21. 9. 2015
Myslím, že Jiří Paroubek se ve svém odhadu hrubě mýlí zde. Do jeho hodnocení vstupují emoce a stereotypy reformního socialisty, nejen chladná logická úvaha. Tsipras, ten energický mladý muž, dokázal vyhrát volby slibem, že vlk se nažere a koza zůstane celá, že Řekové budou mít nižší mzdy a důchody ale výbornou perspektivu. Co bude říkat za rok, za dva? Bude oblíbený jako Hácha na konci války.
Jiří Paroubek chválí Tsiprase za to, jak se rozešel s „ultralevými“. To bylo pro tuto chvíli pragmatické. A dál? Pro dnešek byl Tsipras úspěšný. Paroubek vypočítává, kdo všechno byl poražen vedle „ultralevých“. Prý „bruselský establishment“. Bohužel ne. Sluhové jsou nesmrtelní a „investoři“, kteří je ovládají, dosáhli svého. Je to s nimi jako s uhlím. Samo se nenakope. Řekové se prý báli, že země bude uvržena do chaosu. Teď už prý chaos nehrozí. Bude se spořádaně chudnout v organizovaném závodě ke dnu.
Jiří Paroubek vyčítá EU, MMF a Světová bance, že pro Řecko nepřipravili záchranný „Marshallův“ plán. Divím se Paroubkově představě o motivaci těchto institucí. Jim přece nejde o „řeckou ekonomiku“, naopak rádi jí zničí pro výstrahu. Zlomí Tsiprasovu „levici“, aby bylo vidět, že tudy cesta nevede. Ovce mají čekat na porážku. Podle Paroubka se Tsipras „zvolna mění na „reformě-socialistického politika“. Jenže, kde je dnes „reformě-socialistický“ PASOK? Tato před dvěma lety vládní strana má dnes 6,4 % hlasů. Jiří Paroubek mluví o tomto výsledku jako o „příslibu resuscitace“. Jak? Bude soutěžit se Syrizou v reformní socialističnosti? Proč má tedy tak málo hlasů, když je tento směr podle Paroubka tak perspektivní?
O tom, kdo byl skutečně poražen, svědčí nízká volební účast. 45% voličů dospělo k názoru, že demokratické procedury jsou k ničemu, když chybí program na důstojné přežití a dost silný subjekt, který by ho prosadil.
Čas se nezastaví, budoucnost samozřejmě bude. Budoucnost už nebude taková, jako bývala. V ní budou Řekové velmi chudí a ti, kteří ucítí naději pro sebe a svoji rodinu odejdou. Zbudou ti, kteří naději nemají a s nimi naděje nebude.
Taková budoucnost patří Zlatému úsvitu, tak jako Výmarská republika fašistům. Nebo že by ultralevá „Lidová jednota“ (například) našla cestu jinam bez „pomoci“ EU, MMF, Světové banky a „bruselského establishmentu“?
Myslím, že Jiří Paroubek se ve svém odhadu hrubě mýlí zde. Do jeho hodnocení vstupují emoce a stereotypy reformního socialisty, nejen chladná logická úvaha. Tsipras, ten energický mladý muž, dokázal vyhrát volby slibem, že vlk se nažere a koza zůstane celá, že Řekové budou mít nižší mzdy a důchody ale výbornou perspektivu. Co bude říkat za rok, za dva? Bude oblíbený jako Hácha na konci války.
Jiří Paroubek chválí Tsiprase za to, jak se rozešel s „ultralevými“. To bylo pro tuto chvíli pragmatické. A dál? Pro dnešek byl Tsipras úspěšný. Paroubek vypočítává, kdo všechno byl poražen vedle „ultralevých“. Prý „bruselský establishment“. Bohužel ne. Sluhové jsou nesmrtelní a „investoři“, kteří je ovládají, dosáhli svého. Je to s nimi jako s uhlím. Samo se nenakope. Řekové se prý báli, že země bude uvržena do chaosu. Teď už prý chaos nehrozí. Bude se spořádaně chudnout v organizovaném závodě ke dnu.
Jiří Paroubek vyčítá EU, MMF a Světová bance, že pro Řecko nepřipravili záchranný „Marshallův“ plán. Divím se Paroubkově představě o motivaci těchto institucí. Jim přece nejde o „řeckou ekonomiku“, naopak rádi jí zničí pro výstrahu. Zlomí Tsiprasovu „levici“, aby bylo vidět, že tudy cesta nevede. Ovce mají čekat na porážku. Podle Paroubka se Tsipras „zvolna mění na „reformě-socialistického politika“. Jenže, kde je dnes „reformě-socialistický“ PASOK? Tato před dvěma lety vládní strana má dnes 6,4 % hlasů. Jiří Paroubek mluví o tomto výsledku jako o „příslibu resuscitace“. Jak? Bude soutěžit se Syrizou v reformní socialističnosti? Proč má tedy tak málo hlasů, když je tento směr podle Paroubka tak perspektivní?
O tom, kdo byl skutečně poražen, svědčí nízká volební účast. 45% voličů dospělo k názoru, že demokratické procedury jsou k ničemu, když chybí program na důstojné přežití a dost silný subjekt, který by ho prosadil.
Čas se nezastaví, budoucnost samozřejmě bude. Budoucnost už nebude taková, jako bývala. V ní budou Řekové velmi chudí a ti, kteří ucítí naději pro sebe a svoji rodinu odejdou. Zbudou ti, kteří naději nemají a s nimi naděje nebude.
Taková budoucnost patří Zlatému úsvitu, tak jako Výmarská republika fašistům. Nebo že by ultralevá „Lidová jednota“ (například) našla cestu jinam bez „pomoci“ EU, MMF, Světové banky a „bruselského establishmentu“?