Kompilát obrazového zpravodajství z nejrůznějších míst v Evropě, postižených vpádem tzv. uprchlíků, má výrazné rysy (zejména pokud jde o připojený komentář a zvukový doprovod) charakteristické rysy tendenční politické agitace.
Přesto mu ale nelze upřít vysokou vypovídací hodnotu. Při pohledu na masy lidí valících se po silnicích, otevřené krajině, demonstrujících na náměstích a v ulicích měst, pokřikujících před ubytovnami a shlukujícími se na jakémkoli volném prostranství si každý divák této podivuhodné podívané uvědomí, jak pokrytečtí byli ti evropští politici, kteří se zpočátku, už před více než rokem, odmítali zabývat tím, co svou účastí na ozbrojených konfliktech v různých zemích, a také na „slavném“ arabskému jaru, způsobili. Píše v exkluzivním komentáři pro Prvnizpravy.cz k videu které koluje na sociálních sítích, renomovaný politolog Zdeněk Zbořil.
Kolik se vlastně odehrálo „summitů“ na evropské úrovni, v Evropské komisi a radách EU, v Evropském parlamentu a na bilaterální úrovni. Kolik jsme slyšeli „medových slov“ a hrubých urážek, či dokonce pohrůžek těm, kteří chtěli, aby evropští mocní nezavírali oči před něčím, co EU dosud zažívala jen v souvislosti s balkánskou krizí a s postupným vylidňováním post-komunistické východní Evropy.
Toto obrazové zpravodajství je brutální, ale potvrzuje to, co bylo už řečeno maďarským prezidentem, slovenským předsedou vlády a prezidentem ČR, za což se jim dostalo nejrůznějšího odsouzení.
Z tohoto, jistě upraveného, obrazového zpravodajství se můžeme dovědět, že různými evropskými zeměmi se valí zástupy běženců a vidíme jich tolik, jako v žádných dosud zfalšovaných reportážích všech možných TV. Jsou to lidé, kteří jsou pevně rozhodnuti dosáhnout svého cíle a nejsou to jen rodiny s plačícími dětmi. Jsou to mladí mužové ve věku, kdy se chodí bojovat, a kteří nebudou bojovat ve svých „mezinárodním společenstvím“ zničených domovech.
A abychom nezapomněli, nemají nás rádi a je lhostejné, zda jsou bílí nebo černí, muslimové jednoho nebo druhého vyznání, a přicházejí-li ze Sýrie, Iráku, Alžírska, Tuniska, Egypta, obou Súdánů, Kosova nebo Albánie, Afghánistánu nebo z post-sovětských zemí Střední Asie. A možná na tento seznam zemí za několik měsíců budeme moci přidat ještě další jména míst na Ukrajině nebo v Ruské federaci. A podívejme se ještě jednou na „mapu globalizace“, abychom se mohli připravit na další hry na „integraci“, dodává Zdeněk Zbořil.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch. - Zdeněk Zbořil)
Jaroslav Bašta: Čas lhaní a čas odhalování lží