Lubomír Kvapil dospívá k logickému ač překvapivému odhalení podstaty naší milované veřejnoprávní mediální instituce a nabízí našim politickým a duchovním obrům skvělý byznys.
Oblíbená televizní pohádka O Nesytovi s Martinem Zounarem v hlavní roli se možná dočká v brzké době nové verze. V té si ovšem zahraje ústřední postavu pan generální ředitel ČT Petr Dvořák.
Pan Dvořák chce totiž jako správný nenasytný ředitel více peněz na vystlání svého hnízda na Kavčích horách. No možná po čase bude správný název Stračí hory, nebo Kukaččí, uvidíme.Duševní nahota na prodej
Podle pana ředitele nastal ten pravý čas, aby za jeho bezkonkurenční projekt platila každá domácnost, bez ohledu na to, zda vlastní či nevlastní televizor. Prý je tu doba, kdy si hodně lidí pouští pořady ČT na mobilu a na internetu a televizní přístroj už tedy není jedinou možností jak sledovat Nemocnici na kraji města, Malého pitavala či Byl jednou jeden dům.Prostě mladý divák má dnes tu vymoženost, že si sedne v metru nebo šalině, zapne si chytrý mobil a s nadšením se může dívat na to, jak doktor Sova uklidňuje své pacienty. A po příchodu domů zapne internet a sleduje detektiva Rudlu Pekaře, jak nachytá pana Bartošku v roli zloděje italského umění.
Taková vymoženost se přeci musí prodražit. Vysílat stokrát opakované reprízy pořadů asi stojí hodně peněz a nesmíme také zapomínat i na malé platy zaměstnanců České televize.
Pan Moravec, Železný či Wollner musí z něčeho žít. A jejich plat je tak ostudný, že se ho zmiňovaní pánové a jiní jejich kolegové bojí zveřejnit z obavy, že se jim lidé budou smát.
Tahat ďábla za ocas, nebo dotovat granulemi?
Ale když už tedy mám být solidární s těmi chudáky, co tam tak třou tu bídu z nouzí, tak mi nezbývá než udělat gesto „Diable par la queue“, čili zatahám ďábla za ocas a složím se jako společná domácnost 135 korunami na pana Dvořáka a jeho partu. A jelikož můj pes i kočka občas u pořadu České televize často usínají a nemohou sepsat čestné prohlášení, že mají celou slavnou Kavčí sebranku u srsti, tak jim nezbývá, než věnovat ze svého měsíčního podílu na žrádlo 135 granulí na provoz tohoto televizního kabaretu.Já prosím si svou pravdu a lásku chci určit sám a nemám potřebu si za to platit. To se dělá v bordelu.
Pan Dvořák tvrdí, že poplatky jsou solidární daní za veřejnou službu a je to platba za možnost sledovat nezávislé zpravodajství. No výborně, takže nyní už si sám nebudu moc říkat, co je veřejné a nezávislé, podle mého vlastního pohledu, názoru a svědomí, ale budu to mít nařízeno zákonem a normu bude určovat výhradně jen Česká televize. |
Veřejný dům pravdy a lásky
Tak přemýšlím, proč si pan Dvořák, zaměstnanci ČT a jejich VIP hosté typu Halíka, Koláře, Kalouska, Kocába, Knížete a jiných tzv. humanistů, společně s jejich nadšenými fanoušky z řad občanů tu televizi sami nekoupí a nevysílají si tam, co chtějí. Pak by se nemuselo řešit, že si někdo neustále na něco stěžuje. Když je taková sledovanost a poptávka, jistě by se televize uživila.A navíc, pravda a láska je heslo, které frčí i ve světě. Takže s novým logem dvou prstů ve tvaru V by jistě nový televizní kanál udělal díru do Ameriky či Bruselu. Samozřejmě by se nemělo zapomenout i na multi-kulti programy, jen bych si dovolil podotknout, že perská kočka je náročnější jak český mourek a tudíž by vyžadovala za těch 135 granulí, nebo v jejím případě spíše za 135 masových kapsiček, aby pan Takáč v rámci solidarity vysílal v turbanu.
Proto přeji nové televizi hodně štěstí, ale já, pěkněprosím, si svou pravdu a lásku chci určit sám, svobodně a nemám potřebu si za to platit. To se dělá v bordelu a ne v televizi.
I když Česká televize je také veřejná instituce, tak možná na tom něco bude.
Související na Protiproudu:
- O „utajených Cikánech“ a nemravných televizních poplatcích: „Císařovo císaři“? O politickém autismu. O „meči“ Václava Klause a lídrovi, na kterého zapomínáme.
- Recept na společenský úspěch: Připadáte si nedoceněni? Tančete na hrobech! Svému psu dejte jméno Štětina. Poklekněte před bustou. Ale pozor na Ostravu!