Informační agentury ZERO HEDGE Tyler Dryden i další publicisté popisují chybně šedesátiminutové interview Steva Krofta s prezidentem Obamou v televizním studiu . V Obamových odpovědích na Kroftovy otázky spatřují totiž slabost a nejistotu a činí závěr, že Kroft prezidenta v debatě tzv. rozcupoval.
Já to vidím zcela opačně. Steve Kroft je buď neokonzervativcem, anebo uvízl v myšlenkových schématech neokonzervativců tak hluboko, že vidí USA jako moc, která musí mít vždy, všude a za všech okolností nad všemi ostatními vrch. Jeho názor je totiž takový, že právě Obamova slabost a nerozhodnost je onen důvod, proč jsou dnes USA v Sýrii až druzí. Cílem tohoto jeho postoje není samozřejmě nic jiného než prezidenta zastrašit a vehnat jej do eskalace tamní situace.
Avšak Obama je soupeř nad jeho síly. Nahlížím totiž na interview tak, že Obama v něm vyjadřuje názor, že program neokonzervativců se neprokázal být v souladu s americkým národním zájmem. V závěru debaty o Sýrii Obama říká:
„Jestliže jediným měřítkem síly USA by pro nás mělo být vyslání dalších 100 000 nebo 200 000 vojáků do Sýrie, anebo znovu do Iráku, anebo do Libye, anebo do Jemenu, a naším cílem tedy je být nejen policajtem, ale přímo vládcen této oblasti, byla by to špatná strategie. Jestliže takovouto chybu znovu uděláme, bude to naše prohra.“
Mně osobně tohle interview ukazuje Obamovu sílu v tom, že rozpoznal a nahlas konstatoval krach neokonzervativního programu, do něhož byla jeho vláda různými politickými experty vehnána. A v této jeho síle spatřuji naději, že v posledním roce svého prezidenství prezident od šílené a chorobné neokonzervativní představy USA coby světového hegemona odstoupí.
Abychom neokonzervativním politikům i neokonzervativním médiím zabránili vzít nám tuto naději, musíme učinit vše, co je v našich silách a schopnostech, abychom Obamu podpořili. Neokonzervativní politika zkrachovala. Obama ten krach prohlédl a snaží se nyní vyvést Ameriku z cesty, která ji zatím vedla jen k neúspěchům a válkám. Což ho ovšem uvádí do role nebezpečně osamoceného člověka.
Vybral a přeložil Lubomír Man