Z lékaře se stal hrobařem. Syrský prezident je dnes po Vladimiru Putinovi největším nepřítelem Západu. Co provedl tak strašného? A kde vidí příčiny dnešní krize? „Západ jedním okem pláče pro uprchlíky, ale druhým na ně míří kulometem,“ říká v rozhovoru hlava státu, jenž je zmítán již skoro pět let válkou. ( na konci článku video)
Před jedenadvaceti lety se oblíbený začínající lékař chystal v Londýně na kariéru oftalmologa. Jenže kvůli autonehodě staršího bratra Basila se musel vrátit do Sýrie, kde se stal z rozhodnutí svého otce Hafíze, generála, jenž bezmála 30 let vládl zemi z pozice prezidenta pevnou ruku, jeho nástupcem. A tak po otcově smrti v roce 2000 „zdědil“ zemi tichý a vzdělaný Bašár Hafíz al-Asad s pověstí knihomola a fandy přes moderní technologie. Sýrie budovala vztahy se Západem a dnešní ministr zahraničí USA John Kerry Bašára oslovoval ještě v roce 2010 „drahý příteli“.
Jenže pak přišlo takzvané arabské jaro, které začalo obracet Blízký východ naruby. Arabská televize al-Džazíra ve svých analýzách předvídala, že ačkoli se otřásá jeden arabský režim za druhým, v Sýrii bude dle odborníků klid, protože v čele země je oblíbený prezident. „Mladí lidé jsou na něj hrdí,“ popisuje v reportáži Sýrie, země ticha, jež byla odvysílána v únoru roku 2011, jeden z citovaných analytiků. A je zde rovněž citován výňatek z Wall Street Journal, kde Asad říká, že musí dál reformovat zemi a že Sýrie bude vůči arabskému jaru imunní.
Pokud by bylo arabské jaro povstáním a spontánní revolucí nespokojeného obyvatelstva, byl by v zemi zřejmě opravdu klid. Dnes už ale víme, že byli (nejen) do Sýrie naverbováni žoldáci z celého světa, kteří jsou placeni a vyzbrojováni Katarem, Saúdskou Arábií, Tureckem a bohužel především Západem v čele s USA a Evropskou unií a kteří proti Asadovi vedou už skoro pět let krvavou válku, jež rozvrátila do té doby jednu z nejpříjemnějších a nejbohatších zemí regionu, zabila statisíce a z domovů vyhnala miliony lidí a má jeden hlavní cíl – změnu režimu a svržení nepohodlného prezidenta.
Stejně jako v Iráku či Libyi, kde byli podobně hanebným způsobem odstraněni Saddám Husajn a Muammar Kaddáfí, není agresorem ten, kdo válku s pochybnými cíli rozpoutal, nýbrž právě člověk, který se – ač nikdo netvrdí, že by byl ztělesněním mírumilovnosti a dobra – stal na Západě přes noc ze spojence a reformátora řezníkem a diktátorem. V případě Asada pak nepřítelem číslo dvě hned za Vladimírem Putinem.
V rozhovoru, který syrský prezident poskytl před rokem Literárním novinám, se jej na tento paradox západní propagandistické mašinerie ptala novinářka Tereza Spencerová. „Já se nezměnil, stejně jako se nezměnily naše politika, hodnoty nebo principy. Problém spočívá na Západě a není to problém nový. Souvisí s nezávislostí naší země. Ve skutečnosti je to problém, který má Západ s mnoha státy, včetně Sýrie. Naše vztahy se Západem byly dobré, ale nevycházely ze vzájemného respektu. Například Francie chtěla, aby Sýrie sehrála určitou roli kolem íránského jaderného programu, abychom Írán přesvědčili ke krokům, které byly proti jeho zájmům. Odmítli jsme to. Chtěli po nás také, abychom se postavili proti hnutí odporu v našem regionu dříve, než skončí izraelská okupace a agrese proti Palestincům. I to jsme odmítli. Chtěli po nás podepsat asociační dohodu s EU, což bylo proti našim zájmům, neboť by to naši zemi proměnilo jen v otevřený trh pro jejich zboží, zatímco našemu zboží na svých trzích by vyhradili velmi malý prostor. Odmítli jsme to, protože je to proti zájmům syrského lidu. To je jen několik příkladů našich vztahů a odpověď na otázku, proč se tak rozhodli,“ odpověděl tehdy Tereze Bašár Asad.
Postupně se situace ještě víc vyhrotila. A to nejen v Sýrii, kde se rozdováděl takzvaný Islámský stát (IS), Západem a dalšími zmiňovanými zeměmi placený spolek teroristů, jenž v pozici rovněž uměle vytvořené hrozby číslo jedna vystřídal al-Káidu. Pozoruhodné věci se odehrávají už i v Paříži, kde bylo islamisty postříleno sto třicet lidí a francouzská vláda, které se její podpora terorismu vrátila jako bumerang, vyhlásila výjimečný stav. „Divokému teroru, jaký poznala Francie, čelí syrský národ pět let,“ glosoval situaci Asad v libanonské televizi al-Majadín a připomněl, že právě Francie se na šíření terorismu vydatně podílela a podílí.
V září 2015 poskytl Bašár Asad další zajímavý rozhovor ruským médiím v čele s Russia Today či Ria Novosti – vysvětluje v něm příčiny imigrační krize, zmaru v jeho zemi a nemožnost posunout se dál, dokud Západ v čele s Američany nepřestane vyzbrojovat IS a jiné teroristické skupiny, jimž se na Západě eufemisticky říká umírněná opozice.
Rozhovor se uskutečnil těsně předtím, než do války v Sýrii vstoupili Rusové nebo jim Turci, o kterých Asad v interview mluví, sestřelili letadlo Su-24. S Rusy má Západ podobný problém jako se Sýrií – neposlouchají. A tak zatímco Sýrie a Rusko bojují proti IS a odnoži al-KáidyDžabhatan-Nusrá, Američané a jejich spojenci bojují proti Asadovi a Rusům. „Před dvěma dekádami bylo Rusko blízkým přítelem Západu, najednou je z něj ale agresorský stát a Západ začal prezidenta Putina démonizovat. V případě Sýrie i Ruska je přitom využívána stejná propaganda. Problém je tedy v nezávislosti těchto zemí. Západ si totiž žádá klientské státy spravované loutkami. To je ve vztazích se Západem klíčové. Nemá to co dělat s demokracií, svobodou nebo podporou národů regionu. Příkladem budiž, co se stalo v Libyi, i zabíjení v Sýrii,“ řekl Asad v lednu zmiňované Tereze Spencerové.
I proto, že je velmi těžké zaslechnout v protiasadovské a protiputinovské hysterii v našem veřejném prostoru nějaká rozumnější slova o příčinách dnešního chaosu, rozhodla se Šifra zveřejnit Asadů vynikající rozhovor pro ruská média – aby si zkrátka mohl čtenář udělat názor sám, co mu dává či nedává smysl. Bohužel jsme došli až do fáze, kdyby se člověk něco dozvěděl, musí číst rozhovor s blízkovýchodním „diktátorem“, který udělala ruská média, neboť ta naše mainstreamová mají zřejmě úplně jiné úkoly než informovat čtenáře o realitě dnešního světa.
Paradoxně v době naší uzávěrky udělala s Bašárem Asadem rozhovor i Česká televize, od které by to málokdo čekal. (Hned po rozhovoru ČT nasadila dlouhou debatu, kde se znepokojivá Asadova slova, například že na rozdíl od západního boje „naoko“ proti IS pomohla až ruská ofenziva, snažila zasadit do „správného“ kontextu; změna kurzu se tak nedá očekávat.)
Krize v Sýrii trvá už skoro pět let. Navzdory předpokladům západních lídrů, že budete vypuzen, jste stále prezidentem Syrské arabské republiky. Jak se stavíte ke spolupráci a sdílení moci se skupinami v opozici, které stále veřejně prohlašují, že nelze dojít k politickému řešení v Sýrii, pokud okamžitě neodejdete?
Myslím, že je potřeba pokračovat v dialogu a zároveň bojovat s terorismem, abychom dosáhli dohody o budoucnosti Sýrie. Chcete-li ale něčeho opravdu dosáhnout, je nemožné cokoli učinit, když vám mezitím zabíjejí lidi. Krveprolití neustalo, lidé se necítí bezpečně. Řekněme, že si spolu sedneme jako syrské politické strany a dohodneme se ohledně něčeho v politice, v ekonomice, ve vzdělání, ve zdravotnictví, ve všem. Jak můžeme cokoliv zavádět, když prioritou každého syrského občana je být v bezpečí? Můžeme tedy dosáhnout nějaké shody, ale nemůžeme nic z toho uskutečnit, dokud nezastavíme terorismus v Sýrii. Musíme porazit terorismus, ne pouze ISIS a an-Nusrá, které byly Radou bezpečnosti OSN prohlášeny za teroristické skupiny. Ohledně sdílení moci, samozřejmě že sdílíme moc s částí opozice. Před několika lety se připojili k vládě.
Západní propaganda nedávno vznesla obvinění, že uprchlíci utíkají před syrskou vládou, kterou oni nazývají režimem. Popravdě je to tak, že jedním okem západní svět pláče pro uprchlíky, ale druhým na ně míří kulometem. Ti uprchlíci utekli ze Sýrie především kvůli zabíjení a důsledkům terorismu. Když máte v zemi terorismus a zničenou infrastrukturu, nemůžete uspokojit základní životní potřeby, a tak mnoho lidí odchází a snaží se uživit někde jinde.
Západní svět s nimi soucítí, ale zároveň podporuje teroristy od začátku krize. Nejprve šlo údajně o nenásilné povstání, později říkali, že to je umírněná opozice, a teď už to jsou teroristé jako an-Nusrá nebo ISIS – ale na vině je syrský stát a jeho prezident. Čím déle bude tato propaganda pokračovat, tím víc uprchlíků bude Západ mít. Nejde o to, že by je Evropa nepřijala, jde o to, že se neřeší situace. Pokud o ně máte strach, přestaňte podporovat teroristy. Tohle je jádrem celého problému s uprchlíky.
Narazil jste na téma vnitřní syrské opozice. Co by měla učinit, aby syrským orgánům pomohla v boji proti terorismu, což je prý jejím cílem?
Jak víte, jsme ve válce s terorismem, který je podporován zahraničními mocnostmi. Znamená to, že jsme ve stavu totální války. Domnívám se, že každá společnost a každý vlastenecky smýšlející jednotlivec i strany by se měli spojit proti nepříteli; ať už má podobu domácího terorismu, nebo zahraničního. Pokud se zeptáte jakéhokoliv Syřana, co chce, první, co by řekl, by bylo: Chceme jistotu a bezpečí pro každého obyvatele a každou rodinu. Takže my, jako politické síly, ať už vně nebo mimo vládu, bychom se měli sjednotit okolo toho, co si lidé přejí. To znamená, že ze všeho nejdřív bychom se měli spojit proti terorismu. Je to logické a evidentní. Proto stále říkám, že se musí sjednotit jak politické síly a vláda, tak třeba i ozbrojené skupiny, které dříve bojovaly proti vládě, abychom bojovali s terorismem. To už se ale ve skutečnosti stalo. Některé skupiny bojují proti terorismu po boku Sýrie, i když předtím bojovaly proti ní. V tomto ohledu jsme učinili pokrok.
Jak využívá Západ terorismus pro své vlastní zájmy? Proč nemohou Turecko, Katar, Saúdská Arábie ani Západ bojovat proti terorismu? Proč přestává být účinná západní propaganda?Proč Evropa rozděluje oběti podle dvojího metru? A proč si Západ zasedl na Vladimira Putina? Celý rozhovor, který vyšel v aktuálním čísle časopisu Šifra a na www.casopis-sifra.cz, si můžete zdarma přečíst zde.