Milan Urban a Jan Mládek na obyvatele ČR společně s ERÚ ušili pěknou boudu. Celé slavné opatření o zpoplatnění domácnosti podle výkonu hlavního jističe se zdůvodněním, že jsou dnes místní sítě přetížené, je vylhané od A do Z. Sice má platit až od roku 2017, přesto jde o masivní podvod na domácnostech v ČR, které mají zase jednou zaplatit za chyby někoho jiného.
Tedy sítě přetížené jsou, ale nepodílí se na tom domácnosti. Obyvatel ČR je pořád plus mínus kolem 10 mil. osob. Drobné rozdíly jsou nepodstatné. Větší část rozvodné sítě jsme zdědili z časů socialismu. Tedy předimenzovaných, aby i přetížení o 100% více dokázaly sítě zvládnout. A ony to zvládly. Pravda, máme dnes více elektrických spotřebičů, ale mnohé mají menší spotřebu. A jedna osoba nespouští současně cirkulárku a vrtačku.
Vznikly kolonie nových domů. Jenže k nim byly položeny kilometry kabelů nového vedení a vystavěny nové transformátory. V domácnostech nedostatečná kapacita sítě opravdu neleží. Je někde jinde.
Nedostatečná je kapacita sítě ve vedeních 400 kV a 220 kV. Tedy dálkovém přenosu el. energie. Je dána hlavně přesuny velkých množství energií po celých kontinentech (nebudeme si devastovat evropské životní prostředí, dovezeme si do Rakouska z ukrajinského Černobylu a rumunských tepelných elektráren přes Německo, tedy ČR) a pak nárůstem neregulovatelných zdrojů z větru a slunce, které se vyskytují úplně jinde, než je koncentrován průmysl. (Neregulovatelné jsou ty zdroje ze zákona, nikoli technicky, i když i to je určitý problém.) Ale je to i důsledek „rozbití energetických monopolů“, neboli „unbundlingu“: Evropská unie rozhodla o oddělení výrobců energie od rozvodné soustavy, což stálo značné miliardy. Od té doby si výrobce elektrické energie platí služby majitele sítí, a majitel sítí – je nerozšiřuje. Zisk má za přenesenou energii, a když síť nestačí, nepřijme objednávky. Výrobce ČEZ se řídí trhem, majitel dálkových sítí, ČEPS, státní podnik, rozhodnutím politiků. Ono to pořád nějak fungovalo, že! Energetická síť se stala obětí toho, že byla robustně dimenzovaná. Což bylo nutné pro spolehlivost přenosu. Celostátní energetická soustava byla budována tak, aby vydržela 100 % přetížení. A využívala tedy své kapacity jen na polovinu. Při zvýšení třeba i na 75 % měla potřebnou rezervu.
Mediální zájem se stále upínal na energetické zdroje. Zde může nastat průšvih za deset, dvacet let, když dnes nebudeme obnovovat zastaralé a stavět nové kapacity. Ale co se týče přenosové soustavy, tak tam jsme v průšvihu už dnes. Před 13 lety si Německo naplánovalo stavbu 800 km nových vedení. Postavilo 80 km. Před 5 lety spočítal eurokomisař Günther Oettinger, že se do euroenergetiky bude muset do roku 2025 vrazit celkem bilion eur. Zatím bylo uvolněno nula celá nula nula vůbec nic. Jen povolovací řízení na stavbu vedení trvá deset, dvanáct let. Většina zemí EU (krom tří zemí, mezi nimiž bylo i Česko) zamítla návrh, aby se zkrátilo na maximálně tři roky. Avšak pak by se nemohl pořádně posoudit „vliv na životní prostředí“. A dráty, vedoucí přes krajinu, jsou tak neekologické! No, ani tady jsme se nepřipojili, ani tady nám to nebude nic platné. Navíc nejsou peníze na investice, biliony putují do Řecka. Média se plní plácáním o řecké krizi, energetická katastrofa nám přitom svým nestvůrným chobotem již ťuká na sklo oken i v těch nejvyšších věžích.
Zoufalý návrh ČEPS mít možnost odstřihnout se od Německa, aby přes nás netekla „jeho“ elektřina prostřednictvím transformátorů (investice dvě miliardy Kč), je politicky neprůchodný. Proti se postavil i premiér Nečas. Elektrický proud je tak konzervativní, že ještě nepochopil moderní principy evropského trhu a stále se drží zastaralých zákonů Kirchhoffových a nikoliv směrnic euroúředníků z Bruselu.
Česká republika je částečně vklíněna do území sousedního Německa a elektřina ze severu na jih teče částečně přes její území, kde jsou pro to na rozdíl od Německa i dostatečná vedení. Přes naše území se také obchoduje mezi Německem a Rakouskem. Když mají na severu v německých větrných elektrárnách nadvýrobu, Rakušané omezí výrobu energie z vodních elektráren a odebírají přes naše území německou elektřinu, která je v té době velmi levná. Když mají v Německu nedostatek, najedou Rakušané své vodní elektrárny a prodávají přes naše území elektřinu do Německa. V té době je elektřina drahá a Němci nejsou s ekonomickým výsledkem takového obchodu spokojeni. Tento obchod není bez marže především pro Rakušany, ale děje se tak bez účasti České republiky nedobrovolně přes její území, mnohdy i za cenu omezení bezpečnosti naší vlastní soustavy proti blackoutu, který mohou takové masivní toky vyvolat.
Je tomu již dávno, kdy se ČR a ČEPS pokusil takové toky zpoplatnit. Především Rakousko se ohradilo. Úspěšně a tak elektřina proudí přes území ČR zdarma. Protože přenosová soustava dálkového vedení v ČR je opravdu nedostatečná (soudruzi opravdu nepočítali s tím, že jednou bude Německo a Rakousko posílat elektřinu přes naše území), ERÚ hledá zdroje. Firmy zkasírovat nelze. Mohly by se odstěhovat jinam. Rakušany a Němce za přenos el. energie už vůbec ne. To nám zakázal … hádejte kdo? Evropská komise!
Situace je následující:
- Německo v důsledku politického rozhodnutí uzavřít jaderné elektrárny [27% současné spotřeby] omezuje své zdroje. I přes investiční boom v oblasti plynových nebo uhelných elektráren Německo v budoucnu maximálně pokryje svoje potřeby. Elektrárny si Němci zavřeli a zavírají v jižním a středním Německu s tím, že je nahradí větrnou energií ze severu Německa. Zapomněli ovšem dobudovat přenosovou soustavu, a tak využívají přenosové soustavy ČR.
- Rakousko je dnes závislé ve špičkách na dovozu.
- Maďarsko je největším dovozcem elektřiny ve střední Evropě (18% spotřeby), neexistuje plán výstavby elektráren, má omezené palivové zdroje
- Polsku hrozí uzavření 3 500 MW uhelných elektráren z důvodů nesplnění ekologických limitů, potencionálně až 7 000 MW, již uzavření 3 500 MW způsobí, že Polsko se stane závislé na dovozu. V současnosti neprobíhá výstavba ani neexistuje dlouhodobý plán výstavby.
- Slovensko, zde došlo k uzavření celkového instalovaného výkonu 1 600 MW do roku 2008 (Nováky, Vojany, Jaslovské Bohunice), z čistého vývozce se stává čistý dovozce elektrické energie.
Veškerá opatření na posílení přenosové soustavy mají tedy zaplatit domácnosti v ČR díky zvrhlému plánu Urbana, Mládka a ERÚ. Ekologická energie je drahá, ale obyvatelé ČR na ni doplácí mnohonásobně více než obyvatelé Německa nebo Rakouska:
1) Předražená podpora solárních a větrných parků. Mnoho z nich patří zahraničním investorům. A bude hůř. Větrné farmy ze severního Německa jsou náš vzor ekologické výroby el. energie.
2) Evropské ceny elektrické energie při domácích platech.
3) Chyby Strany zelených v ekologické politice (uzavírání jaderných elektráren a nedomyšlená opatření)
4) Nedobudované přenosové kapacity el. vedení v Německu. Ono dálkové vedení nevypadá hezky, je neekologické … tak jej přesuneme na území ČR, však to místní obyvatelstvo zaplatí.
5) Masivní přenosy el. energie ze severu Německa přes ČR na jih Německa a do Rakouska.
6) Hrozby blackoutu kvůli přetížení. Zejména jihozápadní Čechy jsou akutně ohroženy.
7) Nejnovější vynález Mládka a Urbana, kdy domácnosti v ČR budou platit podle hlavního jističe.
Vážně si myslíme, že opatření o platbě za hlavní jistič pomůže? Majitelé domů s jističi 40A a více na to většinou mít budou. Takže nové opatření jen ožebračí největší část domácností v ČR, protože pod 20 A hlavního jističe se nedostane nikdo, leda domácnosti, kde se pere na valše.
Nedělejme si iluze, výsledek bude následující:
Krajina v ČR bude zohyzděna dráty el. vedení křižujícími krajinu. Kde nebudou, budou solární parky nebo větrníky. Německá krajina zůstane i nadále bez ošklivých sloupů el. vedení. Ty budeme mít my.
Existují dvě možná řešení:
1. Technické– zdvojnásobit přenosové napětí ze 400 kV na 800 kV. Znamenalo by to zapouzdřit vedení, vyměnit izolátory na sloupech pro dvojnásobné napětí (sice náklady, ale pořád snesitelné) vyměnit trafostanice (to už je jinačí náklad!).
2. Politické– sdělit bavorským a rakouským zastáncům zelené energie nemilosrdnou pravdu, že jimi požadované množství energie nelze ve stávající soustavě přenést. A jestli chtějí opravdu el. energii přenášet ze severu Německa do Bavorska a Rakouska, budou se muset finančně podílet na opatřeních pro výstavbu dalších přenosových sítí.
Technické řešení je nákladné a stejně by znamenalo jít zase ke spotřebitelům v Německu a Rakousku a vyžádat si finanční spoluúčast jako u politického řešení. Opravdu existuje v ČR nějaký politik, který by měl odvahu postavit se německé a rakouské vládě, když to nedovedli ani u případu migrantů?
Závěrem:
V platbách za hlavní jistič budeme platit existenci větrných farem v severním Německu a pohodlný život bavorských a rakouských domácností. Vyplatí se ještě být členem EU? Dostáváme přeci peníze z evropských fondů! Jaká je ale realita? Jde v první řadě o peníze, které ČR posílá do EU a které dostává zpátky v podobě nesmyslných projektů. Kromě cca 40 miliard Kč, které jsme poslali ze státního rozpočtu do rozpočtu EU (rok 2012), neseme některé další náklady:
1) 6 miliard zaplacených cel v cenách zboží.
2) 19 miliard – náklady na kofinancování evropských projektů.
3) 10 miliard na úředníky oficiálně. (Skutečně cenu euroúředníků nikdo nezná – záměrně).
4) 46 miliard na plán EU-2020, aby 40 % absolventů střední školy mělo vysokoškolský diplom (kvalitu ponechme stranou).
5) 10 miliard na biopaliva (není nad rozlehlé žluté lány řepky olejky).
6) 40 miliard na dotování solární a větrné elektřiny.
7) 4 miliard na posílení elektrické sítě. (Kvůli nařízení, že musíme dopravu do Rakouska z Německa posílat zdarma)
Během 8 let do EU pošleme asi 320 mld. Kč přímo + vedlejší náklady v bodech 1-7 (dalších 135 mld.). Z rozpočtu EU máme možnost získat v programech asi 550 mld. Kč. Většinu programů ani nevyčerpáme. Máme tedy reálných 435 mld. Kč proti hypotetickým penězům z programů 550 mld. Kč, ze kterých určitě vše nevyčerpáme. V roce 2013 nevyčerpáno 10 mld. Kč (z celoevropských 16 mld. Kč (přepočteno) nevyčerpaných!) a v roce 2014 to bylo 24 mld. Kč. To ten rozdíl 100 mld. Kč hladce doženeme v nevyčerpaných částkách.
Kdyby si EU nechala uprchlíky a všechny peníze za programy, a nežádala příspěvky s jejich vedlejšími náklady, ještě bychom ušetřili. Teoreticky se EU obyvatelům ČR vyplatí. Postavíme za peníze z rozvojových EU programů kilometry cyklostezek, dětských hřišť, sportovišť, zaplatíme neziskovkám pro začlenění sociálně vyloučených, Romů a migrantů. Vážně to vše potřebujeme? Bez EU bychom většinu z EU financovaných věcí měli také. Zaplakali by jen pracovníci neziskových organizací.