Stanislav A. Hošek 21. 9. 2015
Politika kvót ve mně od počátku vyvolává řadu otázek. Za prvé by jí, podle mého soudu, mělo předcházet sjednocení práva na azyl ve všech zemích EU. Pokud znám politiky v Evropě, pak už toto považuji za naprosto neuskutečnitelné. Jsem přesvědčen, že nikdy neexistoval žádný důvod k tomu, aby Evropa přijímala na své území každého uprchlíka.
Už dávno proto měla v celé neoliberální Evropě kupříkladu platit azylová zásada, že tak zvaný ekonomický uprchlík by mohl získat azyl tehdy a jen tehdy, pokud nepotřebuje žádnou pomoc od státu (umí se postarat sám o sebe) a začne, kupříkladu za pomoci soukromých institucí, v nové zemi podnikat, či okamžitě být zaměstnán.
Náš nadstátní svazek má nepopíratelné právo si podle rozsahu přistěhovalectví jeho množství regulovat především s ohledem na své zájmy. V současnosti je pak příliv migrantů tak rozsáhlý, že si v žádném případě nemůžeme dovolit přijímat tak zvané ekonomické uprchlíky. Proto za první selekci počtu uprchlíků by měla v současnosti platit zásada, že všichni ekonomičtí utečenci by měli být posláni zpět. Nelze podle mne uvažovat ani o eventuálním organizování schopných uprchlíků k odboji ve svých zemích. To by EU musela být s oněmi zeměmi ve válečném stavu.
Za druhé, se musí jako priorita přijmout zásada, že o tom, do které země chce konkrétní uprchlík odejít, rozhoduje především on sám, je to přece člověk se svobodnou vůlí a nelze proto o něm rozhodovat jako o kusu domácího zvířectva. Naprosto nezbytně pak musí být respektováno, má-li v některé zemi příbuzné, nebo alespoň známé, ochotné mu pomoci. Teprve následně lze použít rozhodování nějakého úředníka, k čemuž je opět zapotřebí mít předem stanovena přesná pravidla, aby nedocházelo k diskriminacím, nebo dokonce ke korupci, jak je u nás dobrým zvykem.
Za předpokladu respektování prvních dvou zásad vyvstává pak problém celého organizačního zajištění akce „přidělování“ uprchlíků do jednotlivých zemí podle kvót. Ptám se sám sebe, to bude nějaká komise, či dokonce výbor z příslušníků všech zemí, který bude rozhodovat o tom, kdo konkrétně kam bude umístěn? Nebo se bude respektovat přání každého z uprchlíků a teprve když se v zemi jejich zájmu naplní kvóta, tak se jim nabídne další zem v pořadí jejich zájmu? Nebo si dokonce státy, o něž je ze strany uprchlíků největší zájem, adepty o azyl pěkně přeberou a co nebudou chtít, tak „nabídnou“ k další proceduře? Přemýšlel někdo ze zodpovědných politiků či úředníků o tom, jak bude celý proces technicky zajištěn? V kolika „shromaždištích“ se uprchlíci před rozhodnutím o umístění budou koncentrovat? Kdo to všechno bude platit a z čeho?
Nejenže kvóty nejsou řešením celého problému, protože nepostihují jeho příčinu, ale jsou podle mne tím nejsložitějším a tedy nejhorším řešením následků mnohem větších chyb naší politické garnitury.