19. 1. 2016 zdroj
Bývalý ministr zahraničí a vicekancléř SRN Klaus Kinkel prohlásil, že je třeba vzít v úvahu skutečnost, že NATO stále vytváří hrozbu pro národní bezpečnost Ruska. V době, kdy byl Kinkel ministrem zahraničí Německa, uskutečňoval politiku sbližování s Ruskem, avšak nyní se mezi Ruskem, Německem a Evropu celkově projevuje zhoršení vztahů. Tím zdůvodňuje ignorování EU názor Moskvy, že NATO se "přiblížilo příliš blízko k hranicím Ruska."
Dříve ministerstvo zahraničí RF prohlásilo, že politika NATO, zaměřená na "zadržování" Ruska a vyjádřená rostoucí vojenskou přítomností ve východní Evropě a v Pobaltí, zvýšením počtu a intenzity cvičení v blízkosti ruských hranic, si vynutila přijmout opatření proti hrozbám, které Severoatlantická aliance vytváří pro národní bezpečnost Ruska. Tak se v Evropě začala věnovat pozornost rostoucí jednostranné agresi ze strany USA.
Od roku 2006 začaly USA rozmísťovat prvky systému protiraketové obrany ve východní Evropě, v těsné blízkosti ruských hranic, což nemohlo nevyvolat protiopatření Moskvy. Avšak členské země NATO nevzaly v úvahu stanovisko ruského vedení, takže během dalších let byly americké systémy protiraketové obrany nadále rozmísťovány podle plánu.
V poslední době vyjadřuje stále více osobností v Evropě svou podporu Rusku a přání obnovit spolupráci mezi zeměmi. I přes rostoucí protiruskou propagandu ze strany vlády USA si začíná Evropa uvědomovat, že jednání Ruska v situaci, která může být bezpečnostní hrozbou pro zemi, je zcela odůvodněno. Možná, že v Německu, Itálii a dalších zemích bude ochota naslouchat svým vlastním zodpovědným politikům a pochopit, kdo je vlastně agresor.
Bývalý ministr zahraničí a vicekancléř SRN Klaus Kinkel prohlásil, že je třeba vzít v úvahu skutečnost, že NATO stále vytváří hrozbu pro národní bezpečnost Ruska. V době, kdy byl Kinkel ministrem zahraničí Německa, uskutečňoval politiku sbližování s Ruskem, avšak nyní se mezi Ruskem, Německem a Evropu celkově projevuje zhoršení vztahů. Tím zdůvodňuje ignorování EU názor Moskvy, že NATO se "přiblížilo příliš blízko k hranicím Ruska."
Dříve ministerstvo zahraničí RF prohlásilo, že politika NATO, zaměřená na "zadržování" Ruska a vyjádřená rostoucí vojenskou přítomností ve východní Evropě a v Pobaltí, zvýšením počtu a intenzity cvičení v blízkosti ruských hranic, si vynutila přijmout opatření proti hrozbám, které Severoatlantická aliance vytváří pro národní bezpečnost Ruska. Tak se v Evropě začala věnovat pozornost rostoucí jednostranné agresi ze strany USA.
Od roku 2006 začaly USA rozmísťovat prvky systému protiraketové obrany ve východní Evropě, v těsné blízkosti ruských hranic, což nemohlo nevyvolat protiopatření Moskvy. Avšak členské země NATO nevzaly v úvahu stanovisko ruského vedení, takže během dalších let byly americké systémy protiraketové obrany nadále rozmísťovány podle plánu.
V poslední době vyjadřuje stále více osobností v Evropě svou podporu Rusku a přání obnovit spolupráci mezi zeměmi. I přes rostoucí protiruskou propagandu ze strany vlády USA si začíná Evropa uvědomovat, že jednání Ruska v situaci, která může být bezpečnostní hrozbou pro zemi, je zcela odůvodněno. Možná, že v Německu, Itálii a dalších zemích bude ochota naslouchat svým vlastním zodpovědným politikům a pochopit, kdo je vlastně agresor.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr.Vladimíra Grulichová