USA zradily Evropu tím, že ji neumožnily vytvořit hospodářskou unii s Ruskem a způsobily chaos na Blízkém východě. To vše má negativní dopad na evropské země, píše v značně emotivním článku Il Giornale. Nyní však Amerika nehodlá situaci nápravit a Evropané se s tím budou muset vypořádat sami. Ale bez svého amerického „mentora" připomínají evropští lídři „vyděšené děti".„Bývaly doby, kdy západní civilizace měla hodnotu lidských práv, demokracie, věrnost danému slovu, morálky, lásky a víry v mravní pokrok.
Autor konstatuje, že Evropané sami dlouho bránili tyto hodnoty ve válce proti nacismu. A Spojené státy do ní hned nevstoupily. Po druhé světové válce zde byl „svobodný svět", který se stal protiváhou sovětskému bloku. A po rozpadu SSSR všichni věřili, že Rusko bude jeho součástí. „Ale Američané se proti tomu postavili. Nechtěli Rusko. Nechtěli, aby se vytvořilo ekonomické a kulturní spojenectví mezi Evropou a Ruskem,“ napsal tvrdě italský deník. A dál se s kritikou Spojených států nemazlí.
Zdůrazňuje, že USA „odřízly Rusko" s využitím krize na Ukrajině. Navíc se spojily s východním světem, který je nyní v Iráku, Libyi či Sýrii vydán „na milost a nemilost sektářským fanatikům", kteří se chtějí „návrat do veřejného života dobu Mohameda, a donutit nás Evropany, žít podle stejných pravidel". V důsledku zamířily do Evropy stovky tisíc uprchlíků. „Ale Spojeným státům je to jedno. Vstoupily do nové fáze izolacionismu a absolutně nic nedělají,“ tvrdí italský tisk.
Při největší humanitární krizi je pasivita USA ohromující
Ve stejné době NATO by s pomocí Turecka a Saúdské Arábie mohlo obnovit pořádek v Sýrii a Libyi, čímž by se umožnil návrat uprchlíků domů. To ale Američané nechtějí dělat. „Ve skutečnosti odhodily svobodný svět, Evropu zradily a nechaly ji samotnou bez ochrany. A naši vůdci, kteří ztratili svého učitele, připomínají vyděšené děti," dodaly noviny.
V této souvislosti je třeba připomenout, že Itálie patří mezi evropské země, na něž nejvíce doléhá vlna migrace a stejně tak sankce proti Rusku a jeho protisankce.
Jiří Kouda, První zprávy