Lin
22. 9. 2016 Zdroj
Možná si vzpomenete, že Zaznobin v jednom ze svých vystoupení „prorokoval“, že Rusko a Putin velmi výrazně ovlivní volby amerického prezidenta. Nyní je to již dost zřejmé, málokdo by pochyboval.
Nejde však o ovlivňování v duchu nějaké fyzické „akce“, že by Putin nějak fandil tomu či onomu kandidátovi či jako Obama svými řečmi přímo ovlivňoval mínění lidí. Jde o „fenomén Putina“, nad kterým v dnešní době kroutí hlavami v médiích „západu“.
Putin má nejen vysokou podporu a sympatie doma či na „východě“, ale – ó hrůzo – i na „západě. A tyto sympatie stoupají, přes veškerou snahu ho pošpinit či zesměšnit.
V Americe si sami protlačovatelé Clintonové postavili volební kampaň na obviňování Trumpa z „putinismu“, vidí „ruce Putina“ snad úplně všude, Trumpa viní dokonce i z toho, že z Republikánů dělá fanklub Putina. Neumějí si totiž vysvětlit, že pouze 27% Republikánů vidí Putina negativně, přitom ještě před dvěma lety to bylo celých 66%. A mezi lidmi, kteří chtějí Trumpa volit, je procento příznivců Putina ještě vyšší, než v republikánské straně.
V Anglii nedávno „politicky šokovala“ nástupkyně Farageho Diana James, když prohlásila, že Putin je jejím politickým hrdinou. The Spectator o tom napsal, že nejen nepopřela před televizními diváky, že má Putina za svého hrdinu, ale navíc řekla, že ani Clintonová a ani Trump jejími hrdiny nejsou.
V Itálii komentovali volby do ruské Dumy tím, že Putin je sice skvělým populistou, ale jen populismem nelze vysvětlit, jak se Putinovi podařilo být tak velmi úspěšným a přitažlivým i za hranicemi Ruska. Mají popularitu Putina v zahraničí za větší, než je popularita samotného Ruska.
A jak tento fenomén v analýzách objasňuje „západ“? Jednoduše. V době globalizace v něm lidé vidí politika, hájícího zájmy vlastního národa a státu. A to úplně stačí jak obyčejným občanům, tak nesystémovým, antisystémovým či opozičním politikům. Ti systémoví, kteří zrovna jsou u moci, si nemůžou dovolit říkat, co si myslí, protože atlantická matrice „nepustí“. Jakmile ale odejdou ze systému, stávají se z nich „proputinovci“.
Samozřejmě – jsou na světě politici i v jiných zemích, kteří dělají to, co Putin (= hájí zájmy lidí a země) – např. Írán, Maďarsko, Čína. Ale pouze Putin hodil rukavici atlantistům a dokázal světu, že Rusko je nejen velmocí, se kterou se musí počítat (ač si „západ“ myslel, že toto je už ruskou minulostí), ale je také zemí, která jde vlastní cestou.
22. 9. 2016 Zdroj
Možná si vzpomenete, že Zaznobin v jednom ze svých vystoupení „prorokoval“, že Rusko a Putin velmi výrazně ovlivní volby amerického prezidenta. Nyní je to již dost zřejmé, málokdo by pochyboval.
Nejde však o ovlivňování v duchu nějaké fyzické „akce“, že by Putin nějak fandil tomu či onomu kandidátovi či jako Obama svými řečmi přímo ovlivňoval mínění lidí. Jde o „fenomén Putina“, nad kterým v dnešní době kroutí hlavami v médiích „západu“.
Putin má nejen vysokou podporu a sympatie doma či na „východě“, ale – ó hrůzo – i na „západě. A tyto sympatie stoupají, přes veškerou snahu ho pošpinit či zesměšnit.
V Americe si sami protlačovatelé Clintonové postavili volební kampaň na obviňování Trumpa z „putinismu“, vidí „ruce Putina“ snad úplně všude, Trumpa viní dokonce i z toho, že z Republikánů dělá fanklub Putina. Neumějí si totiž vysvětlit, že pouze 27% Republikánů vidí Putina negativně, přitom ještě před dvěma lety to bylo celých 66%. A mezi lidmi, kteří chtějí Trumpa volit, je procento příznivců Putina ještě vyšší, než v republikánské straně.
V Anglii nedávno „politicky šokovala“ nástupkyně Farageho Diana James, když prohlásila, že Putin je jejím politickým hrdinou. The Spectator o tom napsal, že nejen nepopřela před televizními diváky, že má Putina za svého hrdinu, ale navíc řekla, že ani Clintonová a ani Trump jejími hrdiny nejsou.
V Itálii komentovali volby do ruské Dumy tím, že Putin je sice skvělým populistou, ale jen populismem nelze vysvětlit, jak se Putinovi podařilo být tak velmi úspěšným a přitažlivým i za hranicemi Ruska. Mají popularitu Putina v zahraničí za větší, než je popularita samotného Ruska.
A jak tento fenomén v analýzách objasňuje „západ“? Jednoduše. V době globalizace v něm lidé vidí politika, hájícího zájmy vlastního národa a státu. A to úplně stačí jak obyčejným občanům, tak nesystémovým, antisystémovým či opozičním politikům. Ti systémoví, kteří zrovna jsou u moci, si nemůžou dovolit říkat, co si myslí, protože atlantická matrice „nepustí“. Jakmile ale odejdou ze systému, stávají se z nich „proputinovci“.
Samozřejmě – jsou na světě politici i v jiných zemích, kteří dělají to, co Putin (= hájí zájmy lidí a země) – např. Írán, Maďarsko, Čína. Ale pouze Putin hodil rukavici atlantistům a dokázal světu, že Rusko je nejen velmocí, se kterou se musí počítat (ač si „západ“ myslel, že toto je už ruskou minulostí), ale je také zemí, která jde vlastní cestou.