Merkelová: To není moje země, kdo za to může!

16. 9. 2015   První zprávy
 
Angela Merkelová je mistr ve skrývání svých emocí na veřejnosti, ne tak ale na včerejší tiskové konferenci, kde čelila kritice za svoji imigrantskou politiku.

"Musím říct, se vší upřímnosti, pokud začneme zavírat hranice, tak se musíme omluvit, že jsme ukázali přátelskou tvář v mimořádných situacích, to není moje země,"řekla Angela Merkelová.

Ale v otázce vysídlených milionů nejde o "přátelskou tvář" Německa. Je to ošklivá tvář války, která byla zahájena s německou podporou v Sýrii. Sýrie byla donedávna stabilní zemi. Bašár al-Assad není bezchybný demokrat, ale je zvoleným politikem. Cílem Spojených států je svrhnout Asada. Plán pro "změnu režimu", následoval podle vzoru "změny moci" v Iráku a Libyi. Německý zbrojní průmysl těží z těchto válek. Saúdská Arábie, spojenec Západu a jeden z hlavních podněcovatelů na Blízkém východě dostane německé zbraně - a nestará se ani za mák o uprchlíky.

Merkelová poselství vysídlených osob nerozumí. Oni neobviňují EU z důvodu nedostatku radostného přijímání azylantů, ale obviňují všechny válečné štváče na Středním Východě - velmocí i regionální mocností. To zahrnuje i Německo, protože federální vláda tvrdošíjně odmítá splnit svůj úkol: a zahraniční a bezpečnostní politiku převést do praxe a dodržování azylových práv. Tato práva zahrnují právo na sebeurčení národů, respektování demokracie, ochranu menšin a respektování územní celistvosti. V případě Sýrie a Iráku, žádné z těchto práv není zajištěno. Tam na Blízkém východě jak říká expertka Karin Leukefeldová je "Politika ve stylu Divokého západu."

Kancléřka bránila před novináři rakouského kancléře Wernera Faymanna za jeho rozhodnutí znovuzavedení kontroly hranic, bez toho opatření by již nebyla možná registrace imigrantů.

Ale na kritiku svého rozhodnutí ze 5. září, otevřít hranice pro uprchlíky z Maďarska, reagovala zlostně. Obvinění se jí hluboce dotklo a urazilo její čest, řekla Merkelová.



Související:
Co po nás chce Merkelová, abychom stavěli tábory jako Němci za války?