Ivan David 23. 1. 2016
Na Prvních zprávách zde, jsem se dozvěděl, že novela Zákona o veřejném ochránci práv počítá s rozšířením jeho pravomocí v oblasti diskriminace s možností navrhovat Ústavnímu soudu zrušení zákonů. V té souvislosti padl návrh na odvolatelnost ombudsmana. Poslankyně Bebarová Rujbrová s tím nesouhlasí, neboť návrh byl vyprovokován speciálně činností paní Šabatové a zdá se býti této osobě šitý „na tělo“. Argumentaci nerozumím. Zejména zvolením Šabatové se ukázalo, že je kupodivu možné, aby do takové funkce byl zvolen člověk prosazující extrémní názory.
Že je paní Šabatová vysoce nestandardní osobnost se zvláštními až bizarními názory, bylo nejen odborné veřejnosti předem známo. Za je jí zvolení a tedy její příležitost prosazovat kroky odpovídající jejímu „přesvědčení“ odpovídají ti, kteří ji do funkce navrhli a podpořili ve volbách. Jsou to politici typu „Dienstbier ml.“ a části stran podobným osobám stranící.
Naše řeč je moudrá: dělá zásadní rozdíl mezi „jsem přesvědčen“ a „přesvědčil jsem se“. (Karel Čapek)
Když trpaslík spolyká nějaké vědomosti, stává se tajtrlíkem. (Jerzy Lec)
Nemám rád paušální útoky na „intelektuály“. Modelem pro koncept intelektuála pro mne není moula žvanící v kavárně.
Zásadní problém vidím v tom, že „přesvědčení“, která jsou dnes veřejnosti násilím vnucována, nejsou výsledkem zkušeností lidí, kteří se přesvědčili, ale výsledkem přesvědčování. „Intelektuálním“ pramenem šířící se úchylné ideologie je „Frankfurtská škola“, „kulturní marxismus“ či „neomarxismus“, které jsou však s Marxem dokonale neslučitelné. Nezajímá je společnost a její zdravý vývoj, ale výhradně jednotlivec a jemu připisovaná práva bez ohledu na to, že zasahují do práv jiných jednotlivců a hlavně poškozují společnost.
Ti jimž je „pomáháno“ jsou degradováni na objekty péče (a ostatní na nedobrovolné dárce), místo aby byla posilována jejich motivace aktivně se podílet se na rozvoji společnosti (hlavně té, z níž pocházejí). Nemotivuje nic jiného než odměna a trest (nemusí jít jen o peníze, bič a vězení).
Všeho moc škodí. Nejvíce to platí pro moc jednotlivců. (Gabriel Laub)
Tajtrlíci, kteří spolykali tyto ideologické „vědomosti“ by mohli být i nadále neškodní jako v padesátých letech, pokud by se nerozmnožili nad kritickou mez a někteří jednotlivci nezískali moc. „Nezávislost“ a neodvolatelnost jejich nebezpečnost dále zvyšuje. Není třeba přímo deklarovat neomylnost tajtrlíků, stačí důsledně prosazovat jejich nekritizovatelnost prostřednictvím cenzury zvané „politická korektnost“. Máme tolerovat jejich rozhodování podle blbých nápadů a ještě k tomu mlčet? Ne, musíme potlačovat jejich vliv a zbavit se jich. Nejsou to „opory společnosti“ ale její nepřátelé.
Ze stejného „intelektuálního“ zázemí vychází i vítání imigrantů, kteří mají svá individuální práva, zatímco my máme ta svoje potlačit a ignorovat potřeby vlastní komunity. Důsledkem prosazování práv jedněch, a ignorování práv jiných je degradace komunity. Většina je diskriminována ve svém právu žít ve fungující pozitivně se rozvíjející společnosti, která má lepší perspektivu než zánik.
Kdo nám má být vzorem
Přesvědčili jsme se, kam vede vládnutí podle ideologického přesvědčení tajtrlíků, kteří spolykali filosofické vědomosti. Typickým příkladem je situace vzniklá masovým přijímáním uprchlíků v Německu nebo Švédsku. „Pořád chtěli čistou rasu a teď si zvou muslimy“, směje se moje osmaosmdesátiletá matka. Máme věřit, že Německo, které historicky nedávno podlehlo jedné zhoubné ideologii, může být pro nás vzorem s novou ideologií a novým sociálním inženýrstvím? Švédsko dalo světu pojem „ombudsman“. Je to také země, v níž byla uzákoněna sterilizace osob s některými duševními poruchami a také prováděna až do sedmdesátých let minulého století. V sousedním Norsku působí i u nás nechvalně známý „ochránce dětí“ Barnevernet. Hlavním problémem je nekorigovatelnost jeho činnosti, protože je zcela nezávislý (svobodná zvůle) a jeho rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná a proto nenapravitelná. I toto jsou „nová práva“ praktikovaná „občanskou společností“ bez „kontroly státem“. Tak jako zdejší ombudsmanka koná podle svého „přesvědčení“ a ve své arogantní bohorovnosti se nemíní nechat ovlivnit občany, kteří se už přesvědčili, nebo dokonce odborníky, kteří na důsledky upozorňují.
Zločinci všech stran už jsou spojeni
Bojovníci za vymyšlená práva nejsou levice, protože neusilují o zlepšení společenských podmínek pro všechny. Boj za bizarní ideály je nanejvýš „levičáctví“. Věrozvěstka neokonzervatismu (či neoliberalismu) Tchatcherová, kdysi prohlásila, že společnost neexistuje. Levičáci jsou objektivně spojenci neoliberálů, protože jejich činnost ignoruje potřeby společnosti a přibližuje jí ideálu neexistence společnosti. Tito levičáci pravici podporují také tím, že jejich činnost je připisována „levici“. Dnešní parlamentní levicové strany fakticky podporují vývoj k příjmové nesouměřitelnosti (Keller), nechávají se platit za její podporu a nepřekážení jejímu růstu.
Lidé poškozující společnost jsou zločinci bez ohledu na to, zda je jejich činnost definována trestním zákonem nebo dokonce dnes společnosti vládnou.