Břetislav Olšer
26.9. 2016 Rukojmí
Nedávno jsem se silnou žaludeční nevolností sledoval ministra kultury české vlády Daniela Hermana na sjezdu Landsmašaftu; jako vůbec první oficiální člen české vlády se patolízalsky lísal šéfovi Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SL) Berndu Posseltovi, aby následně vystoupil na 67. sudetoněmeckém sjezdu, kde v projevu předneseném v němčině připomněl okrajově nacistické zločiny, hlavně však násilnosti Čechů při poválečném odsunu německy mluvícího obyvatelstva.
Oslovil v Norimberku sudetské Němce "milí krajané" a vysloužil si aplaus včetně Posseltových slov: "To, co jsme zažili, byl historický moment..."
Na konferenci čtyř mocností v Mnichově byl pak osud Československa zpečetěn a Chamberlain po návratu naivně řekl: „Přátelé, toto je podruhé v naší historii, kdy byl z Německa na Downing Street přivezen čestný mír. Věřím, že to je mír pro naši dobu..." Pofiderní mír však vydržel "pro naši dobu" necelých šest měsíců. Tyto tragické chvíle Československa je proto třeba si připomínat neustále, třeba do omrzení, zvláště když někteří naši vládní politici přemýšlejí jinak, bohužel....
![]()
![]()
Důsledkem Mnichovské dohody tak přišlo Československo o soustavu pohraničních pevností, kterou začalo budovat už v roce 1934. Nutno také podotknout, že v u nás byla v té době vyhlášena všeobecná mobilizace, kterou vyhlásil předseda úřednické vlády gen. Jan Syrový, jenž byl jmenován poté, kdy slovenská vláda Milana Hodži podala demisi. Okleštěná Československo dokázalo během 5 dnů shromáždit 1 500 000 vojáků a byla připraveno se bránit. Armáda však jako celek na konflikt se soupeřem typu Německa nebyla a asi ani nemohla být připravena.... a vyklidila pohraničí...
![]()
![]()
Čeští anální hrdinové politologie do omrzení dál píší lži, že o „spojenectví s Moskvou se v roce 1939 ucházely Paříž a Londýn, avšak Sověti s jejich představiteli prý jednali velice vlažně. V záloze totiž měli vážné rozhovory s nacistickým Německem…“ Schází dopovědět jen maličkost – Paříž a Londýn se ucházely o spojenectví s Moskvou až po Mnichovské dohodě z 30. září 1938, tedy až poté, kdy dostaly od Hitlera pořádně na frak a zpětně se snažily pozdě bycha honit a plakat nad rozlitým mlékem, když už byla odmítnuta snaha Rusů ochránit Československo.
Francouzi a Britové přišli zkrátka s křížkem po funuse… Vážné rozhovory vedli přece dávno předtím s nacistickým Německem Poláci, aby pak už dostaly věci rychlý spád. Počátkem roku 1938 vznikl Svaz Poláků v Československu, který po vzoru henleinovců vystoupil s požadavkem rozsáhlé autonomie, směřující k revizi hranic na Těšínsku. Zástupci polské menšiny koordinovali na pokyn z Varšavy svůj postup s německou menšinou a slovenskými autonomisty. V Polsku se mezitím rozvinula mohutná propagandistická kampaň za připojení československé části Těšínska k Polsku, které organizovalo bojový a diverzní výcvik československých Poláků; ty měli podpořit polská vojska v případném válečném konfliktu s Československem. http://www.fronta.cz/dokument/zaznam-jednani-cs-vlady-1-rijna-1938-prijeti-polskeho-ultimata
Varšava napřed 21. září 1938 formulovala své požadavky, týden poté zaslala vládě ČSR ultimátum o okamžitém vydání požadovaných oblastí a 2. října 1938 započalo obsazování východní části československého Těšínska polskou armádou. Poláci anektovali část Těšínska o rozloze 869 km². Nadpoloviční většina obyvatelstva obsazeného území se hlásila k české národnosti.
![]()
German ambassador, Hans-Adolf von Moltke, Polish leader Józef Piłsudski, German propaganda minister Joseph Goebbels and Józef Beck, Polish Foreign minister …
![]()
Stoją od lewej: minister Joachim von Ribbentrop, minister Józef Beck, Adolf Hitler… a další…
Místní Češi a Němci na Těšínsku byli hospodářsky diskriminováni, vyvlastňováni, propouštěni ze zaměstnání a nuceni k vysídlení, veškeré jejich národnostní projevy včetně školství, kultury či veřejného užívání mateřské řeči byly zakázány. Přes 30 000 Čechů a více než 5 000 Němců bylo v době polského záboru donuceno odejít do Protektorátu Böhmen und Möhren. Podle pamětníků se Poláci chovali k civilnímu obyvatelstvu Těšínska mnohem hůř, než později nacisté…
Když pak přišli Němci, bylo třeba, aby se “Šlonzáci” zapsali do tzv. “volkslisty”. Přihlíželo se k celkové osobnosti kandidáta, k jeho přihlášce k němectví, k původu a rasové způsobilosti. Stačilo pak místo podpisu otisknout svůj palec a byla “palcuvka” a šance, že nepřijdou o svůj majetek a že nepůjdou do koncentráku. “Volkslista” dělila do ní zapsané lidi s různým právním postavením na ty, kteří vystupovali už před začátkem okupace jako Němci, nebo si alespoň uchovali německou národní příslušnost. Ti ihned získali německou státní příslušnost i práva říšských občanů, ale jen někteří z nich směli být přijati do nacistické strany NSDAP.
Další skupině byla udělena německá státní příslušnost, ale na zkušební dobu deseti let. Tajné plány nacistů však počítaly s jejich přesídlením do čistě německého prostředí „staré říše”, kde teprve měl být proces jejich znovu poněmčení dokončen. Mnozí z nich se odmítali hlásit jako Němci a vraceli se ke své polské nebo české národnosti. Zvláště Polákům pak za odmítnutí zápisu hrozilo věznění, vysídlení, deportace do koncentračního tábora a jsou známy i případy jejich fyzické likvidace. Tato atmosféra nejistoty a strachu hrála významnou roli při rozhodování o podání přihlášky.
![]()
Na podzim 1938 se polský ministr zahraničí Beck rozhodl nezávisle a bez konzultace s jinými státy do konce října zbavit Židy polského občanství a tím znemožnit možnost návratu do země 70 tisícům občanům židovského původu žijících mimo Polsko, většinou v Německu a Rakousku.
„Dne 16. dubna Sověti 1939 předložili oficiální návrh na vytvoření jednotné fronty pro společnou pomoc mezi Velkou Británií, Francií a SSSR… Nemůže být žádných pochyb, že Británie a Francie měly přijmout ruskou nabídku.“ řekl Winston Churchill. Všechny protihitlerovské snahy SSSR se tak minuly účinkem, proto následovala, ovšem až v srpnu 1939, smlouva Ribbentrop-Molotov… A nyní Tusk čučí, jak žába z kyšky… http://outsidermedia.cz/putin-o-rozinkach-z-plesnive-vanocky/
Velvyslanec Ruska v Polsku Sergej Andrejev loni v rozhovoru pro polskou televizí obvinil Polsko, že „zabránilo vytvoření koalice proti nacistickému Německu a bylo spoluodpovědné za katastrofu ze září 1939,“ dodal ambasador… Nejnovější spor se rozhořel, kdy neznámí pachatelé poničili téměř 60 náhrobních kamenů na hřbitově sovětských vojáků padlých za druhé světové války v obci Milejczyce na východě Polska. Ruské ministerstvo zahraničí na incident ostře reagovalo a povolalo si kvůli němu polskou velvyslankyni v Moskvě. A Poláci udělali to samé, když si předvolali ruského velvyslance Andrejeva… http://outsidermedia.cz/polsko-hitler%C5%AFv-spojenec/
Na jeho výroky ostře reagovala také polská premiérka Ewa Kopaczová a řekla, že inkriminovaná smlouva byla důsledkem vzniku 2. sv. války, Opět řešila důsledky, ne však jejich příčinu. Jistý český vojenský historik napsal: “Největším kolaborantem s nacistickým Německem před druhou světovou válkou byl Sovětský svaz.” K tomu dodal ohranou písničku s dohodou Ribbentrop-Molotov. Rád bych připomenul, že vehementně připomínaný pakt Ribbentrop-Molotov vznikl až poté, kdy i Rzeczpospolita Polska jednala s Hitlerem o míru.
Pro přesnost; v lednu 1939 jednal polský ministr zahraničí Józef Beck v Berlíně s Hitlerem o plánech na společný útok Německa a Polska na Sovětský svaz. A teprve po sedmi měsících podepsal 23. srpna 1939 Joachim von Ribbentrop v Moskvě s ministrem zahraničí SSSR Vjačeslavem Michajlovičem Molotovovem “Smlouvu o neútočení mezi Německem a Svazem sovětských socialistických republik”. Takže, milá paní premiérko Kopaczová, pane český rádoby historiku, nepleťte si pojmy s průjmy…
![]()
Nebylo to v roce 1939 pro Stalina tak snadné, ať byl tyran nebo ne; rozhodně však nebyl tupec, jenž by čekal, až se Hitler domluví s Polskem na společném vojenském postupu proti Sovětskému svazu. Stalin totiž už věděl o jednání Beck - Hitler, měl ponětí o polském volání po vládě pevné ruky, které roku 1926 vyslyšel maršál Józef Pilsudski, co zavedl v Polsku už v roce 1926 vojenskou diktaturu, jež vedla k politické i národnostní perzekuci a potlačování demokratických principů a práv.
Co asi měl Stalin dělat, když navíc, jak již bylo výše řečeno, všehoschopná Varšava už v září 1938 zaslala vládě ČSR ultimátum o okamžitém vydání požadovaných oblastí a 2. října 1938 započalo obsazování východní části československého Těšínska polskou armádou. Nikoho moc nezajímalo, když sovětská rozvědka už v lednu 1938 nahlásila informace o chystaném polském záboru Těšínska. Polští baviči: Wprost, premiérka či ministři vlády Rzeczpospolite?
![]()
http://euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/13620-polsko-hitleruv-spojenec-nejen-pri-zniceni-ceskoslovenska-podivejte-se-na-zajimava-fota-bratrickovani-polaku-s-nemci.aspx
![]()
Kde se vzaly antipatie Polska vůči Rusku? Nebo Ruska vůči Polsku? Možná už dávno, kdy byl polský velvyslanec v Německu Józef Lipski 20. září 1938, ještě před podepsáním Mnichovské zrady, pozván Hitlerem do jeho sídla v Berchtesgadenu. Na konci análního rozhovoru s Hitlerem Lipski píše:
“Důrazně jsem zdůraznil, že Polsko je hlavním faktorem při ochraně Evropy před SSSR, a že zamýšlí provést emigraci do kolonií, po dohodě s Polskem, Maďarskem a možná Rumunskem, jako řešení židovské otázky”. Dále Lipski píše: ”V té chvíli jsem mu řekl, že pokud najde návod, postavíme mu pomník ve Varšavě…” Jen zopakuji inkriminovanou a tu pravou kolaborantskou větu: Polsko je hlavním faktorem při ochraně Evropy před SSSR… Ne před nacistickým Německem a Hitlerem, ale před Sovětským svazem…
Oslovil v Norimberku sudetské Němce "milí krajané" a vysloužil si aplaus včetně Posseltových slov: "To, co jsme zažili, byl historický moment..."
A vůbec se Herman s typicky českým "goeringovským" jménem nestyděl, že kdysi v rámci Československa využil Hitler smířlivého postoje západních mocností vůči Berlínu; v srpnu 1938 v zastoupení zástupce Velké Británie Lord Runciman totiž vyslovil předpoklad, že soužití Čechů a Němců není nadále možné. Toto vedlo k Hitlerovu požadavku pro uznání práva Němců v Československu na sebeurčení, což o několik dní později potvrdil i Chamberlain v ultimativní notě z 18. září spolu s Francií.
Na konferenci čtyř mocností v Mnichově byl pak osud Československa zpečetěn a Chamberlain po návratu naivně řekl: „Přátelé, toto je podruhé v naší historii, kdy byl z Německa na Downing Street přivezen čestný mír. Věřím, že to je mír pro naši dobu..." Pofiderní mír však vydržel "pro naši dobu" necelých šest měsíců. Tyto tragické chvíle Československa je proto třeba si připomínat neustále, třeba do omrzení, zvláště když někteří naši vládní politici přemýšlejí jinak, bohužel....
Důsledkem Mnichovské dohody tak přišlo Československo o soustavu pohraničních pevností, kterou začalo budovat už v roce 1934. Nutno také podotknout, že v u nás byla v té době vyhlášena všeobecná mobilizace, kterou vyhlásil předseda úřednické vlády gen. Jan Syrový, jenž byl jmenován poté, kdy slovenská vláda Milana Hodži podala demisi. Okleštěná Československo dokázalo během 5 dnů shromáždit 1 500 000 vojáků a byla připraveno se bránit. Armáda však jako celek na konflikt se soupeřem typu Německa nebyla a asi ani nemohla být připravena.... a vyklidila pohraničí...
Čeští anální hrdinové politologie do omrzení dál píší lži, že o „spojenectví s Moskvou se v roce 1939 ucházely Paříž a Londýn, avšak Sověti s jejich představiteli prý jednali velice vlažně. V záloze totiž měli vážné rozhovory s nacistickým Německem…“ Schází dopovědět jen maličkost – Paříž a Londýn se ucházely o spojenectví s Moskvou až po Mnichovské dohodě z 30. září 1938, tedy až poté, kdy dostaly od Hitlera pořádně na frak a zpětně se snažily pozdě bycha honit a plakat nad rozlitým mlékem, když už byla odmítnuta snaha Rusů ochránit Československo.
Francouzi a Britové přišli zkrátka s křížkem po funuse… Vážné rozhovory vedli přece dávno předtím s nacistickým Německem Poláci, aby pak už dostaly věci rychlý spád. Počátkem roku 1938 vznikl Svaz Poláků v Československu, který po vzoru henleinovců vystoupil s požadavkem rozsáhlé autonomie, směřující k revizi hranic na Těšínsku. Zástupci polské menšiny koordinovali na pokyn z Varšavy svůj postup s německou menšinou a slovenskými autonomisty. V Polsku se mezitím rozvinula mohutná propagandistická kampaň za připojení československé části Těšínska k Polsku, které organizovalo bojový a diverzní výcvik československých Poláků; ty měli podpořit polská vojska v případném válečném konfliktu s Československem. http://www.fronta.cz/dokument/zaznam-jednani-cs-vlady-1-rijna-1938-prijeti-polskeho-ultimata
Varšava napřed 21. září 1938 formulovala své požadavky, týden poté zaslala vládě ČSR ultimátum o okamžitém vydání požadovaných oblastí a 2. října 1938 započalo obsazování východní části československého Těšínska polskou armádou. Poláci anektovali část Těšínska o rozloze 869 km². Nadpoloviční většina obyvatelstva obsazeného území se hlásila k české národnosti.
German ambassador, Hans-Adolf von Moltke, Polish leader Józef Piłsudski, German propaganda minister Joseph Goebbels and Józef Beck, Polish Foreign minister …
Stoją od lewej: minister Joachim von Ribbentrop, minister Józef Beck, Adolf Hitler… a další…
Místní Češi a Němci na Těšínsku byli hospodářsky diskriminováni, vyvlastňováni, propouštěni ze zaměstnání a nuceni k vysídlení, veškeré jejich národnostní projevy včetně školství, kultury či veřejného užívání mateřské řeči byly zakázány. Přes 30 000 Čechů a více než 5 000 Němců bylo v době polského záboru donuceno odejít do Protektorátu Böhmen und Möhren. Podle pamětníků se Poláci chovali k civilnímu obyvatelstvu Těšínska mnohem hůř, než později nacisté…
Když pak přišli Němci, bylo třeba, aby se “Šlonzáci” zapsali do tzv. “volkslisty”. Přihlíželo se k celkové osobnosti kandidáta, k jeho přihlášce k němectví, k původu a rasové způsobilosti. Stačilo pak místo podpisu otisknout svůj palec a byla “palcuvka” a šance, že nepřijdou o svůj majetek a že nepůjdou do koncentráku. “Volkslista” dělila do ní zapsané lidi s různým právním postavením na ty, kteří vystupovali už před začátkem okupace jako Němci, nebo si alespoň uchovali německou národní příslušnost. Ti ihned získali německou státní příslušnost i práva říšských občanů, ale jen někteří z nich směli být přijati do nacistické strany NSDAP.
Další skupině byla udělena německá státní příslušnost, ale na zkušební dobu deseti let. Tajné plány nacistů však počítaly s jejich přesídlením do čistě německého prostředí „staré říše”, kde teprve měl být proces jejich znovu poněmčení dokončen. Mnozí z nich se odmítali hlásit jako Němci a vraceli se ke své polské nebo české národnosti. Zvláště Polákům pak za odmítnutí zápisu hrozilo věznění, vysídlení, deportace do koncentračního tábora a jsou známy i případy jejich fyzické likvidace. Tato atmosféra nejistoty a strachu hrála významnou roli při rozhodování o podání přihlášky.
Na podzim 1938 se polský ministr zahraničí Beck rozhodl nezávisle a bez konzultace s jinými státy do konce října zbavit Židy polského občanství a tím znemožnit možnost návratu do země 70 tisícům občanům židovského původu žijících mimo Polsko, většinou v Německu a Rakousku.
„Dne 16. dubna Sověti 1939 předložili oficiální návrh na vytvoření jednotné fronty pro společnou pomoc mezi Velkou Británií, Francií a SSSR… Nemůže být žádných pochyb, že Británie a Francie měly přijmout ruskou nabídku.“ řekl Winston Churchill. Všechny protihitlerovské snahy SSSR se tak minuly účinkem, proto následovala, ovšem až v srpnu 1939, smlouva Ribbentrop-Molotov… A nyní Tusk čučí, jak žába z kyšky… http://outsidermedia.cz/putin-o-rozinkach-z-plesnive-vanocky/
Velvyslanec Ruska v Polsku Sergej Andrejev loni v rozhovoru pro polskou televizí obvinil Polsko, že „zabránilo vytvoření koalice proti nacistickému Německu a bylo spoluodpovědné za katastrofu ze září 1939,“ dodal ambasador… Nejnovější spor se rozhořel, kdy neznámí pachatelé poničili téměř 60 náhrobních kamenů na hřbitově sovětských vojáků padlých za druhé světové války v obci Milejczyce na východě Polska. Ruské ministerstvo zahraničí na incident ostře reagovalo a povolalo si kvůli němu polskou velvyslankyni v Moskvě. A Poláci udělali to samé, když si předvolali ruského velvyslance Andrejeva… http://outsidermedia.cz/polsko-hitler%C5%AFv-spojenec/
Na jeho výroky ostře reagovala také polská premiérka Ewa Kopaczová a řekla, že inkriminovaná smlouva byla důsledkem vzniku 2. sv. války, Opět řešila důsledky, ne však jejich příčinu. Jistý český vojenský historik napsal: “Největším kolaborantem s nacistickým Německem před druhou světovou válkou byl Sovětský svaz.” K tomu dodal ohranou písničku s dohodou Ribbentrop-Molotov. Rád bych připomenul, že vehementně připomínaný pakt Ribbentrop-Molotov vznikl až poté, kdy i Rzeczpospolita Polska jednala s Hitlerem o míru.
Pro přesnost; v lednu 1939 jednal polský ministr zahraničí Józef Beck v Berlíně s Hitlerem o plánech na společný útok Německa a Polska na Sovětský svaz. A teprve po sedmi měsících podepsal 23. srpna 1939 Joachim von Ribbentrop v Moskvě s ministrem zahraničí SSSR Vjačeslavem Michajlovičem Molotovovem “Smlouvu o neútočení mezi Německem a Svazem sovětských socialistických republik”. Takže, milá paní premiérko Kopaczová, pane český rádoby historiku, nepleťte si pojmy s průjmy…
Nebylo to v roce 1939 pro Stalina tak snadné, ať byl tyran nebo ne; rozhodně však nebyl tupec, jenž by čekal, až se Hitler domluví s Polskem na společném vojenském postupu proti Sovětskému svazu. Stalin totiž už věděl o jednání Beck - Hitler, měl ponětí o polském volání po vládě pevné ruky, které roku 1926 vyslyšel maršál Józef Pilsudski, co zavedl v Polsku už v roce 1926 vojenskou diktaturu, jež vedla k politické i národnostní perzekuci a potlačování demokratických principů a práv.
Co asi měl Stalin dělat, když navíc, jak již bylo výše řečeno, všehoschopná Varšava už v září 1938 zaslala vládě ČSR ultimátum o okamžitém vydání požadovaných oblastí a 2. října 1938 započalo obsazování východní části československého Těšínska polskou armádou. Nikoho moc nezajímalo, když sovětská rozvědka už v lednu 1938 nahlásila informace o chystaném polském záboru Těšínska. Polští baviči: Wprost, premiérka či ministři vlády Rzeczpospolite?
http://euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/13620-polsko-hitleruv-spojenec-nejen-pri-zniceni-ceskoslovenska-podivejte-se-na-zajimava-fota-bratrickovani-polaku-s-nemci.aspx
Kde se vzaly antipatie Polska vůči Rusku? Nebo Ruska vůči Polsku? Možná už dávno, kdy byl polský velvyslanec v Německu Józef Lipski 20. září 1938, ještě před podepsáním Mnichovské zrady, pozván Hitlerem do jeho sídla v Berchtesgadenu. Na konci análního rozhovoru s Hitlerem Lipski píše:
“Důrazně jsem zdůraznil, že Polsko je hlavním faktorem při ochraně Evropy před SSSR, a že zamýšlí provést emigraci do kolonií, po dohodě s Polskem, Maďarskem a možná Rumunskem, jako řešení židovské otázky”. Dále Lipski píše: ”V té chvíli jsem mu řekl, že pokud najde návod, postavíme mu pomník ve Varšavě…” Jen zopakuji inkriminovanou a tu pravou kolaborantskou větu: Polsko je hlavním faktorem při ochraně Evropy před SSSR… Ne před nacistickým Německem a Hitlerem, ale před Sovětským svazem…