Pavel Letko 18.10.2015 E-republika
Jestli mě někdo trápí, tak je to početná skupina těch, co by druhým poradila, nejraději však přímo nařídila, co mají nosit na sobě a čemu smí nebo nesmí věřit.
Někteří škarohlídi poukazují na levicové a proruské zaměření našeho serveru. A mají pravdu. Ač občas připomenu, že jsem nikdy nebyl a nejsem komunistou, nemohu zapřít sympatie k vidění světa navzájem rovných lidí. Pohledy tzv. elit jsou mi čím dál protivnější. To neznamená, že bych popíral, že se někteří lidé rodí silnější, schopnější či chytřejší než jiní lidé, ale snažím se na všechny dívat s respektem jako na bytosti, které přišly nahé na svět a nahé z něj také odejdou. Vycházím z toho, že jsme si v podstatě rovni, protože jsme si rovni v nejpodstatnějších záležitostech života. Dnes je někdo boháč, vypíná se svým bohatstvím, umem a chytrostí, a zítra jej štípne komár nebo kousne miniaturní klíště a je po něm. Lidé by se tedy podle mě měli respektovat a neposmívat se navzájem proto, že jsou příliš nebo málo oblečeni. Někteří jsou zahalení od hlavy až k patě, jiní chodí po světě prakticky nazí. Ani jedni mě nijak netrápí. Jestli mě někdo trápí, tak je to početná skupina těch, co by druhým poradila, nejraději však přímo nařídila, co mají nosit na sobě a čemu smí nebo nesmí věřit. Toto zblbnutí dorazilo až do parlamentů Evropy, kde řeší veledůležité problémy dneška, zda ženy smí nebo nesmí nosit šátek. Na to naváže zákaz používání symbolu kříže, půlměsíce a Davidovy hvězdy. Lidé prostě blbnou na kvadrát a někteří jsou za to ještě královsky placeni.
Zpět k levicovosti…
Vidění lidí jako rovných ve svých právech je typické pro levici. Levice sází na masy, pravice na elity. Z takové definice vysvítá, že v Čechách prakticky žádnou levici nemáme. Doby, kdy občané riskovali návštěvou „Žižkaperku“ svou existenci jsou dávno pryč. Představitelé tzv. levice představují všechno jiné než zástupce „proletářů,“ tedy pracujících. Proletáři se rozpojili a nahradilo je spojení elit, do kterých se cpou všichni, ať už vidí svět oranžově nebo modře. Jedinou velmi mírnou levicovou stranou mírného pokroku v mezích zákona představuje u nás KSČM. Ta nás však nezachrání, protože zbývající strany jsou zjevnými podvodnými podniky. KSČM tak jen doplňuje takovou hru, kdy námi zvolení zástupci předstírají, že jim jde o pravdu, a my ostatní předstíráme, že jim věříme. Proto označení našeho serveru za levicový by bylo hrubou chybou. Nefandíme totiž ani levicovým ani pravicovým řešením, nevyznáváme žádná politická pravolevá dogmata, hledáme řešení fungující, pravdivá a spravedlivá. Nestojíme o diktaturu proletariátu, ale o vládu humanity. Řečeno se Lvem Tolstým, jde prostě o to, „aby každý člověk mohl prožít lidský život“.
A k „rusofilství…
Ano, někdy to vypadá, i díky přejatým zprávám z ruského prostředí, že fandíme Rusku. A je možné, že tomu tak skutečně je. Proč? Pro ruský nacionalismus? Pro spojení křesťanského pravoslaví se státní mocí? Pro obdiv k Putinovi? Nikoliv. Představitelé Ruska prostě méně lžou než představitelé USA. Přinejmenším nelžou tak nestydatě. Rusko také nestálo ani za zlomkem násilných akcí, které mají na svědomí Spojené státy a jejich spojenci včetně České republiky. Rusko v devadesátých letech v podstatě 10 let „věřilo“ Západu a do značné míry rezignovalo na hájení svých zájmů. Ruské elitv v podstatě uvěřili budování světa založeného na autoritě mezinárodního společenství, ať už co se týče vazeb ekonomických, právních či vojenských. Když však nejen v Rusku uviděli výsledky vyklizeného mocenského pole, zaplakali, ale ne nadlouho, a zvedli znovu prapor „ruských národních zájmů“. Myšlenka mezinárodní autority nad velmocemi je mrtvá, a to rozhodně ne kvůli Rusku a už vůbec ne kvůli Putinovi. Rozvrat mezinárodního práva a autority mezinárodních institucí totiž započal rozvrácenou Jugoslávií přes Irák, Afghánistán, Libyi až po Ukrajinu s nezapomenutelným přiznáním zkušené emisarky USA „fuck EU“ Nulandové. Projekt unipolárního světa s jedním mocenským centrem ve Washingtonu či New Yorku se prostě neosvědčil, protože Spojené státy zacházejí s mocí jako každý jiný stát. Naplňuje se stará známá poučka, že moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně. Jak vidíme, neplatí to jen o jednotlivcích, ale také o celých státech.
Související články:
- Návštěva z minulosti
- Odkud jsme, kdo jsme, kam jdeme
- Demonstrace ke Dni vítězství: Zabraňme válce!
- Levice, pravice, fašouni a my...
- Česká levice: Hledání třetí cesty?
- Zdravotní reformy v postkomunistických zemích: privátní zisk, zničený občan, vytunelovaná res publica
- Reakce na článek
- Divoký západ Agelu a spol. v současné právní úpravě zdravotnictví
- 17. listopad: Co se stalo, přihodilo...
- Návštěva z minulosti