nových trhů. Mezitím se v Bílém domě Rada pro národní bezpečnost (NSC) snaží zavést další nástroje k obcházení tohoto zákazu.

Komise, složená ze dvou politických stran, byla založena ještě před projevem Ronalda Reagana, ačkoli oficiálně přijala mandát od Bílého domu až poté. To znamená, že nejde o reakci na přemrštěné prezidentské ambice, ale že jim předchází. Proto je Reaganova řeč pouze rétorickým krytím rozhodnutí, která již byla přijata, a měla být realizována komisí, složenou ze dvou politických stran (Bipartisan Commission).

Předsedkyní této komise byla americká zvláštní zástupkyně pro obchod, což naznačuje, že neměla v úmyslu podporovat demokracii, ale, podle současné terminologie, „tržní demokracii“. Toto podivné pojetí je v souladu s americkým modelem: hospodářská a finanční oligarchie vnucuje svá politická rozhodnutí prostřednictvím trhů a federálního státu, zatímco poslanci a soudci, voleni lidem, chrání jednotlivce před svévolně se chovající vládou.

Tři ze čtyř periferních organizací nadace NED byly vytvořeny pro tuto příležitost. Nicméně nebyl žádný důvod založit čtvrtou - odborový svaz (ACILS). Toto centrum bylo zřízeno na konci druhé světové války a v roce 1978 se přejmenovalo, neboť byla odhalena jeho podřízenost CIA. Z toho můžeme vyvodit závěr, že organizace CIPE, IRI a NDI nevznikly spontánně, ale byly uměle vybudovány CIA.

Mimo jiné, přestože je NED organizací, spadající pod americký právní řád, není nástrojem samotné CIA, ale nástrojem, který sdílejí britské zpravodajské služby (což je důvod, proč Reagan oznámil její vznik v Londýně) a zároveň australské zpravodajské služby. Tento klíčový bod je často glosován bez komentáře. Nicméně jeho platnost byla potvrzena gratulacemi premiérů Tony Blaira a Johna Howarda během 20. výročí takzvané „NGO“ (tj. nestátní nezisková organizace). NED a její chapadla jsou orgány anglosaského vojenského paktu, spojující Londýn, Washington a Canberru; to samé platí pro Echelon (který je součástí systému s názvem Smlouva o bezpečnosti UK-USA z roku 1947, určený k zachycování a zpracování komunikace vedené přes komunikační satelity, pozn. překl.), elektronická dohlížecí síť. Toto zaopatření si může vyžádat nejen CIA, ale i britská MI6 a australská ASIS.

Za účelem ukrytí tohoto faktu NED podnítila mezi svými spojenci vznik podobných organizací, které s ní spolupracují. V roce 1988 bylo v Kanadě zřízeno centrum Droits & Démocratie, které zaměřilo svou pozornost nejprve na Haiti, a potom na Afghánistán. V roce 1991 byla ve Velké Británii založena nadace Westminster Foundation for Democracy (WFD). Fungování tohoto orgánu veřejné instituce bylo vytvořeno na základě modelu NED: jeho správa je svěřena politickým stranám (osm delegátů: tři za konzervativní stranu, tři za labouristickou stranu, jeden za liberální stranu a jeden za ostatní strany, zastoupené v parlamentu). WFD odvedla hodně práce ve východní Evropě. Ve skutečnosti byla v roce 2001 Evropská unie vybavena iniciativou, nazvanou Evropský nástroj pro demokracii a lidská práva (EIDHR), která vzbuzuje menší podezření, než jeho protějšky. Tato iniciativa je EuropAid (Evropský pomocník), kterou vede neznámý, avšak mocný Holanďan Jacobus Richelle, vysoce postavený úředník.

 

Prezidentská směrnice 77

Když američtí poslanci hlasovali 22. listopadu 1983 pro vytvoření nadace NED, nevěděli, že již tajně existuje v souladu s prezidentskou směrnicí, datovanou 14. ledna.

Tento dokument, odtajněný pouze o dvě desetiletí později, ustanovuje „veřejnou diplomacii“ jako politicky korektní výraz pro označení propagandy. Zřizuje v Bílém domě pracovní skupiny při Národní bezpečnostní radě. Jedna z nich je pověřena vedením nadace NED.

V důsledku toho je správní rada nadace pouze převodovým řemenem americké Národní bezpečnostní rady (NSC). Z důvodu zachování „vnějšího vzhledu“ bylo dohodnuto jako obecné pravidlo, že agenti CIA a bývalí agenti nebudou jmenováni do správní rady.

Nicméně všechno ostatní již není transparentní. Většina vysokých úředníků, kteří hráli klíčovou roli Národní bezpečnostní radě, byli ředitelé v nadaci NED. Jako příklad uveďme: Henry Kissinger, Franck Carlucci, Zbigniew Brzezinski nebo dokonce Paul Wolfowitz; známé osobnosti, které nezůstanou v dějinách jako idealističtí demokraté, ale jako cyničtí stratégové násilí.

Rozpočet nadace nemůže být interpretován osamoceně, protože přijímá pokyny od NSC, aby vedl akce jako součást rozsáhlých meziagenturních operací. Zaslouží si připomenout, že finanční prostředky jsou uvolňovány z Agentury pro mezinárodní rozvoj (USAID), aniž by byly písemně doloženy v účetní bilanci NED, jednoduše z „nevládních“ důvodů. Kromě toho nadace získává peníze nepřímo od CIA poté, co byly vyprány soukromými zprostředkovateli, jako jsou nadace Smith Richardson, nadace John M. Olin nebo dokonce nadace Lynde a Harry Bradley.

Abychom mohli vyhodnotit rozsah tohoto programu, potřebovali bychom spojit rozpočet nadace NED s odpovídajícími dílčími rozpočty Ministerstva zahraničí USA, USAID, CIA a Ministerstva obrany. V současné době je takovýto odhad nemožný.

Nicméně na základě jistých prvků, které známe, si můžeme učinit představu o její důležitosti. Během posledních pěti let utratily Spojené státy více než jednu miliardu dolarů na sdružení a strany v Libyi, malém státě se 4 miliony obyvatel. Polovinu těchto peněz uvolnilo z veřejného rozpočtu Ministerstvo zahraničí, USAID a NED; druhá polovina byla tajně uhrazena CIA a Ministerstvem obrany. Z tohoto příkladu můžeme odvodit, že americký celkový rozpočet pro institucionální korupci činí desítky miliard dolarů ročně. Kromě toho ekvivalentní program Evropské unie, který je zcela veřejný a zajišťuje integrační činnost v USA, je sedm miliard eur ročně.

Koneckonců právní struktura NED a objem jejího oficiálního rozpočtu jsou jen návnadou. V podstatě lze říci, že to není nezávislá organizace pro legální akce, které byly dříve svěřovány CIA, ale je to okno, skrze které Národní bezpečnostní rada udílí rozkazy k provádění legálních aspektů nezákonných operací.


Trockistická strategie

Když byla v roce 1984 nadace NED zřizována, jejím předsedou byl Allen Weinstein, potom John Richardson po dobu čtyř let (1984-88), a nakonec Carl Gershman (od roku 1998).

Tito tři muži mají tři věci společné:

• jsou židovské národnosti;
• byli aktivní v trockistické straně, jsou sociální demokraté USA;
• všichni pracovali ve Freedom House (americká nevládní nezisková organizace, pozn. překl.)

Můžeme v tom spatřovat logiku: nenávist ke stalinismu vedla některé trockisty k tomu, aby se připojili k CIA v boji proti Sovětům. Přinesli s sebou teorii globální moci, kterou převedli na „barevné revoluce“ a „demokratičnost“. Jednoduše změnili Trockého lidovou řeč tím, že ji aplikovali na kulturní boj, analyzovaný Antoniem Gramscim: moc je vykonávána spíše psychologicky, než násilím. Aby elita mohla ovládat masy, musí nejprve vštípit ideologii, která naprogramuje přijetí moci, která tomu dominuje.

 

Americké Centrum pro solidaritu pracovníků (ACILS)

ACILS, odborová pobočka NED, známá také jako Solidarity Centre, je snadno hlavním kanálem NED. Distribuuje více než polovinu darů nadace. Nahradila předchozí organizace, které sloužily během studené války k organizování nekomunistických odborových organizací na světě – od Vietnamu po Angolu, s odbočkou do Francie a Chile.

Skutečnost, že odbory byly vybrány k tomu, aby kryly tento program CIA, je neobyčejná zvrácenost. Pobočka ACILS – zcela vzdálená marxistickému sloganu „proletáři všech zemí, spojte se“ – sdružuje americké odborové organizace pracujících v imperialismu, který potlačuje pracovníky v jiných zemích.

Tuto dceřinou společnost vedl Irving Brown, výrazná osobnost, od roku 1948 až do své smrti v roce 1989.

Někteří autoři přísahají, že Brown byl synem bílé Rusky, společnice Alexandra Kerenského. Víme jistě, že byl agentem OSS (tj. agent zpravodajské služby USA během druhé světové války); a podílel se na založení CIA a sítě Gladio při NATO. Nicméně ji odmítl vést a raději se zaměřil na své pole odbornosti – odborové organizace. Sídlil v Římě, potom v Paříži, ale nikdy ve Washingtonu. Takže měl důležitý vliv na italský a francouzský veřejný život. Na konci svého života se také chlubil, že nepřestal řídit francouzskou odborovou organizaci, stál v pozadí Force Ouvrière (Dělnická síla), a že tahal za nitky Studentské odborové organizace UNI (ve které jsou nyní aktivními členy: Nicolas Sarkozy a jeho ministři François Fillon, Xavier Darcos, Hervé Morin a Michèle Alliot-Marie, a také předseda Národního shromáždění Bernard Accoyer a předseda většinové parlamentní skupiny Jean-François Copé) a že osobně zformoval levicové členy, kteří se odtrhli z trockistické skupiny, včetně Jean-Christophe Cambadelise a budoucího premiéra Lionela Jospina.

Na konci 90. let členové federace AFL – CIO (Americká federace práce – Kongres průmyslových organizací) požadovali účetní výkazy o skutečných aktivitách ACILS, zatímco kriminální charakter tohoto centra byl plně zdokumentován v řadě zemí. Jeden by si pomyslel, že se věci změnily po tak velkém odhalení. Nic takového se ale nestalo. V roce 2002 a 2004 se centrum ACILS aktivně podílelo na neúspěšném puči ve Venezuele za účelem sesazení prezidenta Hugo Cháveze a na úspěšném puči na Haiti, kde byl svržen Jean-Bertrand Aristide.

Dnes řídí centrum ACILS John Sweeney, bývalý předseda konfederace AFL-CIO, která má sama původ v trockistické straně - sociálních demokratech USA.

 

Centrum pro mezinárodní soukromé podnikání (CIPE)

CIPE se zaměřuje na rozšiřování liberální kapitalistické ideologie a boj proti korupci.

První úspěch CIPE: transformování Evropského fóra managementu v roce 1987 (klub ředitelů velkých evropských podniků) do Světového ekonomického fóra (klub nadnárodní vládnoucí třídy). Velké výroční zasedání světových ekonomů a politiků ve švýcarském lyžařském středisku Davos přispělo k vytvoření skupinového členství, které překročilo národní identitu. CIPE se snaží, aby nemělo žádné strukturální vazby s fórem Davos, a ani není možné – alespoň pro tuto chvíli - dokázat, že Světové ekonomické fórum je nástrojem CIA. Oproti tomu by lídři Davosu měli velké potíže s vysvětlováním, proč si jistí političtí představitelé vybrali své Ekonomické fórum jako centrum pro jednání nejvyšší důležitosti, když tyto operace nenaplánovala Rada pro národní bezpečnost (NSC). Například:

• 1988: je to v Davosu - ne v sídle OSN – kde Řecko a Turecko uzavřely mír,
• 1989: je to v Davosu, kde obě Koreje na jedné straně konaly svůj první summit na úrovni ministrů a kde obě německé republiky (NDR a NSR) na straně druhé konaly svůj první summit o znovusjednocení,
• 1992: je to opět v Davosu, kde se sešli Frederik de Klerk a osvobozený Nelson Mandela, aby poprvé v zahraničí představili svůj společný projekt pro Jižní Afriku,
• 1994: ještě zvláštnější je, že je to opět v Davosu, kde se po dohodě v Oslo sešli Šimon Peres a Jásir Arafat k projednání a podepsání svých požadavků ohledně Gazy a Jericha.

Spojení mezi Washingtonem a Fórem je notoricky známé prostřednictvím Susan K. Reardon, bývalé ředitelky Asociace profesionálních zaměstnanců při Ministerstvu zahraničí, která se stala ředitelkou Nadace Americké obchodní komory, jež spravuje CIPE.

Druhým úspěchem Centra pro mezinárodní soukromé podnikání je nadace Transparency International. Tuto nestátní neziskovou organizaci oficiálně založil Michael J. Hershman, důstojník americké vojenské zpravodajské služby. Navíc je ředitelem CIPE a dnes i šéfem náboru informátorů FBI a zároveň generálním ředitelem soukromé zpravodajské služby Fairfax Group.

Transparency International je především zástěrka pro hospodářskou, zpravodajskou činnost CIA. Je také mediálním nástrojem, sloužícím k donucení států, aby změnily své právní předpisy s cílem zaručit otevřené trhy.

Aby CIPE zamaskovala původ Transparency International, vytváří tlak a apeluje na společenský takt bývalého tiskového mluvčího Světové banky, neokonzervativce Franka Vogla. Ten sestavil výbor jednotlivců, kteří přispěli k vytvoření dojmu, že se jedná o sdružení, které vzniklo z občanské společnosti. Tento naaranžovaný výbor vede Peter Eigen, bývalý ředitel Světové banky ve východní Africe. V letech 2004 a 2009 byla jeho manželka kandidátkou SPD (Sociálně demokratická strana) na prezidentku Německé spolkové republiky.

Pracovní výkon nadace Transparency International slouží výhradně americkým zájmům a nelze se na ni plně spolehnout. Tudíž v roce 2008 tato pseudo nevládní organizace odsoudila venezuelskou Státní ropnou společnost PDVSA za korupci a na základě nepravdivých informací ji umístila na poslední místo v globálním žebříčku veřejných společností. Evidentně bylo cílem poškodit pověst společnosti, která představuje ekonomický základ antiimperialistické politiky prezidenta Huga Cháveze. Poté, co bylo odhaleno, že se Transparency International podílela na poškozování, odmítla odpovídat na otázky latinskoamerického tisku a opravit svou zprávu. Navíc je také udivující, když si připomeneme, že Pedro Carmona, korespondent CIPE ve Venezuele, byl ze strany USA krátce dosazen k moci během neúspěšného převratu v roce 2002, kdy šlo o pokus o svržení Huga Cháveze.

Zaměření pozornosti na ekonomickou korupci umožňuje do jisté míry organizaci Transparency International zamaskovat činnosti nadace NED: rozložit vládnoucí elitu kvůli anglosaským výhodám.

 

Mezinárodní republikánský institut (IRI) a Národní demokratický institut pro mezinárodní záležitosti (NDI)

Cílem institutu IRI je poškozování pravicových stran, zatímco NDI se zabývá levicovými stranami. Prvnímu z nich předsedá John McCain, druhé Madeleine Albright. Takže tyto dvě osobnosti by neměly být považovány za obyčejné politiky, vůdce opozice a penzionované děkany. Spíše by měly být považovány za aktivní vůdce programů NSC.

Abychom instituty IRI a NDI uvedly do kontexu hlavní politické strany ve světě, vzdaly se kontroly nad l'Internationale Liberale a l'Internationale socialiste. Vytvořily tak soupeřící organizace: Mezinárodní demokratickou unii (IDU) a Alianci pro demokraty (AD). První organizaci předsedá Australan John Howard. Rus Leonid Gozman ze strany Pravá věc (Правое дело) je jejím víceprezidentem. Druhou organizaci vede italský lídr Gianni Vernetti a společně s ním předsedá Francouz François Bayrou.

IRI a NDI jsou také podporovány politickými nadacemi, které je propojují s velkými politickými stranami v Evropě (šest v Německu, dvě ve Francii, jedna v Nizozemsku a jedna také ve Švédsku). Kromě toho byly na některé operace podepsány vedlejší smlouvy s podivnými soukromými společnostmi, jako např. Democracy International Inc, která zorganizovala nedávné zmanipulované volby v Afghánistánu.

To všechno zanechává hořkou příchuť. USA zkorumpovala většinu velkých politických stran a odborových organizací na celém světě. Spolehlivě lze říci, že „demokracie“, kterou podporují, spočívá v diskusi o místních otázkách v každé zemi - stěží společenské otázky, jako jsou práva žen nebo práva homosexuálů – a je to v souladu s Washingtonem ve všech mezinárodních otázkách. Volební kampaně se staly zábavným představením, kdy NED vybírá účinkující a poskytuje potřebné finanční prostředky jen některým. Dokonce i pojem variace ztratil svůj význam, protože NED podporuje alternativně ten či onen tábor za předpokladu, že se řídí stejnou zahraniční a obrannou politikou.

V Evropské unii, ale i jinde, je v současné době krize demokracie. Jednoznačně jsou za to odpovědní NED a USA. A jak budeme klasifikovat režim, jako je např. režim v USA, kde je vůdcem opozice John McCain, který je ve skutečnosti lídrem Národní bezpečnostní rady? Určitě ne jako demokracii.

 

Rovnováha systému

Postupem doby USAID a NED, včetně svých satelitních institucí a zprostředkujících nadací vytvořily nepraktickou, těžko ovladatelnou a chamtivou byrokracii. Každý rok, když Kongres hlasuje o rozpočtu NED, vzniknou rušné debaty na téma neefektivnosti tohoto chapadlovitého systému a kolují zvěsti o tom, že jsou finanční prostředky využity ku prospěchu amerických politiků, kteří mají finance spravovat.

Za účelem dosažení stabilního managementu byla vypracována řada studií, aby vyčíslila dopad těchto finančních toků. Odborníci porovnali částky přidělené v každém státě a demokratické žebříčky těchto států, vytvořené americkou nevládní neziskovou organizací Freedom House. Potom vypočítali, kolik potřebují utratit (v dolarech) na jednoho obyvatele, aby zlepšili demokratický žebříček státu o jeden bod.

Samozřejmě, že toto všechno je jen pokus o sebeospravedlnění. Myšlenka vytvořit demokratickou známku není vědecká. V některých ohledech je to totalitní, neboť se předpokládá, že existuje pouze jedna forma demokratických institucí. V ostatních ohledech to je infantilní, neboť sestavili seznam různorodých kritérií, která to budou poměřovat s fiktivními koeficienty, aby transformovali sociální složitosti do jediného údaje.

Kromě toho rozsáhlá většina těchto studií dochází k závěru, že se jedná o selhání: i když se ve světě zvýšil počet demokratických systémů, neexistuje žádná souvislost mezi demokratickým pokrokem a regresí na jedné straně a částkou, kterou utratila NSC na straně druhé. Naopak to potvrzuje, že skutečné cíle nemají nic společného s těmi, které jsou uvedeny. Avšak ti, kteří řídí USAID, citují studii z Vanderbilt University, podle níž jsou efektivní pouze operace NED, spolufinancované z USAID, protože USAID spravuje svůj rozpočet důsledně. Není proto překvapivé, že tuto individuální studii financovala… USAID.

Ať je to jak chce, v roce 2003 nadace NED v rámci svého dvacátého výročí vypracovala politický výčet svého působení, dokládající, že financovala více než 6 000 politických a společenských organizací na světě, což je číslo, které se od té doby neustále zvyšuje. NED tvrdí, že sama, bez cizí pomoci, vytvořila odborovou organizaci Solidarność v Polsku, Chartu 77 v Československu a Odpor v Srbsku. Nadace projevila spokojenost nad tím, že od nuly vytvořila Radio B92 nebo deník Oslobodjenje v bývalé Jugoslávii a řadu nových nezávislých médií v „osvobozeném“ Iráku.

 

Změna krytí

Poté, co rétorika demokratizace zažila globální úspěch, ztratila na přesvědčivosti. Prezident George W. Bush, který ji používal za všech okolností, vyčerpal její význam. Nikdo nemůže vážně tvrdit, že dotace, které vyplácí nadace NED, povedou k tomu, aby mezinárodní terorismus vymizel. Tvrzení, že američtí vojáci svrhli Saddáma Husajna, aby nabídli Iráčanům demokracii, nemůže znít přesvědčivěji.

Mimo to lidé z celého světa, kteří bojují za demokracii, ztratili důvěru. Nyní pochopili, že podpora, kterou nabízí nadace NED a její chapadla, je ve skutečnosti zaměřena na manipulaci a kladení pastí v té zemi. To je důvod, proč ve větší míře odmítají příspěvky, které jsou jim nabízeny „bez připojených řetězců nebo vláken“.

Rovněž došlo k tomu, že se američtí šéfové různých kanálů korupce snažili opět umlčet tento systém. Po špinavých podvodech CIA a transparentnosti NED uvažují o vytvoření nové struktury, která by nahradila zdiskreditovaný balíček. To by již neřídily odborové organizace, management a dvě velké strany, nýbrž nadnárodní společnosti na základě modelu Asia Foundation.

V osmdesátých letech tisk odhalil, že tato organizace byla zástěrkou CIA za účelem boje proti komunismu v Asii. Poté byla reformována a její vedení bylo svěřeno nadnárodním společnostem (Boeing, Chevron, Coca-Cola, Levis Strauss, atd.). Toto přemodelování stačilo k vytvoření dojmu, že je to organizace nevládní a úctyhodná – jde však o strukturu, která nikdy nepřestala sloužit CIA. Po rozpuštění Ruska se zdvojila: Eurasia Foundation, jejíž mandát se vztahuje i na tajné akce v nových asijských státech.

Další problém, který rozpoutává debaty, vězí v tom, zda příspěvky na „podporu demokracie“ budou muset mít výlučnou formu smluv na vykonání specifických projektů nebo půjde o dotace bez povinnosti dosáhnout cíle. První možnost nabízí lepší právní ochranu, ale druhá je mnohem účinnějším nástrojem korupce.

Vzhledem k tomuto celkovému pohledu je požadavek stanovený Vladimirem Putinem a Vladislavem Surkovem na regulaci financování nevládních organizací v Rusku zcela legitimní, i přesto, že byrokracie, kterou nastavili k tomuto provedení, je nehorázná a těžko splnitelná. Nástroj NED, zavedený do praxe pod vedením americké NSC, nejen že nedokáže podporovat pokusy o nastavení demokracie ve světě, ale ještě je navíc ničí.



Článek vyšel 16.srpna 2016 na webu Voltaire Network, jeho autorem je Thierry Meyssan. Pro WertyzReport přeložila Jana Schönová.