Zbyněk Fiala: 28.7.2015 Vaše věc
Slavné volební heslo Billa Clintona: Je to o ekonomice, troubo!, je možná vedle. Podle průzkumu výzkumníků z amerického Pew Research Center je stav ekonomiky vnímán hlavně na základě politické příslušnosti. I kdyby bylo líp, neplatí to, pokud jste Republikán. V Česku bychom našli něco podobného taky.
Celková důvěra v českou ekonomiku se v červenci mírně snížila, uvádí čerstvý konjunkturální průzkum ČSÚ. Souhrnný indikátor důvěry poklesl o jeden bod, zatímco HDP roste o 4,0 procenta, rostou i mzdy, klesá nezaměstnanost a inflace je na půl procentu, tedy skoro nikde. Možná to však není indikátor důvěry v ekonomiku, ale v politiku.
Něco podobného teď zjistil výzkum v USA. Američané začínají být většími optimisty při pohledu na hospodářský vývoj země, píše Lucinda Shen na serveru Business Insider. Jak však dodává – aspoň ti Američané, kteří nejsou Republikáni.
http://www.businessinsider.com/republicans-arent-happy-about-the-economy-2015-7
Optimistů je menšina. Jen 40 procent obyvatelstva USA má za to, že americká ekonomika je v dobrém stavu, avšak 56 procent soudí, že nikoliv. Pozoruhodné přitom je, jak blízko to má k politické příslušnosti. Zatímco 55 procent stoupenců Demokratické strany sdílí pozitivní pohled na stav hospodářství, stoupenců Republikánské strany s tímto hodnocením bylo o polovinu méně, jejich podíl činil jen 25 procent. Průzkum se vztahuje k období mezi koncem března a koncem května.
Podobně je to s hospodářským výhledem. Na otázku, zda se americká ekonomika v horizontu 12 měsíců zlepší, odpovědělo 53 procent Demokratů „ano“, ale mezi Republikány bylo optimistů jen 23 procent.
Stranická příslušnost ovlivňuje dokonce i vzdálenější budoucnost. Představa, že příští generace se budou mít lépe než ta naše, sice ve společnosti nepřevládá, ale přesto se najde 41 procent Demokratů, kteří v ni věří. Z Republikánů je to jen 24 procent.
Prý to není nic nového. Pozoruhodné je, jak dramatické byly rozdíly v době Bushovy vlády, kdy Republikáni vládli a viděli tedy stav ekonomiky pozitivně. Před výbuchem finanční krize, v lednu roku 2008 bylo 46 procent Republikánů se stavem ekonomiky spokojeno, přestože pouze 15 procent Demokratů soudilo, že ekonomika je v pořádku. Až v listopadu, když se to začalo všechno řítit, zbyla jen malá tvrdá jádra pozitivců – mezi Republikány bylo spokojeno s ekonomikou 11 procent dotázaných a mezi Demokraty 10 procent. Odpovídá to zhruba procentu obyvatelstva, které se má dobře vždycky.
Pew Research CenterKdyž se vrátíme k americkým letům ekonomického optimismu pravice 2004 – 2006, u nás vládli socani, takže pravice byla pesimistická. Někdy dokonce velmi, byť ekonomice se dařilo – ve zpětném pohledu dokonce extrémně.
„Černá kniha hříchů ČSSD“, předvolební brožurka z pera stínové vlády ODS z listopadu 2005 uvádí, že „ekonomický růst by mohl být masívnější“, což je jasný projev nespokojenosti s existujícím stavem.
http://www.ods.cz/docs/dokumenty/CernaKniha.pdf
Existující stav ve skutečnosti nikdo neznal, prognózy byly výrazně horší než výsledné statistiky po všech korekcích.
Jak se mělo podle ODS zlepšení dosáhnout?
„ODS před dvěma lety zveřejnila růstový potenciál ČR ve výši 6 – 7 %. Ukazuje se jako správný – pokud by vláda byla ochotna provést nezbytné reformy.“
Základ byl jasný:
„Země, které zavedly rovnou daň, rostly ekonomicky až dvakrát rychleji než ČR. V roce 2004 dosáhl hospodářský růst v Lotyšsku výše 8,5 %, v Litvě 6,7 %, v Estonsku 6,2 % a na Slovensku 5,5 procenta.“
Jak to dopadlo, vidíme na obrázku, který zpracoval Martin Fassmann z ČMKOS před volbami 2013. Ukazuje, že ČSSD růstový potenciál využila i bez pravicových receptů, zatímco podle odborářské analýzy „pravicové koalice nejsou schopny zajistit dlouhodobý ekonomický růst“.
http://statorg.cmkos.cz/dokumenty/%C4%8CMKOS%20-%20p%C5%99%C3%ADsp%C4%9Bvek%20k%20volb%C3%A1m.pdf
Utěšit nás nemůže, že pobaltské republiky, které nám ODS stavěla za vzor, dopadly ještě hůř.
Pokud jde o český hospodářský růst z doby „Černé knihy hříchů ČSSD“, tedy z listopadu 2005, stál podle ODS na vratkých základech:
„Současný růst českého hospodářství je tažen měnovou situací, tedy především úrokovými sazbami, které byly dlouho na nižší úrovni než v Eurozóně. Na měnové politice ovšem nelze založit dlouhodobě udržitelný růst, ten je možný jedině díky technologickému pokroku a inovacím. Zde Česká republika výrazně zaostává.“
S tím pokrokem a inovacemi je to pravda, ale málo platná. Český průmysl není český, nikdo tady žádné inovace nepoptává. Je to průmysl dojížďáků, inovace vznikají jinde a pro jiné trhy. Kdo žádá změnu, žádá revoluci, nebo jen planě tlachá.
Chyťme se tedy aspoň toho měnového téma. Zkusím si to trochu zjednodušit a řeknu, že výsledek kombinace hospodářské a měnové politiky můžeme pozorovat v podobě hospodářského růstu ve směnném kurzu. Vezmeme HDP v korunách a spočítáme, kolik by to hodilo euro. Výsledek pravicové vlády ČR byl horší (pokles modrého sloupku o 8,4 procenta roku 2009) než dosud nejhorší rok v Řecku (pokles žlutého sloupku o 7,9 procenta roku 2011).
http://vasevec.parlamentnilisty.cz/ekonomika/zbynek-fiala-pravda-lez
Byl to tedy masakr po všech stránkách.
Ale vraťme se k současnosti, čo bolo, to bolo. Pravičáky máme z krku.
Bohužel, ne úplně, v bankovní radě ČNB mají převahu ti, koho jmenoval Václav Klaus. Teoreticky jsou to hlavně pravičáci, ale ekonomové používají jiné výrazy. Všimli jsme si taky, že v názorech na ekonomiku nejde ani tak o to, co by se mělo udělat, ale co dělá protivník a jestli jsem ve vládě, nebo v opozici.
Zkusme aspoň ono biblické – podle skutků poznáte je. Dnes si ČNB zarputile hraje s korunou a chce ji znásilňovat na uměle slabé úrovni dokonce ještě o rok déle, než vyhrožovala původně. Premiér Bohuslav Sobotka jí to nyní požehnal. Je to ekonomika, nebo politika? A jaká?
Snad aby také nějaký český výzkum politických příslušností nahlédl pod pokličku domácích ekonomických hodnocení a doporučení. Tady by to však bylo komplikováno tím, že Sobotkova vláda musí mít opačný názor než prezident Miloš Zeman, a ten je proti devalvaci.