Jeremy R. Hammond
1.2.2016 Střípky ze světa
Přísun zbraní vzbouřencům, masakrujícím Sýrii, koordinuje CIA– a většina z nich končí v rukou islamistických extremistů, píšeJeremy Hammond. A dokládá to sérií svědectví přímo od pramene a z médií „hlavního proudu“.Je jedním ze zakladatelů Foreign Policy Journal, kam často přispívá sám.
Mediální „mainstream“ – píše v posledním článku – staví problém na uši. Příčinu syrského inferna hledá v tom, že se Amerika ne a ne odhodlat k intervenci. Fakta, dokládající pravý opak, však prosakují i zdroji, jež mají „vyrábět souhlas“ („manufacturing consent“).
V případě New York Times například nedávným článkem, kde stálo: „Prezident Obama zmocnil Ústřední zpravodajskou službu, aby vzbouřence v Sýrii začala vyzbrojovat, tajně už roku 2013.“ Článek o těchto intrikách – například operaci Timber Sycamore -nabízí i řadu dosud neznámých podrobností. A neskrývá, že Katar a Saúdská Arábie tehdy do Sýrii pumpovaly zbraně už minimálně rok. A že právě „CIA aranžovala některé saúdské nákupy zbraní, včetně velké transakce v Chorvatsku v roce 2012“.
I část amerických špionážních špiček přitom měla už tehdy problém s tím, že peníze a zbraně proudí do Sýrie přestureckou hranici kanály, „napojenými na radikální skupiny typu al-Kájdy“. Sama CIA se tehdy „ještě držela v ústraní“ a navenek instrukci Bílého domu, že má rebely jen cvičit a zásobovat „nesmrtícím arzenálem“, dodržovala. Nad masivními dodávkami těch „smrtících“, mířících do Sýrie z monarchií Zálivu, však přivírala oči. Už v druhé polovině roku 2012 navíc „Obama vyslovil souhlas s tím, aby CIA začala vzbouřence vyzbrojovat a cvičit přímo ze základny v Jordánsku, když program Timber Sycamore opatřil dodatkem povolujícím pomoc smrtícími zbraněmi“.
To skutečně směrodatné ovšem – „New York Times to mají ve zvyku“ – „tkví v tom, co berou obloukem“. IWashington Post totiž psaly už v květnu 2012, že „syrští rebelové, bojující proti Bašáru Asadovi, začali v posledních týdnech dostávat zbraní podstatně víc i lepších, jejichž dodávky platí země Perského zálivu a zčásti koordinují Spojené státy“. Že nejde jen o „konspirologii“, potvrdil deníku už tehdy i „vysoký představitel Státního departmentu: ´Své kroky koordinujeme i nadále s přáteli a spojenci v regionu tak, abychom na společný postup měli co největší vliv´.“
V červnu 2012 šel ještě dál Wall Street Journal. Už od března téhož roku, stálo tu, „Ústřední zpravodajská služba a Státní department – ruku v ruce se Saúdskou Arábií, Tureckem, Katarem a dalšími spojenci – pomáhají opozičníSvobodné syrské armádě budovat logistické trasy pro dodávky zbraní do Sýrie a zajišťovat komunikační výcvik…Spojené státy se v Sýrii v mnoha směrech angažují prostřednictvím třetích stran, především Saúdské Arábie, Kataru a Spojených arabských emirátů, uvádějí americká i arabská oficiální místa…Saúdská Arábie a Katar zbraně financují…CIA tak znovu pomáhala koordinovat přísun zbraní povstalcům navzdory obavám, že ´někteří vzbouřenci´ jsou v podezření z vazeb na tvrdé islamisty, včetně součástí al-Kájdy“.
Jen týden nato referovaly i New York Times, že „nevelký počet důstojníků CIA operuje v utajení v jižním Turecku a pomáhá tu spojencům v rozhodování, kteří ze syrských opozičních bojovníků dostanou přes hranice zbraně k boji proti syrské vládě“. A že řečené „zbraně, včetně automatických pušek, raketových granátometů, munice i jistého protitankového arzenálu se většinou pašují přes turecké hranice prostřednictvím stínové sítě prostředníků včetně syrského ´Muslimského bratrstva´ a platí je Turecko, Saúdská Arábie a Katar“.
Už v červenci téhož roku doplnila mozaiku i britská agentura Reuters. „Nervové centrum“ zbrojního kontrabandu do Sýrie identifikovala v turecké Adaně – městu, které je „zároveň hostitelem Incirliku, americké základny vojenského letectva a významného kontingentu špionážních agentur“. Za důležitou součást zbraní, pašovaných syrským „rebelům“, označila „ruční rakety země-vzduch, neboli MANPADS“.
Hammond klade hlavně klíčovou otázku: „K čemu intervence Spojených států v Sýrii vedla?“ Především z onoho „ostentativně vyhlašovaného hlediska, že se tomu, aby zbraně padly do nepravých rukou, předejde?“
A cituje například z memoranda Defense Intelligence Agency (DIA), tedy tajné služby Pentagonu, už ze 12. srpna 2012. Už tady je i řeč o „tom, že východní Sýrie (Hasaka a Der Zor) může padnout do rukou salafistů, což je přesně to, oč jde mocnostem podporujícím opozici, má-li být syrský režim izolován“. DIA tu pro jistotu i specifikuje, že pod „mocnostmi podporujícími opozici“ rozumí „Západ, země Zálivu a Turecko“.
Už v říjnu 2012 stálo i v New York Times: „Většina zbraní, které syrským povstaleckým skupinám bojujícím proti vládě Bašára Asada dodávají Saúdská Arábie a Katar, míří k islámských džihádistům tvrdé linie.“ Ten samý článek přitom podotýká, že se tak děje za přímé asistence USA.
Šéfem DIA byl tehdy Michael Flynn. Právě ten řekl nedávno i na kamery, že „ze strany Obamovy administrativy nešlo o to, že by snad jenom ´přimhouřila oko´, nýbrž o ´vědomé rozhodnutí´ koordinovat přísun zbraní syrským vzbouřencům s plným vědomím, že zbraně skončí v rukou extremistických skupin“.
Na jeho svědectví navázal Seymour M. Hersh, legenda americké žurnalistiky už od vietnamské války. V prestižníLondon Review of Books napsal: „Generálporučík Michael Flynn, ředitel DIA v letech 2012 až 2014, mi potvrdil, že jeho agentura civilní velení varovala nepřetržitě, že svržení Asada povede k děsivým následkům.“ A že „Turecko toho proti pašování bojovníků a zbraní přes své hranice dělalo minimum. ´Vidět americká veřejnost zpravodajská hlášení, která jsme den co den produkovali, nadzvedlo by ji to,´ řekl mi Flynn. ´My do dlouhodobé strategie a plánu tažení ISIS viděli a upozorňovali, že Turecko se na růst ´Islámského státu´ dívá jinak než my.“ Ze strany vedení země však – svěřil se Hershovi tehdejší šéf DIA – však „její hlášení narážela na enormní protitlak. Cítil jsem, že pravdu nechtějí slyšet.“
Už rozbor, zpracovaný DIA roku 2012, konstatoval natvrdo: „Chaos, v nějž syrská občanská válka přerůstá stále víc, skýtá islámským militantům zde i v Iráku prostor k expanzi a rozkvětu.“ Natolik, že „je s to spolu s dalšími teroristickými organizacemi vyhlásit v Iráku a Sýrii Islámský stát“.
„Právě o tento dokument však nikdo nestál,“ uvádí zpětně generál Flynn. „Bílý dům ho ignoroval. Coby jakési vybočení z řady ho přehlížely i ostatní články zpravodajské komunity. Bílému domu se, upřímně řečeno, nehodil do krámu.“
Zbraně většinou „Made in USA“, jejichž dodávky do Sýrie koordinuje CIA, končí hlavně v rukou extremistických skupin. Už minimálně od roku 2012. Navzdory varováním části amerických rozvědek, že to „povede k růstu hnutí, známému dnes pod značkou ISIS“.
I část amerických špionážních špiček přitom měla už tehdy problém s tím, že peníze a zbraně proudí do Sýrie přestureckou hranici kanály, „napojenými na radikální skupiny typu al-Kájdy“. Sama CIA se tehdy „ještě držela v ústraní“ a navenek instrukci Bílého domu, že má rebely jen cvičit a zásobovat „nesmrtícím arzenálem“, dodržovala. Nad masivními dodávkami těch „smrtících“, mířících do Sýrie z monarchií Zálivu, však přivírala oči. Už v druhé polovině roku 2012 navíc „Obama vyslovil souhlas s tím, aby CIA začala vzbouřence vyzbrojovat a cvičit přímo ze základny v Jordánsku, když program Timber Sycamore opatřil dodatkem povolujícím pomoc smrtícími zbraněmi“.
To skutečně směrodatné ovšem – „New York Times to mají ve zvyku“ – „tkví v tom, co berou obloukem“. IWashington Post totiž psaly už v květnu 2012, že „syrští rebelové, bojující proti Bašáru Asadovi, začali v posledních týdnech dostávat zbraní podstatně víc i lepších, jejichž dodávky platí země Perského zálivu a zčásti koordinují Spojené státy“. Že nejde jen o „konspirologii“, potvrdil deníku už tehdy i „vysoký představitel Státního departmentu: ´Své kroky koordinujeme i nadále s přáteli a spojenci v regionu tak, abychom na společný postup měli co největší vliv´.“
V červnu 2012 šel ještě dál Wall Street Journal. Už od března téhož roku, stálo tu, „Ústřední zpravodajská služba a Státní department – ruku v ruce se Saúdskou Arábií, Tureckem, Katarem a dalšími spojenci – pomáhají opozičníSvobodné syrské armádě budovat logistické trasy pro dodávky zbraní do Sýrie a zajišťovat komunikační výcvik…Spojené státy se v Sýrii v mnoha směrech angažují prostřednictvím třetích stran, především Saúdské Arábie, Kataru a Spojených arabských emirátů, uvádějí americká i arabská oficiální místa…Saúdská Arábie a Katar zbraně financují…CIA tak znovu pomáhala koordinovat přísun zbraní povstalcům navzdory obavám, že ´někteří vzbouřenci´ jsou v podezření z vazeb na tvrdé islamisty, včetně součástí al-Kájdy“.
Jen týden nato referovaly i New York Times, že „nevelký počet důstojníků CIA operuje v utajení v jižním Turecku a pomáhá tu spojencům v rozhodování, kteří ze syrských opozičních bojovníků dostanou přes hranice zbraně k boji proti syrské vládě“. A že řečené „zbraně, včetně automatických pušek, raketových granátometů, munice i jistého protitankového arzenálu se většinou pašují přes turecké hranice prostřednictvím stínové sítě prostředníků včetně syrského ´Muslimského bratrstva´ a platí je Turecko, Saúdská Arábie a Katar“.
Už v červenci téhož roku doplnila mozaiku i britská agentura Reuters. „Nervové centrum“ zbrojního kontrabandu do Sýrie identifikovala v turecké Adaně – městu, které je „zároveň hostitelem Incirliku, americké základny vojenského letectva a významného kontingentu špionážních agentur“. Za důležitou součást zbraní, pašovaných syrským „rebelům“, označila „ruční rakety země-vzduch, neboli MANPADS“.
Hammond klade hlavně klíčovou otázku: „K čemu intervence Spojených států v Sýrii vedla?“ Především z onoho „ostentativně vyhlašovaného hlediska, že se tomu, aby zbraně padly do nepravých rukou, předejde?“
A cituje například z memoranda Defense Intelligence Agency (DIA), tedy tajné služby Pentagonu, už ze 12. srpna 2012. Už tady je i řeč o „tom, že východní Sýrie (Hasaka a Der Zor) může padnout do rukou salafistů, což je přesně to, oč jde mocnostem podporujícím opozici, má-li být syrský režim izolován“. DIA tu pro jistotu i specifikuje, že pod „mocnostmi podporujícími opozici“ rozumí „Západ, země Zálivu a Turecko“.
Už v říjnu 2012 stálo i v New York Times: „Většina zbraní, které syrským povstaleckým skupinám bojujícím proti vládě Bašára Asada dodávají Saúdská Arábie a Katar, míří k islámských džihádistům tvrdé linie.“ Ten samý článek přitom podotýká, že se tak děje za přímé asistence USA.
Šéfem DIA byl tehdy Michael Flynn. Právě ten řekl nedávno i na kamery, že „ze strany Obamovy administrativy nešlo o to, že by snad jenom ´přimhouřila oko´, nýbrž o ´vědomé rozhodnutí´ koordinovat přísun zbraní syrským vzbouřencům s plným vědomím, že zbraně skončí v rukou extremistických skupin“.
Na jeho svědectví navázal Seymour M. Hersh, legenda americké žurnalistiky už od vietnamské války. V prestižníLondon Review of Books napsal: „Generálporučík Michael Flynn, ředitel DIA v letech 2012 až 2014, mi potvrdil, že jeho agentura civilní velení varovala nepřetržitě, že svržení Asada povede k děsivým následkům.“ A že „Turecko toho proti pašování bojovníků a zbraní přes své hranice dělalo minimum. ´Vidět americká veřejnost zpravodajská hlášení, která jsme den co den produkovali, nadzvedlo by ji to,´ řekl mi Flynn. ´My do dlouhodobé strategie a plánu tažení ISIS viděli a upozorňovali, že Turecko se na růst ´Islámského státu´ dívá jinak než my.“ Ze strany vedení země však – svěřil se Hershovi tehdejší šéf DIA – však „její hlášení narážela na enormní protitlak. Cítil jsem, že pravdu nechtějí slyšet.“
Už rozbor, zpracovaný DIA roku 2012, konstatoval natvrdo: „Chaos, v nějž syrská občanská válka přerůstá stále víc, skýtá islámským militantům zde i v Iráku prostor k expanzi a rozkvětu.“ Natolik, že „je s to spolu s dalšími teroristickými organizacemi vyhlásit v Iráku a Sýrii Islámský stát“.
„Právě o tento dokument však nikdo nestál,“ uvádí zpětně generál Flynn. „Bílý dům ho ignoroval. Coby jakési vybočení z řady ho přehlížely i ostatní články zpravodajské komunity. Bílému domu se, upřímně řečeno, nehodil do krámu.“
Zbraně většinou „Made in USA“, jejichž dodávky do Sýrie koordinuje CIA, končí hlavně v rukou extremistických skupin. Už minimálně od roku 2012. Navzdory varováním části amerických rozvědek, že to „povede k růstu hnutí, známému dnes pod značkou ISIS“.