Byl to úžasný týden. Zatímco minulý týden jsem řekl, že „jedinou cestou, jak se vyhnout válce, je to konečně vzdát se politiky 'Assad musí odejít', dokonce i když to bude z počátku veřejně popíráno“, nyní je pravdou, že různí američtí představitelé, včetně Kerryho, přišli s výroky o faktu, že Assad nemusí odejít nyní, a že je důležitý „přechod“ či že „instituce státu musí být zachována“. Ale já i další jsme tím samozřejmě mysleli, že USA musí od základu změnit svoji politiku vůči syrskému konfliktu.
Navíc protože se Turecko dopustilo vůči Rusku válečného aktu pod „deštníkem“ USA a NATO, vytvořilo to také fantasticky nebezpečnou situaci, ve které darebácký stát jako Turecko mohl mít dojem beztrestnosti díky svému členství v NATO. I zde bylo potřeba nejen pozitivního prohlášení, ale zásadní změny v americké politice.
Je zde možnost, že k této zásadní změně mohlo dojít tento týden. Jiní mají velmi odlišnou interpretaci toho, co se stalo, a já kategoricky netvrdím, že k ní došlo – až čas ukáže – ale aspoň je možné, že ano. Podívejme se na to, co se stalo.
Zaprvé, John Kerry přišel v Moskvě s některými velmi jednoznačnými výroky. Nejpozoruhodnějšími byly tyto:
– „Jak jsem dnes zdůraznil, Spojené státy a naši partneři neusilují o tak zvanou „změnu režimu“, jak je to v Sýrii známo.“ Zdroj.
– „Nyní se nesnažíme izolovat Rusko, jako politickou záležitost, ne.“ Zdroj.
Nyní jsem si naléhavě vědom, že Kerry „prohrál“ každičké jednání, které měl s Rusy, a napsal jsem o tom mnohokrát. Jsem si rovněž vědom, že Kerry má pověst, že říká A u Rusů a B když se vrátí domů. Nakonec také chápu, že Kerry není tím, kdo skutečně činí rozhodnutí, ta činí americký „hluboký stát“. Ale se všemi těmito námitkami na paměti je nepopiratelné, že tyto dva výroky představují oficiální, třebaže ne nutně skutečnou, otočku o 180 stupňů, upuštění od oficiálních amerických cílů ve vztahu jak k Rusku, tak Sýrii. Navíc jsme od Američanů viděli nejen slova, ale i skutečné akce. Zaprvé, USA a Rusko se dohodly navrhnout společný seznam„uznávaných teroristů“ (na rozdíl od „umírněných“ bojovníků za svobodu). Zatímco je diskutabilní, kdo skončí na seznamu „hodných hochů“, je jisté, že všichni ti, na kterých v Sýrii záleží – Al-Kajda a Daesh – se dostanou na seznam „zlých hochů“. To pak učiní pro USA těžší, ne-li nemožné (vzpomněte na Contras!) pokračovat v jejich financování a pomáhání jim. Ale USA udělaly něco mnohem zajímavějšího:
USA oznámily, že stahují z Turecka svých 12 F-15, 6 F-15C a 6F-15E. To sice nemusí vypadat jako hodně, ale jsou to vysoce symbolická letadla, neboť jsou to letouny, u kterých panuje podezření, že „kryly“ turecké F-16, které sestřelily ruský SU-24. Konkrétně F-15C jsou čistě letadla pro vzdušný boj, která mohla být namířena jen proti ruským letadlům v Sýrii. Samozřejmě, že USA prohlásily, že jde o normální rotaci, že šlo o cvičení, ale podstatné je toto: zatímco generální tajemník NATO Stoltenberg slíbil posílit přítomnost NATO v Turecku, USA právě stáhly 12 svých nejmodernějších letadel. Porovnejte si to s Rusy, kteří nadále navyšovali své kapacity v Sýrii, obzvláště své dělostřelectvo (viz zde, zde a zde). Navíc tu je velmi zajímavá zprávička: „Erdoganova propagandistická mašinérie nyní obviňuje ze sestřelení Su-24 šéfa tureckého letectva (Erdogan’s Spin Machine Now Blames Su-24 Shoot-Down on Turkish Air Force Chief). Přečtěte si celý článek, zdá se, že v tureckých sociálních médiích byl vypuštěn zkušební balónek, ve snaze obvinit ze sestřelení Su-24 tureckého šéfa letectva (co na tom, že Erdogan veřejně prohlásil, že rozkaz dal osobně). A nakonec Rusko uspělo u získání jednohlasného rozhodnutí RB OSN u přijetí ruské rezoluce namířené na finance Daesh. Netřeba říkat, že pokud rezoluce byla oficiálně namířena proti finančním zdrojům Daesh, ve skutečnosti dostává Katar, Saúdskou Arábii a, obzvláště, Turecko do velmi obtížné situace: nejen, že rezoluce předjímá sankce vůči jakékoliv zemi či subjektu obchodujícímu s Daesh, ale vyšetřování jakýchkoliv tvrzení ohledně takových finančních vztahů bude prováděno OSN. Podle Russia Today:
Rezoluce rovněž žádá země, aby informovaly o tom, čeho dosáhly při narušování financování IS v příštích 120 dnech. Také vyzývá generálního tajemníka OSN Ban Ki-moona, aby sepsal „zprávu strategické úrovně“ analyzující zdroje příjmů IS do 45 dnů. „Spoléháme se na to, že půjde o velmi konkrétní a upřímnou zprávu,“ řekl Čurkin RT. Čurkin také zmínil zapojení Turecka do ilegálního obchodování s ropou s IS a zdůraznil, že jedinci z Turecka, stejně jako společnosti, by mohli podle rezoluce podléhat sankcím. Dodal, že země by se mohly dostat pod sankce dokonce i tehdy, „pokud se ukáže, že nezavedly dostatek účinných opatření v boji proti finančnímu terorismu“. Podle vyslance OSN bylo Rusko jedinou členskou zemí, která poskytla důkazy o konkrétních plánech použitých dalšími zeměmi v jejich zapojení se do ilegálního obchodu s ropou s Islámským státem, nebo to tom, jak je IS schopen používat příjmy z těchto transakcí k nákupu zbraní od ostatních zemí, zejména od několika ve východní Evropě. Tento dokument, který je založen na článku VII Charty OSN a nabývá účinnosti okamžitě, vyzývá členy, aby „jednali důrazně a rozhodně u odstříhávání toků peněz“ pro IS. Uvádí, že vlády musí zabránit svým občanům financovat či poskytovat služby „teroristickým organizacím nebo jednotlivým teroristům z jakéhokoliv důvodu, včetně, avšak ne výlučně, najímání, výcviku, či přepravy, dokonce i bez spojení se specifickým teroristickým činem“.
Takže nejen Rusové mají nyní prostředky k poskytování svých výzvědných informací o spolupráci mezi Daesh a Tureckem RB OSN, ale generální tajemník nyní vytvoří zprávu založenou, částečně, na těchto výzvědných informacích. To vše jsou velmi, velmi špatné zprávy pro Ankaru.
Takže co se zde děje?
Já si o tom myslím toto.
Má hypotéza
Zaprvé, sestřelení ruského Su-24 se stává velkou přítěží. Rusové okamžitě tvrdili, že šlo o pečlivě naplánovaný a zbabělý útok, ale nyní špičkoví západní experti souhlasí. To je velmi trapné a mohlo by to být mnohem horší po dekódování černých skříněk Su-24 (které Rusové našli a odvezli do Moskvy). Vynořuje se takovýto obrázek: nejen, že šlo o záměrnou provokaci, útok, ale existující přesvědčivé důkazy, že Turci použili informace, které Rusové poskytli USA o svých plánovaných letech. Fakt, že Američané dali tyto informace Turkům, je dostatečně zlý, ale fakt, že Turci pak tyto informace použili k sestřelení ruského letadla, činí USA přímo zodpovědnými. USA jsou také zodpovědné za prostý fakt, že neexistuje způsob, jak by Turci mohli připravit takovýto komplexní útok bez toho, aby o tom USA věděly. Nyní je možné, že někteří v americké vojenské mašinérii o tom věděli, zatímco jiní ne. Celá operace mi připadá jako nějaký křivý plán CIA, kterými je proslavená, takže možná Kerry na zahraničí nebo dokonce Obama o tom skutečně „nevěděli“. Nebo ano a nyní předstírají, že ne. Ať je tomu jakkoliv, USA se nyní evidentně pokouší „hodit“ tuto poslední prasárničku na Erdogana, kterou on sám se pokouší přehodit na šéfa svého letectva. Jisté však je, že tento plán selhal, Rusové návnadu nespolkli a neprovedli odvetnou akci vojensky, a že nyní se začínají vršit politické důsledky této katastrofy. Co se týká Erdogana, ten z toho chtěl vyjít jako Velký paša, drsňák regionu, ale nyní vypadá jako nezodpovědný zbabělec (Putin se vysmál, jak Turci utíkali do NATO hned, jak byl ruský Su-24 sestřelen, a řekl: „Okamžitě utíkali do Bruselu a křičeli „pomoc, bylo nám ublíženo“. Kdo vám ubližuje? Dotkli jsme se my někoho? Ne. Začali se přikrývat NATO.). Dokonce i USA a Evropa ho mají, údajně, plné zuby a jsou na něj naštvaní. Co se týká Rusů, zdá se, že ti věří, že je to „Saakašvili 2“ – chlápek, se kterým nemá smysl nic probírat a kterého Kreml považuje za politicky mrtvého.
Zadruhé, podívejte se na Sýrii. Dokonce i pod maximálním tlakem se Rusové nepodvolili nebo neprojevili známky zdráhání, ale udělali přesný opak: více než zdvojnásobili svoji přítomnost, přivezli systémy těžkého dělostřelectva a dokonce si zahrávali s myšlenkou otevřít druhé velké letiště v Sýrii (tento záměr byl později popřen ruskými představiteli). Pro Američany to znamenalo něco velmi prostého: zatímco Rusové jsou mnohem slabší než USA v Sýrii, jsou evidentně nezastrašeni a nejen si drží území, ale zakopávají se. Jinými slovy, jsou připraveni na válku.
Chci věřit, že různá varování, se kterými přišli mnozí, včetně mne, mohla přispět k přesvědčení amerických analytiků, že Rusové jsou velmi připraveni bojovat. Zaprvé, je zde Peter Lavelle, který ve svém pořadu na RT Cross Talk varoval před cestou k válce přesně před měsícem. Ale byli zde mnozí další, včetně Pepe Escobara, Paula Craiga Robertse, Alastaira Crooke, Stephena Landmana, Stephena Cohena, kteří bili na poplach a varovali Říši, že Rusko „nezaváhá“ či „se nepodvolí“, a že válka je velmi skutečným, možná nevyhnutelným, nebezpečím (můžete se podívat na některá má varování zde, zde a zde a, samozřejmě, v mém článku z minulého týdne). Vím, jak výzvědný proces funguje, a věřím, že takovýto hlasitý sbor plný varování mohl sehrát roli v rozhodnutí USA změnit kurz, byť třeba jen pro bezprostřední budoucnost.
Jak jsem neustále zdůrazňoval, „takticko-operační kontingent ruských leteckých a kosmických sil v Sýrii“ (to je oficiální název) je malý, izolovaný a zranitelný. Sýrie je uvízlá mezi NATO a CENTCOM a USA mohou, bude-li potřeba, poslat do Sýrie obrovskou palebnou sílu, a není nic, co by s tím Rusové mohli udělat. Podívejte se sami, kolik leteckých základen USA mají v rámci CENTCOM a v Turecku, stačí kliknout sem: http://imageshack.com/a/img908/9391/B61WCG.jpg (vysoké rozlišení, 7 Mb, obrázek vytvořený SouthFront). Ale zde je jedna věc, kterou dokonce i malá síla může udělat: stát se „spouštěcí“ silou.
Bez ohledu na omezené schopnosti ruských jednotek v Sýrii jsou ty dostatečně velké, aby je bylo možné považovat za „spouštěcí“ sílu – útok na niž by vedl k totální válce s Ruskem. Pokud o tom Američané měli nějaké pochyby, tak ty byly okamžitě rozptýleny, když slyšeli Putina oficiálně prohlásit: „Nařizují vám jednat extrémně rozhodně. Jakékoliv cíle, které ohrožují ruské uskupení nebo naši pozemní infrastrukturu, musí být okamžitě zničeny.“
Kombinace všech těchto faktorů evidentně postačovala, aby přesvědčila USA dupnout na brzdu dříve, než se věci opravdu vymknou z ruky.
Opět, netvrdím, že právě toto se stalo, ale chci věřit, že se nemýlím a že někdo v USA konečně pochopil, že válka s Ruskem je nevyhnutelná, pokud budou USA pokračovat ve stejném kurzu, a rozhodl to zastavit dříve, než bude pozdě. Pokud se opravdu stalo toto, je to extrémně povzbudivé a jsou to velmi, velmi dobré zprávy. Zatímco blbost a šílenost, nemluvě o čistém zlu, jsou ve vrcholovém vedení anglo-sionistické Říše přítomny, vždy existuje možnost, že slušní a rozumní lidé udělají správnou věc a pokusí se zastavit šílence (jak to učinil admirál Mike Mullen, kdy neokonzervativci chtěli začít válku s Íránem).
Další velkou událostí týdne byla, samozřejmě, výroční tisková konference Vladimira Putina. Uveřejnil jsem úplný text na svém blogu, takže jen zmíním jednu obzvláště zajímavou část: Putin byl dotázán, jestli Rusko chce držet základnu v Sýrii navždy. Zde je jeho odpověď:
Někteří lidé v Evropě a USA opakovaně říkali, že naše zájmy budou respektovány a že naše (vojenská) základna tam může zůstat, budeme-li chtít. Ale nevím, jestli tam potřebujeme základnu. Vojenská základna představuje velkou infrastrukturu a investici. Nakonec dnes tam máme naše letadla a dočasné moduly, které slouží jako jídelna a ubytovny. Můžeme to za dva dny sbalit, naložit vše na palubu dopravních letadel Antej a odvézt domů. Udržování základny je něco jiného. Někteří věří, včetně lidí v Rusku, že tam musíme mít základnu. Nejsem si jistý. Proč? Moji evropští kolegové mi řekli, že pravděpodobně chovám takový názor. Zeptal jsem se proč a oni řekli: abyste tam mohli řídit věci. Proč bychom měli chtít tam řídit věci? To je významná otázka. Ukázali jsme, že ve skutečnosti nemáme žádné rakety středního doletu. Zničili jsme je všechny, protože jsme měli jen pozemní rakety středního doletu. Američané zničili své pozemní rakety středního doletu Pershing také. Nicméně nechali si námořní a letadly nesené Tomahawky. My jsme takové střely neměli, ale nyní máme – námořní střelu Kalibr s dosahem 1,500 kilometrů a z letadel odpalovanou střelu Kh-101 s dosahem 4,500 kilometrů. Takže proč bychom tam potřebovali základnu? Pokud budeme potřebovat někoho dostat, dostaneme ho stejně. Možná by to mohlo dávat smysl, nejsem si jistý. Stále o tom musíme pouvažovat. Možná potřebujeme nějaké dočasné zařízení, ale zakořenit tam a silně se tam zaplést nedává smysl, věřím. Zapřemýšlíme o tom.
Považuji tuto odpověď za celkem úžasnou. Dokážete si představit, že by takto myslel a otevřeně mluvil americký prezident? Putin si celkem evidentně dělá legraci z tak zvaných „expertů“, kteří nám léta říkali, jak moc Rusko trápí základna v Tartusu, a kteří nám nyní říkají, že letecká základna Chmeimim je další „věčnou“ základnou Ruska, ani ne tak pro ochranu Sýrie, jako pro projekci moci Ruska. Ukazuje se, že Rusko nemá zájem a nepřeje si jakoukoliv takovou nákladnou projekci moci: “Pokud budeme potřebovat někoho dostat, dostaneme ho stejně.“
Zcela jistě šlo o zastřenou hrozbu, i když oficiální překlad to neuvedl přesně (a ano, nadzvukové a neviditelné střely s plochou dráhou letu s dosahem 4,500 km umožňují Rusku „dostat“ kohokoliv kdekoliv na planetě, obzvláště když budou odpáleny z letadla s doletem 12,000 km).
Když západní vůdci a experti předpokládají, že Rusko se chystá budovat základny v zahraničí, ve skutečnosti projektují vlastní imperiální myšlení. Říkal jsem to stále dokola: Rusko nemá v úmyslu stát se opět impériem, jednoduše proto, že být impériem je pro Rusko špatné. Vše, co Rusko chce, je být skutečně suverénním státem a nebýt kolonií anglo-sionistů, ale vůbec, v žádném případě, nemá v úmyslu stát se „anti-USA“ či „Sovětským svazem dvě“. Hillary se může v noci budit hrůzou z noční můry, že Putin opětovně buduje SSSR, ale v Rusku nemá takový plán žádné stoupence. Rusko chce být svobodné a silné, ano, ale impériem ne.
Je celkem zábavné vidět, jak západní vůdci a experti projektují vlastní myšlení na jiné a pak se tím sami děsí. Je to celkem patetické, opravdu.
Závěrem jen dodám, že je celkem pravděpodobné, že se pozornost přesune opět zpět na Ukrajinu. Nejen, že Ukrajina zbankrotovala, ale ukronacisté otevřeně vyhrožují Krymu, a to nekecám, „námořní blokádou“! Vzhledem k nedostatku nadšení v USA a NATO pro Erdoganovo sestřelení ruského Su-24 velmi pochybuji, že někdo na Západě bude mít radost z tohoto přitroublého nápadu. Takže mezi ekonomickým kolapsem, politickým chaosem, blížící se zimou a nacistickými šílenci a jejich bláznivými plány na boj s Ruskem existuje dosti slušná pravděpodobnost, že dalším ohniskem bude opět nacisty okupovaná Ukrajina. Pochybuji, že USA mají „mentální CPU kapacitu“ vypořádat se s oběma krizemi zároveň, aspoň ne udržitelným a energickým způsobem. To je opět dobrá zpráva – Říše je přetížena a to je typicky jediná situace, kdy je ochotna ke kompromisům. Všichni brzy poznáme, jestli je můj velmi opatrný optimismus oprávněný, nebo ne.
Week Eleven of the Russian Intervention in Syria: a step back from the brink? vyšel 19. prosince 2015 na thesaker.is. Překlad v ceně 1010 Kč Zvědavec.