Tereza Spencerová 2.9.2015 Literární noviny
Porošenkova pozice coby prezidenta Ukrajiny je obecně velmi slabá a je pravděpodobné, že Západ má za tuto „nepodařenou volbu“ už připravené náhradníky.
Poslanci ukrajinského parlamentu ve vzbouřené atmosféře– prezident Petro Porošenko raději do parlamentu vůbec nepřijel -- v pondělí většinou 265 hlasů v prvním čtení schválili reformu ústavy, která sice předpokládá decentralizaci země, nicméně vzbouřenému Donbasu nezaručuje žádné specifické pravomoci. Přesto Porošenko už před prvním hlasováním horko těžko sháněl hlasy a ještě v neděli se zdálo, že nezíská ani dvě stě poslanců, a tak se vzápětí objevily zvěsti o tom, že Porošenkovi lidé uplácejí poslance jiných stran – lídr lvovské Svépomoci Andrij Sadový už kvůli těmto údajům skončil na výslechu v tajné službě.
Decentralizace „podle Porošenka“ přitom nemá nic společného s původním významem tohoto slova. Pochopili to rychle i poslanci Záporožské oblastní rady, kteří si před pár dny drtivou většinou odhlasovali zvláštní status regionu a posílení svých pravomocí v rozpočtových nebo sociálně-ekonomických sférách. Porošenko je ale vzápětí ujistil, že je nechá stíhat za „separatismus“, neboť 99 procent Ukrajinců prý podporuje celistvost státu s hlavním městem Kyjevem. Čili, žádná „přehlídka nezávislostí“ na Ukrajině nebude, oznamuje Porošenko. Čili, jak obšírně shrnuje třeba americký portál Counterpunch, „decentralizační reforma“ na Ukrajině má ve skutečnosti posílit pravomoci Kyjeva na úkor regionů, tedy včetně Donbasu.
Nad tím vším se vznáší zásadní otázka, zda reformy ústavy projdou v dalším čtení, které je bez bližších podrobností naplánováno „na prosinec“. Toto hlasování navíc nebude mít žádný smysl, pokud „lidové republiky“ Doněcka a Luhanska nebudou souhlasit se svým faktickým „rozpuštěním“, po němž by se tamní moc měla zformovat podle ukrajinských zákonů. A možná hlasování nebude mít smysl už jen proto, že Porošenko nenasbírá potřebných 301 hlasů, tím spíš, že i z jeho čerstvě poslepované frakce, do níž už kromě Jaceňukovy Lidové fronty patří i Kličkův UDAR, odcházejí první„znechucení“.
Suma sumárum: Ačkoli „doněčtí“ vyjadřují ochotu provést volby podle ukrajinských zákonů, má Donbas k uznání autonomie stále stejně daleko, jako při loňském propuknutí vzpoury, a žádný ústupek Rusku, které původně požadovalo federalizaci nebo konfederaci, se nekoná, jak především domácí radikály uklidňuje sám Porošenko. Je jasné, že neonacističtí radikálové, kteří se v pondělí shromáždili před budovou parlamentu, musejí tuto realitu znát, jako ji už chápou v Doněcku. Přesto obvinili vládu z vlastizrady a zaprodanosti Rusku. Třeba poslanec Jurij Šuchevič, syn „slavného“ nacistického kolaboranta a hrdiny ukrajinské pravice Romana Šucheviče, například tvrdí, že pokud východ Ukrajiny dostane citelnou autonomii, stane se tak jen jako pokus získat si Putina. „Evropa prodá a vydá i nás, stejně jako Československo v roce 1939,“ prohlašuje.
Jak konstatuje agentura Bloomberg, Angela Merkelová a Francois Hollande to vidí jinak. Snaží se nabídnout Kremlu co nejdůstojnější prostor k ústupu a příliš je přitom nevzrušuje, jestli povstalci dostanou o trochu víc pravomocí – za předpokladu, že se vzbouřenecké regiony vrátí do ukrajinského rámce. „Většina Ukrajinců možná opravdu chce ukončit válečné operace, ale poměrně nevelká, rozzlobená a dobře vyzbrojená síla nic takového nechce. Možná tím jde ale Putinovi na ruku.“
A právě Šuchevičovi souputníci před parlamentem, který hlasoval o „decentralizaci“, začali střílet a ruční granát zabil tři příslušníky Národní gardy, která parlament měla chránit, a zranil dalších 141 lidí.
Jen s lehkou nadsázkou lze konstatovat, že se ukrajinská Národní garda po roce a půl ocitla v kůži Berkutu na Majdanu…
Syndrom PTSD
Ukrajinský list Vesti vysvětluje pozadí teroristického útoku před parlamentem tím, že se ozbrojenci z dobrovolnických praporů stali neřízenou střelou, jíž je jakoby vše dovoleno, a nic na tom nezměnilo ani jejich začlenění do struktur ministerstva vnitra. Zdroje z prostředí žoldnéřů konstatují, že méně radikální velitelé jsou přitom v poslední době nahrazováni fanatiky, což se týká přinejmenším oddílů pod prapory Pravého sektoru, Azova nebo Syče, což může znamenat, že se „cosi chystá“.
Vláda okamžitě posílila bezpečnostní opatření kolem parlamentu a sídel vlády a prezidenta a navýšila v těchto oblastech počty příslušníků Národní gardy. Přesto redaktoři Vestí do parlamentu v dámské kabelce všemi kontrolami a skenery pronesli plynovou bombičku a nevylučují, že lze stejně snadno propašovat i skutečnou zbraň. Poradce ministra vnitra Anton Heraščenko mluví o instalaci kamer s vysokým rozlišením, které by na všech tradičních místech protestů byly s to monitorovat a rozpoznávat všechny účastníky.
Ihor Humeňuk, který hodil granát před parlamentem, se po zatčení ke všemu přiznal a jako svůj motiv uvedl smrt svých bratrů na frontě, své bojové zranění a znechucení tím, co se odehrává v Kyjevě, zatímco „národ prolévá krev na frontě“. Jakmile ale dorazili jeho advokáti úzce spjatí s banderovskou Svobodou, svou výpověď odvolal.
Experti v jeho případě připomínají posttraumatický stresový syndrom PTSD. „Je to zesílené chápání spravedlnosti: účastníci protiteroristické operace si svého života necení tak, jako lidé, kteří nikdy nebyli ve válce,“ citují Vesti poslankyni a někdejší „lékařku Majdanu“ Olhu Bohomolecovou. Podle ní lze takové lidi snadno zneužít, jako se to už stalo v Mukačevu, kde se je politici pokusili naoko zatáhnout do boje proti pašování, ve skutečnosti ale do boje o regionální moc. Teď s nimi manipulují tak, aby bojovali s „nepřáteli v parlamentu“, soudí Bohomolecová.
Psychiatři podotýkají, že například v USA vydávají na léčbu PTSD obrovské peníze, ale na Ukrajině zůstává přinejmenším 50 procent navrátilců z fronty bez jakékoli péče. A čím déle válka potrvá, tím více psychicky nemocných na Ukrajině – plné zbraní -- bude. A tito lidé se ve válce naučili přijímat rychlá rozhodnutí, včetně toho, že nepřítele je nutné zničit, a to čímkoli, co je po ruce. Máš granát, hoď granát!... Humeňuka to sice neomlouvá, konstatují Vesti, příčiny jeho činu to ale možná vysvětluje.
Samý Putinův agent
V Kyjevě se podle očekávání všichni navzájem začali obviňovat, ale nikoli z nedostatku péče o ozbrojence s PTSD. Ministr vnitra Arsen Avakov okamžitě věděl, kdo za krveprolitím stojí, neboť ukázal prstem na šéfa banderovské Svobody Oleha Ťjahniboka, protože granát na vojáky hodil příslušník „svobodovského“ žoldnéřského praporu Syč. V Syči se vymluvili, že atentátník už jejich členem vlastně není, a Avakovovův poradce pro zklidnění situace prohlásil, že celé krveprolití beztak přece zorganizovala ruská tajná služba, načež jeden z Porošenkových poslanců obvinil rovnou osobně Putina. A Ťjahnibok pro změnu tvrdí, že vše sice opravdu určitě zorganizoval Putin, ale prostřednictvím Avakova, takže je nyní otázkou, kdo je větší Putinův agent, zda ministr Avakov, nebo banderovec Ťjahnibok…
Prezident Porošenko v první reakci krveprolití před parlamentem označil za „nůž do zad“, protože pokud nebude „decentralizace“ přijata, hrozí, že se rozpadne blíže nespecifikovaná „mezinárodní proukrajinská koalice“ a Ukrajina by tak zůstala „tváří v tvář agresorovi sama“. Premiér Arsenij Jaceňuk pro změnu prohlásil, že nacionalističtí demonstranti jsou horší než separatisté, přesněji než „Ruská federace a její banditi“, ale rychle se vrátil ke své tradiční rétorice a ujistil, že se Ukrajina určitě v dohledné době stane členem NATO a že její armáda už brzy dobude zpět Krym. Připomněl se také šéf státní bezpečnostní rady a postmajdanovský předseda parlamentu Oleksandr Turčynov, který Ukrajincům vysvětlil, že jejich „slavná armáda“ zastavila postup té ruské na Západ, přičemž nad Ruskem konečně zvítězí ve chvíli, kdy bude z Ukrajiny vyhnán poslední okupant…
V záplavě roztodivných prohlášení zjevně znejistělých politiků přitom zůstává faktem, že se kyjevská vláda už od svržení prezidenta Janukovyče loni v únoru opírala o nacionalisty, kteří se nyní hlásí o své „zásluhy“, což slibuje jen další krveprolití a další důvod k rozdělení země. Ukrajinští politologové soudí, že ke střetu krajní pravice s mocí dojít dříve či později muselo, neboť ukrajinská společnost je rozdělená na radikály, kteří by chtěli pokračovat v „revoluci“ a v boji do konečného vítězství na Donbasu, a na část umírněnou, která po roce a půl války už chápe, že je třeba situaci stabilizovat, jinak se Ukrajina s konečnou platností zhroutí do propasti. „Buď vláda ve společnosti jakýmsi způsobem nastolí řád, nebo nás čeká ustavení režimu somálského typu, jenže uprostřed Evropy,“ míní Kosť Bondarenko. „Ocitli jsme se v situaci „buď, anebo“ – buď skupina kolem prezidenta uspořádá pro radikály ´noc dlouhých nožů´, nebo radikálové pro prezidenta uchystají ´noc bartolomějskou´.“ Jeho kolega Andrej Zolotarev varuje: „Na podzim se vláda pustí do pronásledování radikálních elementů. Z druhé strany přitom bude narůstat nespokojenost národa z toho, že v zemi prostě není možné nic změnit. Lidé se budou radikalizovat a mnozí mají v rukou zbraně už dnes.“
Znamená to, že se blíží Majdan 3? Podle Zolotareva je to vcelku jisté, tím spíš, že se blíží podzim a zima, nejoblíbenější období ukrajinských „revolucionářů“. „Události před parlamentem se řídily stejnou logikou. Nebudu překvapen, když nyní začne docházet k politickým vraždám, protože radikalizace dosáhne svého vrcholu a promění se v další společenskou vzpouru. Majdan číslo 3 bude krvavý.“
Náhradníci už čekají? ...
(pokračování textu zde)