Jan Campbell
26.8. 2015 Vaše věc
Interpretací rozhodnutí prezidenta Zemana jet do Číny na oslavy 70 let od ukončení války s Japonskem bylo již mnoho a bude jich během příštích týdnů ještě více. Vysvětlení různého kalibru budou podle mého předpokladu interpretovat prezidentovo rozhodnuti mimo jiné v závislosti od míry jejich vlastní osobní svobody. Míra osobní svobody se projevuje jak v materiálním zabezpečení, tak i v jasnosti interpretace. Jasnost slov ovlivňuje mnoho znalostních a jiných neznalostních faktorů. K těm posledně jmenovaným řadím inkvizici: starou, staro-novou a současnou, moderní.
Před 200 léty, 16.března 1815 začal výslech známého malíře – romantika Francisca dé Goya (1746 – 1828). Malíř měl především potvrdit, že je autorem obscesních obrazů nazvaných Nahá a Oblečená Maja. Dále měl malíř vysvětlit důvody svého konání, včetně jmenování případných objednavatelů obscénních kreseb.
Do dneška nevíme přesně, co Goya řekl. Za to víme s dostatečnou jistotou, že inkviziční výslech mu dělal starch. Víme také, že Maja se stala symbolem svobodomyslnosti prezentované chováním a v neposlední řadě také koncem erotické lži. To vše si dovolil držet ve své sbírce politicky nejmocnější muž tehdejšího Španělska, Manuel Godoy (1767 – 1851). Godoy se stal již ve věku 26 let vrchním velitelem armády a zbožňovaným kavalírem a dočasným milencem královny Marie Luise. Taková to byla doba zajímavá a plná talentů.
Koho zajímá Francisca dé Goya v literatuře, ten má možnost si prečíst román Lion Feuchtwangera nebo práce Ivana Nagela a další. Co má Goya společného s prezidentem Zemanem a jeho rozhodnutím jet do Číny na oslavy konce války s Japonskem?
Hned na začátku odpovědi musím vyjádřit svůj nesouhlas s nedávným názorem profesora Ruské státní humanitní univerzity Vadima Truchačeva, který byl zveřejněn ve Sputniku. Jeho názor mně inspiroval k tomuto příspěvku. Profesor Truchačev vyjádřil přesvědčení, že prezident Zeman ukázal USA a EU, kdo rozhoduje v Česku. Kéž by to byla všeobecně platná a zavazující pravda. Skutečnosti dokazují, že vše je v životě, především v ne akademickém, bohužel jinak. Co tím mám na mysli?
Úvodem jsem se zmínil o inkvizicí vyšetřovaném malíři a symbolech vyplývajících z jeho činnosti a konání a otázkách, na které měl odpovědět. V kontextu příspěvku věnovanému rozhodnutí prezidenta Zemana jet do Číny na oslavy konce války s Japonskem se nabízí analogie inkvizice, otázek a urážek z doby malíře Goya.
Výslechy, kterým se podrobil Goya, nebo v moderní historii někteří disidenti dnes nejsou potřebné. V současné době občané, především ti s kritickým myšlením a postojem vůči současnému politicko - hospodářskému systému, jsou “vyslýcháni” dnem a nocí v nepřítomnosti tázajících. Stačí si připomenout aktivity americké NSA a podobných organizací, tvořících a archivujicích kompromaty prakticky na každého z nás, vyrábějících z informací znalostní banky, a bude jasné, že máme co dělat s novou formou inkvizice se vším všudy.
Jak potvrzuje situace a reakce na následky aktivit NSA, MI6 a podobných organizací v sousední SRN, potvrzuje se staré pravidlo odvozené ze seznamu tabu knihy Book of Rights. Její nejstarší rukopisné záznamy sahají do doby 1390 – 1418. Před mocí je nutné se mít na pozoru, a současně je nutné moc chránit. Na téma Totem a Tabu psal Sigismus Schlomo Freud (1856 – 1930). Studium tématu Totem a Tabu by neškodilo žádnému ze současných politiků. Dovědět se, že žijeme v době konce mnoha tabu a proč je tomu tak, by pomohlo politikům si uvědomit i další Freudovu pravdu: Přítomnost si nemůžeme vychutnávat, aniž bychom ji znali, a nemůžeme jí znát, neznáme – li minulost. (Die Gegenwart kann man nicht genießen ohne sie zu verstehen und nicht verstehen, ohne die Vergangenheit zu kennen).
Prezident Zeman je v daném kontext symbolem, který v době Goya představovaly Nahá o Oblečená Maja. Prezident je současně formálním velitelem vojsk, reprezentantem malého státu ve velkém globalizovaném světě a v neposledni řadě ochráncem svobodomyslnosti prezentované jeho chováním a také podporou konce - ne erotické, ale politické lži. A také ničitelem tabu.
Prezident Zeman, podle mého hodnocení jeho osobnosti, v žádném případě nechtěl a také neukázal USA a EU, kdo rozhoduje v Česku. Kdo rozhoduje v Česku ví ti, kteří opravdu rozhodují, a ne ti, kterí se za ně vydávají. My obyčejní občané si můžeme dělat pouze představu o tom, kdo to je, nebo jsou. Prezident Zeman neukázal USA a EU, kdo rozhoduje v Česku, protože sám ví, že praktickou zahraniční politiku ČR neurčuje MZV ČR, stejně jako o vyslání vojsk v rámci NATO ve skutečnosti nerozhoduje prezident Obama, ale vysoce placení vojenští úředníci v Bruselu a jejich téměř neviditelní lídři daleko od Bruselu.
Vláda ČR hraje, nebo se snaží hrát podle not EU, NATO a v některých případech i podle not OSN. V žádném případě ale nemá vláda ČR praktickou možnost jednat samostatně jako prezident Zeman.
ČR, jejímž je prezident Zeman nejvyšším představitelem, je stát v současné geopoliticke hře s rolí do počtu, v geohospodářském kontextu stát nevýznamný a jako národ z hlediska geokultury finančního kapitalismu, ve kterém platí Já nebo Já tobě, možná i zbytečný. Jsem přesvědčen, že nejenom prezident Zeman, ale i čínský prezident Si Ťin-pching (narozen 1953) si jsou vědomi tohoto osobního, subjektivního, ale ne zcela chybného hodnocení.
Při předpokladu, že hodnocení není zcela chybné, se mi jeví rozhodnutí Zemana, jako prezidenta, adekvátní roli prezidenta konajícího na vyšší úrovni než mohou konat a konají politici jako výkonní sluhové v zájmu třetích, to jest asymetrického spojence USA a nedemokratického regulátora věcí všedních a nevšedních, EU – EK.
Rozhodnutí prezidenta Zemana z hlediska národních zájmů, které v současné době nejsou nikde jasně a konkrétne definovány, je symbolické. Hodnota této symboliky je v tom, že prezident mluví řeči prostou, jasnou a lidu srozumitelnou, ve smyslu "nebezpečného myšlenkování" K.H. Borovskeho, nemýlím li se. Takovéto “myšlenkování” je nebezpečné pro naše lídry, anonymní byrokraty a neviditelné elity, pro všechny, kteří svojí řečí mlží a nic konkrétního, kromě planých slibů, občanům nesdělují. A kteří jsou závislí na mnoha úrovních.
Prezident Zeman není materiálně ani karierně závislý, nepotřebuje pěstovat falešné ambice, a není ani dočasnou milenkou nějaké královny nebo krále, což se v době "manželství všech" nedá u mnohých našich lídrů vyloučit.
Proto jsou naivní otázky a urážky moderních inkvizitorů snažících se z potvrzení autortsví prezidentových výroků, vysvětlení svého konání, a důvodů pro cestu do Číny, včetně jmenování případných objednavatelů jeho činů, vykonstruovat ještě absurdnější obvinění, a tím oddalovat konec politické lži a boření tabu.
Proto přeji, jako občan sousedního státu, SRN, prezidentu Zemanovi šťastnou cestu do Číny, jejiž výsledkem může být udržení blikání malé ČR na velkém geopolitickém nebi s možností využití malé ČR a jejího blikání při re-orientaci Evropy, až dozraje čas. Vždyť stále ještě platí babiččina pravda: Nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně. Jan Werich by možná dodal: Čas má plné kapsy překvapení. Do třetice dodávám: Stáří se má ctít, a mládí chránit.
Interpretací rozhodnutí prezidenta Zemana jet do Číny na oslavy 70 let od ukončení války s Japonskem bylo již mnoho a bude jich během příštích týdnů ještě více. Vysvětlení různého kalibru budou podle mého předpokladu interpretovat prezidentovo rozhodnuti mimo jiné v závislosti od míry jejich vlastní osobní svobody. Míra osobní svobody se projevuje jak v materiálním zabezpečení, tak i v jasnosti interpretace. Jasnost slov ovlivňuje mnoho znalostních a jiných neznalostních faktorů. K těm posledně jmenovaným řadím inkvizici: starou, staro-novou a současnou, moderní.
Před 200 léty, 16.března 1815 začal výslech známého malíře – romantika Francisca dé Goya (1746 – 1828). Malíř měl především potvrdit, že je autorem obscesních obrazů nazvaných Nahá a Oblečená Maja. Dále měl malíř vysvětlit důvody svého konání, včetně jmenování případných objednavatelů obscénních kreseb.
Do dneška nevíme přesně, co Goya řekl. Za to víme s dostatečnou jistotou, že inkviziční výslech mu dělal starch. Víme také, že Maja se stala symbolem svobodomyslnosti prezentované chováním a v neposlední řadě také koncem erotické lži. To vše si dovolil držet ve své sbírce politicky nejmocnější muž tehdejšího Španělska, Manuel Godoy (1767 – 1851). Godoy se stal již ve věku 26 let vrchním velitelem armády a zbožňovaným kavalírem a dočasným milencem královny Marie Luise. Taková to byla doba zajímavá a plná talentů.
Koho zajímá Francisca dé Goya v literatuře, ten má možnost si prečíst román Lion Feuchtwangera nebo práce Ivana Nagela a další. Co má Goya společného s prezidentem Zemanem a jeho rozhodnutím jet do Číny na oslavy konce války s Japonskem?
Hned na začátku odpovědi musím vyjádřit svůj nesouhlas s nedávným názorem profesora Ruské státní humanitní univerzity Vadima Truchačeva, který byl zveřejněn ve Sputniku. Jeho názor mně inspiroval k tomuto příspěvku. Profesor Truchačev vyjádřil přesvědčení, že prezident Zeman ukázal USA a EU, kdo rozhoduje v Česku. Kéž by to byla všeobecně platná a zavazující pravda. Skutečnosti dokazují, že vše je v životě, především v ne akademickém, bohužel jinak. Co tím mám na mysli?
Úvodem jsem se zmínil o inkvizicí vyšetřovaném malíři a symbolech vyplývajících z jeho činnosti a konání a otázkách, na které měl odpovědět. V kontextu příspěvku věnovanému rozhodnutí prezidenta Zemana jet do Číny na oslavy konce války s Japonskem se nabízí analogie inkvizice, otázek a urážek z doby malíře Goya.
Výslechy, kterým se podrobil Goya, nebo v moderní historii někteří disidenti dnes nejsou potřebné. V současné době občané, především ti s kritickým myšlením a postojem vůči současnému politicko - hospodářskému systému, jsou “vyslýcháni” dnem a nocí v nepřítomnosti tázajících. Stačí si připomenout aktivity americké NSA a podobných organizací, tvořících a archivujicích kompromaty prakticky na každého z nás, vyrábějících z informací znalostní banky, a bude jasné, že máme co dělat s novou formou inkvizice se vším všudy.
Jak potvrzuje situace a reakce na následky aktivit NSA, MI6 a podobných organizací v sousední SRN, potvrzuje se staré pravidlo odvozené ze seznamu tabu knihy Book of Rights. Její nejstarší rukopisné záznamy sahají do doby 1390 – 1418. Před mocí je nutné se mít na pozoru, a současně je nutné moc chránit. Na téma Totem a Tabu psal Sigismus Schlomo Freud (1856 – 1930). Studium tématu Totem a Tabu by neškodilo žádnému ze současných politiků. Dovědět se, že žijeme v době konce mnoha tabu a proč je tomu tak, by pomohlo politikům si uvědomit i další Freudovu pravdu: Přítomnost si nemůžeme vychutnávat, aniž bychom ji znali, a nemůžeme jí znát, neznáme – li minulost. (Die Gegenwart kann man nicht genießen ohne sie zu verstehen und nicht verstehen, ohne die Vergangenheit zu kennen).
Prezident Zeman je v daném kontext symbolem, který v době Goya představovaly Nahá o Oblečená Maja. Prezident je současně formálním velitelem vojsk, reprezentantem malého státu ve velkém globalizovaném světě a v neposledni řadě ochráncem svobodomyslnosti prezentované jeho chováním a také podporou konce - ne erotické, ale politické lži. A také ničitelem tabu.
Prezident Zeman, podle mého hodnocení jeho osobnosti, v žádném případě nechtěl a také neukázal USA a EU, kdo rozhoduje v Česku. Kdo rozhoduje v Česku ví ti, kteří opravdu rozhodují, a ne ti, kterí se za ně vydávají. My obyčejní občané si můžeme dělat pouze představu o tom, kdo to je, nebo jsou. Prezident Zeman neukázal USA a EU, kdo rozhoduje v Česku, protože sám ví, že praktickou zahraniční politiku ČR neurčuje MZV ČR, stejně jako o vyslání vojsk v rámci NATO ve skutečnosti nerozhoduje prezident Obama, ale vysoce placení vojenští úředníci v Bruselu a jejich téměř neviditelní lídři daleko od Bruselu.
Vláda ČR hraje, nebo se snaží hrát podle not EU, NATO a v některých případech i podle not OSN. V žádném případě ale nemá vláda ČR praktickou možnost jednat samostatně jako prezident Zeman.
ČR, jejímž je prezident Zeman nejvyšším představitelem, je stát v současné geopoliticke hře s rolí do počtu, v geohospodářském kontextu stát nevýznamný a jako národ z hlediska geokultury finančního kapitalismu, ve kterém platí Já nebo Já tobě, možná i zbytečný. Jsem přesvědčen, že nejenom prezident Zeman, ale i čínský prezident Si Ťin-pching (narozen 1953) si jsou vědomi tohoto osobního, subjektivního, ale ne zcela chybného hodnocení.
Při předpokladu, že hodnocení není zcela chybné, se mi jeví rozhodnutí Zemana, jako prezidenta, adekvátní roli prezidenta konajícího na vyšší úrovni než mohou konat a konají politici jako výkonní sluhové v zájmu třetích, to jest asymetrického spojence USA a nedemokratického regulátora věcí všedních a nevšedních, EU – EK.
Rozhodnutí prezidenta Zemana z hlediska národních zájmů, které v současné době nejsou nikde jasně a konkrétne definovány, je symbolické. Hodnota této symboliky je v tom, že prezident mluví řeči prostou, jasnou a lidu srozumitelnou, ve smyslu "nebezpečného myšlenkování" K.H. Borovskeho, nemýlím li se. Takovéto “myšlenkování” je nebezpečné pro naše lídry, anonymní byrokraty a neviditelné elity, pro všechny, kteří svojí řečí mlží a nic konkrétního, kromě planých slibů, občanům nesdělují. A kteří jsou závislí na mnoha úrovních.
Prezident Zeman není materiálně ani karierně závislý, nepotřebuje pěstovat falešné ambice, a není ani dočasnou milenkou nějaké královny nebo krále, což se v době "manželství všech" nedá u mnohých našich lídrů vyloučit.
Proto jsou naivní otázky a urážky moderních inkvizitorů snažících se z potvrzení autortsví prezidentových výroků, vysvětlení svého konání, a důvodů pro cestu do Číny, včetně jmenování případných objednavatelů jeho činů, vykonstruovat ještě absurdnější obvinění, a tím oddalovat konec politické lži a boření tabu.
Proto přeji, jako občan sousedního státu, SRN, prezidentu Zemanovi šťastnou cestu do Číny, jejiž výsledkem může být udržení blikání malé ČR na velkém geopolitickém nebi s možností využití malé ČR a jejího blikání při re-orientaci Evropy, až dozraje čas. Vždyť stále ještě platí babiččina pravda: Nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně. Jan Werich by možná dodal: Čas má plné kapsy překvapení. Do třetice dodávám: Stáří se má ctít, a mládí chránit.