28.07.2015 E-republika
Co tedy Obamovi úředníci dojednali s Íránem? Jaký druh strategických kalkulací vedl k bodu, který vypadá jako taktický geopolitický posun?
President Obama došel jistě k závěru, že šestatřicetiletá zeď nedůvěry vůči Íránu je odsouzena k pádu. Skuteční "pánové vesmíru" ve Washingtonu, tedy ti, kteří ovládají zákulisní politiku Spojených států, vždy věděli, že hysterie kolem "jaderných zbraní" je falešná. Byla to součást promyšlené strategie, kterou bylo udržet Islámskou republiku v izolaci od Západu tak dlouho, jak jen to bude možné, a nakonec si vynutit změnu režimu.
Tato politika žalostně selhala. Takže nastoupil Obamův plán B - jaderná dohoda.
A teď, po uzavření dohody, proč nepřivábit Teherán k nějakému druhu spolupráce při správě Středního východu - jak při jeho ovládání, nebo ještě lépe při konečné likvidaci ISIL/Daeš? To by mohlo vyvolat jasnou historickou paralelu k šáhově éře, tedy době, kdy Írán byl "četníkem Perského zálivu". Svržení šáha islámskou revolucí pak poslalo "Impérium výjimečnosti" do několika desetiletí křečovitého zoufalství.
Navíc to vypadá, že Obamova vláda a některé frakce z nejužšího vedení státu věří, že mohou zmanipulovat mocenské frakce v Teheránu (a Qomu) tak, aby sloužily strategickým zájmům Spojených států. Tato možnost byla prakticky projednávána americkým ministrem zahraničí Johnem Kerrym, íránským ministrem zahraničí Džavádem Zarífem a ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem dokonce už před dohodou z Lausanne a vedla k dohodě ve Vídni. V diplomatické řeči se jednalo o "diskusi o regionálních problémech".
V širších souvislostech, zřejmě nedbajíce na řešení s tím spojených technických problémů, se skuteční "vládci vesmíru" ve stínu Obamovy vlády také baví jednoduchou rovnicí - íránský plyn by nakonec měl nahradit ten ruský v zásobování EU. Rusko musí a bude trpět. Zapomeňte na to, že Gazprom je obchodní moloch na obou frontách, v Evropě i Asii. A zapomeňte na to, že Gazprom koordinuje hlavní tahy v energetice s Teheránem.
Války o energii jsou přesto nekonečné. Trvalá expanze tandemu NATO-Washington úspěšně zablokovala South Stream, a teď Washington bude chtít udělat vše, co je možné, aby sabotoval Turk Stream a zabránil úspornou politikou zdevastovanému Řecku připojení se na tento plynovod. Je pozoruhodné vidět, jak se teď Írán dostal zpět do přízně Washingtonu jako jediná možná budoucí hvězda všech "Produktovodstánů".
Poslouchejte vůdce
Íránský ministr zahraničí Džavád Zaríf byl opravdu velmi zaměstnán "prodejem" Vídeňské dohody domácímu veřejnému mínění. Neúnavně zdůrazňoval, že až zahraniční společnosti přijdou do Íránu, budou působit jako bariéra proti znovunastolení sankcí, tomuto současnému svatému grálu všech těch neokonů a neoliberálkonů ve Spojených státech. Íránští plánovači jsou plně zaměstnáni plány na rekonstrukci klíčových hospodářských odvětví země. Íránské ropné a plynové projekty - mnohé z nich s investicemi od zahraničních energetických gigantů - mohou do roku 2020 dosáhnout hodnoty 185 mld. USD.
Bezpečnostní rada OSN dne 20. července jednomyslně (15:0) schválila Vídeňskou dohodu a ukončení sedmi rezolucí OSN, které od roku 2006 uvalily sankce na Írán. Vyvolalo to výkřiky zoufalství v hnízdě korporátních poskoků - americkém Kongresu. Někdo by jim měl vysvělit, co je to mezinárodní dohoda. EU mezitím, 21. července, schválila tutéž dohodu, když klíčoví členové EU, žádostiví obnovit obchodní vztahy, začali nakládat zboží na karavany, jen aby jim neujel perský vlak.
Od hlasování RB OSN existuje devadesátidenní období před tím, než sankce přestanou platit. Většina sankcí OSN a EU, stejně tak některé sankce USA, budou ukončeny až od začátku roku 2016. Hlavní na tom však je, že spíše dříve než později - bez ohledu na kampaň neokonů Spojených států, izraelské a saúdské lobby - celá architektura sankcí, zejména finančních a bankovních, spěje k zániku. Írán se brzy v podnikání otevře celé Eurasii.
Íránský nejvyšší vůdce ajatolláh Chameneí se 18. července, dokonce ještě před jednomyslným hlasováním v OSN, znovu vrátil na scénu se šokujícím prohlášením, které objasňovalo, kam bude Írán geopoliticky směřovat. Zdůraznil, že jaderná dohoda nezmění politiku Teheránu vůči "arogantní" americké vládě. John Kerry tím byl zděšen, jako kdyby to na podkladě svých četných rozhovorů se Zarífem nevěděl.
Už je to tak. Washington ostrouhal mrkvičku. Írán po ukončení sankcí začne míchat novou velkou hru v Eurasii - integrací podporovanou novou Hedvábnou stezkou v režii Číny a Eurasijským ekonomickým svazem vedeným Ruskem, infrastrukturu financovanou novou Rozvojovou bankou (NBD) skupiny BRICS a Číňany vedenou Asijskou infrastrukturní investiční bankou (AIIB), výhledem na brzké členství v Šanghajské organizaci pro spolupráci (ŠOS/SCO), všeobecnou ofenzívou k vyřazení amerického dolaru a samozřejmě normalizací obchodu a podnikání s Evropou.
Tři (eurasijští) Amigos
Nová vojenská strategie Pentagonu jasně řekla, že otázkou číslo jedna pro "Pány vesmíru" - bez ohledu na to, kdo sedí v Bílém domě - je koordinovaný tlak na strategickou izolaci Ruska a Číny, na zničení jejich strategického partnerství. Tahle politika je tak nerealistická, že může dokonce vést k horké válce, ale Pentagon právě tuto možnost ponechává na stole.
"Páni vesmíru", kteří nastavují politickou agendu svým poskokům v Obamově vládě a právě teď vymýšlejí, co bude po roce 2016, jsou aktivně zapojeni do třístranné vojenské strategie. Šéfové tajných služeb v Rusku, Číně a Íránu, třech hlavních eurasijských integračních mocnostech, naprosto přesně vědí, o co jde.
Zbankrotovaný stát jménem Ukrajina je jen záminkou pro nekonečnou expanzi NATO. ISIL/Daeš je používán v rámci stylu "rozděl a panuj" k ohrožování oblasti od ruského jižního podbřišku až na západ Íránu. Může skutečně skoncovat se Sykes-Picotovou linií a otevřít tak cestu pro další invervence Pentagonu v Sýrii, Iráku či "Syráku".
V asijsko-pacifické oblasti, "ose Asie", chiméře okamžiku, která zůstává ve hře, se zaměřili na konfrontaci s Čínou v Jihočínském moři. Trend "Říše výjimečnosti" teď od Sýrie přes Ukrajinu až do Jihočínského moře směřuje k vytváření zmatku vůči těmto třem předním Eurasijským mocnostem. Jedná se o čelní střet dvou modelů, které jsem již dříve popsal jako Eurasijská integrace vs. Říše chaosu. Zdá se, že "Pánové vesmíru" věří, že "osa Asie" nebude fungovat, pokud její součástí nebude Írán jako vazalský stát zformovaný Říší v jihozápadní Asii. Takže si poslechněte Chameneího - nic takového se nestane.
Pro Írán je cestou rozvoje mix eurasijské integrace založené na rusko-čínském partnerství a rozsáhlé, oboustraně výhodné obchodní vztahy s Evropou. Jedná se o elegantní ozvěnu původního motta islámské revoluce: "Ani Východ, ani Západ."
Říše si nekoupí, ani neuplatí nového vazala. Takže očekávejte nevyhnutelnou a příšernou obnovu zdi nedůvěry, a to ještě předtím, než zmizí sankční mechanismus.
Zdroj: Global Research
Překlad: Stan
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč
Pokud chcete na provoz webu E-republika přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce E-republiky. Děkujeme!
Související články:
- Fakta o Egyptě V. aneb Teroristé a turisté
- Svět ruskýma očima 168
- Fakta o Egyptě VI. aneb Proč uspěli islamisté v Tunisu
- Fakta o Egyptě (I)
- Fakta o Sýrii XI. aneb Kdo válčí a proč
- Je suis Musulman
- Svět podle zpravodajských předpovědí
- Politické strany a demokracie jako bankovní kšeft
- Iránské embargo: mediální mýtus a ekonomická realita
- Rok 2014, co dal a co vzal