Především uprchlické krizi se ve svém pravidelném ohlédnutí za děním ve sdělovacích prostředcích věnuje mediální analytik Petr Žantovský. „Nejzajímavější je na tom, jak o ní referuje Česká televize. Soukromá média se snaží přece jen referovat s jistým objektivnějším nebo alespoň vícestranným pohledem, kdežto Česká televize dělá jednoznačnou propagandu. A někdy to z referování čouhá jak sláma z bot. Připomněl bych středeční Události, komentáře a rozhovor se Šimonem Pánkem. Rozpočet Člověka v tísni, který pan Pánek vede, je rozhodně víc než půl miliardy a jsou to z velké části veřejné peníze z českých nebo bruselských zdrojů, navíc je to propojeno s Českou televizí. Takže je třeba tohoto člověka vnímat jako veřejnou osobu. A rozhovor to byl naprosto ´úžasný´,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Tato veřejná osoba v průběhu pořadu opakovaně prohlásila, že Česká republika je zaostalá a že je v ní hůř než jinde. „Několikrát říkal, že okolní země jsou vyspělejší. Stále kritizuje českou veřejnost za diskusi o tématu migrantů, a pokud by člověk poslouchal jenom jeho vystoupení, získá dojem, že jinde vítají migranty s otevřenou náručí, pouze Česká republika před nimi zavírá dveře, což je naprosto absurdní. Zmíním Francii, která je od nás o kousek dál, nicméně má svoji výraznou politickou osobnost, paní Le Penovou. A ta zcela určitě není typickým příkladem člověka, který vítá migranty a nadšeně hovoří o tom, jak budou migranti osvěžením pro francouzskou populaci. Na jihu Francie, v Marseille, už je dnes více arabského obyvatelstva než francouzského. Takže ta země má s tou kulturní vlnou svoji zkušenost. Dnes má velké štěstí, že není v bezprostředním dosahu ani není cílovou zemí pro migranty,“ míní mediální odborník.
 

Pro ředitele Člověka v tísni nepředstavuje právo šaría problém
Šimon Pánek, ředitel nevládní neziskové organizace vycházející z myšlenek humanismu, svobody, rovnosti a solidarity Člověka v tísni, také kritizoval Maďarsko za to, že tamní policisté použili slzný plyn proti migrantům, kteří pronikli přes plot z ostnatého drátu na hranici se Srbskem a pokusili se dostat do země. „Ale už neřekl nic o tom, že migranti házeli na policisty kamení a železné tyče. Když jsme viděli televizní záběry, ať už v našich nebo zahraničních televizích, bylo naprosto zřetelné, že ti migranti byli velice útoční. Byli vyzbrojeni tyčemi a dalšími věcmi tohoto typu a v podstatě velice brutálně zaútočili na hranici na maďarskou policii, takže slzný plyn byl patrně na místě, protože měl paralyzovat agresivitu migrantů. Tohle pan Pánek jako veřejná osoba zamlčuje,“ poukazuje Petr Žantovský.

Všiml si také jeho pozoruhodné věty, že právo šaría není problém, když se uplatňuje dovnitř komunity a nejde navenek. „Ale to přece není pravda. Ve své podstatě to nejde, protože šaría je právní systém, který stejně jako celý islám je určen k tomu, aby byl externalizován, přenesen do vnějšku, aby byl přijat celou okolní populací. To není jen tak ledasjaký soubor pravidel nějakého jednoho Rotary klubu nebo něčeho takového. Ale to je závazný právní systém pro muslima, ať žije kdekoli ve světě, a pro populaci kolem něj, jenž slouží k nahrazení toho standardního pozitivistického právního systému. Prostě pan Pánek nás tam vodil za nos způsobem naprosto nevídaným. Ale, bohužel, nebyl sám,“ poznamenává mediální analytik.

Ploty na hranicích jsou zbytečné a migrantům cestu jen prodražují
Pro příklad sahá do stejného pořadu o den dříve, kde vystoupila specialistka na migraci z Amnesty International Šárka Antošová. „Opakovaně zdůrazňovala výraz ´z lidskoprávního hlediska´. Tak z lidskoprávního hlediska například kritizuje, že ti migranti sem nemohou přijít legálně. To, že nelegálně překračují hranice Schengenu a nemají víza, by z lidskoprávního hlediska řešila tak, že bychom je všechny vpustili do schengenského prostoru. To ale znamená schengenský prostor zrušit, protože ztrácí smysl. Schengen byl od toho Schengenem, že na okraji své zóny střežil hranice vůči mimoschengenskému ´zbytku´ světa a uvnitř schengenského prostoru panují evropská pravidla, civilizační, právní i jiná. A když zrušíme vízovou povinnost pro veškeré migranty, tak to je konec Schengenu. Tohle paní Antošová buď nedomýšlí, nebo je jí to jedno,“ konstatuje Petr Žantovský.

Pozastavil se rovněž u jejího výroku „Ploty jen ty cesty (míněno migrantů) prodražují, protože se platí převaděčům. Oni se přes ten plot stejně dostanou, jen zaplatí víc nějakému chytrému převaděči, který někde najde díru.“ „To je tedy opravdu velmi zajímavé uvažování člověka, který pracuje v lidskoprávní organizaci. Ale pozor, v tom slově lidskoprávní je půl slova právní, takže to není jen lidská, ale též právní organizace. Tak by tam právo mělo být nejen ve smyslu individuálních práv jednotlivého člověka, ale právo jako systém pravidel pro chování v celé společnosti. U lidskoprávních organizací ale zřejmě druhá půlka toho označení neplatí,“ usuzuje mediální odborník.
 

Uřezávají lidem hlavy, ale pro Českou televizi to jsou jen radikálové

V souvislosti s migranty jsme si ale nesmyslů museli v České televizi vyslechnout mnohem víc. „Například ve čtvrtek ve zprávách ve 23 hodin zazněla informace o tom, že jakýsi radikální migrant se dopustil trestných činů v Německu, z níž cituji: ´Německé úřady ho nemohou poslat domů, protože doma, tedy v Iráku, mu hrozí vězení za terorismus´. Tak nad touhle zprávou žasnu, protože co to tedy znamená? Znamená to, že irácký terorista má v Německu veškerou ochranu navzdory tomu, že se tam dopouští trestných činů. A zpátky do Iráku tedy není poslán, protože mu tam hrozí vězení nikoli za názorový nesoulad nebo za politickou aktivitu, nýbrž za terorismus. To je velmi zvláštní zpráva, která ovšem, bohužel, nebyla dále vysvětlena, ale zůstala jen v této jednoduché oznamovací podobě,“ lituje Petr Žantovský.

Kromě toho přiznává, že ho velmi rozčiluje užívání slova radikál v souvislosti s těmi zločinci. „V souvislosti s Islámským státem používají neustále v České televizi spojení radikálové z Islámského státu. Nevím, co je to za radikály. Myslím, že to jsou docela normální zločinci. Jestliže někdo uřezává hlavy a útočí na děti ve školách, tak to přece není čin radikála. Čin radikála je, že jde po ulici s transparentem, na kterém je napsáno třeba ´Zrušte kapitalismus´. To je pro mě radikální postoj, ale ne že nějaký člen Islámského státu podřízne nečlenovi Islámského státu krk. To není radikalismus, to je zločinnost. A tahle falešná politická korektnost se nám v médiích rozlézá naprosto otřesným způsobem,“ upozorňuje mediální analytik.

 

Nejmenší diváci se dostali pod vliv velice brutální propagandistické indoktrinace

Tématu migrace však v České televizi neuniknou ani naši nejmenší, jak se ukázalo minulý týden v pořadu Planeta YÓ na dětském kanálu Déčko. „Asi pětiminutová část pořadu byla naprosto fascinující a lidem, kteří to pamatují, to velice intenzívně navozovalo propagandu komunismu třeba v raných sedmdesátých letech. Starší kolegové mě upozornili, že podobně to vypadalo v padesátých letech. To byli lidé přesvědčováni, aby se nějakým způsobem angažovali, že si mají něco myslet, že mají činit něco, co si režim přál, aby něco činili, třeba vstupovali do JZD nebo do pionýrské organizace, milovali Sovětský svaz a jeho vůdce. A to všechno se vynucovalo generačně napříč od dětského věku až po lidi staršího věku. A u té propagandy směřované na dětské publikum to bylo vždy velice trapné až zločinné, jakým způsobem se indoktrinují děti, které nemají zkušenostní a vědomostní výbavu, aby tomu mohly racionálně čelit,“říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Pod vlivem velice brutální propagandistické indoktrinace se dostali malí diváci České televize i vinou příběhu o tom, jak na Planetu YÓ přijíždějí utečenci z Planety NE, kde je nechtějí a kde jim hrozí nebezpečí. „Celé to je zabaleno do velmi laskavých a humanitárních hesel, která tam ti moderátoři vypouštějí. Například cituji: ´Na jejich planetě je nechtějí, musíme jim tedy pomoci´ nebo ´Ty tady nechceš žádné cizince? To nemyslíš vážně!´ nebo ´Buďte bez obav, spolehněte se, pomůžeme vám´. A podobných vět tam za pár minut toho krátkého skeče zaznělo spoustu. Celé to směřovalo k vytvoření pocitu v dětském divákovi, že ten utečenec přichází odněkud, kde mu hrozí obrovské riziko nebo nebezpečí ztráty života a naší povinností je mu pomáhat. Naší povinností je mu otvírat dveře, spíže, koupelny, kuchyně a nevím, co ještě všechno. A to je ta humanitární pomoc,“ podotýká mediální odborník.
 

Nafouknuté ocenění vzbuzuje dojem, jako by šlo o udělení Oscara
Česká televize to tímto pořadem výrazně přehnala, do dětského vysílání to vůbec nepatří a je to trestuhodné.„Nevím, kdo se tím bude zabývat. Asi nikdo, protože v České televizi je vytvořena bariéra vůči veřejnosti. Když jí pošlete stížnost, tak na ni buď vůbec neodpoví, nebo odpoví, že na ni časem odpoví, a tím to skončí nejméně na dalšího půl roku. To se mi přihodilo s jednou stížností na pořad Václava Moravce a nikdy už jsem k tomu nedostal žádné vyjádření. A myslím, že nejsem sám, takových příběhů je víc. Můžete si stěžovat i na tento pořad, že ho považujete za neetický a zcela nepatřící do dětského vysílání. Můžete si stěžovat na Radě České televize a Rada České televize tu vaši stížnost zmačká a hodí do koše. To je tak všechno. Nevím, jak se tomu dá čelit, ale opravdu asi jediným způsobem, a to je zrušení České televize,“ domnívá se Petr Žantovský.

Česká televize se už od čtvrtka chlubí, že získala na mezinárodní přehlídce evropských veřejnoprávních stanic Creative Forum v Berlíně druhou cenu za pořad Dovolená v protektorátu. „Je o tom od tiskové mluvčí paní Plívové velký článek na stránkách České televize, proniklo to samozřejmě i do jiných médií. Podle toho, jak je to nafouknuto a podáno, by člověk získal dojem, že Česká televize dostala Oscara nebo že ten pořad byl vyhodnocen jako opravdu zásadní veledílo v mezinárodním kontextu. Proto bych upozornil na realističtější pohled, který nám nabídl například Zdeněk Strnad ze serveru MediaHub, kde píše všechny ty věci, kterými se Česká televize samozřejmě nechlubí,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.


Jsme na úrovni Conchity Wurst i se sedmi miliardami ročního rozpočtu

Jednou z nich je skutečnost, že na druhém místě se Dovolená v protektorátu dělí se zábavným pořadem norské televize s názvem „Když k nám přijel orchestr“, což je obdoba pořadu „Zpívá celá rodina“, kdy do malého města přijede orchestr a jeho obyvatelé zpívají za jeho doprovodu. „Takže to je také umělecké veledílo stejně jako Dovolená v protektorátu. Také nás redaktor Strnad upozorňuje na to, že Creative Forum pořádá Evropská vysílací unie stejně jako písňovou soutěž Eurovize, kde, jak víme, v minulém roce zvítězila rakouská fousatá zpěvačka Conchita Wurst. Takže to jsme asi tak na úrovni Conchity Wurst s naší Českou televizí a sedmi miliardami ročního rozpočtu a Dovolenou v protektorátu,“ poukazuje mediální analytik.

Sám se už dříve pozastavoval nad tím, že je ten pořad sám o sobě velice neetický. „Našel jsem si v té souvislosti červnový rozhovor s nakladatelem Jiřím Padevětem, který vydal velmi oceňovanou knihu Průvodce protektorátní Prahou a profiluje se jako odborník na protektorát. Jako nezávislý hodnotitel zvenčí říká, že pořad je skandální, bulvární a navozuje dojem, že je o něčem jiném, než skutečně je. Samo sousloví ´dovolená v protektorátu´ je opravdu bizarní. Česká televize se chlubí, jak vytvořila dokureality, ale tam žádné ´doku´ není, tam je jenom reality show, o žádný dokument nejde. Nikomu nic nehrozí, nikomu se nic neděje, je to jenom vytváření simulované reality jako ve Vyvolených nebo Big Brotheru. A je jenom podrazem České televize na diváky, že tomu dává veřejnoprávní nálepku a zasazuje to do období protektorátu,“ tvrdí Petr Žantovský.
 

Zcela nepřijatelný pořad získal banální cenu na velmi banálním srovnávání

Celý humbuk s oceněním Dovolené v protektorátu shrnuje tak, že zcela nepřijatelný pořad získal banální cenu na velmi banálním srovnávání v Berlíně a Česká televize si z toho udělala zásluhu. „Lze to pochopit, ostatně ti lidé tam jsou takhle vycvičeni, vždyť pocházejí z části z komerčních médií, která fungují na tomto principu. Ale jsem přesvědčen, že veřejnoprávní média by se těchto věcí dopouštět neměla. Když koukám po všech kritických hodnoceních a připomínkách, které se na Českou televizi sypou ze všech stran a ona je ze sebe smývá jako teflon, je zcela netečná vůči kritice, tak si myslím, že opravdu jediná cesta je zamyslet se nad tím, zda ta televize má opravdu fungovat v tom veřejnoprávním statutu, nebo jestli je třeba se zamyslet nad nějakou jinou její budoucností,“ míní mediální odborník.

Na závěr si nechal krátkou glosu o tom, jak vážně lze brát u některých novinářů hru na spravedlnost. Internetový deník Neovlivní.cz, v jehož čele stojí jako šéfredaktorka Sabina Slonková, mapuje vliv v nejrůznějších částech společnosti a jeho nejčastějším terčem bývají ministr Andrej Babiš a prezident Miloš Zeman se svým nejbližším okolím. Patří do něj i Jaroslav Tvrdík, jehož médium označuje za pátého nejvlivnějšího zákulisního hráče české politiky. V komentáři k němu píše, že využil svého užitečného kontaktu na Hrad, kde má hlavní slovo jeho přítel a poradce prezidenta Martin Nejedlý, a dokázal přesvědčit prezidenta Miloše Zemana, aby s ním odjel do Číny na dnes už legendární pracovní návštěvu.
 

Koupit se nechala i Slonková, tak to u jejího podřízeného z Neovlivní.cz nepřekvapí

Pikantní je, že po návratu z druhé prezidentovy návštěvy Číny oznámil právě Jaroslav Tvrdík, prezident Smíšené česko-čínské komory vzájemné spolupráce, že nový majitel fotbalové Slavie, čínská společnost CEFC, nominuje jako svého zástupce do vedení klubu Tomáše Syrovátku, investigativního novináře Neovlivní.cz. „Paní Slonkovou a její partu dobře znám. Ale to je přece banální příběh českého novináře, který si hraje dlouho na spravedlivého, když ho k tomu někdo motivuje. Ale ve chvíli, kdy ho někdo přeplatí, tak na to zapomene a stane se obchodníkem s čímkoli. Já bych v tom nespatřoval nic zarážejícího. Prostě český novinář je bytost, která funguje na jednoduchých motivacích, ať už jsou kariérní nebo finanční,“ glosuje Petr Žantovský krok bývalého novináře MF Dnes nebo bulvárního Šípu.

Jen to doporučuje vzít v úvahu, až na nás zase bude někdo dělat bububu, že se máme chovat morálně a být lepší, než jsme, a brát to s rezervou. „Novinář není ničím jiným než ostatní lidé. Začasté je jen takovým koncentrovaným obrazem stavu, v jakém společnost je. Vždyť se říká, že i politiky máme jen takové, jaké si zasloužíme. U českých novinářů to je zřejmě podobné a nemá smysl propadat nějakým iluzím nebo záchvatům moralizování, že jeden z nás se nechal koupit. Nepřekvapuje mě to. Vždyť sama Sabina Slonková je toho stejného příkladem. Byla mezi těmi, co psali s velkým pobouřením na téma Andrej Babiš, a pak se stala šéfredaktorkou jím vlastněné MF Dnes. Také se nechala koupit, byť na nějakou krátkou dobu. Proč už není šéfredaktorkou, nevím, ale byla jí, tak jaképak překvapení. Český novinář se dá koupit a teď jde jenom o to, kdo a jakou cenu zaplatí,“ dodává mediální analytik.